Školicí sobotěnka s vůněmi :-)

Tak dnes. Zas virtuálně. Jak mně se vždycky nechtělo! Škola úspěchu. Inspirace. Zkušenosti. Hodnocení. Byly doby, kdy jsem byla v produkci na předních místech. Není to špatné. Z takového kvanta lidí! Na to, že důchodkyně pomáhá lidem lážo plážo (dle mého milovaného mladého kolegy Míši - a u toho se Irenka šťourá v nose) tak jsem stále úspěšná. Děkuji všem svým klientům. Když potřebuji, pomohou mi. Něco za něco. Firma je odmění. A někteří mi pomohou jen tak, bez očekávání. To je ještě cennější.

Devět hodin ráno. Svěží ráno i já. Nahrávám. Fotím obrazovky. Dopoledne mám klid. Péťa v práci. Sedím u sebe ve studiu. Školím se. Virtuálně. Dávám pozor. Zapisuji. Petroušek v poledne nevolá. Končíme.

Potřebuji něco spočítat. Jsem sice svěží, ale opotřebovaná. Když na kalkulačce v mobilu vytáčíš telefonní číslo, něco není v pořádku. :-) Zatím se ještě nebudu znepokojovat. Až večer. :-)  

Vrhám se na vaření. Mám z minulého týdne od klienta dvě hlavy zelí. Červené a bílé. Šup, další část bílé hlavy. Vadne mi obrovská červená řepa. Šups, taky nakrouhat. Cibuli. Zrzka lítá v sadě. Kdykoli ji jdu zavolat, přiběhne. Jsem okouzlena jako jelitáři :-) ovládáním. Mocí. Taky mají radost, když nám nasadí náhubky a mají své naháněče. Kočičí pejsík vždycky přiběhne. Nechá se pochovat. Nebo vletí do domu. Pokaždé si myslím, že už zůstane v teple. Jenže po chvilce kňourá u dveří. Celý den se prohání. Jen ať vybije svou energii. Když ji chytne rapl, nechává za sebou jen zrzavou čáru. Neřízená střela. 

Už je jedna. Holka, přidej. Péťa volá.

- Ve dvě přijdu na oběd.

- Jj.

- Neříkáš to moc přesvědčivě.

- Ťuti, vařím. Přijď!

To musím stihnou!. Brambory na páru. Zelí hotové. Polévka skoro taky. Péťa je tu. Oběd není. Ještě kompot dovařit. Nese ovoce.

- To víno je modifikované. Ničí imunitu! Ty citróny jsou moc velké. Vybírám si malé.

- Víš co bude nejlepší?

- Vím.

- Aby sis natáhla roušku a šla si to vybrat sama.

To určitě. Bóže! Rychle mu hodit do korýtka. Sytý chlap, spokojený chlap.

Kompot liju do nového džbánku se sněhulákem. To vypadá pěkně. Zapaluji andělské zvonění. Nereptá na zelí. Krůtí prsa jsem nezapomněla prošpikovat špekem. Mám pochvalu. Teď bude klid.

- Peťuš, já si asi na chvilku odpočinu.

- Pojď si pro ty krabice.

O čem hovoří? Jaké krabice? Přišla si klientka pro krabici? Jé! Linda je tu! Přivezla cukroví. V jedné počernické stařičké historické zájezdní hospodě potřebuje jedna Míša přežít. Letos jsem si chtěla vše upéct. Naše dodavatelka už skončila. Zestárla. Nestačí. Mívala výborné, máslové, estetické. Koupí jsme Míšu podpořili na měsíc... Vánoce by mohly být i v lednu. Pak březen překlepe. A v dubnu jsme zachráněni. Všichni!

- Hm, nemá to moc estetické, ale dobré. Výborné!

- Mami! Má to hezké!
- A co je tohle?

- Mušličky.

- Takové nevzhledné. No! Ale skvělé!

Děláme si legraci: Méně estetické. Cukrovíčko je krásné, ve srovnání s předešlou dodavatelkou maličko větší. Ale voňavé, rozsýpací. S láskou pečené. Domácí. Co práce jí to dalo. 

Jdu si chvilku lehnout s ntb. V Blavě a Brně se lidé bouří. Sleduji... Na okamžik se propadám do snu. Zvonek. Aha, klientka si jde pro krabici s jídlem. Ne,ne!  Naši mladí. Naše snaška s dvěma rozkošníky. Nese mi jmelí. Nezapomněla na mě. Mám jen jednu větvičku zlatého pro někoho.

- Máš darované?

