Sluncový bluncový :-)

19.05.2020

Jaro. Ptačí štěbot. Novotvar. Štěbetání. Uháním do zahrady. Zdravíme se. Máme se rády. Kolikrát jsem si přála, aby ji maminka prodala. Blbaňa. Od včera mám vyhlédnutou velkou pampelišku. Tráva už by potřebovala. Ale nevyslovuji nahlas. Petroušek startuje se sekačkou. Vyhrožuje, že v pátek... Ještě chvíli. Koncem května až dozrají třešně, trávu zkrátíme. Loni se v létě nevypálila. Držela vláhu. Peťulka s Honzíkem zdvihli kolečka sekačky na devět cm. Ještě chvíli se budeme brouzdat vysokou trávou. Ještě chvíli si Micinka užije hraní na schovku. Ještě chvíli nebudeme mít jen pás pro motýly.

V půl desáté začínám. Asi před pěti šesti lety ke mně přišla na prezentaci čištění pleti. Odešla s rozšířeným stravovacím plánem. Už zvoní. Krásná, štíhlá, elegantní důchodkyně. Máme si co říci. Přivezl ji manžel. Bude nám hodina stačit? Musí. Naladila mě optimisticky do dne. :-) Odchází s vyzváněním skypu. Maminka. Proč je tak vážná? Že by jí zas něco naordinovali? Tady je zvykem ordinovat bez vědomí rodinných příslušníků. Dokonce si seženete pro maminku horko těžko psychiatra s výtahem a DD se pak tři roky nevzrušuje, že maminku lékařka neviděla. A pak přijde Mengelka, skvělá! Bez svolení a konzultace s rodinnými příslušníky zaexperimentuje na klientovi. A když se rodina vzepře, pomstí se. Nechá maminku znesvéprávnit. To jsou věci, to jsou věci... Celý barák alzheimeriků, jen jeden se zlobivou dcerou. Je třeba trestat neposlušné!

- Paní Hrobská, maminka má brýle. Jelení lůj prý umí rozdělat. Ona ho používá jen když má rozpraskané rty.

- Raději bych, kdyby si denně ten lůj rozdělala, rty přetřela, zašroubovala a víčko zas nasadila.

- Mami, a co tys dělala od rána?
- Ráno jsem šla se sestřičkou sem.

Rozehřívám hovorem... Zkoumám, jakou má maminka náladu...

- Maminko, procvičíme paměť, ano? Tři vesnice kolem Neznášova? Vzpomeneš si?

- Rožnov. Počkej. To nebude jen tak.

- Kam jsi chodila do školy?

- Habřina.

- Ještě nějakou.

- Rožnov.

- To už jsme říkaly. To nevadí. Napadají mě Holohlavy.

- Ty jsou kus dál.

- Já ti řeknu řadu slov. Vybereš slovo, které tam nepatří, ano?

- Židle, křeslo, gauč.

- Gauč tam nepatří.

- Proč?

 - Protože má 4 nohy a leží se na něm.

- Výborně, mamko. Mě nic nenapadá. Duto. :-)

- Vždyť je tolik věcí.

- Aktovka, sešit, lavice, tabule, strom, křída.

- Ten strom.

- A proč?

- Protože je neživý.

Zas mlčím. Ale stromové bytosti jsou živé.

-Mamko, když jsi bydlela u nás, dala jsem ti maso na španělské ptáčky. Jak se vyrábějí španělské ptáčky? Jak jsi to dělala?

- Vždyť jsem je dělala minulý týden. Já ti to řeknu. Plátky se...

Vzpomíná. Ano, ty víkendy!!! Ta samotka!!! No jo, orgán, který se nepoužívá, atrofuje. 

- Naklepou.

Ano, naklepou. Posolej, vobalej moukou...

- A čím se maso natře?

- Hořčicej.

- A co se tam vkládá?

- Vkládá se tam kousek okurky, kousek salámu... A co ještě??

Napovídám:

- Natvrdo uvařená...

