Setkání s překvapením :-)

Ráno. Brr. Svědí mě oko; pálí. Smrkám. Kýchám už dva dny. U nosu kapička. Tělo pláče. Nechce se s něčím srovnat.

Dnes má Petroušek volno. Otevírám myčku. Volám. 

- Petroušku, tys´   nenašel šejkr?

Nesnídal jsem. Já přijedu. Za chvilku jsem tam. Připrav mi jídlo.

Než mu umixuji, je tu.

- Peťuš, budu dnes dopoledne ležet.

- Lež, odpočívej! Seš hrozně unavená.

Asi vypadám strašně. Pravé oko puchne, jak si ho mnu. Piju horkou vodičku. Zalévám bylinkový čaj.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-15-formicky-po-babicce-a-mamince

Uklízím formičky. Poznám podle velikosti stařičké, ještě babiččiny. Dnes se zmenšily. Dřevěná krabice. Perfektní. To měly naše babičky krásné obaly. Žádné igelitky. Dřevěnou krabici se zasunovacím víkem.  Procházím tvary. Mé socialistické jsem letos vůbec nevyndala. Staré jsou krásně vypracované.

Vracím se do postele. Je mi strašná zima. Pouštím si video o prázdných městech. O vlacích plných dětí. Usínám.

Poledne. Ještě chvilku spát.

Vstávám. K obědu si mixuji koktejl.

Jdu vyrobit čokoládu z kakaového másla.

Den je kratičký. Ti, co vstali v šest, ho mají daleko prodloužený. Sedám si v pracovně. Tvořím PFky. To mě moc baví. Lepím perličkovou hvězdičku do rohu. Používám i korálek se srdíčkem. Protahuji mašličku. Měla bych to vytisknout. Kocour by se nemusel stydět. Vypadá to, jak když to psal levou. Zadní. Podělanou. 

Jdu umixovat Petrouškovi výživu na zápas.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-15-pred-veceri

Kočeny se houfují před večeří.

- Holky, ještě je čas!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-15-na-slovicko

Ustrojit. Jedu na setkání se starostou. Jdu pozdě. Překvapení. Dnes se nesedí v černém sále, ale v bývalé restauraci u dlouhého stolu. Vítají mě. Na stole občerstvení. Bohaté. Četla jsem ve Zpravodaji, že v pevnosti funguje Dobrota. Zaměstnávají tam postižené. Vypravím se tam. Mají moc dobré cukroví, rumové koule, jednohubky, ovoce.

- To jste mě překvapil.

- Vy jste nevěřili.

- Ano. Avizoval jste to.

Jirka myslím hned na prvním nebo druhém setkání pronesl šprýmovně:

- Pane starosto, měl byste tu bohatší návštěvnost, kdyby se tu podávaly chlebíčky.

Návštěvnost bývá. A pořád dokola se probírá osvětlení ke krematoriu, snížení rychlosti tam i onde, nářky, který debil dovolil cyklotrasu na veřejné komunikaci…

- Paní L. asi nepřijde??

- Nepřijde, protože jste ji šíleně naštvali. Kde to kdo slyšel, prodávat pozemky pod paneláky a bytovými domy. Jak to mohlo takhle být?

Pán naproti mně říká známé tvrzení, že dřív by to stálo dvacet tisíc, dnes padesát. Za deset let ještě víc. Ale mně nejde na rozum, že někdo mohl začít stavět, aniž by mu patřil pozemek. Chaos. Konec světa.

Starosta nám oznamuje, že na Husovce Husárův dům je nebezpečný.

- No to je, když jsem kolikrát šla z hudebky, najednou bez upozornění chlístanec něčeho na ulici. 

- Oni neměli kanalizaci. Tak teď jim v rámci průtahu městěm natáhli trubku. Ale zhroutil se jim strop. 

- Někdo zraněn? Všichni přežili?

Nevím, proč se lidé usmívají. 

Dnes paní znovu z minula nastoluje otázku plateb za odpad.

- Proč mám platit za odpad, když bydlíme v bytě. Tam děláme odpad. A ten můžeme kdykoli kdekoli hodit do popelnice v městě. Máme zaplaceno. A proč nám počítáte za zahradu?

