Slunný, adventní s černou tečkou
*17. prosince 1887, Hrusice
+ 14. prosince 1957, Praha Josef Lada, český malíř.
Dcera Eva se *18. prosince 1928 Byla nadaná klavíristka a zahynula v 16 letech při leteckém bombardování u Emauzského kláštera 14. února 1945. Američani pozabíjeli tehdy asi 4 tisíce lidí. On sám se z toho nemohl už vzpamatovat
🕖
VEČER
Radka posílá z Holandska Lucinku Hvězdářku. Zítra se přemístí zpátky do Čech.
- Peťuš, chceš vidět Hvězdářku Lucinku?
- To je ta holandská?
- No, podívej, hodili ji kuřecí stehýnko.
- Pěkná. Veliká. Hezká.
- Peťuš, a to byla taková šereda, viď? Ne, vlastně ta postava do komiksu byl hrozný. Hugo ho pojmenovala paní. S Brunem jsou jak bratři v triku.
- Tahle byla ušatá. Ale vyrostl z ní hezký atyp.
- Atyp?
- Péťo, to není kus nábytku.
Den končí. Mám před sebou ještě upéct tlapky. V troubě linecký koláč. Potřebovala jsem zpracovat povidla. V čase, kdy všichni pečou, jsem taky atyp. Jako krásná Hvězdářka.
Petroušek perlí. Kočky chytl rapl. Zrzka jde na chodbu. Známe, její úmysl. V košíku po lavicí se tam složila pražská Kitty.
- Lindo, Zrzka si jde pokecat.
- Ať si holky něco řeknou.
Už je slyšíme. Jak když zapálíš prskavku. Zrzka spokojená proklusla chodbou, obývákem, packami zabrzdila v kuchyni.
- Lindo, vidělas´, jakou má radost? Pozlobila, pozlobila jsem ji. Héč!
Linda zírá do Světáků. Není to u nás taky světácké? Péťa si smočí:
- To byl den. Důchod nemám. Nic. O všechno mě vobrala manželka. Kočky se maj nejlíp.
Miluji jeho kecy. Hlásí, co už mi povídal. Ale ví, že mám hlavu v oblacích. Pro jistotu ještě jednou:
- 24,25,26 sloužím!
- To ty rád, viď? Aspoň si od nás oddychneš. A ve dvě vždycky někam pojedeme.
- Kam?
- Na kolách.
- Tak to se spolehni.
Odvádí řeč, abych to nemyslela vážně. 😂😁😅
- Kovid klesá. 9000
- A co to je?
- Před čtrnácti dny bylo 27 000.
To něco značí. Couvají. :-) Proč nevaří s čísly nahoru?
🕤
RÁNO
Svítí slunce.
- Mami, kočky dostaly...
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-17_Vsechno_sezeru_vsem/
Dostaly, ale Mour chce očividně svůj břišní sud ještě zvětšit. Vloudí se k Zrzeččiným miskám. Vždycky byly plné. Teď to tu je jak u chudých.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-17_Slunce_z_koupelny_nam_ukradnou/
Vrhám se na koupelnu. Vidím stín. Za plotem stavějí dům. Po plošině kráčí stín až do našeho okna. Super. Postavili jsme si dům v zahradách. To končí. Když si někdo postaví hlavu... Komu není rady, tomu není pomoci. Nikdy nejdu přes mrtvoly. Jakmile vidím stínek odporu, koriguji své rozhodnutí. Znamení Vesmíru je nutno brát na zřetel. Už jen to, že na konci pozemku se bortí hradby... Nesmírně nebezpečné. Cokoli se může kdykoli přihodit.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-17_Darecky_od_strejcinka/
Drhnu bílý nábytek. Neřekla bych, že se dá takhle zašpinit jen od šminek, krášlítek, vůní, krémů. Zvonek. Pošťák. Balíček od strejčínka. Chtěla jsem ho překvapit. Být rychlejší. Balíček mám v plánu dnes vyexpedovat. Ten od strejčínka nechávám uprostřed kuchyně.
- Mami, ty ho nerozděláš?
- Až domyju koupelnu.
Kdysi jsem v psychologii četla, že IQ se pozná podle zvědavosti. Cvičím si své IQ maličkostmi. Odolávám pokušení - nakouknout, poslechnout.
Vím, že mi Petrouškův strejčínek v balíčku pošle nejen něco pro radost. On nikdy nezapomene vložit chrazantémku, větvičku s mašličkou... Letos nacházím na větvičce krásnou žlutou statici. Věnuje se zahradě. Je už starý. Píše, že před pěti lety vysadil jabloň. Poslal tři nádherná jablíčka Lipno na ochutnání. Ty jsou! Šťavnatá. Vynikající!
