Školicí. Zahradnický. Sluníčkový .-) :-) :-))
Dnes školení v Blavě. No - poprvé STS seminář exkluzivně přes počítač. Za týden v Pze. Poprvé nebudu honit autobus. Začínáme v devět. Skvělé, vynikající, krásné, výživné školení.
Vařím v pauze. Polévka z kuřátka. Eko kuřata už budou strávena. Moje milá sousedka mi vypomohla na podzim. Mám u ní v mrazáku špajzku. Děkuji. Tak se k sobě chovají sousedé, lidé, Češi, že? Cítím to v nouzovém stavu našeho státu - bez ohledu na to, že se prý ráno bojovalo v Kauflandu o zázvor. Chápu. Nevyčítám. Nesoudím. Prý bude další zítra. Žiju.
Linda workoholik si užívá nuceného volna. :-)
- Mami, umřela Eva Pilarová.
Chjo. Další legenda. A nebude mít rozloučení. Měla by to zrovna tak jako paní Zátopková slavné. Lidé se by se přišli poklonit. Chjo. Linda byla zvěstovatelka odchodu Karla Gotta. Lindo, sděl mi jednou, že už je tenhle starý svět konečně pryč. Takové světové zemětřesení... Co z toho vyleze...
Linda mě zásobí vtípky.
V jednom řetězci se objevil dotaz: Jsem včelař a chci koupit 100 kg cukru - to je highlight dne :DDD
Navíc problém ještě ze strany státu; chodí inspekce a nejsou nijak chránění...
Až večer jsem slyšela Andreje, že máme dostatek respirátorů; kde nejsou - doveze osobně. - To by se najezdil...
Tonda Blaník k tomu poznamenal: Pod rouškou denního světla vyrážíme s Andrejem na spanilou jízdu republikou a dáváme respirátory potřebným. Osobně, přímo a z dvojkoláku. Tedy každému, kdo nám za to vystaví účtenku...
Prý přidali linku ohledně coronaviru. Už máme čtyři čísla!
Milí žáci, mám pro vás úkol z matematiky, když teď nechodíte do školy:
Pokud má ČR 10.000.000 obyvatel a 4 telefonní čísla na hygienu, jaká je pravděpodobnost, že se dovoláte?
V pondělí vám to oznámkuji.
Po obědě už se nepřipojuji do Blavy. Nejde mi to. Místnost je asi obsazena klienty. Odehrává se virtuální Den otevřených dveří na dálku. Volá Petroušek. Včera jsem mu slíbila ovocné knedlíky.
- No, ale doufám, že ne o půl čtvrté.
Drzoun. Nejpozději v půl třetí. :-) Má pohotovost. Ve dvě končí. Ve dvě a minuta přijede na oběd.
- Tak jak to vypadá?
- Peťuš, kde jsi? (Je krátce po půl druhé.) Mám uvařeno, hotovo. Knedlíky v termohrnci.
Na druhém konci nekonečné divení.
Poslouchám primářku antibiotického centra všeobecné fakultní nemocnice v Pze Dr. Adámkovou - viz odkaz
Na světě za rok 2018 onemocnělo na TBC 10 milionů lidí, z toho jeden a půl milionu zemřelo. Na chřipku zemřelo letos asi 55 lidí. Udává se nemocnost na sto tisíc obyvatel nebo procento nemocnosti obyvatel. U corona denně vyskakují čísla. Proč ta prezentace? Mnoho infekčních onemocnění má vážnější dopady. Primářka se staví kriticky k roli médií: "Mrzí mě prezentace těch zpráv, ty palcové titulky, které jsou alarmující," a dodává, že právě stres, který čtení takovýchto zpráv vyvolává, negativně ovlivňuje fungování imunitního systému člověka.
Jedu do obchodu. Ve dveřích se potkáváme s Peťulkou. Od rána jsem ještě neodemkla. Frčím pro zeleninu, krůtí prsa, zázvor. V plánu je masová pasta do polévky. Právě teď luplo víčko. Mám hotovo.
Zázvor prý ráno zmizel v bitce. To nevadí přijdu někdy příště - Někdy příííštěee... Katapult...Dnes beru řapíkatý celer, kedlubnu - v tý asi bude dusičnanů, celer - ten minulý jsem dnes našla vyšlochtaný, divný, umělohmotný, nějaký shnilý, gumový...
Kupuji libeček - kdyby mi ten od maminky nevzešel. Jarní cibulku - je jarní celý rok. Kousek hovězího, krůtí prsa... Copak najdu u pokladny za kytky? Růže. 70% sleva. Dvacet jedna korun. Z Keni. Beru pugét. Vypadl květ. Beru druhý. Sbírám květ ze země. U pokladny vyndavám zeleninu z krabice. Nosím si své koše, tašky. Dnes cibuli do mikrotenu. Paní pokladní bere upadlý květ do ruky:
- Jé, škoda!
Hází květ do koše.
- Ne, ne. Ten mi dejte. Ten ještě bude zdobit ve skleničce svět.
Vyndavá ho z koše. Pytlík s cibulí utahuje na dva uzle. Platím. Poodcházím. Uzel na pytli povoluji. Pytlík využiju na zabalení kvásku. Nebo na Micinčinu toaletu... Nechápu svět. Jsem jiná. Každý kvítek nechávám dožít, i kdyby byl poslední z kytice. Pytle a tašky si neberu, nekupuji, jen výjimečně; ještě je zužitkuji. Chráním tak velryby... Nic. Jedu domů.
