Slon, lesy, azuro, sníh, lehátka, Černá hora - dnešek
Nerada stávám. Budík. Před půl sedmou. Dnes skáču jak srna. Radostně. Okamžitě jsem v realitě. Jak robot jdu obstarat kočky, sebe, připravit sportovní výživu s sebou. Na okýnko u kamen nezbyly minuty. Namalovat. Petroušek už dávno zas někam vyletěl. Je tu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-04-snidane-vyziva-s-sebou
Už mám všechno hotovo. Já už jdu, jdu, jdu, už mám všechno hotový…
- Tady si dej do kapsičky tyčinky, Lift Off.
- Mohu odnést do auta tvé věci?
Očima přebíhám – chránič na záda, přilba, kukla, rukavice, boty, ponožky.
- Ponožky se vezmeš?
- Ano. Links a rechts.
Péťa je schopen všechno odnést a pak zjistím, že něco zapomněl. Rukavice jsem měla v botách. Tyčinky taky.
- Prosím tě, proč jsi mi vyndal tyčinky z bot? Málem bych je tady zapomněla!
- Jdu vyjet.
Žofie má nutkání jít ven. -7°C. Vzdává to. Maluji se. Sedí u dveří a o něco žadoní.
Přerušuji činnost. Soustředím se na kočku. Dívám se jí do očí:
- Žofinko, my jedeme lyžovat. Vy na nás s Mourkem počkáte doma, ano?
Jako kdyby rozuměla. Zmlkla. Jdu si natáhnout lyžařské kalhoty a bundu. Všechny kočky se toho oblečení bojí. Vydává se klusem do hloubi domu. Boty. Zamknout. Péťa připraven u auta. Jedeme. Pět minut zpoždění. U lanovky se ukáže jako deset minut.
Cestou blahořečíme Lindě. Na obzoru se totiž klube sluníčko. Oj, to bude den! Teploměr v autě ukazuje mínus sedm. Jak stoupáme, teplota klesá na mínus pět. Vlastně v mínusu stoupá. Možná je to tím, že se vzduch začíná oteplovat. Slunce už má sílu. Míjíme Kuks. Rozmazaně se nám mihnul okolo oken. Hledám očima slona. Jedu-li sama, nemám šanci ho najít. Dnes ano. Vyblejsknut cestou tam i cestou zpátky. Stoupáme výš.
- Vidíš, tady je nová sedmdesátka!
- Logicky. Kvůli odbočce na Kohoutov.
Takže teď už do Krkonoš od nás jen přes radary, padesátky, maximálně sedmdesátky. Nic s tím neuděláš. Jen se ti prodlouží cesta. Fotím Sněžku. Dekoruje krajinu. Srdce mi plesá. Dnes není starou dámou. Dnes s námi laškuje slečna. Má hranostajovou pelerýnku, jako nosili králové. Slečna se opravdu vyprsila na cestu tam na konci asfaltky. To ona takhle špásuje. A najdnou hup, jako UFO, odlepí se od cesty, snad se bojí, aby ji někdo nezajel. Vznese se nahoru. Vrací se k Obřímu dolu. Tam jí to sluší nejvíc. Ta druhá hora, jmenuje se Černá, ta má na sobě takový bílý šprkanec, jako míval na hlavě Gorbačov. A po tom šprkanci se dnes budeme klouzat. Jupííí!
Svoboda nad Úpou. Janské Lázně. Už umíme asi dva roky vzít parkovací lístek. Víme, že ho něco cestou z parkoviště sejme a nám se otevře závora. A vím, že Péťa na chvilku bude čučet a že budu vřeštět:
- Jeď, máš zelenou! Ať nám ten klacek nespadne na kapotu.
Asociace z dávných nedigitálních neelektronických normálních mechanických časů.
Péťa mi zastavuje. Utíkám na záchod. On zatím parkuje. Vyndá lyže. Bože. Schody poprvé! Ješiši! Tady je lidí! Ty vorle! Do schodů v lanovce charakteristické dupání. Prodírám se davy. Hotovo. Rychle zpátky. Lanovka začíná provoz. Utíkám po schodech dolů.
- Tady jsem!
