Sladké plody reality

Pátek. Zamračeno. Připiju horkou vodou na lidi, na probuzení, na srdečné upřímné vztahy, na lásku, zdraví, štěstí, čistou oblohu, přírodu, na probuzení, na MÍR!

Beru telefon, tablet. Jdu si dospat noc.

https://www.youtube.com/watch?v=MDxBt7_01oQ

Poslouchám Poslední čistku. Zajímavé. Když jsem poprvé slyšela o základně Dulce v pořadu Absolutně neuvěřitelné, šly mi oči navrch hlavy. To už bude takových dobrých osm devět let. Poprvé jsem slyšela o bitce mezi lidmi a jejich mimozemskými spolupracovníky v několikapatrové základně Dulce.

https://www.mojevideo.sk/video/2af38/mimozemska_zakladna_dulce_cela_udalost.html

V bitce zahynulo mnoho lidí i těch druhých. Odehrálo se v době, kdy jsem ukončila gymnázium. Nevěděla jsem vůbec nic. Jednou mě moje kamarádka Marta vezla domů z divadla. Chvilku jsme si povídaly, než pokračovala dál.

- Věříš v něco?

- Věřím, něco nad námi je.

Dvě mladé ženy v nevědomí. Netušily, neslyšely o mezinárodních kosmických programech, které se v Dulce právě odehrávají. Chvátal byl první, který mě o mnoho dekád později seznamoval s tajnými neuvěřitelnými věcmi, událostmi, programy a lidmi na světě. Dnes poslouchám o tunelech, pohřešovaných lidech a o poslední čistce. Prý trvá od roku 2018. Tunelů, základen je na světě moc. Většina je vyčištěna. Útočné týmy mají před sebou ještě poslední úkoly. Nejtěžší. Lidi tu skuhrají, jak se vleče vojenská operace na Ukrajině. Trump a jeho protějšek, důležité, nejhlavnější figurky, řídí to, co lidi nevidí. Základna Dulce je úplně zničena. Zcela. Protože čistit ji nebylo možné. Pamatuji, jak Chvátal líčil, jak se to dělá. Klasický útok vrtulníky by nefungoval. Dnes u Jany Tomajkové slyším další návaznosti a upřesnění.  Bytosti lokality Dulce lítaly na bázi magnetodynamického pohonu s navigací na bázi mikrovlnného pohonu a laserové technologie a zrychlením, které mohlo dosáhnout až orbitální rychlosti. Lidská civilizace se potácela na oběžnou dráhu za pomoci chemického pohonu v těžkých raketách. Mimozemské entity létaly rychleji a za podstatně nižší cenu. V době vysílání patřily už asi dvě třetiny základen Alianci. Tunely se masivně do hloubky rozšiřují. Většina prací a čištění je už hotová. Došlo k změně vlastnictví a kontroly. Mmimozemské speciální jednotky prý pomáhají pozemským armádám, tedy Alianci Země v tajné válce proti DeepState, vysokým šedým, drakoniánům. 

V USA bylo asi pět set vojenských základen a přibližně pět tisíc po celém světě. Většina je v tajném boji DeepStat a Aliance zničeno. Kolaps tunelů, zemětřesení.. Dulce úplně zničena. Lepší je je ničit než čistit. Enormně rozsáhlé komplexy. Pokročilá zařízení jako hvězdná brána, looking glass už jsou v rukou Aliance.  

https://cs.wikipedia.org/wiki/Reptili%C3%A1ni

Wikipedie se opatrně zmiňuje. :-) 

Mozaika se skládá. Jana Tomajková podrobně vysvětluje, jak děje běží. Někdo si může myslet, že je cvok. Tak je necháme.

Jak je pořad zajímavý, přesto u něj upadám do sladkého snění. Zdálo se mi o mamince. Potřebovala jsem ji někam přepravit. Přijel trolejbus nebo autobus. Maminka seděla na vozíku. Věděla jsem, že to zvládnu. Měla jsem v úmyslu naložit ji na zadní plošinku. Byla oddělena pevnou stěnou od ostatní části prostředku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-24-budicek

Vtom mě vyrušilo tlučení na sklo. Aha. Jsem vzhůru. Žofie drzá se na mě dobývá přes okno. Jak ona ví, kde dýchám! Kde je moje energie! Vždycky tluče přesně tam, kde se nacházím.

- Tak pojď! Kde seš?

Volám ji schválně z kuchyňského výklenku. Pomaličku by si mě ochočila jako Micicinda. Dovnitř ven. Tak to teda ne. V noci se spí až do rána. A oknem se nechodí! A když chceš domů, jedině dveřmi. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-24-snidane

Nejdřív krmím kočeny. Mlaskají. Směs krků, jater a masa jim náramně chutná.