Taky mi vyměřili. Je to tak tři roky. Zpětně. Pravda. Náš domek je obydlen, nájemníci si svůj odpad platí. Na osobu asi sedm set. Bez ohledu na to, jestli je to mimino nebo dospělá osoba. Do budoucna budou popelnice na komunál a bio čipované. Hm. Tak to hodně lidí bude svůj odpad rozvážet po městě…

- V Picích mají vyhlášku, a tam je vyjmut rekreační pozemek z plateb. Napsali jste mě, že by byli diskriminováni cizí.

Jirka doplňuje:

- No, když se tam ale ryje, je to pěkná dřina. A ne rekreační objekt.

Miluji ho. Má připomínky k popukání.

- To je právě to. Lidé z jiných měst tu mají nemovitost. Přechodně tam bydlí víc osob. Ale platí nám jen za jednu. 

- Tak to vyberete od svých obyvatel. 

Dohadují se. Obdivuji starostu, že chodí jednou měsíčně do takových jako soubojů nebo kotle. Ono je to přátelské, ale někdy je člověk naštván.

Paní má vyjádření z našeho úřadu, že to néééjde. Pošle starostovi mustr.

V Náchodě zas prodávají pozemky pod domy za 290 korun. U nás asi za 1300. 

- No jo, když si to v Náchodě úředníci vzali na triko…

- To já vám povím svůj příběh. Moje maminka bydlí na podloubí v podnájmu. Popelnici nesmí mít v domě. Majitel si to nepřeje. A nesmí ji mít stát ani na podloubí. 

- Ani za podloubím?

- Nikde. Jen když vyvážejí odpad. Jenže! My mamince odvážíme odpad k nám do naší popelnice. Ale ona si platí odvoz!

Oči mi jdou šejdrem.

- A na úřadě nám řekli, že si to máme vyřídit s majitelem domu.

- No co já ještě budu řešit. Si představte, že přišla paní ohledně koček. Já je snad budu kastrovat.

Jirka perlí:

- Tak je nabídněte Vietnamcům.

- Pane starosto, jak jste udělali ty zóny třicítkové, tak už lítají pokuty. Jela jsem 46 km, mám zaplatit 750 korun?

Vkládám se:

- Paní, jak vidno, jela méně, než padesát. Snažila se.

- No jo, ale tam máte značku – zóna 30 km.

- Pane starosto, na dvou kilometrech jsem napočítala 96 značek.

- Cože?

Nevěříme.

- No, ony by ty značky pak měly zmizet. Dej přednost v jízdě tam nebude, v celé zóně bude přednost zprava. Pokud jste zaplatila pokutu, tak s ní souhlasíte.

- Nezaplatila. Odvolala jsem se. Protože jsem si vytáhla vyhlášku, tam je napsáno, že značka stojí půl metru až dva a půl od vozovky. Šla jsem se psem. Změřila jsem si vzdálenost. 2,60!!

- Tak si to vyfoťte, protože starosta na to poukáže, ať máte důkaz.

- Dál, značka nesmí být stíněna stromem, sloupem a tak. Projeďte si, kolik značek je zakrytých. Tak vy tu jen rýžujete na nás.

- Ano, to je podle tzv. DIO, to je dopravně informační opatření. Značka tam nesmí být.

DIO je dopravně inženýrské opatření. A hezky se porušuje.

- Ani změnu jste tam nedali. Když mi přišla pokuta, šla jsem se se psem podívat, kde ta značka je. Není. Je tam zóna 30 km. To tam nemůžete dát, když tam jezdím padesát let, informaci o změně?!

- Aha, takže v celých jaroměřských i josefovských Ptákách je třicítka?

Můj spolužák z mateřské školy Fanda:

- No, Ireno. A ještě si dej pozor tam na výjezdu ke hřbitovu. Tam je padesátka. A tam může stát jen člověk, namíří takovou pistoli. Změří tě a je to.

- Aha. Tak to je teda překvápko. Nemilé.

Jirka:

- U nás byla třicítka. Byl tam ten zpomalovač. Čtyři nehody. Jen dali třicítku pryč, nic. 

- Ale je tam pořád v Pionýrské třicítka!!

Fanda navazuje.

