Slunce nejen nad hlavou, nový rok zemského vepře začal, dařilo se .-)

Půl šesté. Ještě mám pár hodin spánku. Poslouchám pořad o slovanech. Umím být natotatašup v limbu. Daří se. Včera jsem si domluvila předání dárku.

- Až půjdu o půl deváté okolo, zazvoním, jo? Nevzbudím tě? 

- Néééé, zazvoň, to já už budu vzhůru.

Sliby se slibují, blázni se radují - říká maminka. A jo, je to tak. Lehkovážná Irena si dala budíka na devátou. Dnes pro mě velký den. Jednání u notáře :-) Těším se. Moc. Rok vepře začíná. 

Tedy - spím. Zvonek. Bimbam, bim bam, BIMBÁÁÁM.

Letím z postele, beru zatáčky, chlupatou vestičku. Už vím, Vlaďka. Odemykám. Kolegyňka se rok léčí z těžké nemoci.

- Vladi, ty vypadáš nádherně!

Veselé oči, veselá čepice, veselý výraz obličeje. Fakt nádherná. Šťastná. Stříká z ní radost ze života. Od dubna začne suplovat a od září znovu učit. Předávám dárek do tomboly.

- Běž už domů, ať nenastydneš.

- Chodím krmit ptáky bosa.

A zas mluvíme, dozvukujeme, obdivujeme nádherné šedivé stromy. Ukazuji ji skvostný smrk v protější zahradě. Radostný rozhovor, radostná energie, radostné vibrace. Běžím do tepla. Vyřizuji v letu telefony. V půl jedenácté jednání u notářky. Jedu za deset půl. Nehodí se nechat čekat strany :-)  Ještě se stavuji koupit kolek. Vybíhám schody od pošty, vybíhám kopec, utíkám k Žákově pasáži, vybíhám schody a s jazykem na vestě sedám. Sestra už čeká. Je dochvilná. Disciplinovaná.

- Máš ještě čas.

Zvou nás. Raz dva tři, hotovo. Podpisy. A je to. Obě jsme spokojené.

Další obchůdek skončil. Kupovala jsem tu anděly. A v sekáči jsem si náhodně v listopadu 2014 koupila neplánovaně - sekáče nevyhledávám - malé krátké elegantní sáčko z kvalitní látky. Bylo na sekáč docela drahé. Asi čtyři stovky. Věděla jsem, že jsem splnila kvalifikaci na večeři s nositelem Nobelovy ceny za lékařství. Sáčko - bolerko jsem měla i další den na školení s ním. Děvčata tam měla originální dekorace. Provensálský styl. Vkusné... Končí.  

Uháním pro zeleninu do Kauflandu. Volám řidiči DPD (pletu si s PDL :-) ) Upřesňujeme si své lokace. Shodou okolností oba jedeme na stejné místo. Vidím ho.

- Máte dnes tři balíky.

- Uau. To nedám. Já mám auto támhle!

- Dojedu tam.

Překládáme tři balíky. Nákup. V půl dvanácté RHB. Skvělá doba. Jakýpak ráno v devět. Dnes na minutu přesně i se závorami. Ty jsou permanentně stažené. Ale nečílím se. Dnes jsem u nich stála při každé cestě :-) Národní památka. 

Na RHB klídek, pohoda, milé uvítání :-)  Solux. Malé tlapičky sestřičky na mých zádech.

- Cítím malé tlapky.

- Mám velkou ruku.

Porovnáváme. Moje tlapa a její ručenka. Na zádech tu drobnost cítím. UZ lokte. Lokýtek ošetřen. Nemůžeme se shodnout v termínku. Nemohu, nemohu, nemohu. Tak za týden :-)  Děkuji. Budu se těšit.

Oběd. Hledám jedny důležité desky. Všude. Nejsou nikde. Ty vorle. Jak je to možné? Volám Péťovi. Uklidňuje mě.

- To najdeš. Až to nebudeš potřebovat.

Petroušek v tom okamžení náhle vstoupí do dveří... Ne, takhle to Erben nenapsal. Poledne v tom okamžení, táta vchází do dveří...

- Tajdle jsem dostal hele co..

- Jé, Peťuš, to je synchronicita. Včera před spaním jsem si prohlížela leták Penny. Už tam moc nechodím. Vybírala jsem mamčinýma očima. Co by si asi mamka koupila. Měla ráda metro, tatranky, delisy... Koukám, co tam prodávají. Co bych jí tak mohla vybrat. Zaujaly mě lázeňské oplatky. To ji zítra půjdu koupit. Jasně, že jsem na ně zapomněla. A tys mi je přinesl. :-) :-) :-) 

- Tak Vendulku pozdravuj a dej jí je. Už jeď! Ať seš zas u mě. 

