Slunečný s ukázkou arogance neprofesionality šéfa podniku :-)

Sladce vyspalá. Krásné ráno. Mé nové kolo nemůže být Rozinanta. To byla stará herka důmyslného rytíře. Jak jí budu říkat? No, asi Šemík. Jenže Šemíkové jsou moje auta. Nevím, ještě nevím. Každopádně balím k mamince. Ve dvanáct už mám být jinde. Beru si k srdci:

- Nenechávejte kolo nikdy v okrese Hradec Králové bez dozoru. V Jaroměři ho vždycky připevněte k něčemu pevnému. Ale jen tady u nás. Poláci v hradeckém kraji řádí.

No, nejen Poláci řádí. V DD mi klidně sáhnou drzé ruce aktivních pracovníků na dvoře na stěrače na mém autě. To bych si nikdy nedovolila. Ctím právo soukromého vlastnictví. Na rozdíl od krajem zřízené instituce - té je soukromé vlastnictví slušně řečeno volné. Hlavně prachy, prachy...

Pošta mi donesla rekomandem hezkou úřednickou odpověď z kraje o ztracených věcech maminky. Pan ředitel to hodil na Grand Park. :-) Alibista. Cha, cha, cha. Jo, a oblečení, které ztratila FN tam je též zmíněno. Cha, cha, cha. Pjakin označuje šmejdíky v lidském skafandru podpindostníky. Jedna podpindostnice mě nařkla, že jsem nevrátila maminčinu vánoční květovanou halenku (no, že jsem si ji ukradla, že jo?). Mamince zašantročili fungl novou halenku - nosila ji do března. A ta minda prolhaná bez skrupulí lhala. Paní Hrobská ji nevrátila. Jo, nechtěla jsem ji zničit prvním praním. Tak ji mám teda jako já. Ale nesmím ji nosit do DD. :-) Hlavně rukávy bych měla krátké. A plandala by kolem mě. K pláči. Dočetla jsem se, prý tam paní kontrolorka našla plnou skříň - cha, cha, cha - všeho potřebného. A hlavně také zástěry. Tak se na to pojedeme podívat. Tady někdo umí zhmotňovat. To chci vidět. Těším se. 

Ranní stezka - něco fantastického. Kolo - první vyjížďka.

Z výtvarné dílny mě vidí štrádovat zahradou šéfova manželka. No jo, tak to už jsem v hledáčku. Rodinný podnik. Jakýpak copak. Něco jako pan ředitel Dvořák. Já na manželku, manželka na mě. Krade se tu, krade. Tenhle prý rozkradl zdravotnický holding - jsem si přečetla v MAFŘE - s plnými jmény!! MAFRA je myslím v držení pana premiéra, ne? Trafika na sebe nenechala dlouho čekat. To sebevědomí!! Nejhorší je pád z velké výšky. To se pak člověk potluče. Však dočkej času... Pro člověka mého naivního ražení - hrozné zjištění, že tu vůbec nejde o klienty. Tady se nectí jejich majetek. Nejde o jejich rozvíjení. Tady jde jen o prachy, prachy a o ego hlavního představitele. Nekonečně. 

Beru si kolo nákladním výtahem do 2. patra. Tak jak dlouhou jim to bude trvat. Schválně. U okna u maminčina pokoje permanentně stojí vozíky, chodítka (když potřebuji, není tam žádné), vozíky na bio materiál... Myslím, že nikomu nevadí, že tyto rozměrné předměty stojí v dráze hasičům. :-) (To mě nikdy ani nenapadlo. Až dnes.) Maminku si vezu na sluníčko. Rozkládám piknik po neutřeném stole. Hygiena především! Žádám pečovatelku, aby mi zprostředkovala rozhovor s paní vedoucí.

- A stačila by Vám paní F.?

- Ani náhodou. Se lháři nejednám. Nevyhledávám takové lidi, kterým jsou čest a pravdomluvnost cizími pojmy.

- Ale paní vedoucí je někde po budově.

