Škaredá veselá krásná středa
Petroušek odešel. Přišla jeho hodina. Odbaletil se svým vtipným monologem odpočinout si na ráno. Komentoval Zrzku.
- Podívej, jak se tu rozvaluje. Tu nemocnou má pod hlavou. Tak to jí už nic není.
- No ale dnes při běhu zahradou pajdala. Neměla rychlost.
- To jsem si dnes na těch stromech dal. Pět jsem jich rozhrnul.
To neví, že jsem si do jednoho šla hrábnout teď večer lopatkou. Namíchala jsem si do kbelíku substrát s hlínou. Nikdy díru nezarovnám. Čekám, jak bude reagovat. :-) Stejně zaprší a pýr se začne drát ke slunci. Jsem na zahradu neumětel. Sešli jsme se takoví dva. Péťa se vždy prsí:
- Já jsem vyrostl v zahradě!
Jeho tatínek byl šéfem zahradnictví. Nikdy neopomenu dodat:
- Jo, ale viděl jsi ho z rychlíku z viaduktu nad zahradou, viď?
Měl asi stejný odpor k všemu, co souvisí s květináči, zeminou, sázením, rytím, pletím, hnojením, prořezáváním, zaléváním jako já. Když jsme spolu začali hospodařit, mamka nás učila, co a jak. Pod brambory dobře pohnojit. Přihrnout hrobečky. Prořezávat větve, které jdou dovnitř... Něco jsme se naučili. Ale já dodnes nemohu vysévat mrkev, ředkvičky. Jak se to jednotí, to není na mě. Vytáhnout rostlinku jen proto, že jich je moc na jednom místě? Ne, nejednotím. Takže neseju. Letos mám pytlík s ředkvičkami. Uvidím, jak to zvládnu. Jestli nějakou vytrhnu, aby uvolnila místečko té silnější.
- Peťuš, nemůžeš to mít od kusu. Ber to jako hru.
- Beru to jako hru a bolí mě celé tělo. Pět koleček pýru jsem vyvozil.
To si určitě vymýšlí. Každoročně mu po zapršení ukazuji, jak ty nevinné bílé suché provázky ožily. A každoročně ubere jedno kolo v talíři okolo stromu. Takže ho buď přiryju já nebo on ještě na podzim. Nejsem-li ostražitá, na jaře. Letos jsem byla. Takže talíře letos rozměrné. Jeden obvod doryt. Copak pod stromy letos nasázím?
- Co babča?
- Dnes Iva.
- Dobrou noc!
Pusa. Odchází. Mám dolisováno. Vzpomněla jsem si, že chci uklidit vylisované povlečení. Vkrádám se do ložnice. Šeptám:
- Peťuš, já ještě uklidím povlečení.
- Zkus rozsvítit a seš mrtvá.
Světlo ve skříni se rozsvítilo.
- Chjo. To jsem si dal.
- Peťuš, hrou, práce hrou! Hezky se vyspi.
- No, na těch krajkách... Hodily by se do rakve. Pěkně vyzdobit zevnitř.
- Nech si toho! Víš, že se nemáš rouhat!!
Nemám jeho černý humor ráda. Ví, že nemá zneužívat sílu slova. Už by to chtělo zastavit ten kovidový výmysl. Aby mohl chodit na stadion. Posilovat. Radovat se. Hrát ping pong. Jít ne oběd. Máme ve Velichovkách zaplacenou masáž se snaškou.
Půlnoc. Jakpak to dnes ráno začalo? SMS od klientky. Jak začal den ostatním? Brr. Jsem šťastná. Nemusím vstávat ve čtyři a klusat do kravína. Nemusím ani směnovat. Sloužit strojům. Nemusím ráno vypravovat děti k počítači. Jé, ale největší radost! - Nemusím ty děti v tom počítači nahánět, hledat, kontaktovat se s nimi virtuálně. Zvláštní. Dnes tu jedna skuhralka - terapeutka "na vyšším levelu" - vinila celý svět ze své situace. Prý - Já vám teda syna ráno přivedu. Začalo to nevinně. Paní Zdenka sdílela článek s fotečkou dítěte s rouškou. S výzvou rodičům - takhle ne.
Marie Zittová
Víš, Zdeni, spousta rodičů je už, jak se říká: "na šrot", takže se už nemůžou dočkat, kdy se toho břemene zbaví, jedno za jakých podmínek.
