Školicí
Útereček. Sluníčko. Slyšela jsem Micku skočit oknem dovnitř. Dupla na topení... Ten zvuk mě vyruší, ale neobtěžuje. Spím. Budík. Vstávám. Kdepak jsou kočky? Kitty nocuje vždy doma. Celá léta se bojí svého černého táty. Dvě noci už nepřiběhla. Černoušek tu od jara nebyl. Dnes v noci si s Mickou ve dvě ráno vyměnily prostor. Micka zívá na židli. Jak vytáhnu jídelní lístek, odněkud se zjeví Kitty. Krmení. Micinka nesnášenlivá. Vždycky jsem určila:
- Tady má Kittynka.
- Tady má Micinka.
Jenže Péťa zavedl oddělení misek a Micka už vedle Kitty stolovat nebude. Bonbónky? Ne! Ven. Pozoruji je. Micka si hraje v trávě. Honí jetýlek. Jak kotě. Vystačí si. Kitty číhá pod stolem. Chystá se k výpadu. Micka si jde nabrousit drápky na vrbu. Ztratí se v buxusu. Nastupuje Kitty. Brousí si drápky na vrbě. Ztratí se za Mickou. Výpad. Holky mi předvádějí souboj.
Pračka. Vymáchat v octové vodě. Pár kapek kokosového olejíčku. Pověsit na slunce. Dnes musím vše stihnout do šestnácti hodin. Školení. Další - mezinárodní on line od osmnácti do dvaceti třiceti. Ještě od půl deváté vaření s Herbalife - to už nedám. Nějak nám to zhustili do jednoho dne. Asi myslí, že nemáme nic jiného na práci.
Petroušek. Kontrola spojení.
- Pojdeš za babkou?
- Jj, chystám se.
- Pozdravuj ji.
- Vyřídím.
Než se vybatolím, Petroušek parkuje před domem.
Vyjíždím ze vrat. Ztratil se mi. Stahuji okénko. Rozhlížím se. Teď přijel v autě, není. Dematerializoval se. Vychází z branky. Jde ke mně.
- Peťuš, lekla jsem se, že jsi zmiznul.
Uklízel popelnici. :-) Smysly se nechají lehce oklamat.
- Máš benzín?
Dobře vím, které kolečko je to pravé. Taky dobře vím, když se ozve píp, že je to olej nebo benzín. A před měsícem čerpadlo. :-)
- Nevím.
Strká mi hlavu do auta. Naklání se, jestli uvidí na budíky.
- Tak máš?
- Nevím. Ale chtěla bych jet do Polska.
Obíhá auto.
- No, máš, ale už ti koupím. Do Polska ještě dojedeš.
To je to, co jsem chtěla slyšet. Mám dost. Dojedu. Odchází:
- Ty jednou přijdeš pěšky, počkej!
V duchu si říkám: Nepřijdu. Nikdy. Protože se o mě staráš. Vždycky v tom
smyslu odpovídám. Zkrátka ne. Za třicet jedna let se to nestalo. :-) Nikdy jsem
netankovala. Ani nevím, na co jezdím. Jo, jednou. Když zdražovali benzín. Asi
před třiceti lety. Česal jablka. Poslal mě tankovat.
- Na co jezdíme?
Byly dva od stejného písmenka. Pořád jsem si opakovala ten náš. Až jsem to zapomněla. Ve frontě jsem si vyhlédla pána za sebou a pána před sebou. Poprosila jsem oba, aby mi odemkli nádrž, sundali pistoli, natočili ten pravý. Odhadli , na co jezdíme. Myslím, že to bylo písmenko S. Už nevím... Podruhé učinil pokus, naučit mě tankovat, když mi koupil nové auto. Dal mi tisíc korun do ruky; poslal mě na letiště. Naštěstí jsem v obsluze poznala Františka, dávného spolupracovníka mé maminky od vojenského útvaru. Dej mu pánbu věčnou slávu!
- Franto, tady máš peníze a natankuj mi.
On ne a ne otevřít nádrž. Vzala jsem mu klíčky z ruky. Vrazila do víčka, otočila. Lup. Otevřeno.
- Jo takhle se ti to otevírá. To jsem nevěděl.
- No, a tak mi to zase zavřeš. Nacvičíš si to.
A bylo hotovo.
Jedu k mamince. Volám z cesty nahoru, jestli by mi svezli maminku. Ozývá se ta, která lže, ani se nezastydí. Brr.
Parkuji. Jasně, abych nedráždila mindu. Bez pravomoci. Bez vzdělání; s klikyhákovým písmem: Parkujte na vyznačených místech. Číča.
Otevírá se výtah. Paní Iveta (chjo, s náhubkem - soucítím s nimi. Mučení za živa. Ohrožení jejich zdraví!) veze mamku. Krásně ji v neděli upravila vlasy.
