Slunce, nabij mě

Budík. Néé. Zas vstávat na budík. Jenže dnes ne na lyže. Dnes strávím dopoledne poslechem lží. Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Lepím si na tělo lepku síly. Je tak silná, že ač slyším lži, pomluvy, kecy a kýdy, nebrečím. Beru to jako cvičení. Síla ducha. Konečně se jednání uzavírá. Čtyři a půl hodiny. Jsou na světě hloupí nepřející škůdci. Taky je třeba je poznat. Setkat se s nimi. Lháři se usvědčí sami. Jako dnes – lhalo se a lhalo, bylo se přistiženo. Zaplaťpánbůh.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-03-16_Nachod_to_krasne_mesto_Kostelec_-_Skvorecky_Josef/

Jdeme na oběd. Vypila jsem během dopoledne všechnu svou vodu, čaj. Táhnu Lindu do Slávie. Ježíši, indická restaurace. Aha. Tak ne. Jdeme na náměstí. 

- Dobrý den, prosím vás, kde bychom se tu dobře najedly?

Manželský pár vykulen mektá:

- My, hr. Br. Ukrajina.

- Dobrý den! Mluvíte česky?

Ptáme se pána, kde se nejlépe najíme. Prý Beránek. Dobře. Tak jdeme do Beránku. Překrásného hotelu na náchodském náměstí. Rita dávala fotky, jak upravili zámecký kopec. Upravili? Zplundračili. Kopec oholen, zrekonstruován, opraven působí dojmem neupravenosti.  

 V Jiráskově kronice U nás se píše, jak páter Myslimír Ludvík a páter Regner Havlovický posázeli kopec šeříky. Tu kroniku doporučuji k přečtení. Nádherné vyprávění. Četla jsem ji asi před dvaceti lety na chalupě na Prorubech. V křesle u ohniště s výhledem na Rozkoš, do kraje bří Čapků, Boženy Němcové, Aloise Jiráska, konec konců Josefa Škvoreckého, Egona Hostovského…

Momentík:

https://www.havlovice.cz/images/regner.pdf

Jj, tady taky píšou o zalesnění kopce. Jeho pomocník se narodil ve statku, do něhož jezdíme pro mléko. Mají to tam napsáno na trámu.

Vysvěcen na kněze byl 24. srpna 1817 v Hradci Králové. V prosinci 1817 Regner nastoupil jako kaplan do Náchoda. Regner vykonával vzorně povinnosti kaplana. Vyučoval němčinu a starší žáky štěpařství a včelařství. Jeho zásluhou byl zámecký kopec přeměněn v park. Spolu s kaplanem Ludvíkem kopec osázel keři, stromky a květinovými záhony, vybudoval odpočívadla, altány, cesty a opatřil je lavičkami. Zámecký kopec byl pojmenován na Regnerovy sady. V říjnu 1818 byl Regner představen Marii Fjodorovně, matce ruského cara, která projížděla Náchodem do Stuttgartu. Pro svoji vzdělanost a moudrost byl oblíben i u vrchnosti. V roce 1829 byl jmenován zámeckým kaplanem. Zámečtí kaplani byli vázání službou od 1. října do konce dubna na zámku náchodském, zbytek roku ve Svatoňovicích - lázeňském a poutním místě. Regner již v roce 1830 dal ve Svatoňovicích zbořit původní dřevěný kostel a nechal vybudovat nový kamenný, opatřený malbami. Do Svatoňovic s ním přišla jeho sestra Františka…

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Myslim%C3%ADr_Ludv%C3%ADk

A přítel Myslimír…

Beránek. Překrásný secesní klenot Náchod. Vnitřní interiér nezkažen. Opravdu zachována původní noblesa. Obsluhují nás asi studenti hotelovky. Jde jim to. Usmívají se. Příjemní. Milí. Hodí se sem. Vybíráme obligátní sýr s hranolky. Českou raritu. Nic na ní nezkazíš. Obě spěcháme.

- Mamko, já už musím.

Sedáme do aut, jedeme každá do svého domečku. Cestou telefonuji se svou kamarádkou. Žaluji. Vypráví mi o své zkušenosti. Aha. To potěší. To byl fór. Venku slunce. Modrá obloha. Páne – to by bylo dnes kouzelně na Černé hoře.

- Peťuš, zítra jedeme.

Přeobjednávám lidi na sobotu, na pondělek. Nové na začátek dubna. Jdu osázet další květináče a truhlíky jarem. Větrám dům. Mour si vyskočil na lavičku pod otevřeným oknem do obýváku. Drzoun. Stoj na zadních. Načuhuje. Načuhuje. Volám:

- Moure! Moure! Opovaž se!

