Slunečný adventní den s...

10.12.2019

Bude půlnoc. Obracím mysl - co jsem dnes podělala. :-)  Včerejší hokynářský cákanec se rozplynul. 

Ráno. Lebedím si v pelíšku do půl deváté. V devět má přijet první zákaznice. Má skvělou vlastnost. Jezdí pozdě. I dnes. Ještě se neusadila. Volá Linda.

- Mami, v Ostravě se střílelo v nemocnici. Šest mrtvých.

Tfujtajxl. První zpráva dne se nepovedla. 2.10. t. r. byla nesmírně smutná. Ale dnešní je hnusná. Věnuji se klientce. Setsakramentsky pohnula hodnotami svého těla k lepšímu.

- Jaks to dokázala?

Radost pohledět.

Dnes ji přivezl manžel. Už zvoní. Za deset patnáct minut ještě jednou. Je skvělý. Ráček. Jdu ji vyprovodit. Rakovi popřát. Račice a rak. :-) Malé děti. Zranitelné bytosti se svým pohádkovým světem. Ochránci rodinného krbu. Spřízněné duše.

Na zahradě a na terase máme krásně nazdobeno. Každý se zastaví. Pochválí. Všimla jsem si, že se tu zastavují lidé na chodníku. Pozorují moje hraní přes plot. Loni mi Petroušek odněkud přitáhl staré sáně. Krášlí terasu...

Jedu. Do půl třetí musím být doma. (Takových lidí dnes bylo víc. Někomu to nevyšlo.) Banka. Klientka - vezu jídlo. Květinka. Kupuji krásné zbytečnosti.

- Ty toho tu letos máš.

- Letos toho tu mám hodně.

- No vždyť to povídám.

Řehtáme se. Už by měla zavírat. Zdržuji. Zdobí si při mně krásný věnec.

- Potřebuji jmelíčko pro snachu. Jediná mi darovala.

- Tak víš co? Já ti daruji zlaté pro štěstí a peníze a zelené pro lásku a zdraví a ty mi z něj taky daruješ.

Hrajeme si jak holčičky. Rozděláváme obě kytky. Ona daruje mně. Já daruji jí. Už mám díky snašce Kačence letos darováno. Myslí na mě vždycky. Každý rok. Obdarovávám květinářku.

Vycházíme ven. Má otevírat od třinácti. Nalepila cedulku: Otevřeno od 13. 30 hod.

- Zdržela jsem tě. Vzala jsem ti čas z oběda.

- To nevadí. proto jsem tam dala tu ceduli. Dávám s na oběd čas. Dnes budu mít divokou rýži. Chci si to vychutnat.

Loučíme se.

- Chci tě ještě do Vánoc vidět.

- Já taky.

Sedám do auta, jedu. Ploužím se naším ucpaným městem. Manžel mi povídal, že v prosinci se už mělo jezdit po kolejích na Skalici. Víc jak půl roku byly trati hluché. Koleje vytrhané. Zapomněli položit jakýsi kabel vedle trati. Tedy - lidé se dál ještě čas budou honit autobusy...

Za maminkou. Pouštím si nahlas vánoční cédo. Slavnostní vánoční hymny. (Od slova hymnus.) Velkolepý zpěv.

Maminka v malé slunečné jídelničce s paní, jejíž dcera jezdila v létě z Náchoda na kole. Ta paní, která je podobná jedné z babek u mě na profilu. Maminka mě vítá:

- Ach, to jsem ráda, že seš tady. Jsou tu na mě zlí.

- Mamko, dnes tu slouží samé hodné pečovatelky. Dana, Květuška, pak mladá z prvního patra... Důvěřuj, jsou hodné. Pečují o tebe. To jen včera tady dvě ječely nevhodně před klienty. Hokyně. Asi to na tebe zle zapůsobilo. Nehlídali tě, víš? Nechali tě lít med. Pečovatelka mi řekla, že jsi svéprávná. Mamko, nikdy tě nenechám znesvéprávnit. Ale paměť už nemáš. 

Maminka rozumí. Chápavě přikyvuje. Děkuje. 

Jdu ťuknout k paní vedoucí. Vychází před kancelář. Jsem raději. TA, co lže, mě dnes neokřikuje. Paní vedoucí by byla skvělá ředitelka. Mám pocit, že se mají s pečovatelkami rády. Paní vedoucí dává do pořádku přehmaty a neprofesionální výstupy některých podřízených. Hlavně: Přijímá mě takovou, jaká jsem. Má na mě čas. Sbírá info o svém úseku. Vylepšuje. Jo - v medu prý bylo sklo. Jak se tam dostalo?! To se mi za celý můj život nestalo. To bude asi tím, že je mamka svéprávná a sklenice jí upadla... Ta minulá asi taky... Nebudu to rozmazávat. Možná by se včelař divil! Až bych mu zavolala, že měl v medu sklo. Ono být svéprávná ještě neznamená být šikovná s ostřížími reakcemi. 

