Slunovrat od rána
Klid přitahuje klid.
Láska přitahuje lásku.
Laskavost, ta se ti vždycky vrátí zpět.
Energie, kterou nosíš v sobě,
si k tobě vždy hledá cestu zpátky.
Proto to nejkrásnější, co můžeš pro svůj život udělat,
je stát se člověkem, jehož život chceš jednou prožívat.
FB Diobé
Před půlrokem jsem rozdělala oheň při slunovratu. Dnes letní slunovrat. Přišlo léto. Petroušek v robotě ani netušil, protože letos léto přišlo dopoledne v 10:24 našeho času, že mu právě pod rukama proběhlo. Nejde o celý den, ale o přesný okamžik, kdy je severní polokoule nejvíce nakloněná ke Slunci. Slunce vstoupilo do mého znamení Raka. Už se to kutálí k mé sedmdesátce. Mám ráda den i noc, světlo i tmu, zimu i teplo. Ale v poslední době dost vzpomínám na sníh, na Černou horu… To jsem ještě točila sjezd po manšestru pro Drahušku. Jenže 3.4. vydechla naposledy. Pro koho budu točit? Často na ni vzpomínám. Myslím na všechny, kteří mě od začátku roku opustili. To jsou fofry.
Vzpomínám na maminku a na všechny své předky, které jsem znala. I na tu řadu z rodokmenu. Díky nim jsem tu, nesu jejich geny.
Dnes je den nejdelší; noc nejkratší. Nemám ráda, když píšu, usnu, najednou za oknem svítá. Letní slunovrat, tajuplná a mýty opředená událost; Slunce dosahuje při svém relativním pohybu vůči Zemi své nejsevernější polohy. Blíží se 24. červen. Svátek sv. Jana Křtitele neméně opředený kouzly, pověstmi, mýty, sběrem bylin. Čeká nás dlouhé léto do podzimní rovnodennosti 22. září.
V roce 2021 - odhadem – jsem jela ke studánce do Smržova. Cestou jsem nasbírala kamínky, růžičky, lístky, přírodniny. Netušila jsem, že na Moravě právě orkán devastuje lidem domy, dokonce paní učitelka přišla o život. Nějaký plech ze střechy ji zabil. Obrázky ze zdevastovaných obcí na Břeclavsku a Hodonínsku, v Lužicích, Mikulčicích, Moravské Nové Vsi a Hruškách Česká televize použila ve zpravodajství z Ukrajiny. To se lidé zlobili. Psali – to bílé auto je naše… V ten den jsem studánce vytvořila krásnou růžovou mandalu. Kochala jsem se její krásou. Přitom o pár km dál se dělo větrné peklo.
Dnes jsem zahlédla, že ten rezáč z Milionu chvilek zas s davy řádil po Pze. To je paradax. Lžou. Nechápou. Nic se nedá zestátnit, co už státní je. Jen se dá šetřit. Stejně ČT netočí filmy, seriály. Miliardu na filmovou tvorbu rozpustili na platy, povídal p. Fridrich. Nechápu.
Tak tedy slunovrat. Sluníčko se vrací z nejsevernějších bodů východů a západů nad obzorem zpátky po obzoru na jih. Na nejjižnější bod své pouti dospěje za zimního slunovratu. Těším se.
Letní slunovrat je astronomický okamžik, kdy na severní polokouli nastává nejdelší den a nejkratší noc v roce. Sleduji-li Janu Tomajkovou v Austrálii, tam je to jinak. U protinožců. Teď často zmiňuje zimu. Nemají prý kamna. Před půl rokem ukazovala svou úrodu rajčat a okurek díky měděným spirálkám. Na jižní polokouli nastává ve stejný okamžik naopak zimní slunovrat.
O víkendu se u nás slavilo devět set let zmínky o městě. Neúčastnili jsme se. Příliš velké vedro. V pátečním programu jsem četla o ohních, o ohňové šou. Možná to patřilo k letnímu slunovratu jako oslava světla, ohně, přírody a plodnosti. Navazuje tradičně svatojánská noc; bylinky, ohně, lidové zvyky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-21-slunovratova-bitka-kocek
Ráno jsem vstoupila do kuchyně. Na dlažbě chlupy, chmýří, chuchvalce z koček. Tady byla asi bitva. Celý den jsem stále nacházela klubíčka.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-21-zahradou
Ráda jdu zahradou. I když jen k autu, kontroluji očima, jestli v noci neřádili škůdci na okvětních lístcích. Zahrada. Oáza. Střídají se tu od jara barvy, tvary, květy, plody, zpívají ptáci… Naše zahrada je zelený kožich. Příjemně chladí. I v tropech je tu dýchatelno. Proto jsme nešli na slavnosti.
