Sluníčko zatáhli, než jsem se proškolila. I tak zahradnický
Jééé. Večer. Sobotní. Kam se poděla sobotěnka? Ráno v devět jsme začali školení. Ne, nebyla jsem v Atlantisu. To byla pro mě vždy cesta cest. Bral mě kolega s manželkou z HK. Péťa mě předal. A pak mě zase Karel předal zpátky.
- Tady Ti ji vracím. Dovezli jsme ti ji v pořádku.
Naposledy to bylo loni v srpnu. To bylo skvělé. V sobotu ráno jsme čekali na bývalém Gottwalďáku, dnešním Ulrycháku. Karel je jako já. Nedochvilný. Měli asi čtvrt hodinky zpoždění. My s Péťou - jasně - jak asi? Přesně. Ale to nevadilo. Prohlíželi jsme si ranní Hradec.
- Co to máš?
- Kufr, ne?
- To se nám nevejde do auta.
Ať jedu na dva dny nebo na tři týdny, beru obrovský kufr. Mám to jako příruční maringotku. S tím se teď asi mohu na dlouho rozloučit. Mám novou sadu kufrů. Tak asi třikrát jsem si ten velký vyzkoušela. Pec, Brno, Špindlerův Mlýn.
Srpnové školení - celé dopoledne jsem se vyvalovala na sluníčku u modrého u bazénu. V poledne hupky do sálu. Večer do bazénu. A v neděli před školením rychle ještě bazén. Cestou zpátky jel Karel jak šílený. Znal různé nábližky přes města tady u nás - Litomyšl, Mýto, Holice. Drandili jsme objížďkami. Karel věděl, že mi v osmnáct začíná divadlo v Theatrum Kuks. V osmnáct mě předával Petrouškovi v Hradci. Zavolala jsem do šapitó, jestli by na mě nepočkali. Uklidnili mě, že začátek představení je o hodinu odložen... Stihla jsem jejich poslední představení.
Tak včera večer jsem se školila z domova. A dnes v devět - přivítání v křesle - pro změnu u nás doma. Před koncem volá Linda.
- Školím se do dvanácti. Neruš!
Protáhli jsme se do půl jedné. Telefon. Péťa přijímá hovor. Slyším Lindu. Něco jako že si jede pro bylinky. Herdek, že by jela sem?
- Ty s Lindou nekomunikuješ?
- Jo, povídala za týden.
- Sháněla kudy do Hruštiček. Prý tam prodávají bylinky.
Oběd! Mám svou špenátovou s houbami. Petroušek krůtí vývar se špaldovými nudlemi. Opečené brambory, krůtí na přírodno. Jablečný kompot. Lahodný.
Mourek trpělivě čeká za oknem. No, trpělivě, k večeru nám dvakrát vběhnul do domu! Dostává jemné kostičky z polévky. Vím, Denisko, nesmí se to, ale naše kočky odjakživa dostávají kuřecí křupky. Měkké.
Za chvíli zvonek.
- Mami, přivezla jsem Mourovi Kittynčinu misku od včera.
- Bude vděčný, ale teď dostal.
Vezou mu to sto dvacet km. Bude to chtít? Jasně. Zhltnul talířek kostí, ale to vůbec nevadí. Je stále při chuti. Jak Petroušek. :-)
Rychle si jdu přečíst FB. To už Linda stojí u špalku. Poctivě štípe větve z podzimního průřezu. Péťa zastřihuje túje, buxusy, zlatý déšť.
Vycházím ven. Zve mě na kontrolu. Má to moc hezké. Snažil se malé keře a forsytii sestřihnout do koule. Chválím. Naplnil tři tašky pro TSM.
- Kde mám ten zelený vak?
- V tom je roští.
Jdu rozbouchat přístřešek na pytle s roštím na podpal. To nemyslí vážně. Asi tři pytle naplněné ani ne zpola. Můj vak na zahradní odpad hezky ušpérovaný v hnusném přístřešku jak - mamka by řekla - u cikánů.
-To nemyslíš vážně tady s tou hrůzou! Kde jsou všechny pytle? Lindo, kup na Florenci asi tři.
- Pytlů máme dost.
Sypu do pytlů z vaku. Péťa drží. Brblám. Odpovídá ty své řeči. Řehtám se. Nemůžu se zlobit. On je pohotový, vtipný, ukecaný. Pomalu mě přesvědčil, že čekal, až ty pytle objevím. Nechám ho do podzimu, ať si s nimi čaruje. Pak je stejně vyrovnám do železné obrovité bedny. Pak když fotím z okna ptáky, vzadu kulisy - staré vánoční stromečky pod ořechem připravené na ohýnek. Vany. Fakt jak u...
