Škarohlídům navzdory

25.05.2023

Jaké to dnes bylo v hotelu Země? Krásné. Barevné. Slunečné. Voňavé. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-25_Dopoledne/

Slunce. Relativně čistá obloha. Čistá mysl na přemýšlení. Sebevzdělávání. Vykoukly na mě vzpomínky před dvěma lety. Obstarávala jsem maminčin pohřeb. Chtěla jsem jí ho vyšperkovat, jak nejlépe jsem uměla. Splnit její přání. Vždycky mi zdůrazňovala, že chce kapelu. Jansovu. No jo, jenže ten už dávno zemřel. Spolužák naší Ivy. Zdeněk. Jednou šel někde z hospody. Mráz mu poškodil prsty. Hrál překrásně na křídlovku. Od té doby už ne. To byli hodní lidé. Jako všichni dřív. Zahledím-li se do minulosti, měla jsem okolo sebe hodné lidi. Dokonce i na vysoké. Když jsem trošku zazpívala jinou melodii, než se chtělo, nebyla jsem udána. A že se to hlídalo. Napadá mě, že jsme jednou takhle v květnu seděly s maminkou nu hřbitova na lavičce. Nemohly jsme dovnitř  do DD na terasu. Byla jsem šťastná, že ji mám. Že ji mohu opečovávat, nabízet dobroty dle jejího výběru, dohlížet, aby nefoukalo od hor a nenastydla mi, vyprávět, zpívat s ní, luštit křížovky, pouštět V tom našem venkovským kostelíčku… Na hřbitově, kde leží její babička, Šormovi se jmenovali, se schylovalo k pohřbu. V DD v kapli probíhal obřad. Muzikanti se okolo naší lavičky trousili z DD ke hrobu. Všichni nás pozdravili. Napadlo mě, že možná stejná kapela bude mamince hrát na její poslední cestě. Netušila jsem, že si ji neuhlídám. Že nebudu moci zdvihnout blátíčko nedělání v DD. Jak bych zjistila, že něco nefunguje, nenechala bych to. Nahlásila, počkala. Pak bych ztropila vyrvál. To na ně platilo. Klidně nebylo možno se dohovořit. No jo, jenže když vás k ní nepustí… Já jsem nebyla na jejím pokoji přes dva roky. Neuhlídala...

Á, darmo vzpomínat. Dnes před dvěma lety jsem si šla nechat vytisknout velké fotky maminky v růžovém kostýmku. Zarámovat. Jednu jsem dala Ivě. Jednu Denisce. Jedna se na mě kouká ze zdi v ložnici. Maminka se na ní dívá do dálky. To bylo na Olikově svatbě. Mami, mami, ještě že člověk netuší.

- Copak děláš?

- Petroušku, chystám se na kopřivy a na černý bez. Maličko uklízím. Obchoduji. Užívám dne. Seděla jsem chvilenku v zahradě. To je krása.

- Však máš nárok. Jen si užívej.

SMS. Klientka mi poslala sýr. Mám ho v balíkovně. Přeposílám SMS Petrouškovi. Za chvíli půjde z práce.

Zvonek. Pošta.

- Dobrý den, vy mi vždycky ráno napíšete, že přivezete balík, ale nenapíšete kdy.

- To píše automat. Když tak mi zavolejte, a já vám řeknu.

Ok. Napadá mě, jak někdo někdy někde odpověděl na SMS pošty: "Dnes vám přivezeme mezi desátou a patnáctou balíček. Buďte doma." - "Budu vás čekat mezi Aší a Brnem. Najděte si mě." 

Copak jsem si to objednala? Ó, světýlka ledová a světýlka barvená do zahrady. Nechávám je nabít sluníčkem. Však večer uvidíme.

Další SMS. Ze Zásilkovny. Předevčírem jsem si objednala krmítka na sklo. Přeposílám i tuhle zprávu Petrouškovi.

Nechce se mi nic vařit. Pohankovou kaši s medem a máslem. Na tu mám chuť. Budou dvě. Jé, už se vrátil dělník z Kolbenky.

- Tys´ ještě neodjela? Dnes ustavím tvou Rozinantu. Budeš si na ni moci navěšet kytky. 

- Petroušku, čekám až se mi dopeče chlebíček. Pak už pojedu. Ještě dovytřu.