- Jo, tohle je od táty.

Mohu si tedy větvičku nechat pro strýčka příhodu. Asi ji uvážu mamince. Nabízím cukrovíčko. Mrňous mlsá, naše krásná druhačka nechce. Radost. Setkání. Jen letmé. Díky za něj. Jdou se podívat na osvětlený betlém tady přes řeku. 

Jak zalehnu, určitě zabimbá někdo u vchodu. A zabimbala. Předávám krabici se zbožím.

Hledám bylinky z Justa. No, kde já je mám? Měla jsem je připravené k Lindiným narozeninám.

- Mami, já už pojedu za kočkou. 

- Počkej. Kořenek. Bude meditace. Vydrž půl hodinky.

- Vezmi si sluchátka.

Už ne. Zavírám oči. Krásná, překrásná! podvečerní Kořenkova meditace mě přenáší do pohádky. Ale ta je! Echtovní. Předvídám jeho slova. Jsem o krok vpředu. Tvář strážného anděla je pohlavně neurčitá. Je to holka i kluk.

- Váš anděl strážný může být muž nebo žena...

Vždycky klientům říkám: Hubnete s lehkostí motýlího letu za letního dne. Můj strážný anděl je jako motýl. Anděl má na pestrých látkových elegantních křídlech motýlí vzor. Usmívám se. kolem mě právě produpala Zrzka. A zpátky. Ty vorle. Medituji!

Jdeme dovnitř. Jsem ve svém srdci.

Slyším, že Linda čistí zrzce záchůdek. Ovan přiletí pod můj nos až do pohádkové meditační krajiny. Byla přenádherná. Povedla se. Ale rušivé elementy se tu vyskytovaly. 

- Lindo. Já to měla nejen se zrakovými vjemy, ale i čichovými a dupotem kolem uší.

Řehtá se. Zrzka tu pořádala závody. Záchůdek měla plný. To jsem cítila. Meditující jim očividně nevadila. Zopakuji si tu krásu zítra znovu. 

- Já ty Justovy byliny nemohu nalézt. Kam jsem je schovala?

Odjíždí. Jdu stírat dům. Poslouchám kouzelný pořad na Příznacích transformace o rituálech. Posvátné obřady pro nový začátek. 

Volá.

- Tak už jsem na Černém Mostě.

- Já jsem zatím vytřela. A hledám ty byliny.

- Tys je nenašla?

- Nenašla.

Za chvíli:

- Tak už jsem doma u Kittynky.

- Já se zvencnu. Just není k nalezení. Tak já ti dám k narozeninám med a doopravdickou medovinu.

- A tys je nenašla? Kams´ je mohla dát?

- Nevím. Prolezla jsem dárkovou skříň a druhou...

- Jo počkej. Jedny jsem si od tebe koupila a jedny...

- Že já jsem ti je dala k svátku!

- Počkej, jdu se podívat. Ne, jo! Jo, mám je tu.

Tak to je se mnou strašné. To mě děsí. Dopoledne jsem na kalkulačce vytáčela číslo... To by se ještě dalo svést na... Na co? Ty vorle. Seber se. Koukej slétnout na zem.  

- Víš, co říká Péťa: Takhle to začíná.

- Tak dobrou!!

Nechci se nechat programovat. Nehledě na to, že přijdou med lůžka. Počítám s tím, že tu budu do sto třiceti zdatná fyzicky i duševně. Nové technologie všechno změní. Tak ukončuji hovor.

- A já se jdu osprchovat, a jdu spát.

Dnes dva dobré skutky. Poslaly jsem obě na Rýchorskou boudu na přežití. Podpořili jsme jednu mladou bezva hostinskou v bývalé zájezdní knajpě v Počernicích. Koupili jsme od ní cukroví. Škoda, že nejsou Vánoce i v lednu. Přežila by další měsíc. Dostala jsem dárkové perníčky od Míši. :-) A jmelíčko od snašky. A návštěvu mladých a Lindy. A ještě mě šmejd FB dovolil zase sdílet. Jen mi rošťáček nastavil mé příspěvky k vidění pouze pro mě. Podlost. Zavětřila jsem. Jako bych tu byla sama. Jenže jsem šikovná. Našla jsem si zámečky... Přenastavila. Ne, jen pro mě ne. Jen pro přátele? Ne, ne. Veřejně!

A u psaní mi v Nočním proudu Miloš Skalka pouštěl pubertu a mládí! Šedesátky, sedmdesátky, osmdesátky. Ó, krásné! Děkuji.

Dobrou noc!