Slevy, LP, radost, zahrada, miluji svůj chaos

Blíží se víkend. Začala jsem si nacvičovat v mysli, že i pondělí je krásné. Byly doby, kdy v neděli jsem se už těšila do školy. Pak přišel čas mého podnikání, kdy jsem opravdu hodně moc pracovala. Hodně. A byla jsem velice úspěšná. Hodně. Hypotéku jsme splatili o osm let dříve. To je hodně. Do dvaasedmdesáti bych ji měla na krku. Pak někdo řekne – ona se má. Každý se má. Někdo lítá po světě. Já chodím po naší zahradě, přemýšlím, co kde vylepšit, co kde opravit. Nestěžuji si. Uvědomila jsem si, že z dob podnikání jsem nabrala nelibost s pondělkem. Ráno porada od devíti – pro World teamy. Večer nutriční webinář. Hned v půl deváté porada pro všechny. Zjistila jsem, že už nemusím. A toto pondělí jsem vstupovala do nového týdne s novou myšlenkou. Nemusím. Mám odpracováno. Ať hákují mladí a ti, kteří touží po úspěchu. Vida, jde to. Změnit mysl. Jen si to uvědomit. Už je tu čtvrteček. Už klepe páteček. Pro mě jsou všechny dny krásné. 

Ráno slyším kníkat Žofku za oknem. Kdesi v domě cililinká upozorňovač, že mám něco připomenout Ivě. Dva měsíce jsem to nesmázla. Taky jsem to nikdy neslyšela tak urputně stále vyhrávat. Na práh ložnice vstoupil Mourek. Se zavřenýma očima jsem našla polštářek, Péťovým jazykem bulík. Vrhla jsem ho ke dveřím. A byl klid. Když jsem pak za hodinu vstala, Žofie mě čekala u koupelny. A když v poledne volal Petroušek, ptala jsem se:

- Peťuš, tys´    pouštěl Žofku dovnitř?

- Ne, byli oba doma.

- Tak já měla vlčí mlhu. Já ji slyšela na parapetu okna. A ona vyslala Moura, aby mě probral.

- Co ruka?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-04-rucenka

- Peťuš, ještě v posteli jsem si ji strašně začla drbat. Hezky natekla. Už mi otok leze k zápěstí.

- Tak si to leduj.

- Mažu si to aloe krémem Herbalife a ASEAou.

Nejdřív mé a kočičí ráno:

Snídáme. Nejprve havěť. Jasně, kočeny. Nesu mističky. Mourek i Žofka metoší každý na své místo. Pokládám jim snídani na jejich prostírání s hlasitým: 

- Mourek! A Žofinka!

Zatím co si plní bříška, připíjím horkou vodičkou. Aspoň mi do toho nebude remcat ta věčně mluvící kočičí holka. Progamuji vodu dnes s citronem. Kóduji. Piji. A tak se děje, tak se děje, tak se děje. Děkuji. 

Tvořím pěnu z uheráku od strejčínka. Zakládám polévku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-04-mamincin-rukopis

Jdu sešít sešívačkou krabičku. Došly mi sponky. Hledám. Vytahuji krabičku s tužkou psanou cenou – 6.50. To psala moje maminka. Poznám její rukopis v číslech i v tiskacím písmu. Mamko, dotek s tebou. 

Mixuji si koktejl. Piju microbiotic MAX na správné trávení a zdravou trávicí soustavu. Ty svoje doplňky pro zdraví, krásu, bystrost, břitkost jazyka a kognitivní fce mozku. 

Jedu se mrknout do Kauflandu. Nic nepotřebuji. Včera jsem koupila bio špaldovou za plnou cenu jak za koně. Nebo za krávu?  Až doma jsem si procházela kupony. Jé, co jich mohu využít! Aktivovala jsem je. Většinou třicet procent. U něčeho deset a u něčeho čtyřicet procent slevy. Ptám se na recepci, na kolik kusů se vztahuje kupon. Na kolik chci. OK.

