Skoro, skoro...

Poslouchám ing. Vladimíra Pikoru. https://www.youtube.com/watch?v=nSrOVIPsKpg

- Vzdělání je to, co když všechno zapomenete, si stále pamatujete.

Má přehled. Ráda ho poslouchám. Jehož žena Šichtařová. V něčem nesouhlasím. Ale to je normální. 

Pan Pikora se ptá, jak může být student talentovaný, když nezná matematiku na ČVUT. Neexistuje. Na ČVUT musí umět počítat! K čemu jsou inženýři, kteří neumějí počítat. Neustále se změkčují kritéria, aby VŠ udělal každý. To koresponduje s tím, že EU předpokládá, že polovina populace bude mít VŠ vzdělání. Nesmysl. K tomu je potřeba mít nějaké předpoklady, aby člověk udělal VŠ. To polovina populace nemá. Pokud nastavím kritéria, aby VŠ měl každý, bude to problém. Nemůže tu být každý druhý ing. To je degradace. Ve školství se šetřit nedá; teče tam moc peněz. Tím, že se ve třídě nebude topit i v deváté třídě se nic neušetří. Najednou platí víc lidí daně. Přímé úspory pro veřejné rozpočty ze školství ne. Přímé úspory tím, že se neučí, bude méně učitelů, jsou 12 mld. Pak je platba za státní pojištěnce asi 2,7 mld. Do státní pokladny je to přínos přes 41,9 mld. Celkově něco přes 50 mld. Úspora se rozkládá v čase. Nelze to očekávat hned, ale jak se lidé objevují na trhu práce. V jednom roce budou končit dva ročníky. Osmička a devítka. Střední škola s tím bude mít problém. Kondenzace z 9 let výuky na 8 není drama. Od roku 48 do roku 89 se chodilo devět let. Pak se to měnilo v devadesátých letech. V Maďarsku nebo v Polsku se chodí o rok dřív. Zvládají. Protiargument – děti ve čtrnácti se složitě orientují ve výběru povolání. Máme tady mnoho politologů, sociologů, genderových odborníků. Ti všichni nemají šanci se uživit. Jdou pak dělat něco jiného.

Jdu se  otočit za dnem – dnes jsem se motala jen v kuchyni. Kuchyň, kuchyň... 

Ráno běžím rychle vytřít dlažbu. Je stále ne dobře umytá. Ještě hodně kbelíků vody vystřídám. Mourek s Žofkou přiběhli. Po dlouhé době zas výklenkovými okny. Žofie nevydržela mé vytírání. Okoukla dům. Na celý den se zdejchla. Mourek počkal, až dovytřu. Vyplatilo se mu to. Dal si snídani. Ten může vždycky. Programuji vodičku s citronem. Vracím se do domu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-21-kuchyn-kuchyn-kuchyn

Ve svém studiu slyším zřetelně houkat hasičské auto signál hoří, hoří. Před chvíli houkala sanita. Ihned posílám potřebnému člověku energii. Až v podvečer jsem se dozvěděla, ke komu jeli… Chjo. To je hned. Dotyčný je po operaci kotníku. 

Pan Podolský mi tvrdil, že je kuchyň větší. No to je. Ale nemohu do ní narvat to, co jsem měla vyskládáno ve staré kuchyni. Začínám třídit. Měla jsem mraky věcí jen tak z nostalgie. Třeba takové ty bílé plastové láhve. Pamatuji - dostávala jsem je do batůžku na výlet. Mamka vždycky do ní namíchala vodu se šťávou. To ještě v sobě měly šťávy ovoce. Ne chemii. Hele, mám dvě láhve. Tak – šup. Tvořím si hromádku do Re use. Třeba nějaký sběratel neopovrhne.

Mám neskutečně mnoho hrnečků. Asi dva odnáším do zahrady. Dva na hromádku. Tam jsem teď čtrnáct dnů používala překrásné z Kohoutova. Jeden za 390 korun. Jsem se ulakomila na dva a misku. 

- Peťuš, tenhle hrneček TATÍNEK - mohu dát pryč?

Ne, ne. Vezme si ho do práce. 

Nádoba s dvojitým pláštěm na ledové kostky. Ne. Už mám ledové kostky rovnou v ledničce. Rozmýšlím se – šejkrová láhev. Tu se nechám. Občas něco ušejkruji. 

Před lety mi kolegyně darovala obrázek opice točící mnoha talíři na hůlce. Z druhé strany kolegyně Mirka napsala: Aspoň jednou zažít ten pocit dokonalosti. Její obrázek nemohu vyhodit. Ne. To neumím. Opička mi stála na poličce tolik let. Zarámovat? To by zmizela zadní strana. Stavím kartičku do poličky k talířkům.

