Slunovrat. Nejdelší noc. Juchů! To já ráda. A těším se.

Čtu vzpomínku na dnešní den loni. 21.12.17. Zajímavé porovnávat s dneškem. Mé jízdy na školení, setkání s blízkými, telefony s manželovými strejčínkem... Loni ještě seděly za pokladnou v bance dvě miloučké sympatické, ochotné slečny. Jedna má miminko, druhá odešla. Přepážka osiřela. Irituje mě to moc. Jen kouknu sklem a vidím ceduli: Trhni si a koukej mazat k bankomatu. Bez osobního kontaktu... Žádné srdce... Jak nahý v trní; vyložit kartu, peníze, kabelku... Bankomat si vezme, odmítne, nevezme bankovky... Zapomenu, jestli vklad souhlasí. Není tam soukromí... Hnus... Velebnosti. Francie má asi jiné starosti, než aby své dceři KB umožnila zaplatit lidi v pokladně. Případně - nejsou lidi a fakt se čeká na německého inženýra z Afriky... Njn... 

Opakují se moje poslechy Heleny Heclové na Příznacích transformace a na Svobodném vysílači. Letos to bylo nádherně slunovratové. Originální. Poučné. Hltám. A stále vracím, znovu poslouchám, znovu vracím. Dík.

Ráno - chci dospávat. Zvonek. Bosa běžím k telefonu. Vidím starý obličej. Hledá Péťu.

- Pane, nevadí Vám, že jste mě vzbudil? Šla jsem pozdě spát. 

- Tak promiňte. Myslel jsem, že je ještě doma. A dala byste mi na něj telefon?

- Ten odchází pomalu, když já jdu spát. Jsem bosa. Nejdu ven. 

Pán jde pomaloučku a rozvážně do auta pro ceduličku... Mrznou mi nohy. Klimbám. Kamera se vypnula. Pán zvoní znovu. Diktuji telefon.

Běžím do postele. Posílám SMS klientce. Jede z Broumova přes naše město na Phu. Z večerního koncertu vypnutý zvuk. Zmeškaný hovor. Volám. Dochází mi. Ano, dovolala jsem se na pevnou k pánovi... Omlouvá se. I já. V rozespalosti jsem mu nadiktovala kontakt na sebe. Chjo - tak znovu. Petrouškovo číslo. Přejeme si. Pán se stále omlouvá. Konejším ho, že už jsem vzhůru. On netuší, že vše zlé, je pro něco dobré. SMS - paní je právě v Lidlu. Náhodička. Skáču do auta. Vezu produkty. Jedou za vnučkou do Phy. Jsem myslela nakupovat. Ne, ne, Je po operaci nejhorší nemoci. Valím oči. Kolik je jí? Šestnáct... Napadá mě, jestli ji nedali oočkovat proti rakovině děložního čípku. Paní má dojem, že ano...

Jedu v dešti domů. Zalézám zpátky do postele. Další telefon. Rita. Zablokovali jí oba FB účty. Učí mě zablokovat na FB šmejdy... Mluvíme, mluvíme... musíme končit. Jdu meditovat na solar plexus. Životní síla. Splnění přání. Pak do třinácti úřaduji. V domě binec... 

Mezitím se tu objevil Petroušek.

- Měli poslední; červený květináč se mně líbil. Ty máš červenou ráda na Vánoce. Děkuji ti za všechno, co pro nás všecky děláš. 

:-)  

Po patnácté přijede myslivec na poukázky do plesové tomboly... Musím se do té doby vrátit. Rychle oběd. Na páru krůtí prsa, brokolici, růžičky květáku, kolečka mrkve, kořeníčko, další, další. 

Za maminkou. Vezu cukroví. Simonka ji právě zdvihá z poobědového odpočinku. Slouží Květulka, Veronika, čtvrtou zas nevím. Holčenky moje zlaté. Přivezla jsem termosku horkého čaje. Simonka se ptá na kafe. Nese ho. Mamča si pochutnává. Vyprávím jí, jak nenápadně začínala její nemoc. Jak schovávala peníze a v mžiku neměla důchod. Dobře ho schovala a volala, že neví, kam si ho dala; později, že jí ho někdo ukradl.. To jak nemoc postupovala.

