Šípkové království

10.07.2021

Půl deváté. Za půlhodiny začínáme. Jak se mi vždycky nechtělo jet. A dnes bych docela ráda honila autobus. Před Phou bych se vzbudila na vlnobití nekvalitně opravené dálnice; běžela bych do hotelu. Objala se se svými... A nic. Zapínám ntb. Péče o klienta, marketing... Poledne. Končíme. Jsem tu sama. Petroušek je s bandaskou s černou kávou kde? No v Kolbence. :-)

Zaměstnávají mě koťata. Krása. Pohoda. Klid. Řád. Vedení mámou. Mají se potvůrky k světu. Ta "Kehvězdám" od narození stále něco objevuje, někam se vydává. Místo k mámě se vždy batolila někam. Ještě se zalepenými víčky se stavěla na zadní a snažila se vylézt na koš. První jeho hranici překonala. Vrátila jsem ji zpátky. Jinak zcela první byl poslední z vrhu. Překlonil se přes okraj a po hlavě žuchnul dolů. První tmavý medvěd má jediný zájem. Dobře se napít a vyspat. Druhá kočička - telátko dvoubarevné taky žádný lumen. Ale ti dva poslední z vrhu podávají skvělé výkony. Dnes půjdou nachytat vitamín D.

Zakládám na páru co - no, zeleninu, krůtí prsa, nové brambory. Talíř zdobím ozdobou. Bude čtrnáct. Přistála jsem na parkovišti u obchodů.

- Peťuš!

- Poledne už bylo.

Petroušek mi každý den zazvoní okolo dvanácté. Hrajeme si. Překvapeně se divím:

- Peťuš, chceš říct, že už je zase poledne?

Odpovídá buď, že už skoro nebo že už půl hodiny nebo že právě odbilo...

- Petroušku, máš nachystaný oběd, jen si ho přendáš na talíř. Najdeš ho na stole se zeleninou. Já jsem právě přistála na nákupu.

Netušila jsem, že nebudu mít radost. Jdu suverénně do své oblíbené drogerie. Brigádnice. Snaží se. U placení se snažím taky. O osvětu. Mezi strkáním zboží do tašky:

- Víte, že je protiprávní nosit roušku?

- Já poslouchám, co mi nařídili.

A to neopeřené mládě přitroublé dodá:

- A vy byste ji tady měla mít taky.

Chjo, holka, holka, kdyby ti přikázali zítra v nůši donést na úřad svůj mozek a jako návdavek ještě mozky tří spoluobčanů, věřím, že bys to dokázala. Ani by ses nepronesla. Bůhví, jestli lidem nešplouchá v hlavě. Mozky se rapidně zmenšily. Tragická situace. Psychopati nahoře dupnou, a lidi se snaží.

Už se mi ani nechce argumentovat třiceti čtyřmi rozsudky o nezákonnosti roušek K čemu? Když vláda nedbá rozhodnutí Ústavního soudu, městského, nejvíc rozsudků vynesl Nejvyšší správní. Neplatí-li právo, značí to fašistický stát. Kdybych tohle napsala na FB, asi by lidi reagovali. Negativně. Jo, zatím se tu nezabíjí popravami. Lidé se nechávají popravovat sami. Nevědomky a nadšeně. Cože? Že to není pravda? Aha! Tak tady je jeden z mnoha argumentů!!! Lékař poukazuje na hurá akce zabodat, zabodat, zabodat - jak říká Pavel Zítko.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/lekar-o-spatne-podanych-vakcinach-eviduji-zavazne-komplikace-i-jedno-umrti-169369

Lékař normálně přiznává, že se tu zabíjejí lidi. Na meinstreamu píšou! Skandální! Oni to otiskli? Klidně vám to bodnou na nádraží, v obchodním centru. Štěstí, že ne na veřejných záchodcích. Jakýpak copak, babičko! Když umřete, tak nebudete. :-) Prodělali jste kovid? Pojďte, když už jdete kolem.... Jakýpak informovaný souhlas! Ministerstvo ho pro jistotu NEVYŽADUJE, protože mnoho lidí, když je lékař poučil, cuklo. Tady se totiž neočkuje pro zdraví. Ono to není očkování. Tady se píchá pro výhody. Smlouva se satanem. Já ti dám volnost cestování - no, no, to včerejší turecké, to stálo za to! - a ty mi dáš svou duši! Hotovo. Smlouva uzavřena.

