Slunovratové zvyky a symboly

Ráno se probouzím v sedm. Nakukuji za závěs do osvícené zahrady. Jejka, copak už vychází slunce? Rozednívá se i v nás. Opravdu, obloha bledne. Fotím. Jdu ještě dospat. Zatím je podzim. Probouzím se za deset deset. Ještě pořád je. Dnes v deset devatenáct přijde zima. Královna bez sněhu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-21-svitani-v-sedm-a-pred-desatou

Co jsem všechno v slunovratové době chystala, tvořila, zažívala? Navštívila jsem hodně trhů. Kochala se rukodělnou zručností a vynalézavostí našich trhovců. Užívala jsem si koncerty, výstavy, pekla jsem, něco uklidila, užívala naši novou chaloupku. Na těch koncertech jsem se dojímala nádhernými hlasy, multivokály… Neuvěřitelně krásné. Zvonivé. Libozvučné frekvence.  Queen - nezapomenutelný koncert. Balet Louskáček - zážitek. Doma jsem si na počátku očekávání příchodu slunce pouštěla rorátní skladby, pak koledy. Dům jsem vykuřovala bylinami, purpurou a kadidly. Tak činili i naši předci jako ochranu před nevítanými energiemi, entitami…A taky jsem čarovala.  

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-21-muchlovani

Pozorovala jsem ptáky, hraní koček, lidi. Vnímala jsem silné energie, kouzla. Plnila se vyslaná přání. Začíná to myšlenkou, projeví se to slovem… Zjeví se to ve hmotě. 

Dnes začaly slunovratovou nocí svátky. 

Předsváteční přípravy u nás Slovanů začaly barborkou. Vlastně původně Varvara. Podle Věry Ovečkové je to žena, která má ve svém jméně sílu i ochranu. Dvojitá ochrana – var, var. Je to obrovská vnitřní síla vnitřní horkosti, vnitřního tepla a žáru. A zároveň veškeré možnosti má v sobě dvojitě posílené dvojitým va. Varvara měla nebeské – svaté shcoponosti. Začínala předsváteční období. lDe našich předků začínal den v šest hodin večer. My začínáme den o půlnoci. Varvara začala nosit dárečky v předvečer svého svátku. Chodila po domech po dětech společně s dvěma ženami v bílém oblečení s červenou stuhou. Plachetky přes obličej. Nebo vlasy do obličeje, aby nebylo poznat tvář. Nosily jablíčka, ořechy, což mělo zvěstovat příchod sluníčka. Počátek přípravy na příchod slunce. Do dneška se řezání větviček třešně uchovalo. Hlavně svobodné dívky. Pokud poupátka rozkvetla, dívka se do roka vdala. A mně větvička rozkvetla. Ale už se vdávat nebudu. Jak došlo k přesmyčce z Varvary na Barboru? V našem dávném písmu bukvici – uchovalo se v naší genetické paměti - byly některé bukvy cíleně přeměněny. V se v latince píše jako B. Je tam záměna V za B. Tak vznikla z Varvary Barbora. A takhle došlo i k ponížení celého slovanského národa – udělali z nás barbary. Všechny slovanské kmeny ponížili.

Barborky chodily ve třech. Křesťané nedokázali mnoho našich svátků přeměnit. U nás sv. Mikuláš nahradil Barboru. Doplněn o anděly a čerty. Místo aby přinášel zvěstování nového slunce, naše děti straší. Dochovala se trojice a dochovalo se dávání dárků našim dětem. Chození tří dívek bylo nahrazeno fenomenálně Mikulášem, andělem, čertem.  Katoličtí kněží uměli pěkně našroubovat nové zvyky na ty staré. Jen je posunuli o dva tři čtyři dny. Naše svátky byly přesně vypočítány na děje v přírodě. Oni tu sílu přesměrovali na sebe, na křesťanství.

V adventu se máme usebrat. Zpytovat rok. Aby měl přehled, co vylepšit.

