Skvělý
Bezva den. Výborný den! Skvělý! Vynikající. Vstávám výjimečně na budík. Dávám si tři čtvrtě hodiny k odjezdu. Na desátou jedu k Erice. Než všechno - maminčin výraz - pobouchám, hodiny bijí deset. To už do vedlejšího města nestihnu. Neznepokojuji se. Svět se točí, Erika mě zná.
Zrzka čeká na parapetu dveří.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-17_Rano_-_vodnice_se_vratila/
Kočičí vodnice. Vytírám jí kožíšek. Nechává se. Nefňuká. Z okna zjišťuji, že dekorace, předměty, květináče, podsedáky nejsou na svých obvyklých místech. Nadojeno vodou. Asi v noci fučelo; a lilo.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-17_Namalovala_jsem_pro_maminku/
Otevírám bránu. Na terase střepy sklenice s vlčími máky; namalovala jsem ji před mnoha lety mamince. Líbila se jí. Používala ji jako vázu. Ani kámen na dně ji neudržel. Odpoledne posbírám. Smrk poslal dolů kvanta šišek. Odpoledne posbírám. Jedu.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-17_K_Erice_-/
Poprvé v životě mě předjelo houkající hasičské auto. Vidím jeho světla v zrcátku. Uhýbám se mu. Přede mnou dva kamiony. Hned, jak houkačka zmizela, snažím se je oba kličkou předjet. Náklaďák sebou mrštně hne do cesty. Oj! Ještěže jsem postřehla jeho manévr. Toto už neudělám. Riskovat se nemá. Lije, lije, cítím poryvy. Konec světa. Přistávám u kadeřnice. Po dlouhé době jsem za plnohodnotného člověka. Mám ji ráda. Povídáme si. Telefon. Dozvídám se, že poslanci pracovali ve tři ráno. Dívala jsem se, ale měli přerušeno. Šla jsem spát. Tak oni pracovali. Bary, bordely a PS! To to muselo vypadat. V baru se nepracuje. V tom druhém se pracuje, ale je to jaksi zavedená živnost s předpokladem noční práce. Náš zákonodárný sbor se přetahuje tolik dnů, poslanci si chodí na dvě hoďky schrupnout. Jak asi může být jejich práce kvalitní! Táhne se to táhne; zatím nám v Paříži připravili na 3.3. dokument EU k podpisu uprchlického paktu. Čeká nás povinný princip přerozdělování uprchlíků. Odmítané povinné kvóty překonány. EU se raduje - plná podpora povinné solidarity přerozdělování uprchlíků. No, krásně se to vyvíjí. Herdek, jak to, že zas v lidský, přesněji v národní neprospěch! Kde je národní stát? Na hrnci. A my ještě podpoříme svou popravu.
Ostříhaná. Stavuji se u dobrého hodného člověka. Gratulace k svátečku. Má nádherného, překrásného vnuka. Jak z obrázku. Tak - ať žiješ! Na zdraví!
Jedu domů. Vysvitlo slunce. Někde rozsypané tašky. Někde popadané větve. Chci lyžovat, a ne utíkat před deštěm. Dnes asi na horách nebylo k závidění.
Stavuji se na hruškách. Mohu si vybrat veliké za vyšší cenu. I menší za nižší cenu. Nějaký pán se mě ptá, jestli mám zkušenost - které si vybrat.
- Pane, hrušky jsou nesmírně zdravé ovoce. Odkyselují organismus.
Dali jsme se do řeči. Jsme na stejné notě. Najdeme se na FB.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-17_Jaro_se_klube/
Doma. Vařím si těstoviny a la carbonare. Nakukuji do FB. Žádost o přátelství. Mám jich asi okolo pěti set. Některé až po roce schválím. Některé tam leží pět let. Projíždím u žádosti profil. Přihlížím k počtu společných. Cink. Nová žádost před minutou. Ikonka s hezoučkou mladou tváří, bílá kytička ve vlasech. Jdu se podívat. Žádné společné. Mohly bychom ladit. Odesílám zprávu:
...požádala jste mě o přátelství. Nejste náhodou autorka písně Volám - jak tak koukám na Váš profil. Vidím, že jste z blízka, z HK, kde jsem učila na PSJG. Nemáme žádného společného. Tak snad budeme ladit. Na souznění, na přátelství a podporu!!