Za přečetní stojí článek o ovládání mysli. Překopírovala jsem k sobě na FB text i obrázky, abych ušetřila práci cenzorům. 

https://aeronet.cz/news/mind-control-rockefellerova-univerzita-jiz-v-roce-2017-publikovala-sokujici-clanek-jak-pomoci-adenoviru-oxidu-zeleza-v-mozku-a-vnejsiho-elektromagnetismu-dalkove-ovladat-mysl/

Mind Control: Rockefellerova univerzita již v roce 2017 publikovala šokující článek, jak pomocí adenovirů, oxidů železa v mozku a vnějšího elektromagnetismu dálkově ovládat mysl (nejen) laboratorní myši! Rádiem ovládaní hlodavci byli v experimentu nuceni cpát se krmivem pokaždé, když vědec zmáčkl tlačítko a vyslal rádiem signál do mozku myši! Technologie jako z hororu popsaná do posledního detailu je ve skutečnosti velmi jednoduchá, implementace do lidského těla snadná a proč najednou vidíme kolem sebe lidi, kterým drží magnety na rukách?

Nedávno Pavel Zítko na TV Světlo měl skvělý unikátní pořad s ing. Vávrou. Kupodivu o ovládání mysli. Jaká synchronicita! A vždyť je to fuk. Stejně bécani vykonávají, co jim nařídí. A ještě to o sobě řeknou.

https://www.facebook.com/watch/live/?v=939730859929764&ref=search

Tady si hrají své nezákonné hry kojoti, supi, hyeny. Mají společné hřiště, ale každý na svém písečku. Na stránkách SÚKL jasně stojí, že zabodat, zabodat, zabodat je nevhodné pro děti do šestnácti let. A co se nyní rozjelo? Děti nám škodí! Děti jsou roznašeči. Všichni vědí, že to není vůbec, ale vůbec žádná pravda!! Ale je třeba je zlikvidovat. Poškodit. Naše potomky, následovníky, naše zlato. Nestačilo zlikvidovat morálku, nastolit chaos, soustavně ničit šišinku mozkovou tablety, telefony. Vrchol všeho - zabít je.

Kdyby všichni ti dobrovolníci, kteří se účastnili svými těly experimentu, věděli, že za to mohli mít balík peněz, když už teda smlouva s ďáblem, asi si rvou vlasy. Mohli si ještě teda užít na cestách. Kdopak za ně inkasoval miliardy? No? Aha? :-) 

V obchodě nakupuji. Nikdo si mě nevšímá. Zato já si prohlížím lidi. Dívám se po nich. Po jejich tvářích. Nevidím ani jednoho bez roušky! ANI JEDEN! Samé ovce! Už se aninesnažím o osvětu. K čemu učit zákon? Pokývou. Dají za pravdu. Zaváží si hubu. Jdou s vozíkem dál. Ne. Dnes nemám náladu komukoli říkat o nezákonnosti opatření, nařízení, ble, ble, ble.

Jedu domů. Všimla jsem si, že vždycky v kratičké lipové aleji před tunýlkem zjihnu. Asi před třemi čtyřmi lety jsem si jen tak na Silvestra vyjela na nákup. Jenže už měli zavřeno. Nic jsem nepotřebovala. Cestou zpátky jsem zastavila nahoře před vjezdem do tunýlku. Neměla jsem rukavice. Vystoupila jsem. Na plotě, na větvích, všude střílely bílé ledové krystaly. Strašně mě zábly ruce. Vyfotila jsem si ojíněný šípek. Všimla jsem si ojíněných větví lip. Ty po pravé straně cesty v korunách proplétaly své větve s těmi po levé straně. Objímaly se. Nikdy jsem si nevšimla. Nikdy jsem ani necítila, že jedu pod lipami. Procházela jsem se pod nimi, prohlížela si je, fotila, vnímala je jako milence. Od Silvestra pak asi na dva měsíce nastala krásná zima. Doopravická. Napadlo dostatečně sněhu. Tehdy jsem začala asi po třiceti letech poprvé běhat na běžkách v jaroměřských a josefovských lukách. Seznámila jsem se se stromy před železničním náspem i za ním a na břehu Labe. Od té doby lípy před tunýlkem zdravím. Hodím pozdrav i stromům dolů do luk k řece. Jasně, dávám pozor, abych se trefila do myší díry při kochání. Obzvlášť, když přední sklo hází zrcadlo ve sluníčku a není skrz něj vidět jako to bylo dnes.

Odbočuji k tunýlku. Lipová alej. Padla na mě chandra. My se nikam nehneme. Lidi zapíchnutí ve hmotě s ovázanými moradmi. Ne, zůstaneme tady v té pasti. Chci do nové země. 

- Děkuji za oběd. Byl výborný.