Hezky zaparkoval. Blízko k schodům. Rychle do bot. Než se Péťa vzpamatuje, než se vzpamatuji já z údivu, jsem v jedné a v druhé. Žádný porod. Žádné křeče do žeber. Žádné vyosení nohy. Nic takového. Ta fronta tam nahoře způsobila zázrak. Ještě nikdy v životě jsem tak rychle nevklouzla do lyžařských bot. Diví se Péta. V údivu jsem i já!
- Péťo, tos´ neviděl tu frontu!
Reaguje úplně, ale úplně jinak než já. Zcela blbě.
- To nic nezměníš spěchem.
- Bože! Právě že změníš, podívej se na ty zástupy.
Rychle sluchátka, kukla, přilba, chránič páteře, bunda. Ach, zase jsem si doma nesrovnala zapínání u helmy. Tak někdy příště. Teď napít thermojeticsu. Do kapes srovnat tyčinky, Lift Off. Telefon do pravé. Kartičky pojištěnce, řidičák k němu. Vlevo permanentka. Nesmí zmagnetizovat. Krém na ruce a rtěnku do kapsičky u kalhot. Kapesníčky jeden balíček sem, jeden tam. Bunda skvělá, ale nemá moc kapes. Teď pro vleký úspěch – schody podruhé. Jenže v botách a se zátěží. Šup, šup. Cvičím kondici. Klušu na jeden zátah. Fronta se ze schodů posunula na další. Na schody už ke kabinkám. Čekáme, čekáme. Půl deváté a deset minut. Z mých pěti minut u domu se stalo deset tady.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-04-schody-oblect-nahoru
Lanovkář ukazuje prsty v rukavicích tři, čtyři, podle toho, kolik je třeba osob doplnit do kabiny. Ukazuje čtyři. Jasně vím, že Péťa zas pojede tou druhou. Tentokrát lanovkář stará škola mi bere lyže. Nemá to v popisu práce. Jen je to stará škola. Vstupuji do pomalu jedoucí kabinky. Houknu:
- Kam si mám sednout!!
Polák si odsedl. Všichni jsou Poláci. Cestou nahoru si nastavuji poslech, hlasitost, kontroluji kapsy. Fotím krásnou sjezdovku pod kabinkami. Nerozježděná. Dnes se tudy vypravíme dolů. Chjo, dnes to dám! Žádná odjížďka rolbou k vysílači, pak sjet do Pece. Ne. Dnes sjíždíme Černou horu dolů do Jánek.
Vystupuji. Vyndávám lyže. Šupito ven. Otáčím se. Už se na mě směje Petroušek. Přijel hned za mnou. Jedeme! Skvělé! Boží! Sice mraky lidí, ale rozprostřeli se po sjezdovkách. Hurá! Je tu volno. Když vidím nějaké divočáky, nechám je přejet. Zajíždím do lesa. Manšestr. Chřoupe. Jezdíme po tvrdém. Tři hodiny brousíme horu, na kterou je vidět z našeho města.
- Ještě dvakrát to sjedu, jdu na kafe.
- Jak dvakrát? Jezdíme, dokud to jde. Nejsou lidi. Podívej, jaká je fronta na rolby do Pece. Top všechno uvolní sjezdovku.
- Dvakrát a pak si tu jezdi sama.
- To ne, chci mít jistotu s tebou.
Dnes je terén výborný, sice se hodně zbrousilo od snowboardů, to lyžaři nedělají, ale pořád se hezky sjíždí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-04-jeste-bych-rajtovala-ale-pan-chtel-kafe
Jdeme mezi relaxačními pytli a lehátky do rondelu na čaj a kafe. Sedáme na sluníčko. Vedle nás venkovní bar. Brr, grilují tu uzeninu.
- Peťuš, nechám si tu chránič na páteř. Běžím na záchod.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-04-do-lehatek
Jo, běžím! V přezkáčích jdeš jak mimozemšťan. Po schodech se spouštíš po jednom jak dítě. Vracím se. Všude je tu reklama Ford. Miluji citát Henriho Forda:
Kvalita znamená udělat to správně, i když se nikdo nedívá.
Pane Forde, nejenFže jsme kdysi před sto lety měli s Ivkou auto Vašeho jména Capri, ale i nyní máme Ford Kuga. A Vaše motto budu častěji připomínat svému milovanému pánu tvorstva. On má taky heslo: S-r na to. Až to bude číst, bude tvrdit, že to není pravda. My, co s ním kamarádíme, my se budeme řehtat.