Beru si mamčin ženský krumpáček, rýč, pytel s hnojem, zeminu. Asi před třemi čtyřmi roky jsme natáhli textilii pod lískami a smrky. Chtěli jsme vyhubit bršlici. Pasu se dnes na ni. Všechny mladé lístečky končí v mém břiše. I s hlínou z rukavic. Narývám zeminu. Pás s textilií zasypávám novým mulčem. Druhá půle k plotu volná jen s udusanou hlínou. Všechno nadlehčuji, okopávám, nadrývám, prosýpám hnojem. K plotu si sázím dvě maliny. Jsem zvědavá, co z nich vyroste. Asi před měsícem jsem je koupila v Tescu. Vedle jalovce využívám dvě místa. Sázím brambory. Tak to už mám po zahradě asi osm deset brambor. Mám jich ještě asi dvě kila. Zase obsázím jahodové pole. Na to se budu muset vrhnout co nejdřív. Vykopat mlíčí, úporné hvězdice - nevím, jestli to je pryskyřník... Dnes se věnuji práci pod smrky. Za třicet let u jednoho z nich vyrostl angrešt. Planý. Rodí. Výborný.
- Ten vykopeme, viď?
- Ty ses zbláznil? Není na něm padlí. Má sladké plody. Mlsám je. Ten tu u toho smrku zůstane. Jen ho ostříhám. Pohnojím.
Vsazuji lomikámeny; červený, bílý. Malý jehličnánek. Ibišku se tu nedařilo. Líska stínila. Tak třeba lomikameny a kužel jehličnánku budou prospívat. Uvidím. Pohnojila jsem rebarboru. Budu muset dojet k mamce taky pohnojit. Nezapomeň!!
Jdu zahradou. Linda u špalku. Péťa na štaflích. Kočky pobíhají. Mourek ji vždy skočí na krk a kouše. Ječím. Zrzka stíhá utéct.
- Kde mám ty drny s meduňkou?
- Jaké drny?
- Tady jsem si položila ostrůvky meduňky. Vzpomeň si.
- Já jsem u toho záhonu čtrnáct dnů nebyl.
Kontruji. Vím, že mi to naházel do těch tašek TSM na odvoz.
- Jo, bylo to právě před čtrnácti dny a jedním dnem.
- Já jsem se toho ani nedotk.
Brblám, že je zahradníkův syn, ale na co sáhne, zničí, protože zahradu viděl z rychlíku z viaduktu nad zahradnictvím.
- No vod tebe to sedí.
To jako že jsem méně zručná. :-) Nezlobím se. Jen se škádlíme. Mám pod smrky hodně a hodně meduňky. Jen ji povyrývám. Nasázím, kam chci. Je to plevel. Maliny, máta, meduňka, všechno plevel.
- Péťo, tys mi to ale zahodil.
- Nezahodil.
Úporně zapírá. Určitě mi to zahodil.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-10_Kocky_-_verne_pruvodkyne_pri_praci_na_zahrade/1483037680
Vracím se pod smrky. Tam si hezky pracuji. Relaxuji. Realizuji se. Pomaloučku. Nespěchám. Co stihnu, to stihnu. Prohnojuji zem. Dívám se, kam vede plachta. Hlínu u plotu ryju. Mrtvá zem. Oživuji. Stejně se v ní ničemu nedaří. Nebo jsem špatný zahradník. Kopíruji maminčiny kytky. Ta vždycky věděla, co kam vsadit. Co je kde vhodné. Co kde poroste. Čemu se kde bude dařit. - Všímáte, jak je naše řeč bohatá? Květnatá? Kolika způsoby můžeme vyjádřit jednu věc? Český jazyk je složitý, ovlivňuje složité myšlení svých mluvčích. Je to vědecky dokázáno. Češi umějí složitě přemýšlet, vymýšlet, jsou vědátory - dr. Pomahač - první začal s transplantacemi obličejů. Profesor Wichterle - umíchal první kontaktní čočku na světě ve stavebnici Merkur doma na koleně. - Kam se hrabou všechny světové skládačky na Merkur. Lego - jednoduché. Primitivní. Existují - myslím na Seznamu? - kratičká videa - jak nás vidí cizinci. Např. jak jim chutná naše bombička. Jasně - kritičtí. Hlupáčci. Prý málo sladké. No jo. Ty jejich cejky. A víte, jak hodnotili náš Merkur? Děsně kriticky. Nevěděli si s tím vůbec rady. Hlupísci. Jestli si vzpomínám, tak jen jeden s hlavou otevřenou byl Merkurem nadšen. Ostatní hlupáčci vůbec nepochopili, o co jde. Rozvoj motorické dovednosti; rozvoj představivosti; fantazie. Aktivizace pravé hemisféry. Neb lidstvo jede na levou! Propojení obou hemisfér. Tohle všechno je nyní zničeno. Ne. "Jen" ničeno. Mnoho rodičů chytlo příležitost. Děti vedou doma. Nemají ale všichni štěstí. Někdo musí chodit stále hákovat do provozu. Tak - konec myšlenkové bouře. Vracím se pod stromy. Péťa mě přišel pochválit. Za večer se šel několikrát pokochat.