Irena Hrobská
Marie Zittová
No a o to jde. Zlomit nás!! Ne, máme sílu!! Jak na šrot! Sebrat se, a znovu a znovu a znovu!! Lidé zkřehli za těch třicet let. Nemají žádnou vůli, nemají v sobě tu sílu, kterou měla generace našich rodičů - co by asi dělali za války?
Pozor. Nahrála jsem si na smeč. Láskyplné terapeutické slunce láskyplně zaútočilo: :-) Neopravuji chyby.
Jana Marie
Irena Hrobská
Můžu se Vás Ireno prosím zeptat, kolik máte v péči dětí, v jakém věku a stupni školní samostatnosti, jak vám to zasahuje do vaší profese a kdo se s Vámi ve výuce (a další péči o děti) střídá?
Jen se ptám, jakou máte VY osobně vůli a sílu - jakou míru pravdivosti mají vaše slova... Děkuji
Míco!
Irena Hrobská
Jana Marie
Paní Marie, nemusím odpovídat cizí ženě, navíc, když pociťuji intuitivně negaci. Lezu nyní po oknech, myju, podnikám a chystám Velikonoce; vychovala jsem dvě děti, starala se o vnuka. Konkrétně toho prvního jsme naučili plavat, lyžovat, poznal s námi let letadlem, moře, naučila jsem ho hlásku ř - měl vadu řeči, nyní rozvíjím desátý rok maminku. Den co den jsem za ní jezdila. Než to ten fašistický devastující systém znemožnil. Desátý rok kvůli mamince neodlétáme, neodjíždíme. Pokud jedeme na prodloužený víkend, přijede z Phy dcera a zastupuje mě. Mamka nesmí být nikdy sama. Když jí bylo 32 let, tatínek umřel na rakovinu - to jsou konkrétnosti pro cizí osobu, co? A maminka zůstala s dvěma dětmi 3 a 12 sama. Sama s jedním platem. Překrásná žena. Tělo pláče - cokoli vytéká z těla - výtoky, krvetoky, slzy, hnis... Pamatuji se, že měla exém. Zafáčované ruce, chodila asi u nás do vojenské nemocnice. Nevím jak dlouho trvalo, než ekzém, pláč, smutek odezněl. Musela se setsakramentsky ohánět. Vystudovala dálkově u dvou dětí v práci sama SVVŠ. Začala pracovat u vojáků. Všechny důstojnické paničky bez jakéhokoli vzdělání si nesly z oslav Dne armády obálečku. A manžel důstojník samozřejmě taky. Maminka nikdy nevstoupila do KSČ - to musela být ohromná duševní síla!!! A strach - co děti? Dostanou se na SŠ? Mno, vše zvládla - žádný psychiatr! Žádné léky. A já? Při studiu na VŠ se na mě vykašlal manžel. Šel za jinou, a pak znovu a znovu. Já zůstala s ročním a sedmiletým dítětem sama. Nekonečně operovaná. Už i mamince a setře oznámili, že tu končím. Přežila jsem. S jedním platem, studovat, skončila jsem na zvláštní - nikde mě nechtěli, nestraníčku. Ale vydržela jsem. Po revoluci jsem dokonce šla do konkurzu na ředitelku. Ale fci a relativně hezký plat - jsem složila!! S hypotékou. Pět let před důchodem. Kvůli mamce. Vzala jsem si ji k sobě. Milá paní, já se tu nemusí svlékat do naha. Myslím, že jsem v životě dokázala hodně; jsem s manželem - tím druhým, kterého jsem nechtěla, po vzoru šablony maminky - já si děti vychovám sama - letos 32 let. Jsem neskonale šťastná za všechny nespravedlnosti, za bití od manžela i tchána, za podrazy, za setkání s odpornými kreaturami, taky za to, že si před sebou nemusím uplivnout, když mě na soukromém gymnáziu můj milovaný ředitel - tam jsem byla jak rybka ve vodě - přemlouval, abych jednomu podvodníkovi dala dvojku z češtiny. Ne. Jak by k tomu přišli ti, kteří chodili a poctivě psali testy... Následně mi Vesmír nadělil sílu, vypracovat koncept a zvítězila jsem v konkurzu na ředitelku. Víte, chce to mít sílu, odvahu, přesvědčení a čistý štít! Pak nemusíte vinit nikoho a zodpovídáte za svůj život Vy sama!
Přišla srdíčkem zamaskovaná odpověď:
Jana Marie
Irena Hrobská
Ireno, prominte, ale já se neptala na vaší historii...