Čert mě popadl. Před týdnem jsem se nechala chytit bankéři. Stáhneš-li si aplikaci do mobilu, dostaneš pět set korun. Už to neudělám. Tady jsem selhala. A hezky si to vyzobala. Stává se mi už týden při platbách za balíky klientům, že platím jednou, dvakrát, třikrát, do prčic znovu a znovu. Ne přes počítač, ale apka mě - jasně- zatahuje do mobilu. Zdržuje to. Člověk si cvičí postřeh. Abych balík nevypravila pětkrát. Zlou zkušenost s apkou mám i dnes. A dnes to bylo NAPOSLEDY. Včera jsem si stáhla další apku. Zásilkovnovou. Apka s apkou umějí vydráždit na nejvyšší level. Linda mi pomáhá. Vyplňuji údaje své. Strejčínkovy. Ještě mu jdu vložit psaníčko do balíčku.
- Mami, neměla bys to skleněné obalit bublinkovou folií?
Běží do naší třídící popelnice - PLASTY. Používám bublinkatou ze včerejšího nekonečného balíku s naděly. Obaluji, stříhám. Oči za rohem v koupelně. Stojí mi tam mytí. Dnes už chci něco upéct. Adresa vytištěna. Adresa vložena do systému. Kde najdu ten kód? Vložte číslo karty. Cvakám v naději... Zaplatit. Vaši platbu jsme odeslali bankéři. No, to se mi moc nelíbí, ale budiž. Bankéře taky Pluto smete. I s dalšími šmejdy. Čekám. Ne. Nic. Ještě jednou. Utíkám pro číslo karty. To je ta karta, z níž mám měsíčně dvě stovky za útratu. Mohla bych klidně použít jinou. Tam by to asi klaplo. Postavila jsem si hlavu jako soused. Bude to touhle kartou! Ireno, Vesmír ti dává najevo... Číslo karty zadávám pětkrát. Začínám natahovat. Zuřím na bankéře. Odevzdávám svou energii. Volám do banky. Vaše identifikační číslo a heslo se neshodují. Zkuste to znovu. Zkouším to znovu a kdyby mi nebylo líto mobilu, rozdupu ho na cimprcampr. Jdu k četu. Píšu jim docela zlou zprávu, ať už mě neštvou. Ty vorle, někdo mi odepisuje, co mám udělat... Mám tak čas si tady s někým dopisovat. Když mi hoří půda pod nohama. Znovu volám. Zas se to neshoduje. Volám ještě jednou. Mezitím jdu zadat po padesáté číslo karty. Už bych ji mohla umět nazpaměť. Poučka z psychologie: Nejsi v komfortu? Nenaučíš se nic! To nám tu dělají dva roky. Co se mají děti asi naučit v neklidu! Volám bez hesla. Slovenka mi říká, že nevidí na mou kartu, ale že to zvládneme. Nezvládneme. Protože brečím. Mám zmáčknout vpravo nahoře ikonku telefonku. Mačkám. Slučuji na konferenční hovor. Ireno, pitomče, jeden vymáčkni. Ne, automat si mele své. Típám hovor, který trvá o dvacet sekund déle. Oj. To byla ta hodná Slovenka, co jsme to spolu mohly zvládnout. Ty vorle! Další paní. Velmi asertivní. Klidným způsobem mě vede. Jdu do počítače. Dostaň se do bankovnictví. Otevři toto okno. Zmáčkni třetí řádek. Udělej tohle.
- A co s tou debilní aplikací?
- Můžete ji smazat.
- Nechala jsem se nachytat na pětistovku .
- Tu dostanete, i když ji smažete.
Dobrá zpráva pro hamižníka.
Konečně zaplaceno. Hodinu a skoro čtvrt ztráta času. Stálo mě to za tu pětistovku?! Poučení!! Kód. Hlavně si zapiš kód. Linda mě hlídá, abych neprohodila mobil oknem. A ještě je tam jeden kódík. Hm.
Linda hledá volnou zásilkovnu. Jestli si někdo myslí, že tam, kde sis včera vyzvednul balík a kde tě navedli na apku, ti dnes odbaví Tvůj balík, jsi na omylu.
- Mami, odvezu to do trafiky v Josefově.
- A vezmeš tady ty pohledy?
- Kde tam je pošta?
- Tam, kde byla odjakživa.
Píšu ji na lepku krátký kód. A na druhou dlouhé číslo.
Fajn. Vzali mi energii. Burani.
- Lindo, starý člověk by tohle sám nezvládl. Obzvlášť, když to nefunguje, jak má.
