Sklízíme plody školství...

V deset klientka. Se omluvila SMSkou na pátek. Pracuji, pracuji. Venku slunce. Zima. Divné léto. Za týden svatojánská noc. Konec kouzelné moci bylin. Ptáci pomalu utichnou. Teď ještě do toho tlučou. Máme jich tak moc - že si klidně sedne na slunečník kousek ode mě. Přiletí do muškátů. Sedne si na schůdky. Že by si mě pamatovali ze zimy? Nebo jsou opojeni láskou?

Nové členství klientce schváleno. Nemá přístup do středy do mailu. Počítač v opravě. Tvořím jí cestu do My Herbalife. PIN. Ne a ne a nejde. Voláme na centrálu. Naučila jsem jí, o co si má požádat, abych nemluvila já. Měli by řeči - o etických pravidlech. Máni jedny.

- Ne. PIN vám nemůžeme vygenerovat.

Ale můžou! A dělají to. Obzvlášť, když se začneme po PINu shánět po delší době...

Tak ono to nejde, jo? Volám jednomu kouzelníkovi. Nebere. Ale vždyť mi dal mobil, kdybych potřebovala. A to je právě dnes. Zdržuje mě to. 

Banka. Slečna za přepážkou, ta nová, se hezky zaběhla - zapracovala. Otevřela můj účet, aniž bych musela říci r. č. nebo č. ú. Odcházím od přepážky.

- Vy jste mi to tam nacvakala :-)

Hezky se usmála. Měla to těžké. Srovnávali jsme ji s jejími předchůdkyněmi. 

- Mám taháček.

- Tak to hezky děkuji.

Stavuji se pro jahody a okurky. Pán mě z dálky zdraví. Jahody zastíněné slunečníkem. Beru čtyři kila. Po pětapadesáti. Tři okurky po desetikoruně. Nemohu se zdržovat. Na kole za maminkou nestihnu. Vezu jahody se šlehačkou. V skleničce maliličko třtinového cukru. Telefon - centrála.

- Vy jste volala pana M.V. Je na dovolené. Pověřil mě, abych vám pomohla.

(Ty, jo? To určitě. Umíš tak akorát mlet o etických pravidlech, pomáhám-li klientovi s objednávkou. Kvůli tobě pomáhám potají.)

OK. Tak tedy - vysvětluji anabázi s PINem.

- A víte její ID?

- Ne, znám její mailovou adresu. Jsem v autě.

- Tak se potom ozvěte.

No tos toho moc nesplnila.

Proklouzla jsem z parkoviště šikminou. Někdo ji zapomněl zamknout. Volám výtah. Nechce se mu. Jdu k dalšímu. Ó je, taky zdržovačka. Mažu po zadních schodech. Ty vorle! Temno. Očividně vše zamčeno, obmotáno, znemožněn pohyb. Chybí tu ostnatý drát. Hodně ostnatého drátu! A miny. Maminka spí. Na zádech. Pusu otevřenou. Oči zavřené - něco mi to asociuje.

- Mami...

Mamka otevře oči. Hned se posadí.

- Ahoj maminko!

- Prosím tě, udělej, ať se můžu dostat z postele. A potřebuju čůrat.

Sundavám postranici.

- Tak jo. Jdeme, pojď!

Beru lžičku, nožík, křížovky - jedeme dolů. Venku sálá slunce. Fouká ledový vítr. V Obřím dole se asi ještě drží sníh. Až tady ten chlad cítíme.
Jako malá holka jsem se vždycky ptala maminky, kdy už budu moci nosit podkolenky. Maminka mi koupila krásné krepsilonové růžové - leskly se... Ale musela jsem si počkat, až si je natáhnu do školy.

- Dokud bude na horách sníh, budeš nosit punčocháče.

Podkolenky - sen dítěte 60. let. Srolovávali jsme je. Zas vyrolovávali - podle zimy, tepla. Ráno vyrolované. Ze školy srolované :-) :-) Dnes se tomu směju. Srolované nevyrolované - je to jedno. 

- Mami, vydržíš to?

- No, je zima.

Vracím se do zimní zahrady pro deku. Jedeme okolo kuželek. Do stínku, za vítr.

- Mamko, chceš si sednout vedle mě na lavici?

- Chci. Ale nevím, jestli to zvládnu.

Natahuji deku na lavici.

- Mami, přetlapkáš semhle. Já si sednu tady na konec. Takže si nesedneš na kraj, ano?

Mamka těžce tlapká. Sedá si na místo určené pro mě.

- Mami, odskákej, poodsedni.

- To já nezvládnu.

- Zvládneš. Na rukou - hop, hop.

Mamka je šikulka. Držím deku. Sedám k ní.

- Mamko, tady ve skleničce jsem ti namíchala jahůdky po tobě. Jsou slaďoulinké, bez cukru. Ochutnej. Mami, na cos sáhla, to bylo kvalitní. Mamko, tys byla šikovná. Tu sortu jahod držím. Letos jsme je všechny vykopali, záhon přeryli, pohnojili. Zas jsme je zasadili. Ale mají měnit místo... Moc nerodí. 