V mžiku mám veselou odpověď:
Já vám prozradím jak jsem na vás přišla Setkala jste se dnes v prodejně ovoce s mým výborným známým G. K. Tak mi o vás řek, hledali jsme vás pod jménem a jakmile jsem natrefila na Duška, tak jsem věděla ze jsem správně. Nejsem autorka písně ale jdu na ni kouknout
No skvělé! To jsou náhodičky. Takhle jsem se loni setkala s pánem, který neměl v Kauflandu roušku. Večer mu jeho známá na mém profilu k naší společné fotce něco připsala. Šla jsem se kouknout, kdo to je. FB všechno vykecá. Bodejť, jsme v Čechách. Jak by řekl pirát Michálek - už Jan Werich povídal, že se u nás všechno vyžvandá.
Běžím posbírat šišky. Na podzim jsem koupila velký koš. Dvouuchák. Tak ať plní fci.
- Mám nějakou novou ženu!
Péťova průpovídka po mém návratu od kadeřnice. Prý vypadám jak vrabec. Typické pro mě - takový vrabec podšívka. Poťouchlík.
- Peťuš, je potřeba navézt dřevo. A v autě mi po startu pípne Oil. A prosím tě, potřebuji u kabátu přišít jeden kovový knoflík, abych ho neztratila.
Dřevo vyrovnáno do bedny. Fučí. Nepříjemno. Spěcháme. Hotovo.
- Olej máš dolitý. Knoflík přišitý.
Moje ruce nejsou šikovné. Vesmíre, děkuji!!
- Peťuš, mám tě ráda!
- Jedu ještě k Pepovi.
- Až přijedeš, budu chvilku spát.
- Zamkni se.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-17_Namalovala_jsem_pro_maminku/
Takhle přesně to bylo. Ten úmysl - odpoledního šlofíčka. Jenže - nebylo mi dáno. Sbírám střepy z vázičky po mamince. Beru mokré podsedáky ze záhonu k vyprání. Vytírám venkovní terasu. Vybírám pračku. Máchám v octové vodě s olejíčkem ledový vítr. Aviváže - děsné, strašné, úžasné, hrozné jedy!!! A navíc smrdí. Půl páté. Uléhám. Jen se zaberu do prvního veršíčku, telefon.
- Lindo, ty máš obdivuhodný smysl pro vyhmátnutí chvíle, kdy usínám.
Směje se. Ok. Budu odpočívat dál.
Upozornění v telefonu. Néé! Vypínám ho. Usínám. Telefon.
- Krásná paní, nemám jídlo. Mohu se stavit.
- Hvězdo, nevadí ti, že už jsi asi pátý rušivý element? Usnula jsem. :-)
- Jen přes branku. Jahodu!
- Víš co? Přijeď! Těším se.
Moje štíhlá mladá krásná hodná zákaznice. Vylézám. Rychle zatápím. Rovnám hromadu prádla k žehlení. Péťa je tu. Jak to ta mamka vystihovala svým slovesem pobouchat domácnost. To právě dělám. Zvonek. Jde si pro jahodu. Máme udělat velkou objednávku. Na 35% slevu. Sedíme v mé pracovně. Než se k ní dostaneme, povídáme si. Jsme obě upovídané, ale neskáčeme si do řeči. Ona poslouchá mě. Já ji. Asi před třemi týdny mi na mou obavu řekla:
- Ty to zvládneš! Kdo jiný než ty!!
Tu větu jsem si vpálila do mysli. Byl to můj motor. A zvládla. Raduje se! Ona mi na oplátku líčí svůj týden kovidu. Strašnou bolest hlavy. Její nemožný manžel - co vyvedl. Jak se hezky sobecky zas projevil. (Ireno, kontroluj myšlenky. Nesuď a neurážej vola.) Pila jen Herbalife koktejly. Nebyla schopná číst. Hlava třeštila. Jen spala a čučela do pohádek. Tělo bolelo. Měla náramnou chuť v horečce na jablka, víno, pomeranče, banány. Vypsala na cedulku ovoce. Manžel se vrátil s nákupem. Přivezl tři párky. Prý zítra ráno přiveze ovoce. Naschválníček nebo blbeček? Ráno čekala. V jedenáct před obědem měla chuť zchladit nitro. Večer přivezl banány.
