Skvělá! Hádejte co :-) KIK, Kaufland - ?:(

Chtěla bych dostát slovům počteníčko ze srdce. Někdy ze srdce opravdu píšu. Třeba včera. 

Dnes?

Další besídka. Před týdnem koncertovali. Žádné očekávání. Milé překvapení. Dnes jsem od auta k vchodu školky na kluzké dlažbě postřehla běh svých myšlenek:

- Tak copak nám zas paní učitelky pokazí!?

Nepokazil nikdo vůbec nic. NIC! Připravily to s dětmi skvěle. Uvítání - milé, skromné, krásné, srdečné. Paní učitelka se připravila.

Něžná pohádečka o Koťátku. Masky vyrobené dětmi. Koníčci, kravičky, ovečky, kocouři... Paní učitelky sehrané. Jedna rozdávala rekvizity, hrála na klavír, a zas ten skvělý kontrabas. Druhá rozdávala, kontrolovala režii, hrála na flétničku. Kontrolovala texty. Všechno stíhala. A co nestihla - jeden hošík:

- Nebyl tam zvoneček. (Asi v koledě, nebo pohádce...)

Druhá paní učitelka vlídně špitla:

- Měl jsi přiskočit.

Také měli průřez od září. Jenže to nemusel nikdo oznamovat. Rodiče a babičky s dědečky poslouchali jak pěny. A pochopili. Tleskali. Radovali se. Nejprve básničky o jablíčkách, větru, dracích, až se dospělo k Půjdem spolu. Zpívali jsme. Originální program. Pouštěli skořápky se svíčkami v pekáčích s vodou! V publiku seděly tři učitelky. Smály jsme se:

- Odvážné, velmi odvážné - v dnešní době.

Dojemné. Stará továrníkova vila. Točil se tu Musíme si pomáhat. Scéna - Martin Huba vypravuje na frontu poslední nejmladší dítě. Vila má nezničený interiér. Kouzelná. Dřevěné obklady... Prosklené plochy. Průhledy. Nika. Krása. Děti upekly cukrovíčko.

Sympatická paní učitelka hned v úvodu nezapomněla připomenout zítřejší první plavání, ať se snaží neopozdit! Vyzvala, ať si naléváme čaj, ať se nestydíme. A na závěr? Měla promyšlená krásná slova v dojemném přání na závěr. Děti rodičům donesly krásné chundelaté šiškové zimní skřítky :-) Včerejší děti by to také svedly. S přehledem. Všechny děti jsou jak proutky. Jen je ohýbat, pěstovat, zušlechťovat. Vnímají nás. Neshazujme sebe ani je.

KIK. Vezu čokoládové mince. Slečně pokladní vysvětluji:

- Nechci 43 korun. Jen bych si přála, abyste vznesla mou připomínku výš. Komu patříte? Polsko, Německo?

- Němci.

- Aha, vytírají si s našimi lidmi své pozadí. Co vidíte na ceduli?

- Čoko mince.

Obrací ceduli. Neviditelným písmem čte:

- Žvýkací bonbony.

- To já vím. Vnučka si rozdělala a byla zklamaná! To není nic proti Vám. Nenapadávám Vás. Snažím se vysvětlit: Co očekáváte v síťce?

Očividně zpřátelštila. Poradila mi, abych zavolala oblastní... Vedla mě ke dveřím s napsaným telefonním číslem. Přiznala, že by očekávala čokoládové mince. Minci ještě nechutnala. Dala jsem jí ochutnat.

- Tfuj, ten je tvrdý.

- Je to karamela.

- No jo, máte pravdu.

To jsem chtěla slyšet. Prachobyčejné logické přiznání: Když je na ceduli čoko mincen, budou to určitě čokoládové penízky.  

Kaufland. Okukuji zeleninu. Shnilý citron v síťce. To se může přihodit. Brokolice poněkud zelenější, než žlutá odkvetlá před týdnem. Bio banány nejsou. Pomeranče s tvrdou kůrou. Vybírám čtyři nejměkčí. Jednačtyřicet korun. Docela dost za čtyři kousky. U pultu:

- Necelých deset deka cihly. Minule byla slehlá a nešla oddělovat.

- To se nemohlo stát.

- To se stalo.