Rozbaluji balíčky. Sýr z mléka od krávy. Výborný. Krmítka – ó, každé jiné. Tak jsem to chtěla. Mistička. Ta bude stačit na okno u kuchyně, kde teď chodí vyťukávat morseovku ta chytrá sýkorka. Pod střechou jí do misky  nebude pršet. Pak válcové, taková mám zavěšená na stromech. Pak akrylátový domeček. Spokojenost.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-25_Na_koprivy/

Tak jedu. Chleba pěkný. Už jsem jela tolikrát po stezce po maminčině odchodu. Ale dnes mi vlní srdce. Představuji si, že jedu za ní. Těším se. Řekne:

- Jaks´  mě tu našla?

Odpovím:

- Mami, tebe najdu vždycky! Neboj.

Jo, slova. Už ji nikdy nenajdu. Ale užily jsme se. Na stezce bych zastavila; zavolala, ať mi ji připraví. Ještěže tam nemusím. Pořád prošení, co – doprošování! Okřikovaly mě, že jsem jim vlezla do kuchyňky. Jo, vlezla. Ale sem nesmíte. Jo, nesmím. Ale tady nikdo nebyl. To bych tu vystála důlek. Chjo, vždycky jsem si připadala jak zloděj. Rychle popadnout hrneček, když ten maminčin se zajíčkem nebyl na stolečku. Dali ho do myčky. Šikana. Stálá šikana. Hrneček nevymývali. Irenka mi ho vždycky dala do myčky. Byla hodná. Dana, Kamila, Simonka, malá Irenka. ´A hoši - ti byli taky moc ochotní. Děkuji jim. Ty jsem měla ráda. Jak mě tam škůdci nenáviděli. I parkování na dvoře jim vadilo. Někdy lísteček za stěračem. Čůzy. Zlé. Parkovala jsem pak už raději na ulici a nesla těžký košíček v ruce daleko... 

Koukám po černém bezu. On ještě letos nekvete? Teprve malá poupátka. Asi před třemi lety jsme byli na vaření na thermomixu. To bylo vždycky skloubit mamku, klienty, stihnout odjet do Dvora. Vždycky nás tam čekaly připravené dobroty. Na úvod jsme ochutnávali. Pak se vařilo. Měli tam tři vorwerky. Vařili několik chodů. My seděli jako publikum. Obsluhovali nás. Jedno jídlo lepší než druhé. Učili nás, jak hrnec využívat. Jednou takhle na jaře jsem tam ochutnala:

Falešné kapary z poupat bezinek. Recept z cookidoo:

Suroviny:

  • 300 gramů octa
  • 900 gramů vody
  • 30 gramů soli
  • 30 gramů cukru
  • bobkový list, sušený, podle chuti
  • nové koření, podle chuti
  • černý pepř, celý, podle chuti
  • 500 gramů poupat bezinek, otrhané stopky

Příprava

  • Do mixovací nádoby vložte vodu, ocet, sůl, cukr a koření a vařte 12 min/100°C//rychlost 1.
  • Do zavařovacích sklenic vložte poupata bezových květů. Do mixovací nádoby nasaďte varný košík a nálevem zalijte poupata bezinek. Varný košík přidržujte stěrkou. Sklenice zavíčkujte a nechte minimálně 3 dny odležet.

Tipy a triky&

  • Černý bez je strom takřka posvátný a jeho využití v kuchyni univerzální. Z jeho květů si připravíte sirup nebo osmažíte v těstíčku Ale ještě dřív, než bezinka rozkvete, si na procházce natrhejte její poupata na kaprlata.
  • Podobně můžete zpracovat například poupata pampelišek.
  • Nutriční hodnoty
  • na 1 Kompletní recept
  • Kalorie
  • 1053 kJ / 259 kcal
  • Protein
  • 6 g
  • Sacharidy
  • 47 g
  • Tuk
  • 0.3 g
  • Vláknina
  • 0 g

Není mi jasné, proč je tam 0 g vlákniny, když poupata jsou vlákninka.

Černý bez jsem tedy chválabohu nepropásla. Zastavuji u ostrůvků kopřiv. Stříhám si vršky do tašek. Máme dva sudy, dvě igelitky. Kochám se pohledem do krajiny. Támhle z těch luk odletěl v dubnu 45 generál Schörner. Velitel skupiny MITTE. Po zuby ozbrojených zabijáků. Prý v té době stál přes cestu k nádraží na vlečce plně ozbrojený pancéřovaný vlak. Včera jsem četla ve Zpravodaji druhý díl o osvobození našeho města, jak odsud pelášili Němci. A jak honem lidé stahovali státní vlajku, když se k městu blížili od Náchoda SS. Fotka z Hradecké ulice. Tehdy vypadala jak vesnice. Dnes vjezd do města. Výbojky, paneláky, obchody. Tehdy náklaďák na cestě mezi poli. Jen v dálce vidět na kopci prachárna. A obrázek vítání Rusů. Bydleli v rodinách. 

