Medard - nechal nás posedět v trávě:-)

- Dobré ráno! Co se tu rochníš?

- Jsem se probudila. Protahuji se nahlas. :-) 

Opravdu mručím, skučím, probírám Zpravodaj...

- Prší. Cos to objednala za počasí?

- Jé, dnes je osmého. Tady čtu: Posezení v trávě.

- Já nejdu. 

- No, to jdeme.

Shazuji nohy s postele. Otevírám okno.

Jdu pod třešeň zobnout před snídaní. Příroda spokojeně dýchá. Že by včerejší meditace na posílení egregoru slovanství, naší vlasti, Čech, Moravy a Slovenska?

Chystám snídani. Plním džbán somavedikovou vodou s mátou, černým bezem, zázvorem, citrónem. Poslouchám Folkloristika - kalendářní zvykoslovný rok. Světe, div se, na bruselské ČT!! Slavnosti lásky.

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1102732990-folklorika/418236100141009-slavnosti-lasky

Dívky přicházejí k přícestnému kříži. Nesou tam pentli, kytičku. Zpívají, modlí se, aby našly svého milého.

Letní slunovrat, slunce prochází obratníkem raka. Výjimečný čas- hranice nejdelší den a nejkratší noc. Zásadní význam, předkové si představovali, že v tomto hraničním období se stýkají dva světy - náš a ten záhrobní, mrtvých. Svatojánští broučci jsou z antisvěta. Vodili pocestné v noci po cestách. Ty, kteří se vraceli z hospod, tahali do bažin... Zlé moci z antisvěta mohou přecházet k nám, do našeho světa. Jak se bránit? V tomto období mají sílu oheň a byliny. O čarovné noci se sbírají byliny na věneček, aby svobodná dívka našla toho pravého. I rituály na odhánění čarodějnic, temných sil. Sesbírali lískové proutky; dávali se do všech hranic obydlí i hospodářských budov. Líska má chlupaté lístky. Než by čarodějnice spočítala chloupky na lístečku, přišel by rozbřesk a temná moc končí.

Chránily se domy. Na destičku se dávaly bylinky, stuhy, květiny z barevných papírků. Destička se zavěsila nad hlavní vchod do domu. Měla estetickou, ale hlavně magickou hodnotu. Důležitá hranice mezi světem uvnitř a zvenčí domu. Tento práh se musel chránit i podkovou. Destička se jmenovala svatý Jánek.

Máme-li hosty z antisvěta, s jejich pomocí můžeme rozluštit, co nás čeká, jaké bude počasí, jestli si mě můj milý vezme... Třezalka, chrpa, černobýl - devatero bylin. Z nich se vily věnce. Co má tvar kola - nemá začátek ani konec. Magická hodnota. Děvčata pouštěla věnce po tekoucí vodě. Kousek dál stáli chlapci. Kdo vylovil věneček dané dívky, měl by se stát jejím manželem.

Když na sv. Jána kukačka zakuká, bude krásné počasí.

Nebo dívky stály zády ke stromu. Házely věneček dozadu. Když se zavěsil hned, vdá se do roka. Když napodruhé, vdá se do dvou let. Když se neuchytil, to byla katastrofa.

Dívky z 23. Na 24. 6. Hledaly v noci v lese květ kapradí. To se ještě někomu nepovedlo. Pokud by květ kapradí někdo našel, 1. uměl by se stát neviditelným, 2. rozuměl zvířatům, 3. otevíraly se před ním poklady a 4. vyvolával lásku k tomu, ke komu on chtěl.

Děvčata si ráno dávala za sukně kapradí, aby byla krásnější.

Od 24.6. ubývá dne. I kouzelná moc. Koupel v řece je bezpečná. Protože ubývají démoni, zlé síly. Ani byliny se už nesbírají, nemají kouzelnou moc. A zpěv ptáků slábne.

Voda je symbolem chaosu a symbolem života. Dva aspekty se ve vodě spojují. Člověk, který se na sv. Jána koupe v řece, očišťuje se, ale voda má rovněž životodárnou hodnotu.