- Peťuš, v Jaroměři není jeden jediný člověk, který by šel normálně s holou tváří. Venku je vedro. Oni to mají nasazeno...

- ... no, i v autě. Viděl jsem - jel sám a měl zakrytou pusu.

- Péťo, já jsem bezdůvodně smutná.

- No teď jsi to vystihla. Vykašli se na to.

- No, právě. A to neumím. Vlci sedí nahoře. Ovce se klepou strachy v ohradě. Bečí strachy. Řezník obchází. Už si ocílkou brousí nože.

Jdu ven. Louskám ořechy. Snažím se nahodit radost z koťat. Je to nejlepší kino světa. V zahradě. V zeleni. Doma. V bezpečí. To vše zatím nikdo nesmí narušit. Zatím. Jo, jen chvíli si schrupneš v tzv. demokracii a najednou se probudíš ve fašistickém státu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-10_Vylouskala_jsem_kos_orechu/

Stmívá se. Vylouskala jsem celý velký koš ořechů. Koš těch, které jsme na podzim zapomněli nebo nestihli vysbírat. Špatná jádra nosím do krmítek. Načesala jsem pár jahod. Slaďoulinkých. Voňavých. Kde je asi mamka sehnala... Tak vynikající! Padá chlad. Jdu prohlédnout rajčatovou džungli. Už rodí. Nemyslím na ničení rodu, státu, společnosti. Zapomněla jsem. Pr dnešek. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-10_Kocky_-_mama%2C_deti%2C_Mour_-/

Koťata - skvělá medicína na smutnou duši. Dnes sobota. Myslím, že před dvěma měsíci Iva byla za maminkou. Luštily křížovky. Zítra neděle. Naposledy jsem ji objala, rozloučila se s ní. Mami, mezi nahráváním jsem ti vždycky žalovala. A tys moudře odpovídala. Dávalas mi mimoděk rady. Někdy jsem žalovala veřejně. Když jsi neměla horký čaj. Naposledy jsi mě konejšila:

- Nebul. Já to vydržím!

Mami, teprve dnes vidím... Měla jsem být tvrdší, akčnější, důslednější. Mami, ten horký čaj, co ti neuvařili... Ty brýle, co ti ztratili... Mami! Brečím.

Z FB:

Po smrti otce umístnil syn svoji matku do pečovatelského domu a čas od času ji navštívil..

Jednoho dne mu zavolali z domova a informovali ho, že jeho matka umírá..

Běžel za ní, aby ji mohl před smrtí ještě vidět...

Mami, co pro tebe mohu udělat?

A maminka odpověděla: moc bych si přála, abys koupil nějaké ventilátory a dal je sem do domova, protože je tady nemají. A také lednici, aby se jídlo nekazilo. Často jsem usínala, aniž bych něco snědla.

Syn řekl překvapeně: a to mě říkáš nyní, když odcházíš z tohoto světa? Proč jsi to neřekla dříve?

Chodíš sem málo, odpověděla maminka, nechtěla jsem si stěžovat, zvykla jsem si na hlad i horko, ale bojím se, že ty si nezvykneš, až tě sem dají tvoje děti, až budeš starý...

Systém praská.

https://www.bystricoviny.sk/spravy/medzinarodny-trestny-sud-v-haagu-sa-zacal-zaoberat-podnetom-na-celoplosne-testovanie-zo-slovenska/

Poslední z vrhu překonal na mámino vymňukování koš. Hupsnul dolů. Půldruhé v noci. Nechal se vykousat, omýt, sám u cecíků. Privilegovaný jedinec. Víte proč?! Hádejte! Protože opustil komfortní zónu se sourozenci v koši. Vypravil se na nebezpečnou výpravu. Sám! A zvítězil!

Hlavu vzhůru, Ireno! Bude líp! Jestli všichni rodiče odmítnou testy, roušky, není v září co řešit. No, stádo!? Stádnost je komfort, co?! Opustit ho - těžké, že? A na co se čeká? Až zahřmí?! No...

Dobrou noc! 

P. S. Zachytila jsem dnes oslavné výkřiky na FB u obrázku, kde žák nerespektoval - :-)  probírané učivo. Odpovídal originálně, správně, dostal čtyřku. Cítím nespravedlnost, ale na druhou stranu všichni zatracovači učitelky - to dítě asi třeba možná nedávalo pozor, když cvičení probírali ústně s odůvodněním. Pokud by bylo na mně - prošla bych to s ním znovu, doplnil by správná slova mluvnicky na nn/n. A pokud by měl správně, dostal by ode mě dvě jedničky. Proč? Protože kdo nezná svůj jazyk, přispívá k zániku národa.