- Vajíčko.

- A tys tam dávala špek.

- Jo, taky. A okurek...

- A mrkvičku. A jak to uděláme, aby se to nerozpadlo?

- Namažeme hořčicí.

- To už jsme říkaly. Potřebujeme nit.

- Nebo špagát.

- Takže to obmotáme.

- Ano, nebo do párátek - když byly malé a slabé.

Mluvíme o tom, jak dochucovala solí, a celé obalila ještě v mouce... Byly unikátní, od maminky.

- A co jsme k tomu jídávaly?

- Buď knedlíky houskové nebo brambory.

Knedlíky maminka vařila výjimečně. Jsme bramborové. V důchoďáku sní tolik knedlíků, aby dohnala životní deficit. Bílá mouka heslo zdejší kuchyně. Hodně lepku!! 

- A my jsme byly bramborové.

- A mamko, uměla bys uvařit ovocný kompot?

- Uměla. Oloupíme (oloupeme) jablíčka.

- Nakrájíme na kousky.

- Ještě ne. Vykrájíme jádřince.

- Jaké koření tam dáváme?

- Jé, to co už jsme teďka říkaly.

- Neříkaly. Co je perníkové?

- Koupíme to v pytlíčku.

- A co bys tam dala?

- Nebudu si tím lámat hlavu.

:-) :-) :-)

Vyjmenovávám, co se tam dává na dochucení.

- A u vás v důchoďáku vůbec nedávají koření.

- A to je takové bez chuti.

- Uměla bys vyjmenovat ovocné stromy?

- Uměla. Jabloň, hrušky...

- Mělas tu blůmy.

- Ano blůmy, ryngle.

Necelá půlhodinka rychle utekla. Zas loučení. Vlastně - mám štěstí. Mohu se ještě s maminkou loučit. Někdo už třicet čtyřicet let žádné loučení s maminkou nezažívá.

Jdu do zahrady. Bosé nohy brouzdají trávou. Moje droga. Mohla bych zahradu obcházet stále a stále dokola. Chválím stromy. Pozoruji sadbu - chytla se. Ptáci dělají nálety. Radují se. Je teplo, je teplo. Podle rady malého přírodovědce Kuby z FB jim už nepodstrojuji.

Že bych zalila? Hodinu zalévám. Chladím si nohy. Dopoledne jsme si s klientkou dozvukovaly, jak nám nejdou domýt. Má kadeřnice má také nohy. :-) A také špinavé. Denně si je brousím, mastím a pak Linda poznamená:

- Teda mami, ty máš špinavé nohy!

Uvelebuji se pod slunečník. Pracuji na dálku. Volá Petroušek. Plány na odpo. Nic. Jedu na nákup. Stavuji se v Lidlu. Mám nové kalhoty. Žluté. Krásné. A nové šaty. Jahodové. S kapsičkou. Se šňůrkou. :-) 

Ťutínek volá.

- Kde jsi?

- Nakupuji. Zkouším si něco.

- Tak to tě nebudu rušit. 

- Přijedu.

Frčím domů. Zkouším si nové věci. :-) Jdu si hodinku zacvičit s FB. Krásná lekce.  Hodinové cvičen Pět Tibeťanů a dvě omlazující sady :-) Luxusní. LUXUSNÍ. 

https://www.facebook.com/jana.vancoppenolle/videos/10215958195417996/?notif_id=1589904046296757&notif_t=live_video

Jdu ještě do zahrady. Sluníčko fuč. V poledne duněli. Zasypali ho. Divno. Zdvihá se vítr. Slyším písničku na rtech Peťulky. Je tu . Světlo mého žití! Ukazuji se mu v kalhotách.

- Udělala sis radost! Hezké!

Navlékám si šaty.

- Tobě sluší všechno. Seš moje koza?

Jasně. Jsem koza. Patříme si a žádná míca, žádná provokace, žádný útok nás nerozdělí.

A jdu rychle za ním.

Dobrou noc! :-)