Mateřídouška, třezalka tečkovaná se namočí přes noc. Když se v tom vykoupou, dostanou duševní sílu a elán. (Národ by si měl nasbírat devatero bylina máchat se ne jednu noc, celý rok!)

Sbírali rosu z okvětních lístků kontryhele. Rosa se používala k milostným praktikám na sv. Jana.

14.2. sv. Valentýn. Zima - sníh - není synonymem lásky. Antiláska! Každý obřad má být usazen v tom, co se děje kolem něj. V červnu - seno, louky, lesy, voda, léto - to je lásky čas. Ne na sv. Valentýna. Náš svátek sv. Jana 24. 6.: Květiny, kouzelné byliny... Ohně. Běhalo se do lesa pro květ kapradiny. Do houští :-) Zplodit potomstvo je nejlepší v období června. Dítě se rodí na jaře, když už příroda rodí. Nejvíc dětí se rodilo v období března, dubna. Do pučící přírody. Už bylo co jíst.

Je krásné mít milimetrový trávník kolem usedlosti? Nebo rozkvetlá louka? Bezvadné informace. Překrásné dopoledne.

Očekávám Lindu. Slíbila kynuté knedlíky s borůvkami.

- Tak kde seš?

- Ještě v Pze. Povídalas, že máte maso.

Tak to je šplouch. Rychle, rychle. Naporcovaný králík. Jsem neumětel. Některé kousky naklepávám, obaluji, smažím. Hlavu, drůbky na polévku. Obědváme venku. Vyprazdňuji zásoby z loňska. Kompot ze švestek a třešní. Dva stromy nových čekají na zpracování...

Uf. Zvládla jsem. Nechce se mi nic. Zvadla jsem na gauči. Na chvíli. Zdvihám tělo. Reklamovat meloun. Nádherný. Rudý. Každý Čech by ho s chutí zkonzumoval. Já ne. Asi nepatřím do skupiny "každý". V recepci vypisují důvod reklamace. Ochomýtnul se tu zelinář; souhlasně potutelně se usmívá. Přitaká.

- Proč? 

- Protože je tuhý, nesladký, hnusný.

- Jaké číslo tam mám napsat?

Druhá recepční hledá.

- Nevyhovuje, neodpovídá, poškozen, zkažen... Napiš tam nevyhovuje 22.

Zelinář ucedí:

- Češi snědí všechno. Všem vyhovuje. 

- Asi jsem jediná, co?

Sedám do auta. Volá Linda.

- Kdepak vás najdeme?

- My právě odjíždíme od Kauflandu.

- Já jsem na šedesátce za Hradcem.

Ještě se jedu mrknout na Posezení v trávě. Sluníčko. Stany. Pódium. Než doma vyložím nákup, Péťa hlásí:

Je tu Pražák.

Vysvobodila ho. Nemusí na Setkání v trávě. Ty vorle. Něco tu smrdí. Nasávám, čichám, čichám... Myčka se miglá už asi tři hodiny. Ó, studeno. Neumyto. Smradlavo.

- Peťůůůš! Myčka nemyje!

- Topné tělísko odešlo. Však má své odpracováno.

Chjo, už tehdy stála asi čtyřicet tisíc. A já mám v horoskopu finanční výdaj nebo ztrátu. Ne velkou. A je to tady. Celou myčku - ještě že odmočenou - umývám. Péťa utírá. Zdejchne se.

- Hergot, tak kdo mi bude utírat?

Linda vypomáhá.

Konečně se batolíme. Myslela jsem pěšky. Autem. Pohodlné. Nezdravé. 