- To nevadí. Jen prosím, jestli by byla tak laskavá a našla mi aspoň jednu šatovou zástěru, jak mi dnes píšou v dopise z kraje. Prý je tu maminka má. Já se na ni zítra přijedu mrknout.

A hele! Paní vedoucí je tu. Je s ní dohoda. Prý ona to tak nenapsala. Jj, 10.10. tady byla paní z kraje. Jsem citlivá na význam slov a na barvy. Když je něco růžové, není to červené. A když je něco košilka, není to tílko. Halenka není zástěra. Šálka není šáteček atd. Když vnučce pochválím její bundičku, opraví mě:

- Babičko, to je mikinka.

Prohlížíme vykradenou skříň. Ptá se na maminčin fialový svetr. Hledám - jo, a má přišité knoflíky. Dokonce ty, které tam byly. Kde je vzaly? To vždy urvané knoflíky vyberou z pračky a házejí je do nějaké společné nádoby? Hádáme. Paní vedoucí neví. A už je tu pan ředitel. Dávám maminku na záchod. Je mu to zcela a úplně jedno. Nejdřív ego, pak klient. Nějaká etika? Ne. Egíčko. 

- Paní Hrobská, to kolo nemůžete mít tady v dráze hasičů.

- Dejte pokoj. Mám nařízeno od manžela, že když jste tady schopní ukrást halenku za tři sta padesát korun, sahat mi na dvoře na auto, že nebude u vás problém přijít o kolo. Ono totiž stálo hodně peněz.

- Paní Hrobská, odvezte si to kolo.

- Dejte pokoj, neobtěžujte.

- Paní Hrobská...

Ty vorle, biorobot! Maminka sedí na záchodě a pan ředitel obtěžuje klienta. Je jak úmor.

- Paní Hrobská, příště si kolo dáte dole do stojanu.

- To určitě. Jsem ve veřejné budově, je čisté. Nejsem si tu jistá. Mamince jste rozebrali majetek.

- Ale stojí v dráze hasičů.

- A co ty vozíky tam?

Najednou slyším, jak moje kolo přede. Někdo ho odváží! Vybíhám z koupelny. Mladý pracovník si ho vede chodbou. Nevěřím očím.

- Koukejte to kolo okamžitě vrátit! To je můj majetek! Co si dovolujete na něj sahat? Je to vaše? Tady něco vypadlo. Co to je za čvonč? Vy jste mi ho rozbil! To je drzost. Tady se sahá na soukromé vlastnictví! To jako byste mi ho dali dolů? Nebo kam byste mi ho odvezli?!!! Kdo by ho platil, až by ho někdo naložil? Máte na to?!!

Čumí. Kdo ho navedl?

- Já už jsem hotová.

- Mami, počkej!

- Paní Hrobská...

To je strašné.

- Nechtějte, abych vám řekla, abyste mi laskavě už políbil pr.

- No, to bych rád.

- Mám si sundat kalhoty?

- Raději ne. Paní Hrobská, musíte...

To je teror! To je strašné!

- Nemusím nic!!

Už mám mamku oblečenou. Stojí tu lidé, nikomu nevadí, že mají povinnost starat se o klienta. Nechávají to opět na mně. Tady se spoléhá na mé služby. 

Paní vedoucí mě okřikuje, abych nekřičela, že tu jsou klienti. To je parodie! Ať už dají pokoj. Dělají tu divadlo. Bráním se. To vyřeší policie.

- Zavolám policii!

Jenže mám plné ruce mamky. Ředitel se nabízí, že policii zavolá.

- A co jí mám říci?

- Že mě tu šikanujete. Že mi saháte na můj majetek. Že se tu chováte jako car. Jako kdyby vám to tu patřilo. Že se tu krade!!

Strká telefon do kapsy.

Maminka je vykulená. Pusu, ani jsem nemohla počkat, až si dojí kompot, dopije kafe. To jí ho zas nějaká pitomína vyleje. Manipuluje tu s klienty, řídí tu jejich mysl, hrůza! (Omlouvám se Květulce, Kamilce, Irence... Všem!! Je tu jedinec, který to kazí. Všem. Na péči si nelze stěžovat.) Satira.  Zarajtoval si. Zavoláme televizi, to by byla reportážíčka. 