Opovážil; hodil prdelkou a byl v obýváku. Nechceme naše kočky učit to, čím nás trápila Micinka. Zrzečka občas sedávala na okně, nahlížela, ale nikdy jsme ji oknem nepustili. Zrzečka – každý den ji čekám. Už nepřijde. Dívám se, jak si hrála v zahradě. Rezatá chundelačka. Prohlížím si její skotačení, radost ze života. Holka, kde jsi?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-03-16_Tuky%2C_tuk%2C_jsem_tady/

Nabíjím se na sluníčku. Vyloženě saju sluneční energii. To byl dnes den. Nevyvětraná místnost, vzduch by se dal krájet… A ještě s blbými. Setsakramentsky debilní kombinace.

Zametám jehličí z dlažby. Vybírám nafoukané listí z lísky ze záhonku. Obdivuji koniklec, čemeřici. Té mám hodně. Kdo mě čtete, napište si. Odkopnu vám rostlinku. Mám jí hodně; rozmnožila se. Dělá mi to radost. Protože nejsem zas tak úplné zahradnické kopýtko.

Na půl šestou do muzea. Dva roky byla tahle předkubistická Gočárova nádhera v rekonstrukci. V září jsem se za divokého deště přišla podívat na den otevřených dveří. Už tehdy bylo vidět vylupující se krásu. Někdy v lednu první přednáška o budovách muzea. Tři týdny nato o osudech rodiny Wenkeů.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-03-16_Jedte_se_podivat_do_Hradku_u_Nechanic/

Dnes kastelán Hrádku u Nechanic prezentuje harrachovskou památku 135+kk. Ano, to byl ten Harrach, který ve filmu Krakonoš a lyžníci hovořil lámaně česky. Jenže Harrachové byla prý zrovna šlechta s citem pro české poddané, uměli česky; jejich sklárny pracují dodnes. Krásné, překrásné harrachovské sklo. Kastelán mluví s radostí o české větvi rodu Harrachů. Letos výročí jednoho ze zakladatelů. Proto v Jilemnici v tuto zimu na náměstí nevévodil Krakonoš, ale jeden z Harrachů.  Existuje větev česká a německá, respektive rakouská větev. Napadají mě otázky. Občas nějakou vyslovím. Mladý muž se nenechá vyvést z míry. Je skvělý. Ptám se na vzdělání kastelánů. Jsou to lidé, kteří bádají, znají svou stavbu, kterou opatrují a zvelebují. Jsou to stavební inženýři, ekonomové, učitelé... Vystudoval historii, pak si dodělal pedagogické studium. Co kdyby… Šel před sedmi lety do konkurzu. Ejhle. Vyhrál. S takovými lidmi je radost se setkat. Publikum perfektní. Reaguje. Směje se. Je tu kastelán z Ratibořic. Mají tam dva. V knihovně nám vyprávěl o historických rodech taky kastelán z Ratibořic. Ten druhý. P. Záliš.  Ten z dneška reaguje a doplňuje informace ze zadní řady posluchárničky; narovnává nejasnosti To miluji. Obrázky, povídání. Plesám.

- U nás na gymnáziu si plnil vojenskou službu u kopírky Libor Švec. Nejprve odešel na Kunětickou horu. Tady v Kuksu kraluje už pěknou řádku let. Znáte se?

Jasně, že ho zná. Pořádají prý kastelánské slety. Loni se slétli do Valtic.

Na závěr – klademe otázky. Odměna – čokoláda hořká – Janovice u Rýmařova. Mléčná – Hrádek u Nechanic. Vybrala jsem si hořkou.

- Ještě se zeptám, že měl Hrádek žlutou fasádu. 

- Měl. Ale k Harrachům patří červená. 

- Tak to se chci zeptat, kdy ji přemalujete. 

- Už je. 

- Ale já myslím zpátky na žlutou. :-) :-)

Jeden pán z publika chválí přednes. Připomíná mu Svěráka… Mně se jeho přednes líbil náramně.

Strojíme se. Oslovuji pána, který chválil přednes…

- Teď už Svěráka ne. Br.

Pán pokyvuje, dává m za pravdu. Shodujeme se v názorech. Je to jako při včerejším setkání cestou knihovny. S pánem si dozvukujeme. Hloučky před muzeem už zmizeli. Jen mi ještě mluvíme do tmy. Dozvídám se, kdo to je. Aha. Vím. Narážíme na kočko, mRNA hnusy, na průmyslově zpracované jídlo, které pouze stimuluje chuť. Už mi začíná být zima. Loučíme se.  

- Peťuš, už jsem měla být dávno doma. Ale potkala jsem prouzeného. Přednáška kouuuuzelnááá. Nádherná. Jsem nadšená. 

- Tak to je dobře. Odpoledne sis sázela. Teď jsi byla na tom svém. A ještě jsi potkala svého člověka. 

No. Tak to nakonec docela dobře skončilo. 

Dobrou noc!