Zpívá místní seskupení. Moc hezky. Střídá je Modrý cimbál. Ti se mi líbí převelice moc. Dokonce poznám Pink Floyd Višjuverhir. Beatles Imagine. Co na tom cimbálu předvádí - všechna čest. Máme tu snašky, vnučky, snaščinu vnučku. Starší syn s malým odešel. Musím říci, že mi srdce plesá při pohledu na tři krásné holčičky. Zdravé, krásné, překrásné. Tančí, blbnou, házejí šiškami, klacíky. Mladší zkouší hvězdu. Už, už se jí povede. A provaz. Díky, vesmírná inteligence, za jejich zdraví, intelekt. Okolo se trousí lidé ke kadibudkám. Pozoruji jejich břicha. Šílené. Samí tlusťoši. Nemohou za to. Břicha jim narostla z nekvality, kterou jim nabízí systém. Potkávám syna svého zemřelého spolužáka. Mílo, jste to vy? Usmívá se jako jeho táta. Pomáhal mi v mé oblíbené elektře s telefonem, tabletem... Od gymplu 44 let právě teď... Vidím o rok mladšího spolužáka. Teda jeho syna. Míla asi před pěti nebo více lety odešel navždycky. Míla a Bíba - naši mladší elegantní spolužáci. Já, Jitka, Markéta, Ola jsme s nimi trávily přestávky, hrály divadlo, zpívaly, vystupovaly na akademiích... Odmaturovaly jsme, vztahy se zpřetrhaly. Míla má krásnou holčinku. Maličkatou. Sotva chodí. A jedenáctiletého švarného slovánka. Je radost, vidět Mílovo pokračování v třetí generaci. Dej mu pánbu věčnou slávu. Jeho žena pracovala v Petrouškově firmě jako účetní. Když stavěli dům, účastnil se brigády na fasádě... 

Mám ráda Setkání v trávě. Vždy se s někým z dávna potkám. Nebo seznámím. Dnes jsem měla štěstí. Setkala jsem se bez domluvy s Peťulkovou rodinkou. Dík za to. Mám je všechny v srdci. Jak stárnu, víc a víc. Ráda je u nás vítám, hostím, raduji se s nimi. Taky v občasných diskusích, konfrontacích, vždycky s láskou, ve zdraví a štěstí. Semtam se strachem, že se ztotožňují s pravidly NWO. 

- Tak, D., rozluč se!

Druhá vnučinka jí mávne na ahoj. Myslela, že tu zůstane s námi.

- Ty jdeš také!

Protáhlý obličejík.

- Holčičky, mějte se krásně!

D. slaví dnes šest let pobytu na světě. Blonďatá kráska. Chybí jí vpředu nahoře dva mléčňáky. Do září se mezírka zaplní. Začne oblékání do systému. Vymývání mozečku. Pokud rodiče nebudou ostražití, za pár let prozřou, ale to už bude pozdě. Jejich dítě bude ochočeno multikulti společností.

Olga (Pyt)Lounová ukončuje den. Píšu. Vedle mě Linda poslouchá (po kolikáté už?) Bílou paní. Veřejný vodovod - motanice v malém jak dnes zlodějiny ve velkém. Repliky se smíchem doplňuje. Film už zná nazpaměť. Řehtá se. Jako když to natočili letos. Průpovídky poplatné tehdejší i dnešní době... Dnes jsem zaslechla větičku: Protože jsou Češi hloupí. - Nemyslím. Jsou otupělí. Žádný národ by nevydržel to, co naši lidé. Jsme krmelcem Evropy. Už se to oficiálně říká. Meinstream to netají. Slavný francouzský ekonom hlásá, že nejvíc do EU lijou Češi. Že je to pro nás ekonomicky neúnosné. No jo, ale kdo to ví...

Slyším hlas Brodského:

- Nedopustím, aby se zas po pravdě šlapalo.

Chramostová ho uzemňuje:

- Uvidíš, že se zas postěhujem!

- Mistr Jan Hus za pravdu...

- Mistr Jan Hus neživil rodinu!

Leta letoucí si pamatuji poslední obraz filmu. Brodský a Chramostová plavou v řece pod slavobránou. Poslední replika Chramostové:

- Drž hubu a plav!

Jj, a tak to bylo před padesáti lety. A tak to je i dnes.

Dobrou noc!