Ujíždím domů. Dnes jsem názorně viděla karikaturu sebestředného člověka. Ne klient. Ale Jájíček. Já, já a moje žena... :-)  My! A vy si trhněte nohou. Plaťte. Buďte zticha!

Nechám to na pomoc další osobě. Moc by mě to zraňovalo.

Volá Linda. Líčí, co prve zažila.

- Hele, něco tu je. Nějaké čertovské energie. Toś neviděla, co jsem dnes zažila za šikanu. To byla scéna. Do televize. 

Kadeřnice. Líčím šlendrián v DD. Nechápe. Maminku nikdo neobsloužil? Ne, nechali mě normálka pracovat jejich povinnost. Co mi to tu vylezlo? :-)  Pracovat jejich povinnost. Jasně. Já platím, já dělám. Převzala jsem na sebe jejich povinnost! Pche, chci slevu. Zajímavé, Irenka mamku obslouží - vždy. A v klidu. Kamilka - taky. Květulka mi navíc poděkuje, že jsem jí ušetřila práci. Vozit mamku na záchod opravdu není moje hobby. Hanba by mě fackovala, kdybych neposloužila. NENÍ TO MOJE POVINNOST. NEMÁM K TOMU OPRÁVNĚNÍ, NE? Tady se neoperuje způsobilostí?!!! Zařídím se. 

Kadeřnice mi vypráví o její zkušenosti s hloupými. Ptám se:

- Máš pocit, že hloupých přibývá?

- Hodně.

Objímáme se na rozloučenou. Její dvorek - zasypán ptáky ve vrbičce. Nepočkali, až si je vyblejsknu, zrovna jako tak rezatá potvora dnes ráno na stezce. Nechala mě zastavit. Vyndat foťák a pak frrr po kmeni... 

Beru to na Polsko. Ejhle! Ještě domácí okurky, rajčata... Óóóbr hrušky. Ptám se, jestli to přivezli z Černobylu. Dvě Češky se srdečně smějí. Milé. Pochopily vtip.

Stavuji se u Ivy. Žaluji. Radím se, co udělat. Už je ten neurvalec neúnosný! Ona je jiná.

Než bych se s nimi hádala, parkuji na ulici. 

- Víš, že se ji ztratil ještě další fialový svetr? Já vždycky jen zírám, co zas nemá. 

- Já se taky snažím parkovat na ulici. Tam si drzouni nedovolí máknout mi na auto. Ale někdy nejsou místa. On tam caruje. Plete si to se svou firmou. Připadá v úvahu napsat na..., pak na... a ještě na... A zavolat... 

- Zdraví máš jen jedno. Nech vola plavat.

Její nový pejsíček si lebedí u mě na klíně. Beníček.

- Ivo, tenhle pes je tak klidný, milý, přátelský.

Proč všichni říkáte, že Beníček nebyl.

- To byl rapl, v jednom kuse ďafal; když jsem s tebou telefonovala, pořád jsi ho okřikovala; rozerval mi tolik punčocháčů...

Beník chce ven. Fotím si ho s hračkou. A kočky. A nechce se mi odjet. Moje starší sestra. Byla jsem jí přítěží. Ona už chtěla chodit na čaje. Měla mě jak přílepek. Do kina - na Pyšnou princeznu. S holkami. A se mnou za ruku. Neměla to lehké. Sem tam mi dala korunu. To bylo hodně. Mohla jsem si koupit pět šumáků, nebo pět mejdlíček, nebo čtyři energity. Vyprávím jí o fotce maminčiny spolubydlící na lehátku jen v noční košili... Paní se mnou chtěla jet na kraj. Ale anonymně. Ne, ne! Žádné anonymně. To není čestné. Zalekla se. Musím se smát. Srabáctví. Už musím. Dnes mi tu bylo jinak. Hezky. Ještě večer si voláme. 