Paní z mBank by zasloužila metál. Najednou jsem cítila klid na soustředění; vedla mě klidným hlasem tam, kde to znám. Žádná apka. Placení způsobem, na jaký jsme zvyklá. Bankéři celého světa, polibte mi...
Uklidňuje mě, že věřím na NESARU a GESARU. Při výpadku internetu někdy v létě nebo na podzim se někde něco přepojovalo. Věřím v to. Ano, jsem konspirátor. Ráno konspirace, v poledne realita. To mě nadnáší v plavbě tímhle pochroumaným světem. Ještě štěstí, že lidé (normální) nedodržují nezákonnost a chovají se v rámci možností normálně. (Ty vorle, aby po mně někdo nechtěl, co jsem tím chtěla říci. Vzkaz: Umělecká licence!!)
Odpoledne už si hezky užíváme. Zvládla jsem. Jedeme omrknout vodní filtr. Paní je ochotná. Chtěla jsem velký; pod dřez k drtiči by se nevešel. Její syn má velký. Prý ve filtru bláto, hnědá špína, bažina, fuj. I její malý je velký :-) a filtruje léky, chemii...
- Budu mít čistou konvici?
- Naprosto. Nebudete ji vůbec mýt.
Spokojenost. A teď vzhůru za stromečkem. S Péťou!!! Světlem mého žití.
🕙
JEŠTĚ VĚTŠÍ VEČER :-)
- Péťova hodina. Jdu spát.
- Peťuš, děkuji ti, jak jsme dnes spolu nakupovali stromeček.
Řehotám se. Myslí si naivně a vždycky, že popadne stromeček a jedem´! Loni jsem si koupila keramickou konývku se sněhulákem. Používám ji na mléko. Letos jsem ho předběhla, zatímco obstarával kmínek a zabalení. Rychle jsem se rozhlížela, co mi letos udělá radost. Nádherné originální voňavé svíčky. Ozdůbky. Dekorace. Mám jich moc. Chci víc. :-) Volám:
- Peťuš, ještě neplať!
- Utíkám se svíčkami k pokladně. Prodavači velmi příjemní. Jeden mi ukazuje kouličky. Ne své. Vede mě k regálu. Mám zásadu - podporovat české výrobce.
- Víte, tady to já z Číny nekupuji. Podporuji v. d. Vánoční ozdoby Dvůr Králové.
- Máte pravdu. Já taky. My máme staré ozdoby a já tam jedu...
Dokončuji jeho větu:
- Já taky, a nechám si kouličku přesně vyrobit a ozdobit. Takže stále mám sady.
- My to taky tak děláme.
- Ale koule vyjde na dvě stovky. Protože to někdo vyfoukne a čísi ruce namalují.
- Ale pořád máme naše staré ozdoby.
Objevuji na háčku purpuru od paní Wébrové z Karlštejna. Asi osm balíčků.
Letos mi napsala, že je už vyprodáno. Koupila jsem si v Kuksu na trzích.
Tu její. Voňavou. S hlavní vonnou složkou ománským kadidlem, myrhou,
skořicí, lékořicí a našla jsem v ní i levanduli. Kvalita od roku 1984.
Nevím, kdo ji vyráběl v mém dětství v 50. letech. Ale vždycky pro mě
purpura voněla tak, jak ta její. Jiní výrobci tvoří z bylin, jehličí. Ale
na tuhle nemají. .
- Vy máte purpuru z Karlštejna! A místo sedmdesáti korun už jen 39,- Kč. Ze 79!
To se někdo po... Cena 39 je i tak vysoká. Beru všechno.
- Peťuš, představ si, mají purpuru a výhodná koupě!
To už stříhá oušky. Jak řeknu výhodná koupě...
- Ze 79 na 39...
Stromeček ho přišel na trojnásobek. Sáhnul po prvním hustém krasavci. Jen jsem kývla. Vždycky vybíráme, točíme s ním. Letos - na první dobrou. Tak tedy na dobrou noc:
- Peťuš, já ti moc děkuju jak jsme dnes nakupovali, žes´ to tak pěkně koupil.
Usmívá se. Je mu jasno. :-)
- Peťuš, já jsem každý rok moc ráda, když jedeme spolu vybírat stromeček...
- No jo. Nevíš s kým bydlíš! Ale já vím s kým bydlím. :-)
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-17_Povidylka_jsem_potrebovala_udat/
Ještě si hraju. Peču linecký koláč. Zbyla mi povidla. A pak jdu na tlapky. Kočky se honí, hrají si, blbnou. Musely si venku něco šlehnout. Nebo že by si spíš venku pod keřem daly horkou medovinu?