Maminka v jídelně. V ruce nejhnusnější tzv. ovocnou dřeň. Do ovoce to má daleko. To jsme rychle skončili se zdravými svačinkami. Žádné podmáslí! A to lidem jelo!! Dávali si přidávat. Ne, ne. Tady se bude vařit, co chce náš Jájínek. Zdvihneme poplatky a budeme zas lidi krmit šrotem. Zas ten umělohmotný kelímek s alobalovým překrytím na tzv. ovocné přesnídávce. Hnusný glukózovo-fruktózový koktejl. Nejlevnější sajrajt. Hlavně nejjedodušší příprava. Hotovo ve vteřině. Srágora se jednoduše koupí a kuchařky nemusí hnout ani malíčekm u nohy. Ne aby dojely do Dolan pro šestkrát stříkaná čerstvá naše česká jablka. Nebo na Jakubově prodává pán nestříkaná. No jo, jenže to chci moc. Dojet tam, hnout zadkem, oloupat, vykrájet jádřince, zpracovat... 

Odvážím ji na koupel ve slunci. Pan Dana se bojí, abych nebrala mamku na slunce ven :-) Ne, jedeme na výhled do pohádky - mamčina dětství. Mamce se koupel ve slunci líbí. Provází nás paní vedoucí. Křehká žena. Dozvídám se obohatila systém o čtyři děti. Hm, před takovými ženami nezbývá nic jiného než smeknout klobouk. To by byla ředitelka! Organizační schopnosti. Přesvědčuje mě, že chválí. Děvčata, chválí??? Věřím, že by se tu konečně něco hnulo s tím zatuchlým kuchařením. Ještě bych měla jednu kandidátku. Milou, šikovnou, empatickou, sympatickou, krásnou, schopnou. Nejmenuji; vím proč!!!

- Paní Hrobská, mamince jsme vypsali šatní lístky...

- Já vím.

- Jak to, že to víte?

- Protože jsem viděla vyrovnané komínky, které měly předstírat dostatek jejích ručníků, halenek, prádla, kalhot...

To, že nosím prát naše ježiškovské ručníky, osušku, halenku, svetr nemusí prý hlásit. Pořád mě pálí to, že mi přiřkla větičku, že tu mám informátora. Nemám. 

- Bojím se promluvit s pečovatelkami, aby neměly nepříjemnost. A to je špatně. Potřebuji vědět, jak se mamce daří, jak probíhal den, co se tu dělo, jestli byla veselá...

Paní vedoucí mě ubezpečuje, že mohu s pečovatelkami mluvit i před kamerami. :-) :-) :-) 

Nalévám mamince zázvorový čaj. Nabízím karlovarské oplatky. Raději ani nečtu složení. Nestlé nebo kdo zlikvidoval naše kvalitní receptury.

- Banán? Hrušku?

- Ne, dej mi ještě jeden oplatek.

Proč ne. Maminka poctivě pije zázvorový hnusák. Prohřívá. Prohřívám se raději skořicí, křenem, pepřem, ale zázvor není můj oblíbenec.

- Mamčo, už je ti líp?

Má odřeno pod nosem, méně kašle. Přehodila jsem přes ní deku.

Sedíme na lavičce na konci chodby. Sledujeme sluníčko. Z pokoje se ozývá áhání. Silné. Sestřička přichází. Jen odejde, hlasité úpění. Jdu se paní zeptat, co potřebuje. Úpěnlivě prosí, že chce otočit. Očividně jí něco bolí. Nemá tu nikoho, kdo by ji chytil za ruku. Je sama. Má těžkou chvíli. Je na obtíž. Paní spolubydlící ji tlumí dost nehezky. Chce sledovat TV a spolubydlící naříká příliš nahlas. Těžkost světa. Volám sestřičkám. Za chvilku se jedna z nich objevuje. Už se musím rozloučit. Maminka chce zůstat na sluníčku. Nedivím se.

- Mami, budeš umět odsud odjet? Támhle tím směrem, jo?

Hlásím pečovatelkám. Sedí zvadlé, unavené.

- Holčičky, tady v té noře se žaluziemi se nenabijete. Pusťte sem sluníčko! Je potřeba se denně aspoň pět minut koupat ve slunci. :-) 

Usmály se. Dana se vylekala, že se má jít koupat:-)  Holčenky jsou udřené. Zasloužily by slušné zacházení, hodného páníčka atd. :-) Děkuji za jejich lásku, s jakou se věnují našim stařenkám a staříčkům. Opravdu velký dík!

Volá paní - už jsou u maminčina domečku. Přijíždím o deset minut déle. Mladí. S tříměsíčním hošíčkem. Domeček se jim líbí. Ještě vymalovat. Na poli stádo srnek. Doufám, že se nejedují na řepce... Kýčovitý západ slunce. Nad hřbitovem, kde odpočívá taťka od roku 59. Maminka tenhle obrázek pozorovala z fotelu u kamen. Kočku na klíně. Slunce hřálo domeček. Líbí se jim dům, sádek, vše. Musí se poradit. Dají vědět. (Jo, my vám zavoláme :- ))

Cestou domů v zrcátku vidím dennodenní zázrak - západ sluníčka. Musím zaparkovat. Zachytit tu nádheru.  

