Slunce nad hlavou má odraz v duši

25.04.2019

V sobotu jsem pronesla u prostřeného stolu na naší rozkvetlé zahradě větičku: 

- Ve vlasech je intuice. 

Uslyšela jsem: To je blbost! - Tvrdý odsudek. Bodnul mě. Zranil. Probírám svých asi jednačtyřicet otevřených karet. Vím od dcery Denisky, že to počítač, myslím mikroprocesor  nemá rád. Redukuji jejich počet. Ejhle, do očí mi padlo sdělení, že vlasy jsou jemňoučké anténky pro spojení s vesmírem... Ráno mi paprsek otevřel oči. Měla jsem čas. Pročítala jsem si o epyfíze, o jejím napojení na Vesmír, o její fci. Třetí oko - to je ta intuice!! Jarda Chvátal měl nedávno pořad, možná víc, o tomhle zázraku...

https://www.firstclass.cz/2016/02/5-znameni-ze-se-nam-otevira-treti-oko-aneb-jak-se-propojit-s-intuici/3/

Nic objevného jsem v článku nenašla. Článek končí:

Bez ohledu na systém. Bez ohledu na opovržení okolím. Bez ohledu na strach, který nám všichni vnucují, jestliže se rozhodneme pro SVOU cestu. Úspěšní lidé jsou zkrátka ti, kteří dokážou najít své štěstí i uprostřed bouřky.

Ano, to je věta, poslání, zpráva pro mě. Jdi si svou cestou. Nenechej se vykolejit neinformovanými odpojenými neprobuzenými - jak napsala Helenka Heclová - egouši. Někteří se prý nikdy neprobudí. Nelituji je.

Hledám další kartu. Neztratila jsem tu drahocennost? Vesta. Vedle vpravo videiko: Vlasy jsou spojení s kosmem. A copak nám tam paní Vesta povídá. Už slyším tu krutost ze soboty. To je blbost! Vězni a vojáci mají oholené vlasy, aby se jim nepotila hlava v přílbě. Njn, usmívám se blaženě u videa.

https://rutube.ru/video/d6cc0ed0b41965e24e4b59229b633361/

Nemáme soudit. Ale mám nutkání. Chce se mi moc soudit. Zhodnotit toho suverénního blba. Ale nebudu soudit :-) Jdu pracovat.

Po o jedu určitě na kole za maminkou. Už se mi o stezce zdá. Nezklamala. Ano, příroda je nesmírně krásná. Voní. Duby vypadají jako suché. Mají čas. Břízy, javory, olše, habry... Těch květů! Krávy jsou ještě doma. Stádo koníků zdobí louku .-) Řeka - čaruje. Jedu. Vyšlo to.

Fotím nádhernou růžovou magnolii. Fotím záplavu růžové proti modrému nebi. Fotím sakurky proti maminčinu rodnému domu. Vpravo její rodný dům. Vlevo DD.

Pečovatelky se činily. Plná terasa lehátek, vozíků. Hurááá! Boženka, maminka, Jaruška, Irenka... Všichni venku.

Zdravím maminku zezadu. Točí hlavu. Vidím v tom úhlu podobu své sestry. Nesu beránka, vajíčko z čokolády mamce i Jarušce. Květulka zalije kapučínko. Termosku do batůžku jsem nevzala. Květulka, Simonka, Věrka, Alena. Povídám si. Recitujeme básničky z dětství. Zpíváme. Jaruška vždy řekne kterou. Pásla ovečky, Pod našimi okny, Šly panenky...

- Jaruško, přinesla jsem vám vajíčko. Chcete?

Jasně, že chtěla. Maminka se nepříjemně ptá:

- A copaks přinesla mně?

- Maminko, piješ kafíčko a beránka.

- Kafíčko mi dali tady a beránka jsem neviděla.

- Kafíčko jsem ti přivezla, tady ho zalili a beránka právě jíš.

Diveníčko. Deptá mě...

Jedu domů. Paní přijde v patnáct. Kochám se odstíny zelené. Fotím. Zastavuji. Ó, pařez! Zdravý! Komupak se hodil! Smrky loni vykácené u slepého ramene jsou konečně pryč. Tam vzadu - zdravý pařez... Bláznivě se v naší vlasti kácí, ničí, huntuje, asfaltuje, betonuje, likviduje...

Paní chodí déle. Rychle sportovní výživu... Divné - půl čtvrté. Volám. Už tu byla. Na půl třetí. Mrknu do diáře. Spletla jsem to. Vrací se. :-) Měření zdarma :-)

Ještě práce na dálku. Večer obcházím zahradu. Dopoledne mi klient přivezl drahocennost. Plný pytel hov... Mám ho dát k růžím, pod kytky, pod rajčata... Zítra pokračování. Zajímavé - do pytle sáhnu v rukavicích, ani se neošklíbnu... Tak už strkám ruce nejen do hlíny, i do hnojového pytle. - Moc se mi nechce domů. Tak krásně se pracovalo. Už není vidět. Za plotem něco děsně šustí. Mám se bát? Micicinda leží na dřevěném stolečku. Stloukla si ho kdysi dávno mamka. A loni na podzim se na něm vyřádil Petroušek... :-) První verze byla z kopečka.  Micka seskakuje... Ježek nemůže přes plot... Z druhé strany domu mu na noc vždy něco podstrojím do misky. Nablýská ji líp než myčka.

Kouzelný den! Našla jsem "vědci zjistili". Zadostiučinění. Lehké je hodnotit. Soudit. Nejlehčí je někoho uzemnit větou: To je blbost! Bez šklebu - mám radost. A není to blbost!

Dobrou noc :-)