- Mami, asi tak za dvě hodiny se stavím. Přivezu ti kytku. Připrav vosk pro tu paní. Budu spěchat.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-24-jablecny-dort

To mám dost času. Pořád času dost. V důchodu je času! Až do konce života!  Peču korpus na jablečný dort. Nevnímám vůbec čas. Čas je můj nepřítel. Celý život mě proháněl. Už na gympl jsem chodívala na poslední chvilku. U vchodu stávával prof. Pilát. Bála jsem se ho. Měl moskviče hnusné kávové barvy. Náš milovaný školník pan Hrycik. Toho jsme měli moc rádi. Hodný člověk. Šikovný. Někdy tam stávával i prof. Pasák. Němčinář s přezdívkou Písmenko. Toho jsem milovala. Přísný. Byla jsem jeho pravá ruka. Byla s ním řeč. Někdy se nechal v hodině odvést… Na konci řekl:

- Vypracujete doma cv. 31, 32, 33, 34, 35, 36 nemusíte, to jen ústně, 37, 38, 39, 40, 41…

Nebo řekl:

- Vypracujete všechna cvičení na stránce 85 až 88.

Na zdar!

- Mami, prosím tě, mám zpoždění. Čekám tady v koloně v Hradišti. Mohla bys přijet na kruháč? Moc by mě to pomohlo. Mám být před pátou doma. 

Už mě s tím před pátou štve. 

- Jo, ale přijedeš na druhou stranu co je bývalá prodejna, dnes obecní úřad.

- Mami, já tu budu tak dvacet minut stát.

To neměla říkat. To mám času!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-24-do-slunicka

Jdu do chaloupky pro dva roky staré ořechy. Prý jsou hodně červivé. Její sýkorky mají hostinu. Nakládám vosk pro paní do Phy. Vyrábí z něj svíčky. Zrovna vykouklo sluníčko. Dívám se do něj. Nabíjím se. Zvyšuji si frekvenci. Pozoruji ptáky. Jen se tu míhají. Nahoře na ořešáku nějaký tluče do rytmu života.

Chystám se. Přijel Petroušek. 

- Kam jedeš?

- Jé, Péťo, mohl bys jet ty.

Vysvětluji, kam. Kde se setkají… Netuším, že ho posílám na souboj. On chodí všude včas. Není dravý. Pohodář.

- Mami, tak kde seš?

- Péťa teď odjel.

- Bóže, tos´ tady nemohla počkat?

Volám Péťovi.

- Já jsem uvízl pod náměstím.

Jasně. Tam je takový špunt. Dává se tam přednost. Ale když jsi rychlý…

- Lindo, už jel. Uvízl v zácpě.

Dračice útočí. Myslí si, že syčením změní situaci. 

Peču si koláč. Jsem pozorovatel. Hýbu figurkami. Ta jedna je ve stresu, protože nestíhá. Druhá figurka je pěšec. Spojovatel. Dodejce. Pošťák. Ta, co jede pozdě, by chtěla řídit tu, co jede tak akorát. :-) 

- Mami, tak kde je?

- Petroušku, kde seš?

- Už jsem tady. Ona tu není!

- Je tam.

- Lindo, kde seš?

- Jéšiši, von je před kruháčem.

Nechávám je. Souboje se neúčastním. Nakonec se někde sešli.

Slyším, že už je tady. Nese mi sklenici mléka od horské krávy Maliny a od naší Lindy. :-) 

- Poslala ti kytku. A skleničky.  

- Tak co! To byla bojovka, viď?

- Já už jsem rád, že to mám za sebou.

Řehotám se nahlas. I teď po půlnoci. Chudák dostal ode mě instrukce. Ale Linda mě ve spěchu vůbec neslyšela. Jo, kdyby vnímala...

- Já jsem jí řekl, aby se vyhnula Hradišti. Prý že ne. Tak ať si tam stojí ve frontě. 

Až za dvě hodinky jí volám.

- Tak co, draku? Už ses uklidnil? Jelas´, jak ti Péťa poradil?

- Ne, když to neznám. 

- Nevykládej. Umíš doletět do Lyonu. Obchodit mueza, zoologickou a pak neumíš jet s navigací o dvě vesnice jinak?!

- Mami, vy jste moji dva matláci!

- No, a ty seš hvězda večera. Jasně jsem ti řekla, kam přijedeš. Ale tys´ mě neslyšela. V křeči člověk nevnímá.