Petroušek se zatím napěchoval. Sestavuje na zahradě kompostér. Pronajalo nám ho město. Máme skvělého, ale opravdu výborného vedoucího životního prostředí. Chlap na svém místě. Máme svozové tašky na bioodpad - zadarmo. Dostali jsme třídicí popelnice. Teď kompostér.
Přemýšlíme, kam tu krávu dáme.
- Peťuš, zrušíme támhle tu konstrukci. Stejně v ní dřevo nikdy nebylo; přeházíme konečně náš kompost. Zmenšíme ho.
Makáme pod sluníčkem. Fantazie.
- Peťuš, jestli si tu sousedi postaví dům, přijdeme o slunce do koupelny.
Nemá rád konflikty. Nemám ráda omezování. Sousedům z druhé strany jsme povolili přístavbu domečku. Nastavěli obrovskou stodolu. A my jsme přišli o internet. To jsou ti, jak jsem jim uklidila včera několik koleček kamenů. Fotím nízké slunce. Ukazuji ho Péťovi s tím, že nám zmizí. Stavba ho zastíní. Ani nemá moc zájem. Halekám na souseda:
- Lukáši, jestli tady bude stát sedm a půl metrová stavba, my přijdeme o slunce.
- Tady na stání?
- Na stání? My tady máme kytky a okno do koupelny. To okno pouští světlo dál do chodby.
Hm, začínám uvažovat, že nebudu hodná. Uvidíme. Nelíbí se mi to. Nasunout do úzké nudle bývalé zahrady sousedova domu hmotu dalšího domu. To se mohu odstěhovat ku Pze do satelitu. Ne. NE. Nesouhlasím. Ach jo. Těžko mi je.
- Peťuš, kudy do toho komposteru budeme lézt. Je velký.
- Šest set litrů. Tam bychom se schovali oba.
- I s vnučkou V. I s Ditou. Všichni bychom se tam vešli. :-) Je prostorný.
- Vidíš, tajdle to takhle vysuneš. A když to je vytažené, otevřeš ten díl. Vyhrabeš hlínu.
- Aha. A jak se to zavře?
- Blbě.
Řehtám se. Je mi to k smíchu. Snaží se tyč nasunout zpátky... Je to systém jako u vánočního andělského zvonění... Musíš tyčí jet nahoru dolů nahoru dolů. Což u andělského zvonění zvládneš. Ale u kompostéru dost těžko.
- Že já se nechám vždycky do něčeho natlačit.
Smějeme se. Moc krásné. Pracovat s ním na zahradě. Na sluníčku. Dobíjet se. To se teď prý má - chodit na slunce. Pít teplé nápoje... Okopal pět stromů. Letos nebyly ani zryté na podzim. Nebyl ani jeden den mráz. Hroudy by nerozstřelil. Z bedýnky sázím macešky, petrklíče. Podzimní listopadky jsou asi dva týdny ostříhané. Už raší nové lístečky. Doplňuji truhlík barvami jara. Proč všechny barevné petrklíče v příštím roce vystrčí z trávníku jen a pouze žlutou?
- Ťuti, dnes mi psala vláda.
- Mně taky.
- Jak to? Já mám Vodafon.
- No, mně psali už v poledne. Co všechno zavřeli a že mám bejt hodnej.
Hm. Má T-Mobile. Na FB zjišťuji, že psali celému národu. :-) S výjimkami. :-)
Sdeleni Vlady CR: Vlada CR rozhodla s ucinnosti od 14. 3. 2020 od 6:00 do 24. 3. 2020 do 6:00 o uzavreni vsech obchodu S VYJIMKOU prodejen potravin, lekaren, drogerii, elektroniky (vcetne prodejen operatoru), cerpacich stanic, prodejen tabaku a nekterych dalsich. Podrobnosti vlada.cz. Sledujte media.
- Jdeme domů. Už jsme toho udělali dost.
Ještě se radíme, na co se vrhneme zítra. Dnes i zítra jsem měla v plánu lyžovat. Člověk míní, vláda mění.
- Pojď se podívat na toho moráčka. Je drzý. Neuteče.
Není drzý. Dáváme celoročně ježkům dobroty. Teď v zimě ježečci hybernují. Kocourci záletníci misku vždycky vymydlí. Micicindě doma něco nejede. Vyneseme jí to ven. Než by pohostila své nápadníky, sežere to sama, i kdyby se měla prorvat. Pokud se naše hraběna vyvaluje doma, kocourci si smlsnou.
Vycházím ven. Jdu pomaloučku k němu. Je ve střehu. Nechci ho vyplašit. Přibližuji se. Když už jsem na dosah, zmizne pod auto. Asi se tam někde natřásá naše chlupatá manekýna.
Ještě vařím masox. Masovou zeleninovou pastu. A valentýnské bonbóny z našeho zdravého nutričně vyváženého jídla s příchutí jemná čokoláda. A ještě růže do vázy. A ještě se přišla Micicinda pomuzlat. A ještě... A ještě... Bude půlnoc. Mám hotovo.
To byla nálož dne. Všechno jsem unesla. Dnes se tu poprvé nebude k spánku ukládat Eva Pilarová... Zradily ji ledviny. Dívám se celý večer na pořady s ní. Evo, pozdravujte Karla...
Dobrou noc!