- Pomeranče neměli?
- Banány byly v akci. Ostatní bylo drahé!
Ó, Vesmíre, děkuji za Petrouška. Nosí mi modré z nebe. Plní má přání. Děkuji, děkuji, děkuji.
Asi v devět konečně plníme košík. O všech produktech jí vyprávím. Vkládá i ty, které ještě nevyzkoušela. Šampón bez parabenů a sulfátů. Nevymývá barvu. Klidnící gel. Krém na ruce s aloe...
- Dáš si mátu s čokoládou?
- Když nevím, jestli by mi chutnala.
Jdu připravit pro obě koktejl máta s čokoládou. Liju do nádherné francouzské sklenice od Ježíška.
- Jé, já cítím vůni. A chuť - výborný. Jo, ten si tam přihodím.
Procvičuj čich voněním k přírodninám. Čichový nerv končí v limbickém systému. Máme čichat třeba k hnoji. :-)
Hotovo. Košík naplněn, jak jsme potřebovaly.
- Máš kartu?
Platíme kartou. Vše se daří. Vyplňujeme čísla. Nápis:
Nemáte e-pin.
Jsme v pinu. Tak co? Zkusíme to přes platební bránu.
Opakujeme proces. I nápis se zopakoval.
Nemáte e-pin.
Tak převodem. Údaje raději jistím na papír.
- Umíš se dostat do mailu? Budeš tam mít informace.
Myslí si, že umí. Neumí. Nevadí. Datlujeme čísla, kódy, hesla. Odeslat. Nic. Odeslat! Nic. Aha. Vyplnit červené políčko názvu adresáta: HERBALIFE NUTRITION. Odeslat!! Pink. Povedlo se.
- Všimla sis, jak jsme šikovné?
Tušila jsem, že se nedostane do mailu. Přesto jsme to zvládly. :-) Hodiny letí. Povídáme si. Dáváme si velkého majzla, abychom nepomlouvaly. Jde to na zuby. Abychom jen říkaly fakta. :-) Snaha byla.
- Mami, vyjíždíme s Kittynkou z Phy. Nechtěla. Za hodinku jsem u vás.
Péťa si krásnou paní vždycky dobírá. Ona je štíhlounká jak laň. Subtilní.
- Kdybych potřeboval pomoct, třeba něco přestěhovat, můžu vám zavolat?
Tyhle jejich kecy zbožňuji. Někdy chce přes branku podat... Auto nastartované. Nemůžeme se od sebe urvat. Péťa nemůže naše chodbové tlachání pochopit. Vždy jen pootevře dveře a hlásí minuty. Hodiny.
- Pane Petře, dnes jsme aspoň nestály na chodbě!
- To se kvituje!
- Tak kdybyste potřeboval někdy něco přestěhovat, brnkněte...
Se zákaznicí ještě hodinku stojíme na chodbě. Mezitím Petrouškova hodina odbila. Odešel do postele. Ona odchází do tmy. Volám na ni:
- Možná se potkáš u branky s Lindou.
Ta přijíždí se svou černou kočinelou za chvíli. Mourek ji zbliknul. I ona jeho. Našlapuje odvážně směrem k němu. Nadává zas tou svou kočičí řečí.
- Vypadni, chci se nažrat!
Dům usíná. Dnes jsme začali brát špalky z další kóje. Polena se zvětšila. Ještě jedno jdu přihodit. Bude dlouho hořet.
Že to byl bezva den?
Dobrou noc!
P. S. Doporučení
https://www.youtube.com/watch?v=b4ypJpw-rPc&t=724s
Už vím, z čeho je setkání - tkali, pak se sešli a setkali...
P. S. 2 - Zprávy z Galaxie