V jídelničce je útulno. Jdu pro hrneček. Mává na mě veselá společenská paní Anička od stoluv ledové tzv. jídelně. Hangár je to. I letadlům by tu nastydly letky. Anička  z Josefova. Spolužačka Valušky Dvořákové. Svědkyně jejího zabití v roce 45... Milá. Paní K. po příchodu sem si aspoň něco pamatovala... Už dlouho jsem ji neviděla. Dnes sedí zavrtaná v křesle. Na co asi myslí? Na koho? Smutné stáří. Paní K. II se jde zas podívat, kde jsou děti... Stále je hledá... Běžím k mamince do malé jídelny. Připravuji kafíčko. Je nám spolu moc hezky. Klid v duši. Žádné extempore narušitelů pozitivní energie. Nabízím vánočku, hrušku.

- Už nemůžu.

- To nevadí, tak to nedojíš. Nic se neděje. A čokoládičku bys chtěla?

- Jo, to bych si dala.

Vezu maminku na záchod.

- Mami, teď se půjdeme vykoupat do sluníčka na konec chodby.

Luštíme. Ukazují jí dálnici, přeorané zničené pole.

- Mami, do Habařiny je teď zákaz vjezdu.

Kdysi běhávala z Neznášova do Habřiny do školy. Dnes tam povede dálnice. Tolik vesnic se změněným okolím, charakterem.

Maminko, doluštily jsme. Dáme ještě jednu a pojedu. Vracím ji do malinké jídelničky k paní. V době naší nepřítomnosti si do talíře vylila čaj. Chjo, zůstat mlád, to bych si přál, Karle - já taky.


U nádraží včera zmizela plechová zástěna. Taky tu mají zpoždění se stavbou. Budou dodělávat za provozu. Bicyklová věž - kdysi tu stával nádherný secesní věžák... Dnes parkovací věž na kola. Jeden život, tolik změn.

Zajíždím do vrat. Za chvíli přijedou omrknout náš satelit. Dostávám úkol: Vůbec nepoužívám přídavné zařízení; není jisté, jestli funguje. Mám zavolat, zeptat se, jestli je kompatibilní. 

Uvařila jsem várku vaječného likéru s mákem. Dávám ještě horkou láhev dobrodincům. Neodmítají. Odjíždějí. 

Volám na nějakou linku. Nevím, nač se přesně zeptat. Mladíček na mě ječí. Tak takhle ne. Volám někam jinam. Mluví na mě hábršpersky. Dávají mi číslo. Je mi známé. Začíná hovor:

- Hovoříte s nevědomcem. Prosím, nekřičte na mě.

- Nebudu. Co potřebujete.

Hovor plyne jak po másle. Hoch je vstřícný, radí, vysvětluje. A já? JÁ CHÁPU. 

Rychle zadělat na chleba. Dnes přisýpám k žitnému kvásku a špaldové mouce pohankovou. Nechávám těsto hodně řídké. Je vláčňoučké. O půl páté přijde paní. Už, už hotovo. Ještě umýt ruce. Zvoní. Nechávám kynout. Odbíhám. Peču. Ač jsem spěchala, povedl se. Díky!

Vytahala jsem z dárkové skříně inspiraci. Zabalím zítra... Ještě statistiku. Páni, dnes jsem hodně zobchodovala. Ještě objednávku pro paní z Phy. Ranní paní splnila promotion a tahle taky. Kupuji jí thermocomplete. Ani jedna nevěděla. Mohla jsem ušetři. Slovo dělá muže. Tak pro radost jsem jim promotion odkryla. :-) Je radost dělat radost. Nemusím mít zisk za každou cenu. Kdo chce mít víc, nemá nic. 

Před půlnoci sedám do houpacího křesla. Kdyby nebylo události v Ostravě, užila jsem krásný slunečný den. Jenže některým se dnes nevrátila maminka, táta... Ráno u snídaně, u čištění zubů... netušili, že už domů nikdy nepřijdou. Co to tomu člověku sepnulo v hlavě? Nějaký lék cupital po jiné neuronové cestičce?

Tolik rodin má dnes smutek. Pláčou po svých blízkých... Chodili do práce, možná pro děti do školky, do družiny... Budou jim chybět. V Ostravě zhasli vánoční osvětlení. To v Pze svítili. Na Václaváku. Milionový chlívek pracoval... Pár stovek křiklounů... Užiteční blbci. Nerespektují názor voličů. Já ho nevolila. Nemám tam žádného oblíbeného. Moji se zatím nedostali. Pavel Opl, PhDr. Vladimíra Vítová... Jediná Aliance národních sil má vystoupení ze všech zločineckých organizací... Určitě bych nešla hulákat proti Babišovi. Proč? Aby mohli jeho český majetek obratem ruky po zrušení Benešových dekretů nacpat do chřtánu hrabátkům, knížátkům z ciziny? Okradeni po Třicetileté válce. Vydrancováni po vstupu do EU...

Krásný den!

Dobrou noc!

P. S. Ráda čtu komenty Světlany. V obdélníčcích se chechtali smajlíci.

Svetlana Vanatkova

3 hod ·

Barrandov právě teď : expert Šándor a jakejsi expert Bobo 🤔🙄 Budou nám radit kterejm místům se vyhýbat.... nejsme debilové už víme i bez expertů , že dneska už i nemocnicím. .... 😏✌️Už ve studiu chybí snad jen Heluš z ordinace....😏😏😏😏😏

Svetlana Vanatkova Už špekuluji z bezpečnostními rámy.... Tak to aby dali bezpečnostní rámy všude ...i na náměstí .... jeden velkej bezpečnostní rám 🤔🤔🤔😏😏😏 ✌️✌️✌️✌️✌️✌️