Beru bio pernerku špaldovu hladkou, bio pernerku špaldovou hrubší. Chtěla jsem játra vepřová se čtyřiceti procenty slevy! Jenže ani včera, ani dnes nepřivezli. Škoda. Potřebuji kočkám do směsi masa a krků. Jako kdyby chytily myšku. U pokladny se ptám, jestli kupony mohu použít další dny do jejich expirace. Ne, to už ne. OK. Teď civím do telefonu, kupon se slevou na bio špaldu hrubou, ten tam je. Ale na hladkou zmizel. Tvaroh taky zmizel. Čert se v tom vyznej. Ano. Ne. Chaos.

- Strhli mi i za víc kusů?

- Strhli. Ušetřila jste sto dvanáct korun.

- To je skvělé! Včera sto deset, dnes sto dvanáct. 

Domů. Slunce. Teplo. Obloha celé dopoledne vibrovala. Nepříjemné.

Volá LP. Včera v noci jsem mu namluvila zprávu, že už ortézku nepotřebuji. A kdyby jel kolem, ať dá vědět. Dnes volal.

- Jste doma?

- Jsme.

Péťa ho slyšel v pracovně.

- Ať dědek přijede! Dáme kafe. 

- Slyšíš ho?

- V půl čtvrté jsem u vás.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-04-testoviny

Jak mi to radila klientka? Uvařit těstoviny. Do pekáčku. Vymazuji zapékací misky. Cibulka na pánev. Na konec šunka. Dávám anglickou slaninu. A přidávám pár rajčat, papriku. Vmíchávám do uvařených těstovin. Zamíchat vajíčko. Sůl. Pepř. Péct. Pod pokličkou! Prý se kůrčička udělá.

Jdu připravit do pytlíku rajčátka, asi dvě tři okurky. Nevím, jestli jí LP švestky. Přihazuji švestky. 

Chystám bagetky s uherskou pěnou. Obkládám vajíčkem, rajčaty, okurkou. Jdu si sednout ven. Uvařila jsem polévku z odkrojků hovězího, které kočky nežerou. Bože, to je dobrota. Mňam. A domácí nudle. A zeleninka. A k tomu těstovinky druhý chod. A jasně okurkový salát s rajčaty a cibulkou. A víno. Amazing - by chválil hlas v vita mahjong. 

LP je tady. Slyšíme hukot jeho motorky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-04-pro-ortezu

- Přinesl jsem vám zmrzku.

Sám ji míchá. Má zmrzlinové stroje.

- Peťuš, to je dobrota. A ty kalorie!

My totiž vůbec zmrzlinu nekupujeme. Kvůli glukozovo fruktozovému sirupu z kukuřice. LP sladí zmrzlinovou směs cukrem.

Povídáme o všem možném. Dotknu se slůvkem Lindy. Byly jsme na Sněžce. A jedeme v hovoru dál.

- Víš, že se letos poprvé ztratili komáři? Pamatuješ před dvěma lety, jak jsi stavěl tu zídku a jak vás tam žrali jak zběsilí?

Přikyvuje. To byly komáří orgie na jejich krvi.

Má být na sedmnáctou někde na grilovačce. Natahuje motorkářský hábit. Batůžek. Nejde mu nastartovat. Cvaká naprázdno. Už myslím, že ho Petroušek bude muset odvézt.

- My tě roztlačíme.

Najednou to chytlo. Hurá. Odjíždí.

Petroušek za sportem. Já do zahrady. Studuji, jakou půdu má rád hořec. Nepodsypávám hnojivem. Jen písek s rašelinou. Mírně mu bude stínit obrovská levandule. Snad mi ho teď už nesežerou ty hnědé klouzavé…

Přesazuji oleandr. Špičku mu ustřihuji. Nebudu čekat na zakořenění. Pích do hlíny! Petrouškův tatínek by řekl asi do půdy.

Zalévám. Kontroluji rajčata na uschlých keřích. Ochutnávám datlová, žlutá, cherry. Joj, to je dobrota. Zalévám nádobami od pracích gelů. Petroušek mi je vždycky naplní a postaví na různá místa po zahradě. Vymývám pítko. Na dně hnědá kaše. Copak nám to asi spouští na hlavy! Tohle pijí ptáci, my to jíme na povrchu třešní, jahod, rajčat, okurek…

Péťa je tu. Šero. Ani jsem si nesedla na lavičku k vita mahjongu. Dnes jsem netvořila. Vyrovnala jsem konve a plastové nádoby na nášlapy uprostřed zahrady. Petroušek zírá na ten zástup.

