Slunečný den, úplňková noc, čert za oknem

Sobota. Tak dnes je sobota. Žila jsem ji už včera. Dnes repete.

Kočky mě nechaly dospat. Na desátou přijde náš fyzioterapeut. Petroušek někde poletuje.

- Holky, když jste mě nechaly dospat, dnes dostanete něco dobrého. Navoněnou bídu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-26-snidame-snidame

Rozdělávám drahou kapsičku z Dm. A druhou nesolené rozemleté maso. Výroba tady nedaleko ve Velké Jesenici. Dělím jim poctivě půl na půl. Dorážejí jak tygři. Vlastně Mourek jen tiše slintá. Žofka útočí pacičkami na linku.

- Počkej! Hned! Neblbni!

Zajímavé zjištění. Maso schlamstnou raz dva. Mourek je vždycky o tři doby rychlejší. Ten ho nekouše. Rovnou ho posílá k trávení. Žofka se s ním poctivě pere. Kapsičky? Jak si to ti chlupáčci vychutnávají! Jako delikatesu. Přitom "taková blbost" – Pelíšky.

Na desátou přijede náš fyzioterapeut. Na jedenáctou přijede Linda. Račte vstoupit do té boudy podívat sen a velbloudy!

Zvonek. Je tu.

- Co vás trápí?

- Palec. Jinak nic. Vůbec nic.

Začíná mačkat body na chodidlech. Hezky bolestivé. To prý má každý. Probírá svazky svalů. Chválí tělo.

- Já cvičím třeba u vaření. Na špičky. Vydržet. Protahuji se. Tuhle jsem posilovala břicho. Nebo si lehnu ke kočkám na dlažbu a cvičím při nich. Jedu na kole. Kmitám.

Mám ráda přetahování – cítím posilování břicha. Jde na paleček. Rovná kloubky.

- Myslím, že tam byl zánět. Odeznívá.

- Ano, je tam mírný zánět.

-Ale já s ním pořád hýbu. Už se snažím uchopovat. Nesu talíř. Ale levá jistí.

- To děláte výborně.

- Myslím si, že artróza se má procvičovat.

- Vy máte artrózu?

- Myslím, že ano. Ale necítím ji. To má asi každý starý člověk. Nebo ne? Hlavně hýbat se.

Pokyvuje a souhlasí. Pohyb nutný. Protahování. Jakékoli cvičení.

Od včera mám vypnutý zvuk z divadla. Ješiši, Linda volala.

- Mami, mám zpoždění. Už jsem u Kuksu.

Není to u ní zvykem. Všude chodí v předstihu. Nyní má hodně moc práce. Češe jablíčka. Seče. Zalévá. Zpracovává jablíčka. Buduje na pozemku. Už zvoní.

Jdu jí pomoci. Veze mi mléko. Přesnídávky. Stihla vyrobit mošt.

- Lindi, kolik je mléka?

- Litr a půl. Milka neměla. Zdenda jel na hon. Dojil ráno.

- To se ještě nevytvořilo?

Raduje se, že už je tu.

- Těšila jsem se na vás. Že mi dáte do těla. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-26-posiluji-cvici

Posilují. Dělají různé cviky. Mourek se tře o jejich posilované nohy. Já obaluji řízky. Chystám k obědu. Venku je zima.

- Dáme stůl na sluníčko?

- Ne. Chci doma.

Petroušek stříhá jabloně.

- Peťuš, pojď, podívá se ti na ten nárt.

- Až příště.

- Ne. Bolelo by tě to. Pojď.

Třetí pán na holení. Hotovo.

- Je to lepší?

- Je.

Dávám koláčky pro radost. Ať  kluk ví, že u nás bylo posvícení. Byli bychom u maminky. Vlastně až zítra. Smutné. Vzpomínám.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-26-posvicensky-obed-dnes

My s Petrouškem houbovou bramboračku. Lindička má doma dýňovou. Vypěstovala si svou dýni. :-) Ukazuje mi fotku talíře. Krásně nazdobeno smetanou a sýrem. A zeleným.

Mami, já jen salátek s řízečkem. 