Ach, ty roušky. Honění mouchy tenisovou raketou. Proč je nutí! A ten Beďar po vakcinologovi, který si říkal epidemiolog, hrozí, straší. Ačkoli - dnes na FB článek: Prý roušky ve vedru škodí. No to Beďar udělal snad nějakému "odborníkovi" natruc. Ale hezky se to četlo. Kroutím si hlavu nad obrátkou toho uhra na obličeji; Beďar mě překvapil:
Ach, svatá ty prostoto! Komentáře...
Věra Obrová .... "Je lepší třeba nejezdit přeplněnými spoji a počkat si na další"..... Vy evidentně nemáte v práci píchačky...
(To byla reakce na nějakého pána.)
Irena Hrobská Myslím, že můžeme jezdit přeplněnými spoji jako dřív a nic se neděje, nikomu se nic nestane a nikdo u toho nezemře - jo, leda s výjimkou Českých drah!
Paní Ivetě - musím říci - světlemodrá rouška k černým vlasům sluší. Chválím mamce vlasy.
- No, už to nemá tak hezké, ale to tužidlo drží.
- Tomáš je u mě jednoznačná jednička, ale vlásky vždy jen natuží... :-)
Nese mi skleničky od borůvek z minulého týdne. To je maličkost, ale pro mě velká věc. Spolehnutí. Slíbila a splnila. Dohlédla. Děkuji. Všem děkuji!! Z maličkostí se skládá život, vztah.
Maminečka. Je mi zima. Neoblékla jsem se. Stěhuji nás z pod kaštanu na zídku.
- Mami, jsem tu každý den, jestli pak to víš?
Diví se.
- Ale oni mi to neřekli.
- Maminko, vždycky mi tě svezou.
Nabízím borůvky se šlehačkou. Kafíčko. Miňonku.
- Nechceš jít dovnitř?
- Mami, fašistický stát. Fašistické moresy. Nesmím bez teroru státu. Mami, víš kdy ses vdávala? V jakém ročním období?
- Na jaře?
- Ne, mamko, v listopadu. Pak v lednu ti bylo osmnáct. Do Hitlera lidé měli plnoletost ve dvaceti čtyřech. Od té doby člověk dospívá v osmnácti. Chvíli tam bylo jednadvacet. Nám starým by rádi sebrali volební právo a nacpali by ho dětem od čtrnácti. Vygumovaným světoobčanům. Mami, ono se to zlepší, zloději ztratí svá místa... Lidé budou oddluženi. Začne platit spravedlivý svět. Země jde do zlatého věku. Sice jen na tisíc let, ale děkujeme, že jsme se dožili!
Luštíme. Krájím jí kousky nektarinky. Výborná. Sladká. Měkká.
Paní Iveta už jede pro maminku. Nesu košík do kufru. Slyším:
- Ještě můžete zamávat.
Jé, ona mamku obrátila. Běžím, než se zavřou dveře výtahu. :-)
Jsem šťastná. Radostná. Svobodná. Žiju v lásce, v hojnosti, v pozitivních vibracích. Mám dvě trápení. Roušky - děsně se jich bojím. Nikdo neví, jaký odpor mám k uniformám. Pravděpodobně rouška tam patří taky. Nebo mi vadí nařízení? Teror? Oklešťování. Nebo symbolika otroka? Rouška NE. A druhé trápení - maminečka. Pozoruji ji. Je stále stejná, ale zcela jiná. Sedí poslušně jako beránek. Vzhlíží ke mně. Raduje se z mé přítomnosti. Bílý plášť - fašista s neomezenou mocí nad životem člověka. Nad jeho důstojností. Strašidelné. Systém JI OHROŽUJE. PONIŽUJE. Proč nesvéprávnost. Ani ta nesvoboda u voleb mi nevadí. Stejně je to maňáskové. Alhamajda vyhlásí krákorán a tam se nebude jako volit? Taky na něj dojde. Už je to v procesu. Presují nás. Okrajují svobody. Utahují oprátku. Ale to mě netíží. Vím, že je konec šmejdů, zlodějů, ještěrů, podrazáků, (malo)mocných.
Doma. Petroušek zkrátil travičku na deset cm.
- Kittyna spala v trávě. Mluvil jsem na ni. Vytáhnul jsem sekačku. Ani jsem ji nezapnul. Ten vozík ji tak vyděsil, že někam zmizela.
Připojuji se na školení. Jakmile se začnu školit, vždycky nejvíc telefonů, skypů. Odrážím je. Chci soustředění. Konec. Další za hodinku a půl.
- Peťuš, představ si, že voda má třicet jedna. I teď večer. Jdu se smočit. Jestli to dokážu.
Dokázala. Vodička teplá. Jen mi chybí dva měsíce otužování. Ohřívač vody z Baumaxu za pár korun dělá divy.
Přihlašuji se na další mezinárodní trénink. S malou přestávkou. Končíme v půl deváté. Ještě naložit okurky. A - hotovo.
A dobrou noc! :-)