- Prosím tě, co si počneme, až nebude voda?

- Tak zapneme hadici. :-)

Utrousil něco, že je už starý dědeček. To teď trousí jako oblíbenou hlášku.

- Peťuš, ale já v tobě vidím pořád hošíčka. Nebo toho mladého kluka, který si mě našel. Vidím v tobě toho chlapečka, kterého jsem neviděla vyrůstat.

Máme se rádi. Koupila jsem mu nová bavlněná trička. Tak mu to v nich sluší!

Sbírám prádlo ze šňůry. Jdu domů. Chystám koktejly. Péťa buší na dveře ze zahrady. Otevírám.

- Tak, kočky! Panička se po vás ptala. Mourku, ty máš hodiny v žaludku, viď? A Žofi, taky utíkej na večeři.

Beru z lednice misku s nakrájenými kousky. Maličko polévám horkou vodičkou. Holky kočičí se navečeřely.

- Mourku, jdeš ven?

Rozumí. Jde k výklenku. Pouštím ho do zahrady. Zrovna tam zase stojí v zahradě Petroušek. Už je tma.Volá kočky ven.

- Mourku, pojď!

Mourek hodil svým pupkem.

- Žofi, pojď taky. Hele, Mourek se uvelebil na lehátku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-04-zahada

Rozkládám si žehlení.

- Ty už zase děláš. S tou rukou!

- Petroušku, odžehlím to raz dva tři. Nechci pak mít hodně praček. Stojím u toho půl dne. Takhle to budu mít hotovo. Víš, co je mi záhadou? Podívej, tyhle utěrky mám asi po mamce. Totiž ona na nich má vyšitá písmenka. To by mě zajímalo, co to znamená. A už se to nikdy nedozvím.

Utěrky, ručníky. Raz dva tři. Hotovo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-04-kozlice-zahradnice                                                                                                                                                                                                                          Jdu zalít kytky na oknech. Ješiši! Tady vykvetl orchidejový klas. Hm. Jak to, že jsem si nevšimla! Kozel zahradník. Kvete mi bílá, ale jen dva květy. A tady ta kráska!

Poslouchám včerejší Šalingrad. Od devíti nové vysílání.

Co plánuje EU

https://www.youtube.com/watch?v=eeIAkZgwwc4

Lapidárně řečeno – vše, co Uršula z Lejen plánuje pro Evropu. Hana Lipovská zkrátila kecy téhle lhářky z jednadvaceti minut na tři minutky. Hrůza. Jenže Lejno neví, že Saturn tu jako velký učitel stojí a zabrání.

https://www.youtube.com/watch?v=wTLrhhyVvCw

Poslouchám pod psaním povídání o Meryčce Rosůlkové. Byla nedochvilná. Chodila do zkoušek s půlhodinovým zpožděním. Alfréd Radok se na ni rozčílil:

- Tak už si, madam, řekněte, kdy chcete zkoušet! V deset, v jedenáct nebo ve dvanáct? Ale řekněte jasně hodinu!

Odpověděla, že je to jedno. Že stejně přijde o půl hodiny pozdě. O herci se neříká, že se zpozdil, ale že potkal vůz se senem. Marie Rosůlková byla notorický věčný opozdilec. Mezi její časté výmluvy patřilo, že v celé Pze nejela ani jediný tramvaj. Já to mám od gymplu. Vždycky v platanové aleji jsem si vymýšlela, co řeknu profesoru Pilátovi, vždycky stál u vchodu se školníkem panem Hrycikem. Že jsem musela na národní výbor. Že jsem byla u lékaře, že, že… Marie někdy řekla, že poprvé vlezla do metra a to ji odvezlo do Poděbrad. Její nejoriginálnější výmluva byla, že potkala voraře, který ji na voru svezl od Vyšehradu až do Violy.

Hezký den to byl. Láskyplný. Veselý. A finančně radostný. Vždyť mi ten řetězec strhl tolik peněz! Já tam natahám čtyři tisíce, oni mi z toho smrknou málo přes dvě stovky. Hezké.

Dobrou noc!