Zavedla jsem ti, maminko, konto. Vzala jsem Tě takhle o víkendu na trhy, na Betlém, pak jsme u nás pekly tlapy. Chtěla jsem, abys u nás přespala. Ale chtělas domů... Péťa Tě odvezl. Šla jsem zkontrolovat Tvé konto... Tys ho vybrakovala. Pamatuji se, že mě omývali...

Maminka pozorně poslouchá. Po patnácté se zdvihám. Neprotestuje. Už ani nejedu do banky... Rovnou domů. Čekám pána. Chvíli se věnuji úklidu v technické. Píšu mu SMS:

- Pozor na srnky mezi poli.

Volám. Pán je v koloně. 

- Jeďte v klidu. Máte to tu připraveno. Manžel má instrukce...

Myslivec děkuje. Ještě se ubezpečuje, kde za závorami odbočí. Frčím na masáž a kosmetiku. Cizinka. Rozkošná. Slovanka. Jsem u ní potřetí. Skvělá. Nedá se to s našimi šudlilkami srovnat. Hladí mi víčka... I frňáček. Ze všech stran. Miluji mikromasáž očí. Nepopsatelný pocit. Zas zažívám vtělení: Jsem kámen. Na poli. Na povrchu. Mám fobii z hadru na obličeji. Jenže její super horký froťák mi nechává vyčuhovat nos. Dýchám. Beze strachu. Jsem velký kámen hluboko v zemi. Pomalu jsem se propadal... Čekám na vyorání .-)

Jsem jak znovuzrozená. Obdivuje mou ruštinu.

- Ne, ne, už jsem poztrácela slovíčka.

Přeje mi, Nádherně. Pazdravlaju vas s novym godom. Pak přeju jí. Aby její rodinu naši přijímali jako Slovany. Aby se lidé probudili. No, to prý vnímá. Hodně jí to lidé říkají. Tak jako já z odvracení od všeho ruského, od Rusáků, příklon k slovanstvu... Žijí tu už asi patnáct let, myslím. Z azylového domu do podnájmu. Podnikají. Nábytek, potraviny. Kosmetický salon. Ptá se, co znamená hojnost.

- Dostatek.

- Je v tom rozdíl?

Zaskočila mě. Žít v hojnosti a žít v dostatku - asi to cítím nastejno. Venku lije. Petroušek tu nemá auto. Odkud mám začít. Dodělám technickou. Poutírám prach. Navleču nové povláčky na polštářky... Už je tu. Meloušek. Luxujeme. Centrální vysavač byla krávovina. Drahá. Než vybalím dlouhou hadici... Péťa stojí za mnou a hlídá mě, abych v zápalu boje něco nerozbila. Nebo abych si neudělala uzel. Vysavač se okamžitě vypne. Já vysávám, on přepojuje do jednotlivých děr jak postupuji domem. Využíváme chvíle, kdy Micicinda vyběhla na obhlídku revíru. Luxujeme možná hodinu. Tak čisto. Vymalováno. Tolik smetí, jehličí od koček, pavouků. Neviditelní osminožáci se snaží utéct. Ne. Jsem nemilosrdná. Protestující proti zabíjení kaprů by si na mě smlsli. Já taky neprotestuji proti podřezávání velbloudů, krav... Beru všechny pavouky, pavoučky, brabuky... dokonce na kytici u stropu už jsou pavučinky. Hotovo. Obývák je v richtiku. Zítra kuchyň. Chodbu... To dám. A pak si budu hrát. Tvořit. Si myslím. Uvidíme.

Ve dvaadvacet celonárodní meditace s Mírou Zelenkou. Poctivě dýchám, tvořím. Už se chýlí ke konci. Petroušek se probral ve své noře. Přijde s optimistickým popěvováním přiložit. A pak si ještě zatočí kličkou u hodin. Dvě tři minuty před koncem.

- Otevřete oči...

Otevírám oči a jdu za ním.

- Peťuš, víš, že jsem ti říkala, že budu mít meditaci. Rušils mě. Tos nemoh chvilenku počkat?

- Jsem nevěděl. Bych měl válce ráno stržené.

- Tak pro příště!!!

Musím se smát. Jsem si na písečku tvořila bábovičku a on mi obcházel kolem s úmyslem dupnout mi na ni. Ale dobře to dopadlo. Ochranné vajíčko zafungovalo. Ani jsem se nerozvzteklila. A entity mají utrum.

Dobrou noc!