- Tys to tam hezky upravila. Vysázela. Z tebe by měl táta radost. Seš šikovná.
Dmu se pýchou. Dostala jsem řád zlaté - čeho. Zlatého rýče. I já se tam jdu několikrát kochnout. Vypadá to hezky. Mulč kritizuji, ale na pásu pod lískami a smrky je to jedinečná obrana před pýrem a bršlicí. To jsem se jí dnes napásla. :-) Hned to tělo zaregistrovalo. Díky, kozí noho! Ale nesmíš to u nás přehánět! Z pole konvalinek jsem tě vyhnala a chraň tě ruka Páně mi tam hodit oddének!
Peču štrůdl. Poslední bedýnka červených jablíček prohnívá. Tolik jsem jich vybrala shnilých. No. Jaro! Vždyť už je duben. Přišla jsem k rozumu teprve asi před třemi čtyřmi lety. Jinak jsem jezdila kupovat jedovatá k ovocnářům. Dík za procitnutí.
Linda jede za Kitty.
- Mami, nezapomeň tu majoránku zalévat. Krásně voní. Prý je trvalá, tahle je trvalka. Ale ještě ji máš držet v teple. A prosím tě, nemuč ten šnytlík v tom celofánu.
- Jo. Budu zalévat. To prý mají kytky rády.
Jdu ji vyprovodit.
- Mami, vidíš?
Ukazuje ostříknutý roh terasy.
- Když jsem přijela, označkoval a utíkal dál.
- Hajzlík!
Zatápím. Máme tu krásně. To je náš domov. Už vím! Užívám si dům, dokud nepřijdou k moci ti šmejdi pirátští. Neomarxističí feťáci. Ta jedna myslím je striptérka? Nebo pornoherečka? Už mi to splývá.
https://www.youtube.com/watch?v=B2TigCsLBWs
Ten Jakub Janda, co se nadelegoval do nějakých těch evropských hodnot, jak žije z dotací, to je větší zrůdička. Ten hrál v gay pornu. Tfujtajxl! Kdyby v pornu, že jo? Ale on v gay. Tak užívám dům, který jsme si postavili a splatili. Jen pro nás dva. DŮM PRO DVA! PRO DVA!! Pro nás DVA!!! PIRÁTI! Co mi to asociuje! Přepadání galér. Loupení. Sahání na cizí život, na cizí majetek. Vraždění. No jo, piráti. Hanebné charaktery! Bartoš - jeden jeho známý se o něm vyjádřil: Zlodějíček a feťák.
Zaslechla jsem, že letos jedenáct let od havárie u Smolenska. To jsem měla vyhřezlou plotnu, děsně, ale strašně to bolelo. Od prosince jsme se konečně nastěhovali do našeho nového domu.
- Peťuš, já myslela, že tu žijeme deset let. Tak jedenáct! Před třinácti lety jsme se rozhodli, v roce 2009 postavili a zkolaudovali, 2010 nastěhovali. Bydlíme tu dvanáctý rok.
Včera se na komín v Bohuslavicích vrátila Bohunka.
https://www.youtube.com/watch?v=a-OWIkVgnao
https://www.youtube.com/watch?v=VxznJH8raXY
Čápi se zdrželi letos v Turecku a na východním Balkáně. V noci pod nulou, pršelo tam i sněžilo, přes den +°5°C. Používají termiku k plachtění, za tohoto počasí ji neseženou. Doplní energii, nazobou se, při zlepšení počasí letí dál. Istanbul je trasou, přes níž se čápi vydávají k nám. V jednu chvíli jich tam je až padesát tisíc. Shluknou se tam při nepřízni. Letos 24.3. jich bylo padesát tisíc. Vydali se v menších hejnech na cestu do Bulharska, Rumunska. Bohunka je původně Němka; má kroužek, Bohoušek nemá. 2019 a 2020 máme okroužkovaná čápata. 2019 přiletěla Bohunka 24.3. Loni 7.4. Letos byl odpočet nastaven na 27.3. jako průměr hodnot. Letos měli všichni čápi problém na Balkáně. I ti, kteří letěli do Německa, Polska se ještě nevrátili. Tři polští s vysílačkou - jeden už včera byl na hranicích Rumunska a Ukrajiny. Domů mu zbývalo asi pět set km, tedy dva dny letu. Oni urazí tři sta čtyři sta km/den. Ostatní byli ještě v Turecku; mají domů tak týden. I mladí se vracejí do rodného kraje. Mladý přiletěl letos do Meziměstí; vylíhl se 2015 ve Vlčicích u Trutnova.
Loni přiletělo do Bohuslavic pět čápů najednou. Tuláčci. Ještě mladí. Mysleli si, že tu stráví léto. Většinou se vrací první samec. Předloni se vrátili najednou Bohoušek s Bohunkou. Ale jinak letí každý sám. Potkají se na cestě.
To bylo krásné! Boží den! Tak zas zítra!
Dobrou noc!