Dnes jsem dostala odpověď od Demagoga. Bulíček Cimpr campr. Prohlížela jsem si včera v noci ksichty těch, kteří nás blokují, vyhrožují, ohrožují a omezují. Samé mladé tváře. Určitě dobře hovoří anglicky. Jen český pravopis nula nula nic. Jazyk český taktéž vázne. Oni už neznají slova!! Hlavinky vykrámované. Vymyté mozečky od aspeňáků. Dali mi na devadesát dnů výstrahu a omezení asi za text s varováním Beneše. Nebo za označení glukozovo-fruktozového sirupu za drogu. Nedělám si o křivákovi Cimpr camprovi žádné iluze. Vypadá jak dement. Beneš označován za první války Král rulety; v Paříži prošustroval peníze od krajanů z Ameriky. Před druhou válkou se zdekoval o půl roku dřív. Jak krysa opustil svůj národ. Dnes cestou z přednášky mi paní doplnila další jeho hříchy, kterých se dopustil. Z četby na SV - nechal sestřelit cíleně Štefánikovo letadlo; byly na něm myslím maďarské? výsostné znaky. Bylo to něco jako s Dubčekem. Musel zemřít. Měl jinou koncepci uspořádání Československa…

Napsala jsem Demogogovi:

Jak jsem si tak prohlédla ty moudré mladé tváře, přišlo mi, jak jsou hloupí. Totiž existuje nahrávka s projevem E. Beneše a Vy tady omezujete účty. To jste tak suverénní nebo dobře zaplacení a nebo nevzdělaní!??? Co máte za zkušenosti? Já to slyšela na vlastní uši ještě v době, kdy nám nehrozilo to, co dnes!

A soudruzi mi nahrávku našli a poslali. Prý se neshoduje s textem:

Dobrý den, pokud máte pocit, že jsme v našem textu udělali chybu, budeme rádi, pokud nám k tomu pošlete další informace. V žádné nahrávce (ani např. zde: https://www.youtube.com/watch?v=FThvJ81NWtI&ab_channel=Klein%C3%96sterreicher) jsme totiž projev, který jste sdílela, nenašli.

Píšou náhravka např. Tak to bude vícero nahrávek. Ano, text a nahrávka se liší, ale celkem varuje před Němci a jejich choutkami. Desku, na které citát byl, a jejíž obrázek jsem sem včera dávala na pro mě neznámé budově, někdo včera vyrval a odstranil.

Tak to mi dobře posloužili. Ještě jsem cekla:

No prosím, to je ta nahrávka a deska byl včera z té budovy vyrvána. Kým asi! Sloužíte cizím mocnostem.

Tak to jsem uletěla od polního letiště pod Jezbinami docela daleko. Petroušek mi do tří hodinek dal novou baterii.

- Peťuš, vypni mi je, třeba je nebudu týden nosit.

- Ať máš co rozlámat.

Na kopřivách je stále stejný čas. To je fajn. Volá Linda. Mají v Peci nějaké pracovní setkání. Dnes vyběhli na Sněžku. Jsou zdatní. Ale na cvičenou Lindu nemají. Smála jsem se. Co já stihnu vyjet lanovkou, ona za mnou vyběhne jen s půlhodinovým zpožděním. Dnes stoupali Obřím dolem. Raději tudy chodím dolů. Když jsme tudy šly naposledy, zrovna mi volal nějaký doktor, který se snažil mi pomoci proti svévoli Mengelky, když chtěla znesvéprávnit maminku. Ta by situaci zhodnotila jedním slovem. Víte jakým, že? Ano.

- Čuba!

- Mami, výborně jsme se najedli na boudě Máma. 

- To je vysoko. ¨

- Není. to je za stanicí lanovky tak dvě stě metrů. 

- No právě. Doklusat na lanovku a ještě dál. Tam mě nedostaneš. A kolik je prosím tě?

- Čtyři deset. 

- Jé, tak ono je už čtvrt na pět. Aha. Já mám pořad patnáct. A ty spěcháš do hotelu, abys na šestou stihla skyp?