Před Jaří kolona. Co to je? Obracím auto, beru to Hruštičkami. Vyjíždím u hřbitova. Pomohla jsem si, ale málo. Ploužím se k další odbočce. Průjezd zakázán. Jé, tady bydlí pan Frynta. Náhodou je doma. Zvoním. Stěžuji si, jak mě dnes šikanovali s kolem. Nemám vypadlý čvonč s sebou. Uklidňuje mě, že to asi z kola nevypadlo. Ukážu mu ho. Mám ho v bundičce. Hlavně mi klade na srdce, nenechávat kolo v DD ve stojanu! To je důvěra, co? Náš DD má nesmírně špatnou pověst i ve své obci. Zajímavé. Co nadělá lodivod. Přitom péče - podle mě - OK. Ale to kolo!!!

Proč se mi dere na mysl "to je vůl"? To je korunovanej vůl. Ireno, vyžeň tahle slova z hlavy! Mysli pozitivně! Ireno, kontroluj myšlenky! Vždyť to umíš!! Konec cvičení.

Pokračuji dál lukami okolo Jaře.

Podzimní zahrada pod listím. Je krásná v každé roční době. Kontroluji krmítko s lískovými oříšky. Vlašské zmizely. Lískové jen z části. Proč jim nejedou? Slyším bouchat dvířka auta. Obíhám dům.

- Peťuš, představ si, jak mě dnes zase šikanovali. Mamka seděla na záchodě, ale řediteli to vůbec nevadilo. Nestyděl se. Neumí se vůbec manažersky chovat. Nedal pokoj a stále mlel svou. Vzor absolutně nepřípustného jednání. Neprofesionál. 

Petroušek měl jet na zápas. Nikdy se neomluvil. Dnes ano. Něco tu dnes lítalo vzduchem. Co to bylo za energie? Bez přípravy a bez ochrany se člověk nechá srolovat. Ty vorle, setkávám se jen s bezva lidmi. Bezva pečovatelkami, bezva klienty, prodavačkami, bezva lidmi na FB... Tfuj. Důwenblííít.

Vařím kafe, čaj, sedáme si na sluníčko. Petroušek je utahaný. 

- Užívej si důchod! Podívej, sluníčko! Nekaz si zdraví s pitomci. Dnes jsem byl u XY. Nemá ho ráda. Musí tam ještě vydržet. Tuhle jsem mluvil s ZŽ. Vyprdni se na něj. Jak to vždycky vyslechnu, lidi ho nemají rádi.  Nemluví o něm hezky. Všichni tě pozdravují. Jo, dnes paní B. Už by se tam nevrátila. Dojíždí do Náchoda. 

Jmenuje  mi ještě jednu paní, která s ní jezdí do Náchoda. Prý mě pozdravují. Jenže na tu druhou si nevzpomínám. Tak do Náchoda, jo? Lidi mu utíkají. Hledají si práci jinde. To za staré ředitelky nebylo. I od ní mi na jaře přinesl zprávu. Netušila, kdo on je. Petroušek je můj rozhlas. Za den se setká s tolika lidmi, už v poledne mám první zprávy. :-)

- Peťuš, a pomlouvají mě?

- Mluví o tobě s respektem. Nepomlouvají. Prý víš, co chceš. 

- Peťuš, myslíš, že přibývá hlupáků?

- Závratně.

OK. Uklidnil mě. 

Líčím, jak jsem se dnes zasekla před Jaří v dlouhé koloně. 

- U stanoviště byla nějaká hrozná havárie. Lítali záchranáři...

Na sedmnáctou mám připravený rozbor horoskop s Helenou Heclovou. Zkouším jeden z jejích skypů. Volám.

- Irenko, může to být po sedmnácté? Ještě si uvařím čaj.

- To budu ráda. Ještě si jdu pro deku, najít boty, jsem bosa, ponožky... 