Lis na citron. Obal v několika jazycích. Plastový. Používám skleněné. V zahradě i v domě. Jakpak se u mě lis objevil. Ten jsem nekupovala. Asi maminka. Mami, poskytnu ho dál. 11,50 Kč. Vyráběla Modrá u Děčína. To ještě byly dle ústavy a Benešových dekretů národní podniky. Zmizely. I národní výbory. To by se Beneš divil, že porušili jeho dekrety – zákony.

Ach, dětská lahvička. Sklárny Kavailer. Vyndávám z ní ztvrdlý dudlík. Ten patřil Lindě. Všechno už jen mlhavé vzpomínky.

Už je tu LP. Hned se vrhá do práce. Do titěrné. Lištování dlažby. Lištování okolo ostrůvku.

Přivezl krabičku mrkvánků. Rohlíčky s povidly. Okolo oběda jsem mu nabídla koktejl. Dal si. Pití. Celý den jen kafe, pití… Není zvyklý při práci jíst.  

Jdu do zahrady.

- Máš tam pošťačku. Dopis na OP.

Copak to bude? Á! Už jsem zapomněla. Aha. Dobrá zpráva. Jasně. To to trvalo... Radost. Spokojenost. 

Vracím se do domu. LP spouští lustříčky, oblepuje páskou hrany… Válečkuje kus z kuchyně přes hranici obýváku. Mezitím zase krájí a lepí lišty. Maluje podruhé. Vyprávím, jak jsem včera večer zazmatkovala.

- Stála jsem u linky. Uhodila jsem se o digestoř. Zdvihla jsem oči.

- Peťuš! Digestoř nám klesla!

- Běžel na půdu. Tam nic nezjistil. Podložili jsme digestoř krabicemi, kdyby náhodou. Všimla jsem si, že nahoře je oblepená.

- Peťuš, to je oblepené. To si Petr oblepil. To nekleslo přece!

LP se řehtá. Totiž jak se o víc jak cm zdvihla podlaha, přiblížila se k mé hlavě digestoř.

Petroušek je tu. Podkládají digestoř opět bedýnkami. My s Péťou přidržujeme. LP vrtá dírky. Rovnou šroubuje šroubečky. Hotovo. Digestoř zdvihli o pět cm. Vyndavám filtry do myčky.

Péťa přicmrduje při lepení přechodové lišty. To je kouzlo. Nikdo nepozná, že tu přibylo o vrstvu dlažby navíc. 

Sundávám z ledničky cestovní magnetky. Hodně mi jich přivezla Linda. Moje jsou jen s Krkonoš a Phy. Házím magnety do myčky. Umyla jsem lednici. Prokoukla. Ustavují lednici na místo. Už je to veselejší.  Digestoř umyju až zítra. Rovnám, myju, třídím… Na lince nekonečný binec. To dám.

Zkouším volat Ivě. Nebere. Vypravím se za ní. Ale až…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-21-vecer

Večer. Chvilku sedíme. Nabízím mu jeho naložené masíčko, které mi přivezl v neděli. Nechce. Má doma. Odjíždí. Dávám mu okurek. A ranní mrkvánky. Konečně si v troubě připravuji americké brambory. Zeleninový salát. Skleničku vína. Chvilku vychutnávám. Ale hned zas utíkám udělat objednávku s klientkou. Seznamuji ji s novinkami. Nový vlákninový nápoj s příchutí sladkého pomeranče a plodů goji. To je taková tropická borůvka. Nový immune booster. Zkoumám jeho složení. Selen, zinek, C a EpiCor® Výsledky více než desítky klinických studií ukazují, že EpiCor® prokazatelně napomáhá imunitě i zdraví střev. A pak zázrak. Granulovaný personifikovaný bionic. Buněčná výživa utvořená individuálně. 40 formulí - ty si vybereš tu svou. 

Běžím vystříhat šedé listy z okurek. Jen jedna sazenice. To mě štve. A teď rychle než se setmí vykopat jámu a zasadit skalník. Mám z něj radost. Můj jsme asi před měsícem vykopali. ¨Buď uschnul, zmrznul, možná mu hryzec podkousal kořínky... Tak ať se Ti, skalníčku, daří!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-21-koprivovy-balzam

Večer. Jsem spokojená a unavená.

https://www.youtube.com/watch?v=JGUL16pPVyU

Holcův pořad Na férovku... Konečně... 

Zaslechla jsem, že Koudelka se odporoučel. Dobrá práce. 

Volá Lukáš. Vnuk. Hovoříme možná půl hodinky. Maličko jsem ho porovnala. Je hodný, pracovitý. Ale trvá si na svém - nechá si otetovat ruku. Znepokojuje mě. Aha, našel si bezolovnatou barvu. Budiž... Dostal v reklamě příležitost. Zítra má prezentaci. To dá. Mám z něj radost. Ale to tetování... 

Dobrou noc!