Svatá Lucie noci upije, dne nepřidá. Mezikrok ke slunovratu. Do slunovratu pravděpodobně od Barborky byly dva týdny, což bylo dvakrát devět dní – podle našeho slovanského kalendáře. Slovanský týden měl devět dní. Dvakrát devět dní mělo být do oslavy slunovratu. Velký svátek se slavil tři dny. A dalších šest dní do konce týden. A další týden byla oslava praotců - prapředků. Takže se slavilo měsíc, tedy čtyřikrát devět dní. Dva týdny byla příprava a dva týdny oslava. Měsíc měl čtyřicet a čtyřicet jedna dní.

Tenhle svátek se nazývá Kračun. Je spojen s temnotou. Proto i Barborky nosily obličej zakrytý, dlouhé zobáky. Celé tohle období je spojeno s temnotou. Nejdelší noci, nejkratší dny roku. Dopadá sem nejméně světla. Je třeba být uvnitř sebe spokojený, radostný, aby naše světýlka prosvěcovala temnotu. Dřív býval sníh. I ten prosvětloval noci. Běloba – čistota – svítí na pozadí temného. Tyto dny byly retrospekcí do vlastního nitra. Abychom se stali lepšími lidmi, abychom si vzájemně odpustili a odpustili sobě. Zbavili se vášní, zlob, abychom mohli do slunovratového období vstoupit v čistotě bílého sněhu.

Už několik let jsem si přestavěla slovní zásobu. Slavíme Slunovrat, odchod starého a příchod nového Slunce. Slunce životodárná bytost, dává život našemu domovu – Zemi. Slavíme život sám, propojení lidí a Slunce. Slunce je světlo a žár, život dává i život bere. Máme za sebou Noc Svaroga. Rozednívá se. V kalendáři, na obloze, v nás samých.

Ano, Vánoce hezká pohádka. Vstávám. Čtu na FB pod videem z včerejšího koncertu u koledy  Nám narodil se Pán otázku od Bertíka: 

- Nezní to falešně? 

Nejprve jsem nepochopila. Až další jeho poznámka, že se nejedná o zpěv, mi došlo. Ano, zpívám nádherné koledičky, přitom víme, že příběh, legendu nám podstrčili.Navíc, pokud se Ježíšek narodil, určitě ne na konci prosince. V koledách, zvycích se vracíme ke svému.k původním zvykům oslavám. Je čas zvednout hlavy a přihlásit se ke svému. Slunce jede! Zpíváme. Nabíjíme se.

Kračun - v ruštině Karačun – slavil se v dnešním kalendáři buď 21. nebo 22. prosince, jak vychází slunovrat. Převzali jsme to ze slovanského, není to specifikum Keltů nebo Vikingů. I Keltové pocházejí z jedné z větví čtyřech prapůvodních kmenů na počátku:

D-Árijci, Ch-Árijci, Svetorusi, a Raséni. Pak jsme se různě dělili. Keltové a Vikingové pocházejí taky z našich předků.