Hledám boty. Našla jsem zálibu v bosé chůzi. Jsem svobodná. Boty jsou svěráky.  Má duše chce volnost. Ale až se setmí, bylo by mi zima. Stahuji nahrávadlo. Jé, dnešní scénu jsme si měla nahrát!! Ne, natočit! To by bylo řevu! Když ječím já, obecenstvo přihlíží. Když jim šlápnu na kuří oko, jsem obecenstvem a řve druhá strana. Jak Viktorka. Jako saň. A vždycky najdu přešlap v předpisech, ve směrnicích. :-) :-) 

Hela zvoní. Na ntb mám zalepenou kamerku. Znovu. Na mobil. Zkoumám, kde se dá nahrávat.

Skvělé, skvělé, skvělé!!! Dozvídám se mnoho nových věcí, potvrzuji si své domněnky. Ascendent v blížencích, vysoký intelekt. Úspěšný, je si vědom sebe sama, zná svou hodnotu, touží po uznání, po ocenění, svobodná, nezávislá. Merkur a Slunce ve třetím domě, to je učení, myšlenky, intelekt, mentální znamení. Venuše v prvním domě - supééér. (Okouzluje? Dnes jsem zuřila bez okouzlování.) Soucit s lidmi, láska k lidem. Z rozhovoru vyplývá, co se tu mám přiučit. Co už umím. Lilith - té se bojím. Nemusím... Hela mi vysvětluje mou cestu názorovou výměnou. Prošla jsem jí tak před pěti šesti lety. Musela jsme začít stavět znovu. To, co mě naučila fakulta, se rozstřelilo, zhroutilo. Mozaika se skládá. Pamatuji se na první přednášku Věrky Ovečkové. Seděla jsem, čučela, v duchu si říkala:

- Co to žvaní? Vždyť já jsem to čtyřicet let učila! Se zápalem! Z celého srdce! Jací Slované? Věrozvěsti, to byli kluci! Přinesli vzdělanost. - Ne, ne, dnes už vím, jak nám to sem přišli Crha se Strachotou rozbít. Slovanskou vzdělanost, naše bukvy - něco unikátního. Slovanský řád ve výchově... Zasvěcování... 

Tak Černá Luna může za můj přerod. Neustálé hledání pravdy, Lilith nutí k výkonu. Aha. Dává mi racionalitu, výmluvnost, intelekt, neustálé tvoření, slovní a slovesné bohatství, psaní. :-)  Provokuje člověka, aby hledal světonázor. Tak to už jsem z části splnila. Někteří lidé zachrápali v 68. Někteří zaspali v 89. roce. Povedlo se mi jít dál, změnit světonázor. To bylo pro mě těžké. Cože? Půjdu ještě dál? Posunula jsem se do střelce. Už nejde o změnu názoru, ale o stabilizaci názoru. A přejít z pravé do levé hemisféry. Jasně, tuhle jsem o tom psala. Lidstvo jede na levé hemisféře. Za  nás se leváci přeučovali na praváky. Levá hemisféra - poslušnost, plnění příkazů, život v matrixu... Když Pluto přejde na Lilith, nezůstává na úrovni mysli, ale na úrovni buněčné. Mysl dostane zabrat . Pluto je planeta hlubin. 

- Zvládnu to?

- Zvládneš! Prohloubí se ti vědomí.

Zrovna dnes mi to nekoresponduje s ranní scénou s biorobotem. Ale chápu. JÁ TO CHÁPU.

- Musím si ještě poslechnout třetí díl tvého pořadu Saturn a Pluto v akci. 

- Tak tam to zrovna bude o tobě. Sextil Pluto Mars. Ty tam nebudeš mít aroganci. Máš schopnost jít do nového začátku, ale nemáš tam to ego. 

Setmělo se. Loučíme se. Bude sedm. Milé setkání. Poučné. Důležité. Hodně mi dalo. Objasnilo.  

- Už musím, nebo mě muž vykostí.

- Já už taky musím za Petrouškem.

Až na ranní názorné předvedení špatné práce vedoucího činitele - velmi špatné - jsem prožila krásný den. S milými lidmi. Přemýšlím, co jsem si dnes měla uvědomit pro sebe. Co mi to divadlo dalo? Co mám změnit? Co mám ještě pochopit! Díky, Vesmíre i za pitomce na mé cestě. 

Dobrou noc!