Sláva rodu! Ať žije svoboda názoru! Ale pro všechny :-)

21.04.2019

Velikonoční neděle. Měla by být veselá. Ale moje mysl přemílá myšlenky... Kuřata včera chtěla školit slepici. A slepice se nechtěla dát. Jsem smutná. Nadhodila jsem myšlenku. Chci zahradu kosit. Jen dvakrát do roka. Výsměch.

 - Dyť se u toho zabiješ.

- Víš, jak dlouho by to trvalo?

- Tady se kosilo odjakživa, než nám vymyli mozky sekačkami. A kosilo se i pod plochou domu. Rostly tu kopretiny, vlčí máky, kominíčky... Mamka si vždycky někoho sehnala. Lidi měli krmení...

- Já bych si přála mít podzemní nádrž na dešťovou vodu.

- No to určitě, to si lidi zkazej celou zahradu...

Louskám ořechy, mlčím. Sloužím. Nabízím...

- Tohle já nejím.

Nedovedu si představit, že bych řekla tuhle větu na návštěvě. Nedovedu. Považuji to za neúctu k hostiteli. Přinejmenším.

Jedna invektiva za druhou. Tak o tom dnes přemýšlím, a říkám si, že maminka měla pravdu. Žalovala jsem. Hořce jsem naříkala.

- Vys... se na to! Nepřemýšlej nad tím!

Dnes mi tu Zuza napsala, že má mamka pravdu. No jo, má. Jenže vtíravé myšlenky... Nejsem otrok systému. Už mu ani nesloužím. Probrala jsem se z tvrdého spánku... 

Maminka mě držela za ruku. Tak pevně. Dnes mi nebylo zatěžko jet za ní. Mám spřízněnou osobu.  Kafíčko a štrůdlíček. 

A zas vzdávám hold pečovatelkám!!! Janince, Irence, Kamilce. Co se nadřou s vozíky, lehátky přes prahy... V DD nelze přejet bez zdvihání vozíku přes práh... Janinka nahazuje písničky. Přidávám se. Šli panenky silnicí. Okolo Hradce. Za mamčinými zády sedí paní ředitelka MŠ. Maličká paní. Musela být skvělá ve své profesi. Irenka roznáší pití.

- To je studený!

- Mami, doleju ti horkou vodu z termosky.

Paní ředitelka:

- Já bych taky chtěla.

- Dolévám. Ptám se, jestli to stačí. Ještě trošičku?

- Nemáš kapesník?

- Mám. Dám ti.

- Nemáte ještě jeden?

- Mám. Prosím!

Mluvím s maminkou. Paní reaguje na náš rozhovor. Maminka se o mě nechce dělit.

- Ať se o ní starají její děti!

- Mami, nebuď taková. Celý život jsi byla ochránce psů, koček a osamělých lidí.

- No to máš pravdu, ale teď jsem tady zavařená.

- Mamko!

Na terase je velmi milo. MILO! Kamilka veze paní Boženku na procházku. Raduji se. Její dcera Ivanka bude šťastná. Fotím. Hladím po tváři. Boženka reaguje na zmínku o Ivance. Irenka a Janinka sedí jak paní učitelky. Zpívají. DÍKY!!! Velké díííky! Všichni vyvezeni na sluníčko. Vynikající!!

Uháním domů. Stále mám v hlavě naše mladé neurvalce. Dřu na zahradě. Odkopávám trsy pýru. Vozík na bioodpad přesýpám do tašky pro technické služby. Vysazuji truhlík s maceškami a petrklíči; milion bels, bidens do závěsného. Okopávám kdoulovec. Přihnojuji. Stříhám břečťan. Od Petrouškova strejčínka. Z Paříže. Kdysi mi donesl větvičku. Dnes by chtěl utlačovat jívu nad ním... Zmohutněl. Tulipány lehly. Sucho. Chvěju se, jako když jsme skládali dřevo. Stárnu. Na chvilenku si sedám na houpačku. Mamka tu dřela celý život. Sama. Až tak v pětasedmdesáti řekla, že už jí ubývají síly... Celá zahrada pod klíčícími mladými javůrky... To abych nechala javor podříznout, né?Zušlechtila jsem suchý okraj pod převisem střechy. Pýru se tu zalíbilo. Původně jsem se nasadila netřesk různých barev... Loni i skalničky. Plamének - taková malá floxička do skalky... Jé, loňské dvě skalničky jsem nezahubila. Přežily. Jupíí! Nejsem trotl. Stmívá se. Musím končit. Bylo tu hezky. Polámala jsem si i přes rukavice všechny nehty. Tak tvrdě jsem pracovala. Vyčistila si mozek. Bylo to potřeba. 

Beránci. Jeden z maminčiny formy. Jeden z formy z Penny. Oba hezcí. Uvařila jsem jen trošičku krému. Měli by být slepeni jen marmeládou. Do tlamiček dostali asparágus. Přitlačila jsem jim i kudrnku. Místo očí rozinky. No já je zprcla. Krému jsem schválně udělala málo. Nevadí. Snědí se.

Nachystat koledy. Poslouchám svého oblíbence André Rieu. Už třetí rok. jediný soukromý filharmonický orchestr na světě. Okouzlující šarmantní vtipný André. Poprvé jsem u jeho koncertu doma na gauči tleskala, smála se, brečela. Z jeho rodného města Maastrichtu. Lidé plakali, radovali se, tančili... Letos si koupím vstupenku na Brutal Assault. Zdánlivě neslučitelné. A jednou si koupím vstupenku na jeho pražský koncert. Okouzlena. Závěr. Radeckého marš. Lidi se radují, tleskají, pochodují. Na těžkou dobu - prásk! Proud ohňostroje. Na závěr výbuch zlatých papírků. Okouzlující. Emotivní.

No, ptáčci moji, soudit nebudu. Ale své názory budu hlásat nahlas. Mám nárok. A jestli se někdo ještě otře o už i vědecky dokázanou myšlenku o epifíze, šišince mozkové, o intuici v ní, o propojenosti s délkou vlasů a holými lebkami, bude to naposledy na naší zahradě. Tady bude souznění, mír. Žádné invektivy a škleby. To nevadí, že z nevědomosti! Budu zlá! Varuji!

A teď jdu na ty koledy. 

Zítra hezké Velikonoční pondělíčko!

Sílu všem! A sláva rodu! (Pro nevědoucí - slovanskému rodu!!! Tedy NAŠEMU!) Zaprodanci, nevlastenci, sluníčkáři a trollové, tleskající - byť nevědomky - NWO, ať jdou do háje! Nejmíň do háje! Mám ráda řád, ale ne ten nový světový (ne)řád! Jsem vyznavačem tradic, úcty ke stáří, k vlasti. Jsem zastáncem kratičkých domácích úkolů, drilu ve výuce vyjmenovaným slovům a v pravopise jazyka mateřského, drilu v násobilce. Občan naší vlasti musí (ne může!! - varianta neexistuje) znát pravopis a svou rodnou řeč! A nedávám jinou variantu. Jsem vyznavač vlastenectví, cti, nebojácnosti a pravdomluvnosti. A jestli v hnízdě světového školství ve Finsku zrušili rozvrhy, beru to jako úpadek. Cochcárnu. Konec civilizace. 

Dobrou noc!