Slovanská neděle. Rodokruh Dolní Sejfy
Na víkend jsem kombinovala, vybírala z programu dvou festivalů. Slovanského Rodokruhu. Ten si za rok nenechám ujít celý víkend. Poučena. Můj oblíbený Theatrum Kuks a soubor Geisslers Hofcomoedianten. Vybírala jsem, přebírala, odkládala, až mi jedno představení vyprodali... Ale naštěstí jim spadl systém; dostaly jsme se tam s Lindou. Včera rodinné těšení z návratu Petrouškova syna z daleka. Pozdě jsem uléhala. Už, už jsem to chtěla vzdát. Jenže chtění, duch, touha - mocní čarodějové. Spočítala jsem si šest hodin spánku. Budíka na kousek po osmé. Světe div se. Tělo se mi probudilo před osmou. Mám pomalé rozjezdy. Vůbec nevím, jak bych ještě zvládala ranní nástupy do školy. Nedej bože na ta naše školení s honěním rychlíku nebo autobusu. Ne, ne. Ráno si užívám.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-29_Obstarat_kocky%2C_jedu_do_Sejfu_na_Rodokruh/
Dnes jsem zrychlila krok. Hlídala čas. Věděla jsem, že v půl deváté nevyjedu. Ale v devět - nejzazší doba. Pověnovat se kočičím přátelům. Péťa jim určitě ráno podsypal korýtka. Dostávají znovu. Po dnešku znovu zatracuji kovové misky. Ani Mour si je nezaslouží. Jenže ta moje hamižnost. Kdyby si je někdo vzal na něco. Nechci je zahodit. Jsou vyrobené z kovu. Někdo ho vydoloval. Zpracoval. A já je teď vyhodím. Dilema. I na byliny se má jít bez kovu. I my máme jíst dřevem. Kov není pro nás. Konec filosofování. Já to stihla se vším všudy - zabalit se, uvařit si dvě termosky čajíka, koktejl, ovoce... Deku, pláštěnku... Péťa přijel od bratra.
- Tak ty jedeš?
- Peťuš, jedu. Já to zvládnu.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2018-08-29,_2018-09-29_Vzpominka_na_maminku
Věděla jsem kam jedu. Na padesátce v Mladých Bucích - kousililínek po ní taky pojedu, odbočím vpravo. Měli jsme v Sejfech ředitelské školení. Mamince už vynechávala paměť. Nasněženo. Mrazivo. Odbočila jsem a kousek jela do kopce. Uviděla jsme kolegy stojící u auta. Gestikulovali, abych nezastavovala. Rychle jsem stáhla okénko.
- Jeď, jeď, nebo se už nerozjedeš!
Tak jsem jela a jela a dojela někam k penzionu. Od té doby, kdykoli jedeme lyžovat do Buků, do Pece, směřujeme na Špindl - mozek vyhodí dvě myšlenky:
Tady jel Péťa 19.7. nějakého roku nerychlostně a v říjnu mu přišel liebesbrief. Myslím tisíc korun. Už jsem tu o tom psala několikrát. Druhá myšlenka - tady vpravo jsou Sejfy. A dnes ještě domýšlím, jak jsem jela ze školení k mamince. Nebyla jsem tři dny doma. Ze Sejfů jsem tehdy dojela do Temného Dolu do Galerie Veselý výlet. Něco hezkého jsme mamince koupila. Jela jsem nejprve k ní. Myslela jsem, že ji obelžu, že už jsem u ní dlouhou. Ale ona dobře věděla. Bála se, abych neodjela. Mami, promiň! Já tehdy myslela už na domov, na Péťu... To bylo těžké. Dnes chápu, vědělas´. Obávala ses´ samoty. Mami!
Cestu si užívám. Miluji ji. Vede do mých oblíbených Krkonoš. Nemám ale čas kochat se. Vlevo jsem zahlédla jen Černou horu. Místo na cestě, kdy se za Trutnovem objeví Sněžka na konci cesty, jsem propásla. Dávala jsem si pozor na měření... Z hor stoupaly mraky bílé páry. Waze mě dovedla do retroparku Dolní Sejfy.
