Sluníčkovým krokem od ničeho k ničemu v lásce a bez roušky, protože doma :-) :-) 

Jsem nějak unavená. Z toho krásného jara? Nebo z nevědomosti? Z touhy vědět, co za vším vězí? Nebo ze strachu před očkováním? 

Předjaří skončilo. Očekáváme nový rok. Rovnodennost. Probouzí se příroda. A lidé. Hodně se jich už probralo z mrákot. Co mě unavuje? Představa: Sedím v metru - za oknem vidím formátování světa. Jedeme děsně rychle. Nic nerozeznávám. Chaos. Dennodenní změny. Dnes je to takhle, zítra vám to změníme. To je zdroj únavy! Neřád. Nesoulad. Nic není, jak bejvávalo... Písnička - moudrá.   

- Představ si, že sýkorky se stěhují do té zadní boudy.

- Opravíš tu přední budku? Prší jim zadní stěnou.

Vysilující jaro nebo vysilující pohledy na překryté tváře lidí. Ubíjí mě to? Ne. Ale normální je odkrytý obličej. Co si má říkat pracovnice banky? Zákazník nebo lupič? :-) Karel měl štěstí. Odešel, psalo se o něm, mluvilo, vzpomínalo, hrál se. Lidi mohli vzdávat hold. Odešla Eva. A nic; ticho. Kudla že byste si mezi koronazprávami vzpomněli na tuhle ženu? A což takhle oslavit osobnost paní Zátopkové?! Takové velikánky. Co v životě dokázaly! A nic. Díra. Ticho. Kdejaký šmudla z rychlokvašné soutěže si uleví a hned to ví celý národ. Světe, v co ses obrátil?! Šmejd má moc, hlupák je oslavován. Napadá mě Shakespearův Sonet 66. Kolikrát jsem ho rozebírala ve škole... Ten sonet mám spojený s Báječnými léty pod psa. Soudruzi nechtěli dovolit parte s veršem: A doktor Blbec káže géniům... Tehdy byl prezidentem dr. Husák. Saudkův překlad. Vrchlický ho přebásnil dokonce dvakrát... 

https://sonety.blog.cz/0706/willam-shakespeare-sonet-c-66-v-nekolika-prekladech 

Jan Vladislav, 1964
Znaven, ach, znaven vším, já volám smrt a klid,
když vidím zásluhy rodit se na žebrači,
a bědnou nicotnost zas v nádheře se skvít,
a víru nejčistší zrazenou v hořkém pláči,
a zlatý vavřín poct na hlavách nehodných,
a dívčí něhu, čest, servanou v okamžiku,
a dokonalost pak, budící už jen smích,
a vládu ve zchromlých pařátech panovníků,
a jazyk umění vrchností zmrzačený,
a blbost, doktorsky radící rozumu,
a přímost, zvanou dnes hloupostí bez vší ceny,
a Dobro, zajaté a otročící Zlu -
tím vším, ach, unaven, já zemřel bych už rád,
kdybych tím nemusel i lásce sbohem dát.

Můj oblíbený:

E. A. Saudek, 1975
Jsem unaven a za smrt prosím Boha -
jen nevidět už, jak je bita ctnost,
a vynášena nicka přeubohá,
a křivdou rozšlapána nevinnost,
a odívána zlatem nemohoucnost,
a v trhu prodávána dívčí čest,
a pokálena bezúhonná vroucnost,
a utloukáno to, co silné jest,
a umění jak panáčkuje vládě,
a doktor Blbec káže geniům,
a lumpové se posmívají pravdě,
a Dobro babě Zlu jak smejčí dům -
tím světem unaven, tak rád bych zhas!
Leč tebe zůstavit mu napospas?

Wikipedie

V původní podobě byl italský sonet rozdělen do osmiverší a šestiverší. Osmiverší obsahovalo propozici a šestiverší pak přineslo její řešení. Původní da Lentiniho sonet měl rýmovou strukturu a-b-a-b, a-b-a-b, avšak sonet brzy získal strukturu a-b-b-a, a-b-b-a[3]. Šestiverší bylo možné rýmovat dvěma způsoby: c-d-e-c-d-e a c-d-c-c-d-c. Později byla uvedena i další rýmová schémata. Devátý verš (tzv. volta) tvořil obrat v celé básni a změnu tématu či atmosféry sonetu. 

Ráno. Krásné ráno. Slastné ráno. Nemusím pracovat. Kontroluji katalog. Lidi nakupují. Naučila jsem je to. Těší mě to. Budou vyživení.  Zdraví. Jejich těla odolají coroně. Medituji. Usínám. Micicinda mě nenechá. Hups na parapet. Snaží se prokouknout záclonu. Pozoruji ji. Otevírám okno. Micinka se lísá. Hm, neběží do kuchyně k mističkám. Uvelebuje se na sluníčku. Ještě chvíli si dáchneme. Zahrada zve ku práci... Čas... 

Skyp s maminkou. Prý je vozí na sluníčko na terasu. Nabít jejich oči.

- Mami, kolik ti tak asi je?

- Čtyřicet pět?

- Mami! Dopočítáme to.

Sáhodlouze dopočítáváme 1927 a 3 a do konce století plus 20 a stejně se nedobereme...