Ford na průhledných stěnách kruhovitého občerstvení má na okýnkách stěrače. Ford je i na pytlíčcích s cukrem. Ford je na kabinkách lanovky. Ford je všude. I u nás doma pod stáním.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-04-dolu-do-janek
Hovíme si na sluníčku. Čekám na povel, že jedeme.
- Hele, můžeme sjet pod kabinkami. Tam už jsme taky sjížděli.
- Ne, Péťo, sjedeme Anděl a pak dolů.
- Tam bude lidí!
- Ale nebude.
Sjíždíme Anděl. Poslední pózování před omrzlými smrky. Chceš nechceš, spouštím se do nerovného koryta. Dobrodružství začíná. Jedu. Jedu. Hledám očima, kde zahnu vlevo na červenou. Ireno, pravděpodobně jsi na červené. Úseky s ledem. Ledová hora. Vždycky když nikdo nejede, rozjedu se. Spouštím se dolů. Kdy už budekonec. Strach v očích. Jak krásně by se mi jelo směrem do Pece. Po rovné, tvrdé… Prudká zatáčka vpravo. Čeká tam na mě Péťa. Signalizuje hůlkou doprava, doprava.
- Petuš, tady doleva, ne?
Ne. Zleva sjíždějí sem. Tak jedeme. Místy se jede dobře. Pak zas hrůza.
- Půjč mi mobil. Můj už nemá energii.
Fotím tu dálku, co už máme za sebou. Most! Záchrana. Sjíždějí se sem proudy lyžařů zprava. Pod kabinkami. Jsme dole. Vytahuji Péťův mobil. Fotím moře aut pod námi. Házejí na nás sluníčková prasátka.
- Já se zuji tady.
- Já ne. Pojedu co nejdál to půjde
Spouštím se po břehu na schody, odkud jsme ráno startovali. Scházím opatrně k autu. Uf!
Rychle sportovní výživu. Vyzout boty. Čaj. Odmaskovat se z přílby, kukly…
- Teď dostaneš úkol.
Valím oči. Už chápu. Péťa mě posílá s kartou k automatu zaplatit parkovné. Utíkám ke kiosku. Platí tam nějaký pán.
- Pane, umíte to?
Minule to po mně chtělo PIN. Levá strana nefungovala.
Pán je Polák a velmi sympatický. Ukazuje, kam přiložit parkovací kartičku. Bere mi ji z ruky. Aha. Ukazuje – sem kartu. Aha.
- Vše. Hotovo.
- Hotovo? Ještě to bude chtít PIN. Před týdnem to chtělo PIN:
- Ne. Hotovo.
Přikládám kartu. Platba přijata. No to mě podrž!
- Děkuji za pomoc!
Pán se usmívá. Je rád, že mi mohl být nápomocen. Blížíme se k autu.
- Peťuš, tenhle pán mi pomohl.
- To jste hodný.
- Rád jsem pomohl krásné paní.
- Paní bude za rok 70.
Ano, očekávám, že se bude děsně divit. Smějeme se. Hotovo. Naskáčeme do auta. Odjíždíme z toho krásného místa. Dole Duncan. Sjezdovka.
- Hele, mají tu nové občerstvení. A hezky upravená sjezdovka. Taky bychom sem mohli zajet. Ale Petuš, nejdřív si zajedeme do Zielience.
- Prosím tě, ještě nejsme ani doma, a ty už plánuješ další lyžování.
Jsem to věděla, že bude prskat. Sportovec miluje všechny sporty mimo lyžování. Ale hraje dobře – jo, jedeme na hory. V nekontrolovatelném okamžiku, kdy se soustředí na činnost, se prozradí. Směju se.
- Peťuš, tady od toho hotelu jsem šla před dvěma lety pěšky na nádraží. Lyže přes rameno, batůžek s botami na zádech. Hůlky a boty. A do toho telefon. Všechno odložit. Všude sníh. Přesal zvonit. Vidíš? Tady jsem přešla přes cestu. Všechno bylo zledovatělé. A támhle jsem prošla přes tu benzínku. Tady jsem přes cestu a šup k nádraží. Tam jsem měla auto. Tady jsem díky naskočení do špatného skibusu znovuobjevila krásu Černé hory, přesunu rolbou…
- To je ztráta času.
- Není. Je to zážitek.
- Když lyžuju, tak lyžuju.