- Jste na u cíle.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-29_Rodokruh_v_Sejfech
Nevím, co mám očekávat. Před dvaceti lety bych nešla sama do divadla. Dnes jsem otrkaná, otlučená. Umím sama. Vstupuji do areálu. Krásný. Nádherné velké modré koupaliště, postupně svažující se. Hezoučká rotunda hospoda. Nefučí do ní. Chráněná průhlednými igelitovými okny. V horku se dají rozevřít zipy... Stáneček pokladny. Prosím, jestli by mi prodali jen kousek dne - vstupenku na druidskou přednášku a pana Jana Kozáka. Ne, to nejde. Ale paní se jde zeptat.
Vidím Zdeňka Ordelta. Asi před měsícem dělal krásný rituál na Vaňkově kopci nahoře na sjezdovce. Živly. Povedlo se mi to. Dobře vedl. Ještě teď mám husí kůži; děkuji mu za rituál. Ne. Neprodávají kousek... Ale mohu dostat stařeckou slevu. 20%. No, to by šlo. Pět set padesát - a prý, ať tam zůstanu celý den! A zůstala. A nelitovala. To bylo překrásné, nádherné, poučné, radostné, inspirativní - skvělé. V žádném případě ne úžasné. To bych celé chválení zhatila. Pokladní mi říká:
- To byla krásná energie na úvod. Nádherná energie! Ať se vám tu líbí! Nejezdějte domů.
V duchu si říkám - tak asi nejsem trapná. Když nesu nádhernou energii. :-)
Netušila jsem, že mi cesta bude trvat jen asi pětatřicet minut. V zimě nám to trvá déle. Tak honem honem na přednášku o druidech. Tvoříme kruh. Držíme se, palce vlevo. Tudy poteče přes naše srdce energie... Natahujeme přes kořínky sílu matky země. Házíme kotvičku nahoru do mraků. Přišly dvě bytosti... Jedna má kolena ve výši našich hlav... Já viděla ženu. A on to pán hor. A červená dračice... Půl hodinky stačilo. Jdeme si sednout na klády. Poslouchám velmi hezké shrnutí toho, co znám. Atlantida, Hyperborea, potopení, silové čáry - menhyry, pyramidy... Silové čáry na Prahu, Jeruzalém... Daleko daleko před tím, než vůbec Praha byla založena... Vrch Žiži... O dějinách, kde se vzaly staré národy, o pohanech, o energetických místech ucpaných křesťanskými stavbami... Knížka Ivo Wiesnera Národ v lénu bohů. Ke stažení na ulozto. Mám nové otazníky - bylo to opravdu tak? Jehlany - vztyčené obelisky po celém světě.
- Prosím vás, chtěla bych se zeptat, jestli ten, který nechal vztyčit Masaryk, ne a ne se to povést. První jim praskl na voze. Znovu z jednoho kvádru z mrákotínské žuly... Škodí stále ten obelisk?
- Škodí. Nutí lidi poslouchat. Sloužit. Ovládá mysl lidí. My ho občas přeprogramujeme, ale ti flanďáci kousek odsud vědí, tak si to zas uvedou ve svůj stav. Tak jim to zas přeprogramujeme...
Ještě by mě zajímali elementálové. Jeden druh vyhynul... Wifi škodí naší šišince, ale i domácím skřítkům, dévům... Odpověď se nedozvím. Končíme. Zdeněk Ordelt posouvá k dalšímu programu.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-29_Prednaska_Jana_Kozaka_o_korenech_indoevropske_kultury/
Jan Kozák. Musím se dobře soustředit, abych znovu pochopila křísnutí, symboliku pohybu při zapalování ohně... Oheň doopravdický a oheň v nás... Agnihotra - oheň - v ruštině agoň, v jazyce českém oheň... Základ slovní zásoby je slovanský...
A hned přednáška o druidském léčení. Kdy sbírat kterou bylinu. Ráno, v poledne, večer. Co, proč. Jak? Ne kovem!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-29_Druidske_leceni%2C_zenske_teepee_-_zpivani_manter/
Už by měla být hra na obrovský gong. Ale využívají paní s indickými cestovními varhánky. Zvou nás do teepee ženského kruhu. Zpíváme mantry. Muži vstup povolen. Skvělá energie. Bezva lidé.
Obouvám si boty a odcházím poslouchat hru na gong. Sama jsem si ji vyzkoušela. Vyluzovala jsem zvuky. Podle velikosti paličky můžeš vytvořit i obrovské chvějivé dunění. Postavila jsem se proti gongu. Zavřela oči. Dvakrát jsem se musela přidržet. Jinak by mě zvuk zboural.