- No, kolega, který se mnou šel, počkal na ně. Prý se ho ptali, kde jsem. Tak jim ukázal:

- Vidíte támhle dole ty oranžové kalhoty?

- No, to jim mohl říct, že já tě vidím furt jak tečku v dáli. Pořád jen batůžek zezadu. Když si dám náskok, zdržím se kousnutím do tyčinky, už jsem zase vzadu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-25_V_zahrade/

Sudy Petroušek přestěhoval dozadu k pergole. Vysýpám do nich kopřivy. Zalévám vodou. Dávám obrázky na FB.

Z Itálie vzkaz od Mirky:

Miroslava Vitovska

No a já neznalá naivka, jsem si myslela že připravuješ ve velkém , nějakou specialitu podle receptu Herbalife.

Irena Hrobská

Miroslava Vitovska 

 To já sudy na vaření myju 😂😂😂😂😂😂😂😂😂😉

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-25_Do_muzea_na_prednasku_o_pohrbivani_Sporcku/

Na půl šestou do muzea. Přednáška z cyklu Mezi řádky Národního památkového ústavu: Swéerts-Sporckové pochovaní v Kuksu ve světle nových objevů v genealogii a ve výzkumu jejich kosterních pozůstatků

Z antropologického oddělní přijel dr. Cvrček. Velmi hezky zdokumentovali  lidi z rakví v hrobce. Výzkum trval třicet let. Perfektně o všech sdělil to, co zjistil. Kde bydleli, kde umřeli, jaké měli zuby, nemoci. Výhodou prý je, že se ví, kdo to byl, jak žil, co jedl. Na to, že jedli zdravě – maso, ryby, zeleninu, měli zuby v nehorázném stavu. Čelist vyžranou třeba od rakoviny, zlomeniny u dvou žen – asi upadly přes šaty. Hodně artrózy. Jeden spadl z koně, vytočil si nohu dole v patě. Měl koňskou. Ještě už zmrzačelý se v tom roce ženil. Docela běžně morganatický sňatek. Nemanželské děti, pak uznány… Taky nějaké fungl nové ještě nepublikované informace.

Do přednášky zasahovala velmi hezky, velmi fundovaně paní, snad knihovnice, archivářka? Dozvěděla jsem se pro sebe pro mě dosud neznámé informace o posledních Sporcích. Na Kuksu se vyskytoval také Jakub Deml. Paní o něm vyprávěla a o objektu jeho zájmu z rodu Sporcků. Jenže ta ho po zklamání v životě nechtěla. Hodně jsem o rodu věděla, ale po dnešku vím o něco víc.

Cestou domů nakukuji do vitríny pohřebního ústavu, který mamince skvěle zařídil pohřeb. Jen tak mimochodem – termín byl tehdy ohrožen, neb po civilní pitvě musela maminka ještě na soudní. Den před pohřbem maminku přivezli. Čtu parte. Zemřela mladá cikánečka. Maminka od dvou dětí. Na rakovinu. Proč? Tak mladá krásná? 

Připojila se ke mně ona vzdělaná paní z přednášky. Ujel jí autobus. Skvělá průvodkyně. Dobře jsme si popovídaly. Navíc jsem jí ukázala cestu městem do její vesnice, kterou neznala.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-25_Domu_a_doma_-/

- Peťuš, skvělé!

Vyprávím někomu něco, co ho absolutně nezajímá. Předstírá zájem. 😍☺️😂💕😀Neva. Jdu do zahrady nainstalovat nová světýlka. Krásně se na sluníčku nabila.

- Peťuš, myslím na tu paní. Mohla jsem jí odvézt.

- Je pěkně. On jí někdo vezme.

- Ale Péťo, kdyby pršelo, jela bych za ní a dovezla bych ji.

- Kdyby bylo šeredně. Ale takhle je za hodinku doma.

No krása. Co chci? Štěstí, zdraví, pohyb, láska, smích, příroda, světýlka, život, modré nebe, výhonky smrků, květiny, kocour, kolo. Kdyby tohle četl škůdce, ten by se z toho musel dejme tomu zmrcnout. A rozbil by vzteky hrneček. Tentokrát už svůj. Maminčiny věci už zničil.

Jenže my co vnímáme život po svém, ve zdraví, lásce, pokoře, my jdeme v klidu spát.

Dobrou noc!

P. S. https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-25_Tahle_si_tu_zijeme/