Doma. S Petrouškem. Směje se mi, že nemohu nalézt ty důležité desky :-) Nehledám je. Je mi to fuk. Vlastně je nepotřebuji. Až přijde čas, vyplavou.

Na chvilku si pouštím přírodu. Vlastně mi zní i teď pod psaním.  I když sleduji Moje zprávy. Jj, tluče hřebíčky na hlavičky. Jenže - co se změní. 

https://www.youtube.com/watch?v=5lCRsLjMeso&t=1227s

Chci si prostudovat, který český hejl podpořil snahy o vysátí ropy ve Venezuele. Jméno prezidenta už si pamatuji. Maduro (nahradil zemřelého Hugo Chaveze). Kdo má ropu, je bohatý. Venezuela je nejchudší země světa. Nechtějí si nechat ukrást ropu - své bohatství. Vnímám - zase jsme se postavili na špatnou stranu. Stranu supů. Jde tu o nepatřičné zasahování do věcí cizího státu. Hanebnost.

Usínám. Jen na chvilku. 

Další bomba. To mě dostalo. Na FB čtu.

Leo Švančara Tak fixaci bludů, že kouření tabáku má prý škodit zdraví, si zadaly vlády v 50. letech 20. století u vědců a lékařů. Jenže potíž byla, že všechny výzkumy potvrdily spíše opak. Cílem bylo získat dodatečné miliardy do státních rozpočtů v podobě spotřebních daní na tabákové výrobky.
A protože o peníze jde až první v řadě, nakonec si vlády daně prosadily, bez ohledu na názory vědců té doby. Protože se stokrát opakovaná lež stává pravdou, dnes těmto bludům - tedy, že kouření tabáku prý škodí zdraví - věří často i sami lékaři. Naštěstí ne ale zdaleka všichni, jenže veřejně to neříkají.

Klikám na odkazy:

https://www.facebook.com/notes/leo-%C5%A1van%C4%8Dara/kou%C5%99en%C3%AD-v%C3%A1s-m%C5%AF%C5%BEe-ochr%C3%A1nit-p%C5%99ed-rakovinou-plic/167854236593153/?hc_location=ufi

https://www.facebook.com/notes/leo-%C5%A1van%C4%8Dara/hon-na-ku%C5%99%C3%A1ky-kdepak-c%C3%ADlen%C3%A1-hra-s-podv%C4%9Bdom%C3%ADm/244868022225107/?hc_location=ufi

Jdu předčítat Petrouškovi.

Ještě komentář:

Zdeněk Bálek Jsem mnohaletý zastánce tabáku. Tabák - český, tzv. selský, žlutokvětý jsem i pěstoval. Problém není v tom vypěstovat u nás kvalitní tabák, problém je zpracování. Oproti tomu kupovanému vás tenhle skutečně protáhne. Uvolní plíce, nosohltan. Je to sice trochu razantnější, ale ta celková úleva je pak opravdu citelná. Jinak otázka: Dnes a denně konzumujeme v potravinách, nápojích, medikamentech ale i ze vzduchu bezpočet chemických jedů, o kterých se vždy s odstupem času dozvíme, že nás postupně a systematicky zabijí. Řeší to někdo? Všiml si toho někdo z odborníků tzv. oficiálního proudu? Jak je možné, že ne, když všude kolem nás probíhá exploze rakovin, a to už i u těch nejmladších (třeba 23-leté dceři naší kamarádky právě teď našli 7 centimetrový nádor na nadledvince), a je to všude kolem, doslova boom. Nepřijde vám zvláštní, že právě toto se přehlíží a jako hlavní viník všeho bylo systémem vybráno právě kouření? Kdy tento systém udělal něco pozitivního s ohledem na vaše zdraví, na vaši celkovou životní radost a spokojenost? A proč vás, právě v případě kouření, touží za každou cenu zachránit? Já myslím, že dobrý úmysl, bych v tom ani náhodou nehledal...

- Tak kde je pravda? Je fakt, že si ráno hezky odkašlu.

To já neznám. Já si odkašlu dobře na vleku. Tak chrchlám a chrchlu a chrchlám a chrchlu na sněhu.

No - a zas reklama. Nurofen pro děti, do patnácti minut sníží horečku. Nurofen - první volba pro matky.

Skandální. Horečka má proběhnout! Nurofen vůbec nepatří do dětského těla.

Svět chce být klamán.

Prý máme nový rok - vepře.

Krásný a šťastný rok 2019
ve znamení zemského Vepře nám všem :-)