- Mami, je ti zkrátka 93! Včera jsme to počítaly.

- Jej! No, to bych věřila. To se podobá.

Slyším slova babičky. Stará hezká mluva.

- Mami, vyjmenuj sourozence babičky.

- Já je nechám spát. Já nebudu vzpomínat. A ty si na ně vzpomínej.

Liška liškovitá. Nepamatuje si už babiččiny sourozence. Hezky odpověděla. 

- Mami, vyprávěj mi třeba o Neznášově, o Nouzově.

- V Neznášově, tam to bylo dobrý. Všechno mělo své místo. V Nouzově taky dobrý.

Přemýšlím, jak bych z ní vydolovala slovo, větu. Ukazovat jí obrázky rostlin, zvířat, lidí... A kde je sehnat? V počítači. Držím ntb na klíně. Na zítra si připravím mobil. Zpíváme Černé oči. Přes skyp není souznění. Zpoždění zvuku. Včera večer jsem poslouchala hezkou pohádku na Svobodném vysílači. Prokládána touhle smutnou písničkou. Zpívala jsem si ji v druhém hlasu při mytí terasy. Usídlila se mi v mysli.

Už je tady paní koordinační. Ptám se na aktivity.

- Teď jsme s maminkou zpívaly Černé oči.

- Černé oči a Vyletěla holubička jsou takové temné písničky.

Souzním. Jsou divné. Smutné. No jo, lidové. Ze života. Pozdravuji pečovatelky, sestry. Předává směnám. 

Buch, buch na dveře. Ťuky, ťuky na okno.

- Ty mě nechceš pustit. Nesu ti oběd.

Včera jsem si zkusmo objednala brambory se sýrem. Petroušek si nese svou vaničku s kuřecím plátkem.

- Tobě jsem přinesl, aby ses najedla. Já jedu.

Vařicí vaničku balím rychle do novin, měla bych vstrčit do peřin, ale vkládám do termotašky. Pár minut po čtrnácté je tu. Obědvá.

- Za 95 korun dobré, ne? 

- Ne. Drahé a nedobré. Tak jsem si zas jednou  za rok vyzkoušela, že není nad mou domácí stravu. 

- Přijde Honzík. Pomůže mi hrabat mech.

A jsou tu. Honzík i vnučinka V. Oba obvázaný obličej. Na zahradě si maskování sundavají. Mám malé hrabičky pro naši malou předškolačku. Nahrabala poctivou hromadu. Mech včera strojem vytahal Petroušek z trávníku. Spěchá, má pršet. Mech by poškodil trávník. Hrabeme všichni. Nejen mech. I zbytky listí z podzimu. Louskám množství zapomenutých vlašáků. Kde byly letos veverušky? Vždycky tu jedna zlodějka krade.  A co myši? Nezkontrolovala jsem hmyzí hotel. Jestlipak si letos obsadí trubičky bez víček. Nechávám pomocníky hrabat. Jdu zadělat na housky. Ze zbylého kvásku - narůstal by mi ve sklenici - peču lívance. Žádná bílá mouka. Mouka z pohankových i ovesných vloček. Starý banán. Starý? Asi dva dny. Vajíčka. Kvásek. Tvaroh. Šlehačka. Hotovo venku. Hotovo v kuchyni. Sedí na sluníčku uprostřed zahrady. Letos poprvé. Vynesli náš bývalý kuchyňský stůl. Skleněná deska na příšerně se houpající konstrukci. Každé kafe se při neopatrném dotknutí vylije. Vybíhám nablýskat skleněnou desku. Petroušek by plácnul ubrus z povoskovaného plátna na neumytou desku. 

Napráškovali. Zakryli oblohu divným stříbrným oparem.

- Svítí slunce a na autě mám vrstvu prachu.

- To se usazuje na ovoci, na trávě...

Přesouváme se do tepla. Housky mizí, lívance i světlo za okny.

Naši nájemníci z domečku. Vzali mi nákup Scuk. Nesou nájem. Věnceslávek - nádherný. Malý Slovánek. Překrásný. Hostím je. Naskytla se jim roubenka v divočině Českého ráje. V polovině léta by se chtěli odstěhovat.

Ale my jsme ve vašem baráčku moc a moc spokojeni. I s paní domácí. :-) A máme bezva sousedy. Nevíme, jestli děláme dobře. Ale chceme zkusit jít na samotu.

- A Víťo, kde budete pracovat? 

- Právě už nebudu. Budu dělat tam.

Neptám se. Staví kytary. Je to kluk nesmírně šikovný. Ať jsou šťastní. Aspoň tak, jako jsme my. Tak zas v létě budu hledat nájemníky. Ale nejprve zas kousek zrekonstruujeme.

Mladí odjíždějí. Posílám snaše housky, lívance, masovou zavářku - zeleninový masox do polévky, kytičku fialek. Teď bych nosila mamince... 

Dobrou noc! :-)

P. S. Lidová tvořivost - jsme zkrátka národ, který přežije i koronavirus :-) 

Je důležité lidem ve věku nad 65 trénovat paměť, takže pro ně otevřeme obchody v těchto termínech:
PO 17-18
UT 13-14
ST zavřeno
ČT 10-11
PA 7-9
SO 16-17
NE 19-20

Kdo si nezapamatuje, bude mít hlad!