Já myslela, že Váš komentář se týkal podmínek návratu dětí do škol, víte.
Tak mě zajímalo, jak to zvládáte. Školní děti tedy nemáte.. dobře.
Mějte se hezky ❤
Má holka pravdu, ptá se na stav nyní. Ale měla by se zajímat, co generace před ní dokázaly. A co dokázaly ty po nás? Co vybudovaly? A nedala si pokoj:
Jana Marie
Marie Zittová
Paní Irena nemá školní děti, takže neví, o čem to téma je - proto právě může být tak radikální... Chápu jí. Ono je to opravdu těžké si to představit :-)) ❤
Irena Hrobská
Jana Marie
Tak to jsem se asi provinila. K důchodu podnikám a mám další a další povinnosti a aktivity.
Slunce odepsalo ihned. Nemá co dělat. Skuhralka ezoterická. Lezu po oknech v kuchyni. Do toho telefonuji. Copak píše terapeutka? Ano, pochvala a facka. Docela drzá s velkým sebevědomím. Holka, kdo koho si namaže láskyplně na chleba? Se srdíčkem.
Jana Marie
Irena Hrobská
Tak to jste šikulka, paní Ireno. Jen se možná nemusíte jakožto důchodce vyjadřovat úplně ke všemu, např. k situacím, které nemáte a neznáte.
Irena Hrobská
Jana Marie
Jo, že bych si nasadila filtr od kávovaru, že? A držela pusu. No jo, to jo, umlčovat. Dnes jsem teda nakupovala s holým obličejem. To jsem ale nezodpovědná kjava.
Dovolila jsem si špitnout jako reakci paní Zdence.
Irena Hrobská
Zdena Pšeničková
Děti už neumějí psát diktát - to během roku zapomněly...
No jasně. To nesmí zůstat bez odezvy. Slunce terapeutické hned reaguje. Sice s hrubkou jak prase, ale její děti píší diktát z latiny - to my jsme na gymplu myslím nepsali. Možná ano. Určitě jsme psali překlady do latiny. Nebylo to lehké. Světlo to zas oštemplovalo srdíčkem a zas mě chtěla uzemnit:
Jana Marie
Irena Hrobská (Zas tam má hrubky.)
Syn diktáty píše celý rok, jak s učitelkou, tak se mnou.. poslední psal dnes, český. Dcera psala diktát z francouštiny v pondělí, čeká jí diktát z latiny.
Kdyby Vás Irenko zajímalo víc o tom, jak vlastně ten rok výuka probíhá, tak se můžete určitě zeptat.. jakéhokoliv rodiče, který na výuku a výchovu dbá
Irena Hrobská
Jana Marie
Já tu mám klienty i učitelky a manželský pár - pán ráno chodí na gympl vysílat a paní vysílá z domu, mám tu i učitelky z hudebky, takže to vidím ze strany učitele - než se děti sejdou, ten nemá kameru, ten odběhl, tomu nejde zvuk, někomu internet. Já jsem fakt nespadla z višně. A ten diktát - to je čerstvé ze včera. A mám klientku, jejíž holčička nepodvádí při testech, poctivě se učí, píše si zápisy, zatímco holčičky - jsou to sextánky - nepíšou. Fakt nežiju v jeskyni. Nejhorší je jednostranný pohled. Když jsem mamince žalovala na jednu kultík osobnosti ředitelku, řekla mi: Zkus se vžít do její role. A když jsem sama usedla na místo v ředitelně, teprve jsem pochopila. A já už nechci tady diskutovat. Mně to připadá takové jalové, takové prázdné, připadám si jak u tabule - jestli umím správně odpovídat. Volá, křičí, huláká z vás velké zranění. Ale v tom vám nepomůžu. To si srovnejte vevnitř sebe. Působíte na mě dojmem - že jen vy to máte těžké a ti okolo Vás jsou viníci.
Paní Zdenička hezky rovnala debatu:
Zdena Pšeničková
Irena Hrobská
Irenko, paní Jana Marie je terapeutka - duchovní průvodkyně . Jede v nejvyšším "lavelu" pouze na LÁSKU..... To pro našince žijícího v dualitě světla a tmy, dobra a zla a všech vrstev mezi tím, není tak snadné..... Znám víc podobně laděných bytostí a plně je respektuji, ale sama v sobě jsem zatím nenašla jistotu, že zlo zmizí jen tím, že si ho nebudeme všímat, že mu nebudeme věnovat žádnou pozornost..... Nevím ....... Ježíš byl dozajista ve svém Kristovství čistou LÁSKOU a přesto vypráskal ty farizee z chrámu ...... A něco mi říká, že zrovna tahle část Bible není překroucená, pokud tím není myšleno, vypráskat ze sebe ty vlastní hajzlíky (démony) ......? Straším tady už 68 let a zjišťuju, že pořád nic nevím ......