- Já mám tady pozitivní zprávu. Město koupilo hezký bílý čisticí vůz. Ale TSM by měly dát upozornění, kdy budou čistit vozovku. Protože on objíždí auta u domu. 

- Ano, to se dává 14 dnů předem.

Říkám:

- Prosím tě, tak to auto objedou.

- No ty ho máš doma na dvoře.

Jirka vysunul hlavu:

- Hele, Ireno, ty už dva roky nesmíš řídit bez řidičáku. Tak jak to že jezdíš?

Řehtáme se. Odlehčení.

- Pane starosto, ale když se čistí někde ve městě, dají tam značku, že za čtrnáct dnů se bude čistit, a vždycky, VŽDYCKY! tam nějaké auto zůstane.

- Naše MP to řeší tak, že podle SPZ volají lidem, ať si to auto přijdou přeparkovat.

- Dokud jim nedáte pokutu, vždycky se tam někdo najde.

Oroduji:

- Prosím vás, tady to máme domácké. Nepleťte bič na nás. Může se to přihodit i vám. Tak to jedno auto objedou. 

- No, my odtahujeme auta do Korunek, zaplatí 1500 korun.

Korunky jsou Korunkové hradby. Tady býval hradební příkop a tady bydlíme.

Ješiši, ať to tu nevíří! Přimlouvám se:

- Třeba jsou v Egyptě. Nebo v nemocnici.

Jirka se vysunul, aby na mě viděl.

- Nebo jsou kousek dál, v Hruštičkách.

Tam je u cyklostezky krematorium. :-) Kousek od hřbitova.

Jirka má černý humor.

Řeší se množství opakovaných záležitostí. Ptám se:

- Pane starosto, a co vy tam tak na tom úřadě děláte? Když už to tu projednáváme od březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec. To už je dítě na světě! A tady se nic nehýbe. 

- Já jsem taky myslel, že ledacos jde udělat lusknutím prstu. Ale nejde. 

Je pravdou, že starosta si všechno kontroluje, připomíná, nechává se00000000000000000000 ukolébat pracovníky, že už to je. Že už se to tvoří, řeší… Že že že… Náš stavební odbor – vyrazit vedoucího. Odjakživa stavební odbor sloužil lidem. Ne dnes. Vypaluje pokuty. Je nedobytný. Pod zvonkem. Lhůty k vyřízení, i když se jedná o prkotinu, dodržuje přesně na šedesát dnů… Hnus. Za covidu jsem tam přišla, vedoucí neměl roušku. Říkám, že mi to nevadí. Ať si ji nechá sundanou. On mě nutil, abych si ji naopak já nasadila. Nesmysl. 

Dnes se prý u oběda Na Homolce bavili lékaři se sestrami, co lidí po tečce to odskákalo… Dnes mě FB postrašil, že nezávislí ověřovatelé faktů dali k mému příspěvku z 25.11. zakrytí. Napsala jsem, že při chřipce stačí ležet, odpočívat, pít. To prý není pravda. Já se dnes prolévám bylinami, promývám tělo. Čistí se, je třeba z něj nečistotu vyplavit. Jak? Pitím!

A pak je to nekonečný seriál. Dnes jsme neprobírali kohouta u kina. Ten se tu taky přetřásal několikrát.

Bylo to milé. Přátelské. S překvapením. Starosta dostál slovu. Fakt nám fa Dobrota připravila pěkné chutné, esteticky hezké občerstvení. Stavím se v Dobrotě. Pěkný podnikatelský záměr. Mohu si tam někdy zaběhnout na oběd.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-15-kocky-cekaly

Domů. Zatopit. Upéct ledovky. Přivazuji mašličky na PF. Děsně škrábu. Vždycky jsem psala do sešitu:

- Piš lépe!

Ptali se mě, co jsem tam napsala.

- Jsem tady!

- Peťuš, vyhráls´?

Přitaká. Jsem šťastná, že je tu se mnou. Světlo mého žití. Není nad to, když je člověk zdravý! Když neví, kolik mu zbývá knotu na svíčce. Ach! Miluji ho z celého srdce!

Ledovky hotové. Pravé oko mě pálí. Mnu si ho, otéká. Jdu nechat tělo odpočinout. Ať jsem ráno fit!

Dobrou noc!