- Nejste uzemněna. Moc přemýšlíte.
Jak nejsem, teď jsem se uzemňovala. Má pravdu, že moc o všem mudruji.
Ptám se Zdeňka Ordelta v krásném vysokém klobouku:
- Mohla bych tu potkat Martina Marcikána ze Svobodného vysílače?
- Ne, o tom nevím.
- A Viliama Poltikoviče?
- Ano, toho ano. Támhle sedí.
- Jen jsem se chtěla ubezpečit. :-)
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-29_S_Viliamem_Poltikovicem/
V pátek jsem zrovna dávala příspěvek pod vlivem Viliama Poltikoviče. Přála jsem krásný páteček s tím, že vše držíme ve svých rukou. Ejhle! Je tu. Včera měl krásnou přednášku, jenže jsem plnila rodinné povinnosti. Vzdala jsem mu hold za jeho film, seriál Brána smrti. Díky němu jsem se dobře vyrovnala s maminčiným odchodem. Vesmír mi dopřál cvičení, odloučenost, jeden Štědrý večer zcela bez ní, rouzloučení s maminkou v komatu. Díky za vše!
LIberland - jen tak, se zabodnul vlajku do území, k němuž se nehlásilo Srbsko, Chorvatkso. Myslel, že nasbírá pár tisíc obyvatel tak do půl roku. Do půl hodiny měl - teď nevím, 700 tisíc lidí? Mají vládu, leteckou společnost - tu tvoří soukromá letadla. Ví, že demokracie ne, ale mají tam nějakou takovou trošku jinou...
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-29_Aldaman_-_Didgeridoo/
Didgeridoo - nádherné zvuky. Jak to chodí u domorodců v Austrálii. Jak se nástroj vyrábí, zdobí. Čím. Jakými barvami. Vzory - dva propletení hadi...
Kvetoucí písně. Krásné. Originální. Veselé. Za rok jedu znovu!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-29_Je_cas_jet_za_Petrouskem/
Užila jsem si aktivně den. Jsem tak spokojená. Pohled na hodinky. Ty vorle! Už musím jet k Petrouškovi. Vyčistil chodník od plevele, připravil si meruňku k vykopání... Dojel ke kravám pro mléko... A nescházela jsem mu. :-) 😅😅😅 Ukazuji mu své zážitky na fotkách. Spokojeně klepe hlavou, jako že jo. Ale toto není jeho zájem... On má sport.
- Pojď se podívat, Zrzka si hraje s myškou. Tak to už je zdravá.
Má pravdu. Vyhazuje ji. Mourek se přišel podívat. Zrzka není lakomá. Mourek si taky hrábnul. Ale jinak sedí. Pozoruje. Myslím, že je rád, že je rád. Naše zvířata jsou po operaci zas už ve formě. Zato pražská Kitty zvrací. Byla dva dny sama. Zvyklá. Nechce cestovat. Dračice dostala tabletku na odčervení. Posíláme pozdravení, Kitty!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-29_Mys_a_kobylka_chyceny%2C_povidla_ve_sklenicich/
Zas tu cvrkla kobyla. Ale tentokrát jsem ji uviděla. Ta byla jak kráva veliká. Petroušek je šikovný. Lapil ji do ruky. A ven!
Vařím týden povidla. Dnes šla do sklenic. Co s nimi budu dělat? Švestky zrají na stromech...
Zrzečka přišla. Vypila tři malé mističky vlažného čerstvě svařeného mlíčka. Tak jí přišlo vhod. I mně. Mléko nejvíc chutná horké, po svaření. Nějaká omamná chemie... To už se pak u ohřátého nepovede... I Mourek se napil. Minule měli dietu. Svářela jsem a nesměli dostat... Raduji se.
Vykuřuji byt směsí na očištění příbytku. Koupila jsem dnes v Sejfech. Hrnčírna, čajovna... Ó, tam to bylo krásné. Pohádka dobře skončila. Jak jsem přála v pátek. Jaký si to uděláš, takový to máš. Zhmotňuješ. Jenže my jsme moc zapíchnuti ve velmi husté hmotě. Je třeba počarovat lehce jak motýl za letního dne. Víkend pohádkový. Dobře zakončil náročný týden.
https://www.rodokruh.com/program/
Dobrou noc!