Irena Hrobská
Tak to ji lituju. Litovat je špatně. Měla bych napsat soucítím. Nesoucítím. Pokud si hraje na terapeutku, pak bych k ní neměla důvěru. Neumím vůbec odpovědět, co je láska. Jak to cítím. Pokud ona jede na lásku, ó, pak je to velkuhubé Protože jsme jen lidé. Neumím milovat bezpodmínečně. Naše generace byla vychována, když to sníš, tak... Když uděláš tohle, tak... Stále se kontroluji, abych nepodmiňovala. Abych nevydírala. Abych se chovala čestně, láskyplně. Jenže nejsem za zelena utržená. Vymezuji si svůj prostor. Neřídím se biblickým - ty po mně kamenem, já po tobě chlebem. Mám na zádech složená křídla, ale ve vlasech začesané růžky. Když potřebuji a považuji za vhodné, vytáhnu je, vyšroubuji a potrkám toho svatého, který si tu hraje na něco, co není. Jsem hodná a umím zlobit. Roztomile zlobit. Ani Ty ani já jsme to neměli(y) v životě jednoduché. Ale nepamatuji se, že by někdo z nás vykřikoval - pojď si to zkusit! Takhle by mohli vykřikovat učitelé - chodí spát v noci, neb se jim znásobila práce - těm poctivým. Jsem tak ráda, že už neučím. Děti nejsou ukázněné, jsou třicet let vedeny ve střídavé péči (vydírání), ve volné výchově (malý tyran) a neumějí se chovat. Označuje se to za sebevědomé malé bytosti. Vidím, jak se přihlašují na hodinu, jak neplní úkoly, podvádějí, neučí se... Dostanou deset slovíček, umí jich pět. Dnes jeden takový lajdáček položil otázku: "Proč se musím učit? Ostatní se neučí." Výborně. Až sem nás dovedli světovládci. Děti už mají právo odmítat učení. Ne, v NWO bych fakt už učení nezvládla. To je to maminčino - zkus se vžít do role ředitelky. Až když jsem se jí stala, vzpomněla jsem si.
Shodou okolností jsem našla UNIKÁTNÍ. KRÁSNÉ. POUČNÉ vyprávění o Bolšom tiatru. MALÝ POSTŘEH - ANGLICKÝ STUDENT VÝSTIŽNĚ VYHMÁTL ROZDÍL MEZI ANGLICKÝM ŠKOLSKÝM SYSTÉMEM A TÍM RUSKÝM. NENÍ TO COCHCÁRNA. Doporučuji!! K přehrání jen do 14. dubna
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10975752882-ruska-tanecni-klasika/21838775585
Dopoledne mezi prací nahlížím do FB. Nevěřím, ne, opravdu nevěřím!!! Policii se nelíbí, že mnoho advokátů v poslední době radilo klientům. Miliony po celém světě radí - ale u nás se to snad bude stíhat!! Policie drzá!
V poslední době obdržela Česká advokátní komora usnesení policejních orgánů, jimiž byla podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájena trestní stíhání advokátů pro skutky spočívající v poskytování právních služeb. K této věci představenstvo na své 36. schůzi konané online dne 9. března 2021 přijalo následující stanovisko:
Za trestný čin je označováno jednání advokátů, kteří poučili osobu předvolanou k podání vysvětlení, že není povinna vypovídat. Policejní orgány tak protiprávně zasahují do ústavního práva na právní pomoc zakotveného v článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a postihují advokáty za zcela legální a řádný výkon advokacie. Tím zasahují do nezávislosti advokátů, kteří mají povinnost poskytovat právní služby v souladu s ústavně zaručenými právy, mimo jiné právem jejich klientů na to nevypovídat a neobviňovat sama sebe, jak vyplývá například z článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv nebo článků 37 odst. 2 a 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
Představenstvo ČAK důrazně protestuje proti takovým zcela nepřijatelným postupům a žádá, aby příslušné složky policejních orgánů a státních zastupitelství přijaly taková opatření, aby nadále nedocházelo k protiprávním zásahům do výkonu advokacie a práva na právní pomoc.