Bramborový salát, řízky z krůtích prsou. Okurkový salát s rajčaty a cibulkou. My se smetanou. Petroušek s nálevem. Mami, mami!

Linduška odjíždí budovat. My s Petrouškem do zahrady. Držím mu štafličky. Sama pak češu pár, letos opravdu jen pár, jablíček.

Jdu si pro noviny do lísky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-26-tana-v-kosi

Mám tu vyhozené slohové práce z roku 2003. PSJG. Letos jsem likvidovala některé věci z doby, kdy jsem učila na gymnáziu. Tehdy studenti uměli ještě tvořit věty. Znali zásady výstavby souvětí. Neplkali. Mělo to hlavu a patu. Vymýšlela jsem jim témata. Oni pro mě psali. Bodovalo se. Koukám, že jsem někomu dala 21/20. Hm. To si musím přečíst. Hele, Taťána Kuchařová. Kvinta A. Tři měsíce na gymplu. Přirozená inteligence. Příjemná. Myslím, že jí to zůstalo dodnes. Mám ji stále ráda. Kvete. Milá. Rozumná.

- Mám ostříháno. Jdu domů.

- Já to tu očešu. Není toho mnoho.

- Hele! Žofka na štaflích. Hele hele, ona upadne.

Neupadla.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-26-na-zahrade

Ve vidlici větví v koruně jabloně si někdo postavil hnízdo. Lístečky nad ním tvořily deštník. Přespávat bych tam ale nechtěla. Koukám jedna větev má podélnou prasklinu. Slyšela jsem o tom. Na promenádě takové praskliny trápí hodně stromů. Je to chemií. Mám hotovo. Beru si pilku. Ořezávám ze švestičky dvě uschlé větve.

Mám tak tak akorát čas ustrojit se na koncert v Husově sboru.

- Hezky se bav!

- Děkuji!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-26-chyba-pocitace-nebo-matrixu

Startuji. Zajímalo by mě, proč se vždycky na minutu na dvě objeví na palubních hodinách i na počítači čas přibližně o dvanáct hodin jinak oproti realitě. I dnes.  4:27 hod. Přitom je asi za osm minut pět. Sedmnáct. Vždycky je to takhle o víc jak dvanáct hodin rozdíl. Chyba počítače nebo matrixu.

Koná se koncert? U Husova sboru dvě auta. Koná. Vidím ve dveřích modlitebny kostýmované ženy.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-26-koncert-v-husove-sboru

Jdu si sednout do první řady. Začínají zpívat po skupinkách -  vpředu, vzadu, po stranách. Takhle někdy začíná Cantus. Ze sbormistryně i zpěváků cáká krásná energie. Radost. Zpívají písničky prý v šestadvaceti jazycích. Lidové mnohohlasy. Písničky V+W. Černošské spirituály. Krásné aranže, hlasy, originalita finské písně. V závěru africká – aranž okoukali od afrických zpěváků kdesi na festivalu. :-)

Na závěr farářka děkuje. Omlouvá počet diváků. Je nás tam snad méně než členů pěveckého sboru. Hrozné. Hanba! Nemám ráda výmluvy. Lidé mají berličky – nemohu se hýbat, nemám na to… Tenhle koncert byl zdarma. Že se, lidi, nestydíte! Zrovna dnes jsem četla, že naše město je mrtvé. Nic se tu neděje. Tý vorle!

Pěvecký sbor Blahoslava Hajnce (PSBH) je brněnský smíšený pěvecký sbor se širokým repertoárem, který zahrnuje lidové i klasické písně, polyfonní skladby, spirituály, kánony a duchovní hudbu. [1, 2]

Zde jsou klíčová fakta o tomto tělese:

• Historie a název: Sbor vznikl již v roce 1969 pod původním názvem Pěvecké sdružení učitelů Brno-venkov. U zrodu stál sbormistr MgA. Blahoslav Hajnc, který sbor úspěšně vedl plných 30 let. V roce 1999 (při 30. výročí založení) byl sbor na počest svého zakladatele přejmenován na jeho současný název. 
• Vedení sboru: Od roku 2000 převzala umělecké vedení dcera zakladatele, Eva Hajncová, absolventka brněnské konzervatoře a oboru sbormistrovství. 
• Současné působení: Sbor dnes oficiálně sídlí ve Střelicích u Brna. Pravidelně pořádá charitativní koncerty, účastní se sborových přehlídek a podniká koncertní cesty po celé České republice. Hned den po koncertu u nás (v neděli 27. září 2026) například vystupuje v nedalekých Lázních Velichovky. 