Karačun jsme si přinesli. Jejich slova se zkracovala o samohlásky, které nenesly obraz. Zapisovaly se jen obrazné bukvy – hlásky. A mohlo vymizet, protože neneslo obraz. Z Karačuna je Kračun. Je to druhé jméno boha Černoboha – bůh temnot. Je to naše podzimní božstvo. Svátek se sestával ze tří dnů. Noc před slunovratem, kdy jsme ukončovali období retrospekce a přes předslunovratovou noc jsme konali svou očistu mentální, tělesnou. Následující den se držel půst. Dokonání očisty. Půst na počest zrození nového boha slunce, abychom ho přivítali čistí po všech svých stránkách. Ráno hospodář odcházel do lesa, většinou k dubovému stromu. Byl s ním domluven. Usekal obřadně dle pravidel dubové poleno. Celý den byl svatý. Od rána se dělala proroctví na další rok. Podle toho, jak to poleno odpadlo, jak se odseklo, jak to šlo, nešlo se dělalo proroctví na další rok. Držel se půst. Chystal se venku velký hodovní stůl. Večer odcházelo slunce – Dažbog. Měl tři jména Svarožic (Jalo) a Chors. Odcházelo slunce Dažbog – umíralo. Byla to jediná noc z roka, kdy jsme nebyli chráněni svitem slunce. Když umíral Dažbog, ohně, které se rozsvěcely na kopcích, dostávaly sílu z posledních paprsků umírajícího slunce. Přes oheň se chránily rody. Ráno se narodilo sluníčko Chors. Celou noc hořelo velké dubové poleno. Jedli, pili, hodovali. Na stole se jedlo devatero chodů, které odpovídaly devíti měsícům. ´Každé jídlo bylo charakteristické pro  měsíc – jako poděkování. Třeba hrachová kaše nebo hrách. Ten se házel na stěnu a z něj se prorokovalo. Jablíčka – ta se rozkrojovala o půlnoci a věštilo se zdraví. Oříšky. Pouštěly se lodičky po vodě. Zda byla soudržnost – rodina bude soudržná. Když se lodička oddělila, ten člen rodinu opustí. Házely se pantofle, zdali se dívka vdá, nevdá. Dělaly se další rodové a krajové zvyklosti. Domy uvnitř se zdobily zelenými větvičkami sosen – borovic nebo jedlí. Tyto stromy jsou dlouhověké. Borovice jsou dlouhověké – mohou v dobrých podmínkách  žít několik tisíc let. Větvičky symbolizovaly bezsmrtnost – dlouhověkost. Tuto noc se otevíraly brány mezi dimenzemi. Jimi mohly prostupovat různé bytosti. Duchové zemřelých, víly, elfové, temné bytosti. Proto bylo důležité držet při sobě u světla, které se linulo z vatry. Jídlo na počátku hostiny byl koročun. To byl velký bílý chleba. Symbolizoval zrod nového sluníčka. Sypal se semínky, zrníčky, obilím, aby se zajistila hojnost příštího roku. Byl rozdělen na tolik dílů, kolik bylo členů rodiny. Nezapomínalo se na lesní bytosti, zvířata, stromy. Zbytky jídla, drobky se odnášely ovocným stromům; do lesa, aby se usmířily lesní duchové, bytosti. V ten den děti obdarovávaly samy sebe i děti v jiných chalupách. Jablíčko, oříšky. Svátek kročun začal den přes slunovratem. Etymologové se domnívají, že to není původní. Nevědí, jak toto slovo vzniklo. Má významy - Kráčení ubývajícího světla, nebo může znamenat krátký den – je to svátek nejkratšího dne v roce.

Adventní věnec je přenesený. Věnce jsme dělali, ale ne adventní. Advent – více vysvětlení. Křesťané překlopili svátky do své víry… Ad – avent – anglicky průduch. I emoční. Je to určitá introspekce. Odhození nepotřebného emočního balastu. Nebo Ad – ven – něco tam mezitím chybí. Je to počáteční dar. Odvrátit se, odklonit se a nechat se přiklonit k něčemu jinému. V ruštině ad znamená peklo. V angličtině went – chodit. Jít do pekla. Naše svátky přetočili. Dělali jsme taky věnce; zdobily dveře na ochranu, aby do domu nesměli zlí duchové a taky zelená znamená dlouhověkost. Sypaly se zrním, slámou – přivolávala se hojnost do dalšího roku. Domov byl vyzdoben větvičkami ze slámy. Tvořili postavičky, zvířata… Znamenaly hojnost.