Tak to je bomba! Totalita za socialismu byla procházka růžovým sádkem. Policie zasahuje do práv občanů!!! A další bomba. Na Astru zemřelo tolik lidí, že potřebují zamést stopy. Jak? Přejmenují se.
Na portálu Švédské agentury pro zdravotnické výrobky se objevilo, že ve švédské společnosti Astra Zeneca je změna-od 25.března 2021 se mění název na VAXZEVRIA (!!!). Nezpůsobí to prý žádné změny, tvrdí odborníci -jen o tom přejmenování je dobré vědět, protože označení výrobku, jeho informace o něm i balení teď mohou (a nejspíš i budou ) jiné!**
!!!.KE ZMĚNĚ NÁZVU Z AstryZenecy došlo na pozadí zpráv o nebezpečných komplikací u naočkovaných lidí, které se v březnu začaly objevovat. V Rakousku byla u naočk. člověka diagnostikována multiplová tromboza a pacient zemřel deset dní poté, co dostal první dávku. Další člověk byl hospitalizován s tromboembolií plicní tepny. Podobné zprávy začaly přicházet také z jiných evropských zemí. Některé členské státy EU se rozhodly pozastavit použití tohoto přípravku.**(i-dnes.cz)
Škaredá středa - nomen omen? Ne, pro mě normální. Pracovní. Úklidová pozoruji přivandrovalého kocourka. Zrzka prý ráno nechtěla ven. Nasytila jsem ji a holka, běž ven. Zapnula jsem pračku. Ta ezoterická vědkyně by mi mohla tak akorát dýchat na paty. Tady se musí makat! :-) Rychle prádlo vymáchat v octové vodě. Když jsem šla s lavorem na zahradu, kocour hryzal do krku Zrzečku. Hned jsem mu proutkem vyhrozila. Pochopil. Pustil ji. Zrzka se vysvobodila ze sevření. Běžela kulhavě do bezpečí. Pacička lepší, ale zítra bude zas líp.
Petroušek vyhrožuje na má slova, že vezme na kocourka rýč. Dnes jsem si dovolila ho poprvé obtěžkat. Dobře živený. Vrněl v náruči blahem.
Péťa si vždy naivně myslí, že kocour už odešel. Jen uslyší pohyb okolo domu, už je tu.
- Já myslel, že ten hajzl šel domů. Ne, on sedí na křesílku a olizuje se. Ty ho furt krmíš a on je tu dvacet čtyři hodin.
- Jak to můžeš vědět. Večer jde vždycky někam domů.
- Ale furt se olizuje.
- Možná má okoralé pysky.
Péťa se jde věnovat stromům. Já jedu banka, nákup. Volá naše skvělé švícko. Máme tu šikovného. Z kluka zestárnul v starého chlapa. Mám ho ráda. Po revoluci si ho našla paní. Viděla jsem, jak u cestovní kanceláře pokukují po zájezdu. A pán šel pracovat na směny. K tomu opravuje kvalitně boty. Šikovný. Levný. Mají kupu dětí. Dnes volal.
- Linda tu má boty.
- Ani se nepochlubila. Jsem u vás za minutu.
Už čekal. Byl nemocný. Pohubnul.
- Já mám Lindu rád. Ona je milá. Vždycky mi přidá.
- Ona je milá celá já! :-)
- Jo, jste si podobné.
Směju se. Vymámila jsem z něj pochvalu. Linda mu vždy přidává. Doneses mu dárek k Vánocům. Zaslouží si, protože slouží nám lidem. Šetří nám kapsu. Jeho opravy vůbec nejsou patrné. Myslím, že máme ve městě dva ševce. Ale kdo to bude dělat po nich... Svět spadne i s botami.
Nakupuji s holou bradou. Roušku mám. :-) Na krku. Na hodinkách čtyři hodiny. A pět. Až cestou domů u závor mě trklo. Srovnej hodiny v autě. Tak hezky se mi nakupovalo. Měla jsem čas. Jak ošidné - věřit hodinkám, které někdo nepřeřídil. :-)
- Peťuš, mám chuť na topinky. Hodně česneku!
Souhlasí. Hodujeme. Odčervujeme se. Povídáme... Radujeme se. :-)
To byl pel mel. Hezky jsem si to v hlavě porovnala. Tu Škaredou krásnou středu.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/20201-03-31_Zrzecka_-_Okna/
Dobrou noc!