- No, a sjíždíš Černou horu dolů k Peci. Smrk, Zahrádky, Klondajk.
- A dvacet minut čekám na skibus.
- Protože nerad lyžuješ. Lyžuju tak, že vletím do autobusu s lyžemi na nohou. A nečekám.
To je rozdíl mezi námi dvěma.
Mladé Buky. Sjezdovky upravené. Pěkné.
- Peťuš, tady jsem chtěla učit naše vnuky.
- Nasrat!
Pravda. My bychom to rádi zaplatili. K základnímu vzdělání patří umět plavat, jezdit na kole a lyžovat. Ale když se nechce, tak jak říká Péťa. Na zdar!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-04-okolo-slona-na-obed
Hledám očima náhražku za obrovitého slona u cesty.
- Peťuš, tady bude.
- Ne, ještě jeden kopec.
-V ruce držím jeho telefon. Připravena. Te´d!
- Máš ho?
- Peťuš! Mám ho!
Automaticky zastavujeme Na Výšince na oběd.
Hostinský se usmívá. Milý chlapík. Domácí kuchyně. Takhle se jedlo dřív. Řízek, brambor, okurka. Teď na talíři přibylo pár čmírek čínského zelí, ale opravdu pár, kousek rajčete. Výborně jsme se nadlábli. Přijdeme zase.
Přesně jak před týdnem. Cena zas za 421.
- Máte ceny stejné.
Doma vyřizuji asi sedm zmeškaných hovorů. Úřaduji. Doma! Mír. Klid. Smích. Pohoda. Hezké vzpomínky na azuro, lesy, sníh dnešního dne.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-04-pro-petrouska-na-rano
Poslouchám TV Šalingrad. Peču Petrouškovi na ráno ke svačince bagetky. Vyvezl mě na fréze, tak na oplátku. Celá léta dostává s sebou do práce krabičku se vačinkou, termosku s thermojeticsem, ovoce...
Dobrou noc!
P. S. Pomátli se. Utahují, až jim někdo natáhne:
"Jako blesk z čistého nebe přišla zpráva, že Evropská komise plánuje radikálně změnit pravidla pro vytápění dřevem. Zástupci z odvětví namítají, že navrhované novely vznikly "v utajení" bez konzultací s odbornou veřejností.
Pokud by evropští zákonodárci schválili legislativu v současné podobě, spotřebitele bude čekat výrazné navýšení cen kotlů, krbů i kamen. Zařízení by zároveň musela nově obsahovat komponenty s připojením k elektrické síti. Prakticky by však zmizel zájem lidí nahrazovat stará neekologická topidla těmi moderními, a tím by se ani nedařilo naplnit cíl snižování emisí, argumentují odborníci.
Podle prezidenta Asociace podniků topenářské techniky Zdeňka Lyčky jsou navrhované emisní a technické změny nesplnitelné, stejně jako nesplnitelná krátká doba na jejich zavedení. Platit by totiž měly pro všechna nová topidla už od 1. července 2027.
"Nesmyslné požadavky již nemají nic společného s ekologií. Budí to dojem, že Evropská komise nemá zájem o konstruktivní změny vedoucí k ochraně životního prostředí, ale že jde o zcela cílenou snahu o radikální snížení dostupnosti spalovacích zdrojů na biomasu pro běžné občany EU," prohlásil Lyčka.
Čeho se změny týkají
Směrnice, jedna pro kotle, druhá pro interiérová topidla, jako kamna a krbové vložky, zpřísňují u kamen a krbů normu EcoDesign2022 a požadavky na emise, účinnost či regulovatelnost. Podle Lyčky mají být nová topidla na pevná paliva do dvou let povinně vybavena "elektrostatickými odlučovači, katalyzátory, lambda sondou pro sledování kvality spalovacího procesu, elektronicky řízeným servopohonem ovládajícím klapky pro regulaci přísunu spalovacího vzduchu a elektronickou regulací, která by komunikovala s prostorovým termostatem".
"I obyčejné Jotulky na chatě by měly být jako malý jaderný reaktor," s nadsázkou horuje Lyčka.
Taková zásadní revoluce v technologii je podle Lyčky během dvou let nemyslitelná. Jen u prachových částic, kde je v současnosti limit 40 mg na kubík, má podle navrhovaných změn dojít ke snížení na 3 mg na kubík.