Po snídani sehnat kytku. Vlastně před polednem.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-21-slunovratove
Startuji. Půl dvanácté před polednem. Čas na palubním počítači 23:04. Zas o půl dne a půlhodinku jinak. Točím. Čekám. Minutu a kus než naskočí reálný čas. 11:29. Je to chyba v software nebo vesmírná?
Jedu konečně na hřbitov. Vychází mi to jednou týdně okolo víkendu. Poprvé od maminčina odchodu jedu až po dvou týdnech. Nerada tam jdu pěšky. Nekonečná cesta s báglem na zádech. Kupuji listopadky. Vydrží nejdéle. Stavuji se v polském stánku se zeleninou a ovocem. Dnes Polka. Švitořivá. Usměvavá. Ochotná. Milá. Na otázku, jestli má jahody, ukazuje dozadu k posledním pár košíčkům.
- Aha. Poslední. A dáte mi slevu?
- Kochana!
Brebentí něco jako že ne, že je tu do devatenácti a tak.
- Aha, tak to ti poslední nebudou mít jahody.
Nakonec mi je váží s výhodou. Jsou krásné. A přihazuje asi pět velkých plodů. To tak dělají. Jahody mají velký odpad. Ne tak naši. Ti ti to naváží na jahodu přesně.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-21-na-navsteve
Na hřbitově ometám hrob. Zapaluji asi dvanáct světýlek. Nevím, proč jich tu mám tolik. Už jsem si zvykla. Kupuji kartony a kartony… Vosk teče vedrem.
- Mami, dostávám tolik úkolů, náloží řešení…
- Však ty to zvládneš. Jen se cvič.
To ještě netuším, že si dnes zlikviduji vstup do telefonu.
Klušu k Víťovi. Zatlačuji slzu. Nedávno vydechl naposledy. Tak hodný ke mně byl. Tak mi pomáhal. 11.2. – to byla pro mě rána.
- Víťo, mám tě ráda.
Proč mu to říkám v prézentu. Měla bych opravit mluvnický čas. Ne. Nesu ho stále v srdci. Je tu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-21-do-vecera-uz-jen-leto
A teď připravit rychlý oběd, hodně zeleniny a už jen válendo.
Smáčím se v bazénu. Voda horká. Krásná. To já ráda. Petroušek je tu. Mám všechno hotové.
Čistím náš nanogranitový dřez. Když jsme se sem nastěhovali asi před šestnácti lety, to byla novinka, bomba Luxus. Ukládala jsem fakturu našeho budoucího tepaného dřezu z Indie, ten stál 12 500. Ta potvora s nanostříbrem, prý samočisticí, 25 500. Dnes ten klumpr stojí asi šest tisíc, povídal Petroušek. Už na něj beru agresi. Kyselinu citronovou. V příštím měsíci se ho zbavím.
Obědváme. Povídáme. Koupeme se. Hraju si s mobilem na lehátku. Zítra budu mít nový. Doufám. Najednou mi nejde nic. Mám zadat PUK. Zadávám PIN. Ne. To není ono. Volám z Péťova mobilu. Je mi do breku. Každý den zážitek.
Ve čtvrtek rozbitý mobil.
V pátek – dobývání se do bankovnictví…
V sobotu – propálený potah na žehlicím prkně.
Dnes se nemohu dostat do telefonu. Dobré zkoušky. Zaplať Bůh. Pomohli mi.
Bouří. Dnes jsem si užila bazén až do večera. Dokonce spadlo symbolických pět kapek. Nepřerušila jsem svou koupací činnost.
Zaléváme skleník.
- Bude pršet. Zahrada je namoklá.
- Souhlasím.
Koukám na fotky našeho města. Barevná obloha. Inferno. Někdo by řekl interferno :-) :-) Maruška od Děčína ukazuje kroupy. Vypli jim proud. V Trutnově píšou, že uhodilo do sloupu elektrického vedení. Lítají tam prý sanity, hasiči…
U nás krásný jarní, vlastně slunovratový deštíček.
Děkujeme.
Těším se na zítra. Copak mě asi čeká...
Dnes jdu spát. Protože už svítá, a to je teprve dvaadvacet hodin. To nesnesu. V noci za oknem světlo. Hezky tma. V noci má být tma! Až do rána. :-)
Dobrou noc.