 - Tak leda pětačtyřicítka.

- Říkám vám, že jsem plátky neoddělila.

Mrskla jsem cihlu, kolibu do košíku. Za pultem jsem napočítala osm vah a dvě prodavačky.

- Řeknu Vám ještě jednu pohádku. Koupila jsem tu před čtrnácti dny dva uzenáče. Jeden byl kaše, druhý s rybí texturou. Bojím se koupit další.

- Ale to my neděláme, to musíte vejš! To nám dovážejí.

- To víte, že jsem volala vejš. A není to nic proti Vám. "Vejš" jsem řekla i o tom, že je vás tu na osm vah pět a půl.

- Jsme tu jen dvě. (Smích.)

Včera mi tu klientka z Alberta vyprávěla, jak v popisu práce bylo neustále promíchávání a načechrávání salátů. Jednou stáhla okoralou vrstvu. Na koberečku vyhrožováním, že ještě jednou!! (A bude to dvakrát.)  Klobásy museli omýt a znovu je dát do vitrín. Zas tak moc nevěřím, že to nedělají. Vyhazují lahůdky, cpou pečivo do popelnic a různá jiná alotria proti etice.  Proč by dnešní rybu nepřibalili do zítřejší nabídky. Několikrát. 

K pokladně.

- Vy nemáte zvážené tyhle pomeranče.

- Mám. Už jste ho markovala. To je tenhle. Ty tři patří k němu. Za jedna čtyřicet korun byl byl setsakramentsky drahý. I čtyři jsou nesmírně drahé.

- Aha, já jsem si to neuvědomila. Já musím běžet támhle...

- Nemusíte nic. Jen milovat a pečovat o sebe. Nestresujte se. Neubližujte si. 

Pokladní se unaveně usmála.

V autě přemýšlím nad těžkou pozicí prodavaček... Parkuji. Než zatopím, zvonek. Paní klientka. Přišla o čtvrt hodinky dřív. Miluji ji. Malá, psala jsem o ní, cizinka, přátelská, citlivá, inteligentní, vzdělaná. Žena s přehledem. I v důchodu dře na tři směny. Přesto je čilá. Chválím ji. Nakupuje. Odchází. Zatápím. Zvonek. Jsem myslela mladý voják. Ale ještě manželé. Jj. Po nich zvoní voják. Zdaleka. Bude osm. Školení ve dvacet. Kitty si přišla lehnout na okno. 

Svačinku na zítra Petrouškovi. Jé, nechal v krabičce ró bonbony, kousky jablíčka a měsíček pomeranče. Prý zapomněl... Stárne. Taky zapomíná. Vyjíst krabičku :-) Uklidit nákup. Kočky číhají. Cítí maso. Odřezávám z krůtích prs bílé úpony. Kitty je jak dravec. Čeká. Micka je taky ve střehu. Na své židličce. Ještě chtějí. Odřezávám tučné okraje šunky. Neopovrhnou. Stačí! Nestačí? Kočky jedny. Kittyně má těžký spodek. Bude cestou do Phy drhnout v autě o asfalt. Tak ještě masovou tyčinku. A dost!

Kitty se nechce nechat chytit. Zasyčela. Otevírám francouzské okno. Venku duní vlak. Kitty naslouchá. Couvá. Pražajda asi vlak na zahradě ještě neslyšela :-) Buchne sebou na koberec. Čas na hraní. Zajímavé, jak si řídí rituálky.

Zapaluji svíčku do darovaného svícínku s nápisem: IRENA: Sebevědomá, odvážná, vlídná. Hm. To jsem já. Dnes jsem změnila úvod blogu.

Jdu to pročíst, zbavit se chyb a juch! Do adventního snu!

Dobrou noc!

P. S. Dnes jsem se setkala s klientkou. Na Tři krále ji čeká náročná a těžká operace. Věřím. VĚŘÍM!!

P. S.2:  V SZ na FB zpráva: Irenko, v neděli zemřel Ch., dnes ráno táta. - Těžké chvíle. Velmi těžké.

Kéž jsou všechny bytosti světa šťastny!

P. S. 3:  Říjen - od poloviny měsíce 2675 čtenářů. Listopad 2930. Prosinec 946. Moc Vám děkuji, čtenáři moji milí.