Sbormistryně se prý na jaře přijela z Brna léčit do Velichovek. Odpočinout si od práce, od lidí. Šla v neděli na mši. Zpěvačka prý špatně intonovala, šla mimo takty, falešně zpívala… Anonymní šéfka sboru nevydržela a začala zpívat nahlas. Když odcházela, zastoupil jí cestu jáhen a varhaník.

- Vy jste zpívala?

- Já? Ne.

- Ale ano. Nikdo jiný tu nebyl.

Dohodli se, že příště přijde zazpívat. Dnes z toho byl koncert u nás. Jak se dočítám, zítra budou zpívat v Lázních Velichovky. :-)

Poslouchám Rudu Vávru.

https://youtu.be/LYxcgiIBzyc?is=uCgDJ5WaS_R0aRm4

Tartárie žije.

Různá témata. V Rusku během asi šesti let postavili metro před válkou. Země vyčerpaná. Kde vzali sílu na těžké žulové kvádry? Vyhrabali staré tartarské metro, očistili ho od hlíny.

Garjajev – návrh no Nobelovu cenu. Zabili ho. Chtěla jsem říci umřel. Našel tlačítko na život. Jeho frekvence si pouštím na YT. Našel to, jak frekvenčně vyléčit i to nevyléčitelné:

Hošík s Downovým syndromem a autismem – vzali frekvenci jeho bratra. Nahráli laicky řečeno do něj. Vyléčen myslím do roka.

Poslechla jsem si dnes opakovaně.

https://vlnovagenetika.cz/category/genetika/vlnova-genetika/

Ruda Vávra má stránky STOP 5G na Tg, vlnovou genetiku na You Tube, na FB…

https://ceskepodcasty.cz/podcast/tartarie-zije/vlnova-genetika-kymatika-a-tartarie

Dnes jsem si pouštěla něco z jeho stránek – kymatiku. Architektura je zmrzlá hudba a hudba je tekutá architektura.

Ráda čtu příspěvky na Síla a tajemství rodu - Psychogenealogie

Často si neuvědomujeme, kolik našich předků nemohlo mluvit... Nemohli si stěžovat, nemohli říct, že je něco bolí, nemohli protestovat, nemohli odejít... Drželi. Mlčeli. Přizpůsobovali se... A to mlčení se přeneslo dál jako těžká mlha, která se usadila mezi generacemi. A pak přijdeš ty... Cítíš tlak na hrudi, slzy bez zjevného důvodu, vztek, který není jen tvůj. Až se někde v tobě probudí hlas, který říká: "Takhle to být nemusí." A když to vyslovíš, když pojmenuješ, co bolelo, mluvíš i za ty, kteří nemohli... Měníš to za ty, kteří nemohli...  Najednou se ticho v rodu začne rozpouštět. Děti a vnoučata už nemusí nést stejnou bolest. A duše, které mlčely, se konečně nadechnou. Tohle je opravdová síla hlasu. Takhle se léčí rod. Takhle se léčíš ty. 

Síla a tajemství rodu - Psychogenealogie

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-26-uplnkovym-soumestim

Dnešní noc úplňková. Měsíc svým okem kouká všude. Cestou městěm tě pozoruje na každém kroku. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-009-26-vecer

Dnes už jsme umístili na terasu bednu. Navezli jsme polena. Jsme připraveni na zimu. Ještě netopíme. Aspoň svítíme lucernami. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-26-hadanka

Masíruji si jizvu na koleně.

- Petroušku, koukej! Vymasírovala jsem steh. To je ten, který mi tam sestra nechala.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-26-cert-za-oknem

Půl druhé. Ješiši. Žofka tluče na okno.

- Tak pojď!

Dopiš. Jdi spát.

Dobrou noc!