Maminka se vroucně podívá, usměje. Prokládám jednu lžičku našich sladkých a kousek ukrojený z nádherných polských. Mamka pozná po chuti, které jsou naše - ty sladké, měkké, voňavé.

- Ty seš tak hodná. Ty jediná za mnou jezdíš.

- Ne, mami, někdy sem zabrousí i Iva.

- Já jsem tak ráda, žes mě vzala do parku.

Výborná poznámka pro mě. Jednodušší je vytáhnout mamku na terasu. Ale své kouzlo má i zahrada DD. Mají tu místo ke grilování, místo s kuželkami, altán, lavičky - jen to nevyužívají. Je to jen kulisa pro diváky. Zahradu by mohli zavřít a dvakrát třikrát do roka si ji pronajmout :-)

Doluštily jsme křížovku. Mamince to dnes šlo.

Mamko, někdo tě včera krásně nafénoval. Moc ti to sluší. V pátek jsem tě chválila a tys mi řekla:

- Ale prosím tě, u holiče jsem už nebyla, ani nepamatuji. Odpověděla jsem ti: Včera!

- Jsem zblbla, viď?

- Mamko, vždycky říkáš, že jsi stará. Vždyť Ti bude co nevidět sto let. :-)  :-) 92 a pět měsíců :-)

Volám Petrouškovi, aby obstaral šunku. Nestihla bych..

- Řezník bude mít dnes zavřeno.

Jedu s maminkou k výtahu. V jídelně se množí lehátka... Promítají nějakou hezkou barevnou pohádku. Začleňuji maminku mezi diváky. Pusinku.

- A ty už jdeš?

- Maminko, zítra zas přijedu. Pusu.!

Nerada ji opouštím. U nádraží telefonuji. Zapomněla jsem na semafory. Mohla jsem je objet. Vždy sem bezmyšlenkovitě hupsnu. Jak do pasti. 

Auto přede mnou.

- Jeď!

Plouží se. To miluji! Na padesátce třicet. Snažím se při předjíždění podívat na řidiče... Baba nebo chlap? 

Před vraty se už prochází dívka. Parkuji. Holčenka má veličiny zpět v dubnu. V květnu pohoršeno. Dnes - bezva. Loučím se. 

Volám na centrálu. To je jak volat do sudu. Kontroluji, co je špatně. Aha, generace blbých v akci! Doslova. Začlenili mi klientku pod špatným mailem. To bychom mohli čekat sto světelných let!

Dejme tomu, že se klientka jmenuje Iva Dočekalová. V mailu má ivadocekalka@seznam.cz. Absolventka (možná čerstvá úspěšná maturantka, která neumí násobilku a říká jí matematika místo kupecké počty) neumí číst. Pokazila mail: ivadocekalová - NE, NE. Ivadocekalka. Navíc - vynechala písmeno: sezam.cz

Tentokráte si telefon vyčekám. A tiše zuřím. Konečně.

- Aha, tak já se na to podívám.

No to se podívejte! A rychle. Jsem důchodkyně. Venku praží slunce. Dívám se na bazén. Jsou čtyři odpoledne a já se na ten bazén stále jen dívám. Pracujete nekvalitně. My Vám vyděláváme na Váš plat a vy nejste schopné ani zadat mailovou adresu. Dvě chyby - docela dost na můj vkus.

- Omlouvám se.

- Neomlouvejte a kmitejte.

- To budete muset přes formulář.

To neměla holka říkat. To neměla!!!
- To určitě. Vy uděláte chybu a já budu otravovat klientku, aby si vytiskla formulář... Navíc nemá doma počítač. Vy se mi zdáte! Že to nemyslíte vážně!? Ale rychle si svou chybu, SVOU dvojitou chybu opravte. Vy chybujete a klient bude potrestán. NWO v praxi!!! 

Beru ntb. Natahuji kouzelnou internetovou skříňku přes ložnici k oknu. Ty vorle - rozvody ve zdi a já se tu pachtím s kabelem. Svět se pomátl.

Pracuji na zahradě pod slunečníkem. Volám klientce. Už mám PIN. Tvoříme cestu do systému přes kontrolní otázky. Objednávku. Hotovo. Motala jsem se okolo jedné objednávky celý den! Kvůli blbosti nějaké mladé...

Ještě vyčistit bazén. Ó, co rynglátek sobotní vichr shodil. Jedno rajče mi zlomil. Sbírám větvičky z ořechu. To musely být poryvy... Zalít. Na dvacátou školení. Půl deváté. Ruší mě paní. Móresy! Přeci existuje hranice...

- Mám od vás zmeškaný telefon.

- Ozvu se zítra.

- A o co jde? Nebo já mohu zavolat později.

- Ne. Zítra... Už chci mít klid.

Dobrou noc ! :-)