- Mami, zítra ale budeš čekat tam za kruháčem.

- Jasně! Tak jsme si to včera domluvily.

Jede do Jánek na divadlo. Jela bych s ní. Loni jsme byly dvakrát na Krakonošovi. To bylo kouzelné. Ale dnes jedu do svého divadla. 

- Prosím tě, uděláš mi nápoje?

- Petroušku, kolik mám času?

- Půl hodiny.

- Tak to zvládnu.

Korpus dávám v klidu do trouby. Mixuji mu nápoj na zápas. Výživu po zápase. 

- Peťuš, a vyhraj!

- A ty jeď prosím tě včas!

Pozorovatel by viděl, jaký je v nás rozdíl. Jak chápeme život. Jak ho hrajeme.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-24-sladke-plody-reality

Do divadla. Pojedu včas. Pojedu trošku dřív než jindy. Pojedu tak, abych tam přijela před začátkem. Jedu na poslední chvíli.

Mlíčko na plotně nechávám na jedničku. Těším se. Mám vedle sebe bezva spolusedící. 

- Ahoj! Ty nikdy nezklameš. 

- Buďte rády, že jsem tu. Že můžou začít!

Když chodím na slovíčko se starostou, tahle mladá dáma zapisuje. Když dorazím, starosta řekne: 

- Paní Hrobská už je tu. Můžeme začít. 

Tak ráda bych si přála někdy přijít včas. A tuhle se mi to povedlo.  Do knihovny jsem přijela o půl hodiny dřív! Omylem. Popletla jsem si středu od sedmnácti třiceti se čtvrtkem od sedmnácti. Ti koukali! I já!

Hraje Nosek a další známí herci Strašnického divadla. Situační konverzační komedie. Sladké plody reality. Trousí tam situace s moudry. Líbí se mi zápletka.

Po přestávce se vracíme a u naší řady fronta. Hm. Proč?

- Irenko, takhle tady stojí, abychom mohly zaplout do řady. 

- To jako fakt? Ale když přijdu já, už všichni sedí. 

- No. Vidíš? A takhle to je, než přijdeš. 

Aha! Tak to já nikdy nezažiju. Jako východ slunce. Ten taky nikdy neuvidím. 

 Zhasli. Ještě ve tmě se na něco důležitého ptám. Na něco životně důležitého. 

Konec hry. Krásné výkony! 

Nahazuji téma. Dnes poprvé z divadla neprchám jako první. Jdeme jako poslední. 

- Tebe mi poslala mamka. Holky se tam už spolu radují.

Něco na tom může být. Tu paní jsem celoživotně nevnímala. S její maminkou ta moje pracovala u vojáků. Měly se rády. Vnímala jsem spíš jejího bratra. Později jsem obě potkávala v divadle. Aha, tohle je její dcera. Ani nevím jak, nějak někde jsme si tykaly. Vůbec nevím. Začly jsme se zdravit ahoj. Loni na pohřbu Jimmiho byla první, kterou jsem uviděla, když jsem se mu poklonila, položila kytku na rakev. Seděla s manželem v přední řadě.

- To je, viď? Irenko!

Pro slzy jsem neviděla. 

Dnes stojíme, řešíme, probíráme propojenost. Vycházíme před divadlo. Už všichni odešli. Stojíme my tři poslední. Rozcházíme se. Holky jdou k autu na druhou stranu. 

Kugo, jedeme! Ješiši, u nás na terase se svítí. Že by se už Petroušek vrátil ze zápasu? Zajíždím. S obavami se dívám, jestli jsem tu sama. Jsem. Už vím. Asi ve spěchu jsem zapomněla zhasnout. Jak není člověk v komfortu, neslyší, nevidí, nesoustředí se, dělá chyby. Ty jsi kuba, viď? Nebo matlák?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-24-velikonocni-jablecny

Jdu ušlehat mascarpone se šlehačkou. Zdobím dort. Ó! Vypadá skvěle. Boky mají zůstat, aby byl vidět průřez. Matlám i boky, když jsem matlák.

Beru velikonoční šablonu. Vysýpám ji karobem. Hm, hezké!

- Peťuš, teď jsem taky přijela!

- Jaké bylo divadlo?

- Senzační. Vtipné. I moudré. Vyhráls´?

- Vyhrál. Z pěti čtyři. U pátého jsem už cítil rameno. Tak jsem si ho nechtěl servat.

- Šikovný! Bereš creatin plus. Ten ti pomáhá!

Konec pohádky o drakovi a stařence se stařečkem.

Chi chi chí!

Dobrou noc!