Kromě toho by se měly také radikálně snížit limity uhlíkových částic z 1 500 miligramů na pouhých 500. Výrobci krbů a kamen napříč Evropou přitom již nyní avizují, že i přes neustálý vývoj a modernizaci topidel bude extrémně náročné nově navrhované podmínky splnit, upozorňuje předseda Asociace pro ekologické vytápění dřevem Michal Bartoška.
Jednou z hlavních změn nové směrnice je nutnost připojení lokálních topidel na dřevo k elektrické síti kvůli automatické regulaci vzduchu. "Tímto paradoxně zmizí jedna z hlavních předností vytápění dřevem, a to absolutní nezávislost na dalších zdrojích. Právě kvůli tomuto aspektu si přitom lidé krby a kamna často pořizují," uvádí v tiskové zprávě Bartoška.
Ceny poletí nahoru
Náročné podmínky, které poženou výrobce k vysokým investicím, se podle Lyčky odrazí na cenách, které se podle něj zdvojnásobí.
Bartoška upozorňuje, že revidovaná směrnice v této podobě by znamenala, že výrobci budou muset úplně změnit konstrukci spalovacích komor.
"Vyžádá si to obrovské investice, což ve finále povede k radikálnímu zdražení a zásadnímu omezení výběru sortimentu interiérových topidel na dřevo, zvláště pak krbových vložek s velkým prosklením. Dřevo stále platí za nejlevnější zdroj vytápění, kvůli těmto změnám by se z něj však stala výsada pro nejbohatší skupiny obyvatel," varoval Bartoška.
S tím souhlasí i Lyčka. "Obyčejní lidé už na to mít nebudou," říká.
Ušité horkou jehlou?
Návrh novel nařízení přišel podle Lyčky "jako blesk z čistého nebe" koncem ledna. Říká, že vlnu šoku to způsobilo nejenom mezi topenáři v jeho asociaci, ale i mezi profesními sdruženími po celé Evropské unii. "Nikdo to netušil, je to opravdu brutálně radikální změna," líčí s tím, že nikdo netušil, že k něčemu podobnému dojde a už vůbec v tak krátkém časovém horizontu.
Irena Hrobská, [04.02.2025 22:35]
Na absenci komunikace ze strany EK si stěžuje i Bartošek. "Dostali jsme se ke směrnici pouze díky partnerství s dalšími evropskými asociacemi. Materiál byl uveřejněný na platformě CIRCABC pouze tři dny, a to ještě přes víkend. Nevznikl tak prostor zahájit dialog či tato nová pravidla jakkoliv konzultovat, abychom předešli této hrozící katastrofě," uvedl.
Lyčka konstatuje, že nebyly provedeny ani žádné dopadové studie, a že normy byly "ušity horkou jehlou". Vadí mu, že jestli se změny opravdu zavedou, povede to k "havarizaci topenářského sektoru".
Bartošek upozorňuje, že kvůli změnám pravidel si mnoho uživatelů starších topidel nebude moci dovolit jejich výměnu za nová. "To paradoxně povede k udržení vysokých emisí, místo jejich snížení," prohlásil a dodal, že také výrobci by museli "ve velkém propouštět".
Jednání v Bruselu už příští týden
Revidované směrnice mají být projednávány v Bruselu na neveřejné konzultaci Evropské komise už 12. února, kde se k nim budou moci vyslovit v připomínkovém řízení zástupci členských zemí. Za ČR to budou lidé z ministerstva průmyslu a obchodu (MPO).
Podle Bartošky je potřeba vyjednat reálné podmínky tak, aby zdroje vytápění zůstaly dostupné pro širokou veřejnost. Poznamenává však, že podle jeho informací nechce EK novelu jakkoliv měnit.
Lyčka věří, že se při složitých jednáních s komisí podaří navrhovanou verzi zvrátit. Poznamenává, že v Německu navrhli už v roce 2023 obdobně přísné parametry pro topidla na biomasu, co se týče prachových částic, ale brzy museli své rozhodnutí opět přehodnotit.
"Během půl roku tam totálně zkrachoval trh, jak s vytápěcími zdroji na pevná paliva, tak s tou biomasou. Němci to museli urychleně vrátit zpátky, protože došlo ke kolapsu celého sektoru," uzavírá.
Epoch Times oslovil MPO s dotazem, jaký bude jejich postoj při jednáních, ale do doby publikace článku nedostal odpověď.