Slunečný

Sněženka

Sluníčko svítí
na první kvítí
Jméno má sněžné
jemné a něžné

Neděle. Mohla bych si přispat. Ne. Tak jak včera – nemohla jsem dospat. Co dělá to naše malé chlupaté kočíče? Hledám. Kdepak ji najdu? Leží v Mourkově košíku. Jemné tiché mňau mi hlásí:

- Pomoz, není mi dobře.

- Pomohu, pomohu. Neboj se. 

Jdu si svařit konévku horké vody. Připíjím na nový den. Dnes začne Žofinka užívat tablety atb. Dávám tvrdou tabletku do mističky na džem. Beru mramorové třítko. Druhou stranou než třu koření drtím tabletku. Nedovolím si zkusit ji Žofince podat celou. Mohla bych ji zítra najít přilepenou na noční košili. Taky by mi ji mohla prsknout do obličeje. Lepší natáhnout do stříkačky. Přidávám maličko vody. Beru kočičku do náručí. Zabrekla. Bojím se jí dotknout bříška. Tlamičku – crc. Natahuji do druhé stříkačky jehlou klidnící gel. Znovu drštičku – otevři. Kočku mám někde pod rukou. Crc. Gel proti boleti. Doufám, že jsem se trefila. Čůrá. To je OK. Ale kakat. Tlačí, tlačí. No, nic moc. Aspoň maličko.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-18-rano

Mám radost. Upila pár hltů mlíčka. Našla jsem láhev na lince. Svářím ho. Trošku jsem odlila do plecháčku. Doplnila studenou vodou. Vlažné mlíčko mají naše kočky moc a moc rády. Prosím, psssst nikomu to neříkejte. Ano, kočky nesmějí pít mlíko. Akorát to hejno koček v kravíně je živo hlavně z mléka.

- Žofi, dej si vodičku. Divej!

Prstem dělám v konývce vlnky. Projevuje zájem. Ale ani si nelízne. Má mističku s mlékem, s vodou, s konzervičkou namíchanou – podřadný navoněný Felix a lžíce 100% kapsičky Star vita. Hádejte! Ochutnala navoněného Félixe. No, no… Dobré. Aspoň něco. Hltá půl mističky

Mixuji si koktejl. Popíjím své sklínky vody. Micro biotic MAX do střev. Immune booster na imunitu. Pročítám řeči na FB. Jedna paní mě furt straší. Prožívám to. Už to nechci slyšet. Co všechno by kočka mohla mít. Do prčic. Dočítám se, že dávají pastu na srst z drogerie dm do granulek. Někdo píše rybí tuk a nebo nevoňavý kokosový tuk. Ty vorle, co je nevoňavý? Kupuji jen přírodní. Naturel. Pokud možno s pečetí ne z práce dětí. Ale je to nevoňavý?

ATb jsme zvládly. Tišící gel taky. Ne tak večer. To jsme se maličko porvaly. Sice maličko, ale na zítra si zapamatuji: Nenasávat tolik vody. Co nejméně. Na jeden špryc.

Telefon. Dnešní oslavenec, jak jsem mu včera zabalila dárky. Ano, potřebuji najít kurzor. A nemohu se dostat do ntb klasicky. Jdu jinudy. Přijede.

- Beru bundu. Jedu.

- Počkej. Já nejsem ustrojená. Dej mi deset minut.

Rychle se strojím. Maluji. Zvonek. Už je tu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-18

Vedu ho do pracovny. Svítí slunce. Zatahuji žaluzie. Jé, sluníčko ukazuje na skle obtisk, ale dokonalá silueta havarujícího ptáka. Každé peříčko obtisknul. To musela být darda. Kdy se mu to stalo? Všude máme záclony.

- Jak se ti povedlo dostat se tam?

- Zapnul jsem NumLock.

Neviditelný kurzor má vyřešen hned.

- Byla jsem v nastavení. Myš. Zapnout kurzor. A nic.

- Příště jdi přes touchpad.

- Myslela jsem na to. Ale vykašlala se. Prosím tě, taková maličkost. V commanderu bych potřebovala mít zobrazit – ikony. A zobrazit seznam.

- To máš tady zobrazit…

Gratuluji mu k dnešní padesátce.

- Víš, asi před čtrnácti dny jsem za tebe čarovala a prosila.

Oba zalité oči. Moc hodný člověk. Něco mu v životě nevyšlo. Mám svou konspiraci – proč. Odchází. Takhle o mě pečuje. Bezplatně.

Mléko svařeno. Zalévám dvě kostky hořké čokolády horkým mlékem. Zasypávám kakaovými boby. Božský nápoj.

Kde je slečna Žofka? Ó, zas schovaná pod gaučem. To není dobré znamení. Hladím ji. Hlavičku svěšenou. Strašidelné. Hladím ji pod gaučem za oušky. Bradičku zapíchnutou do koberce.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-18-na-slunicku

Jdu do zahrady krmit ptáky a pro jablka. Vracím se. Kočičí holka mě čeká na prahu domu. Překvapila mě. 

- Žofi, tys´  vylezla. Napas se travičky. Sama si vyběhla. Možná začaly fungovat léky. Jdu vařit.

- Peťůůůš?

- Co je?

- Pojď pohlídat Žofku.

Brblá.

- Petroušku, já ji klidně pohlídám, akorát budeš jíst trošku dýl.

Pozoruji od ostrůvku, jak s ní hezky mluví. Hladí ji. Laská ji jak mimino. Hlídá ji na sluníčku v zahradě. Za chvíli se kočička vrací do domu. Míří k miskám. Vypila trošku mléka. Snědla maličko kapsičky. Vypila trošku vody. Dobré znamení. Jak včera – den se nese v obrazném nesení šálku s horkou černou kávou. Nesmíš ho naklonit, jinak rozliješ.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-18-sazim

Kočénka se rozvalila v Mourkově koši. Její vysoký osiřel. Už se hlásí do společnosti. Jdu ven. Okolo rybízového keře vytrhávám huňatý kožich mechu. Vyrývám tři jamky. Tři odkvetlé petrklíče sázím z ozdobných květináčů do trávy. V domě na ně bylo moc teplo. Nevím, jestli přežijí. Ale jestli ano, za rok tu nebude ani jeden z nich ve své původní syté barvě. Všechny vyblednou do žluté. Zapomněla jsem na tři krásňoučké syté petrklíčky v pytlících. Koupila jsem je v pátek. Zdobím květináč. Na dno koňský hnůj. První letošní truhlík. :-) 

Večer. Servíruji Mourkovi na místo, Žofince k lince. Ne. to není ono. Nesu mističku vedle Mourkovy. V holportu večeří stereo. Kočička má apetit. Kočkolit prázdný. Doufám, že prázdná střívka jsou po dnešku zaplněna a že zítra už najdu zas naplněnou podestýlku; když nepřijímala. dehydrované tělo sebralo vodičku.

Jeden z hezkých dnů za mnou. V amplitudách. Nahoru, dolů, nahoru, dolů. V podvečer mlsala nemocná tekutou pastu. Momentálně sežvýkala s velkou chutí kousek přemraženého hovězího krku. Nejjemnější masíčko. 

Vděčně se přišla pomazlit. Tak uvidíme. 

Dobrou noc!