Cukroví – novější, moderní. Perníčky prastará záležitost. Vykrajovaly se ve staráých slovanských motivech. Jaké tvary dostaly, tím ochraňovaly příbytek. V perníčku je med – včely… Stará vykrajovátkapřevzaly i dnešní obchody: Čtverce, trojúhelníky, hvězdy. Symboly, o kterých nevíme. Čtverec na koso s tečkou uprostřed znamená oplozené ženské lůno. Je na cestě miminko, sluníčko, nová myšlenka, zrod fy, cokoli. Tímto symbolem vítáme do života něco nového. Čtverec rovně je náš dům. Vážíme si našeho domova, jako domu, kde přebýváme. Šestiúhelník, který rozdělíme čarami z úhlu do úhlu, to je štít boha Peruna, Perun - velmi silnou ochranou. V noci, kdy jedno sluníčko odešlo, potřebovali jsme ochranu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-21-deviticipa-hvezda

Naše hvězda byla devíticípá – byla základem. Ze tří rovnoramenných trojúhelníků. Symbol našich rodů. Každý trojúhelník značí jednu úroveň. Úroveň materiální, duševní a duchovníl u našich rodů se prolínají. Vše je obkroužené svědomím, což je světlé společné vědomí lidí a bohů. To je základní symbol našich rodů. Šesticípá – byla hvězdou boha Velese; bůh stád a skotu. Čtverec, pokud bychom ho ozdobili mřížkovou čarou, znamenal by hojnost - žitné pole. Hvězdička osmicípá mohla být zdobena klásky – znamenalo to hojnost v příštím roce. Slavení českých Vánoc je jeden rituál vedle druhého, všechno pohanské, od slunovratu… nevzali nám to, jen datově posunuli.

Vánoční stromeček není slovanský. Ředitel Stavovského divadla Karel Liebich 1812 . první stromeček. První ho uvedl tady v Čechách. Domy se zdobily chvojím. Uřízneme strom – zabijeme ho. Větvičku – strom žije dál. Naši předkové nezabíjeli nic. Živili se zejména plody. Stromeček je zvyklost, která se přiklání ke smrti. I koule, kterými zdobíme stromy, jsou původně ze římských saturnálií, kdy zdobili stromy hlavami lebek poražených. Odsud zvyk zdobit kouličkami - říká David Icke. – Tak si představíme, že kouličky jsou sluníčka, a je to síla, kterou chceme. Síla slunce – kouličky symbolizují sílu nového boha Chorse. Přeprogramujeme a hotovo.

Děd Moroz je taky temný. Otec Karačuna – Černoboga. Santa Klaus – fuj. My máme Ježíška. Nechali jsme si to pohanské. Děti obdarovávaly děti ovocem. Děti se vzájemně obdarovávaly ovocem. Nechali jsme si z toho podvrženého Ježíška. Naše děti stále chodí obdarovávat Ježíška. Děti podstrkovaly dárky, aby toho Ježíšek neměl moc.

Asi před pěti šesti lety jsem četla tenkou brožurku staženou z netu – Národ v lénu Bohů od Ivo Wiesnera. Říká v ní, že jsme potomky Čítů, národa, jež vedl slovanské kmeny Nýsů do naší kotliny. Čítové = Vědomý lid. Početně malý, o to více uvědomělý. Usadil se ve středu české kotliny a ostatní rody si našly území kolem a smísily se s Kelty. Koluje nám v žilách větší či menší podíl předků Vědomého lidu – Čítů. Tento lid nese poslání, jež by se mělo začít plnit zrovna v této naší době. Potomci lidu Čítů potřebovali přežít do dnešních dní a ne se dát vybít a zahubit. Proto ohýbali hřbet. Proto vymýšleli kličky, které by jim to s co možná nejmenší ztrátou umožnily. Tím se vracím zpět k oslavě Slunovratu přeměněnou na Vánoce. V okolních zemích byl svátek Slunovratu takřka vymýcen a přeměněn tak, aby byl zapomenut jeho původní význam. Ať Santa Claus či Děd Moroz (Mráz) jsou bytosti nastrčené, jen za účelem roznášení dárků. Santa – přesmyčka Satan. Klaus – drápy. Oslava temné strany. Viděla jsem obrázek Santy, jak pojídá dítě.

Tak dnes, už dnes přišla zima. Začínají svátky slunce. 

Přestěhovali jsme si s Petrouškem auta. Dopoledne prodal audinu. Rozloučila jsem se s Peugeotem. Nevím, jak mě přijme ta nová raketa. Snad se sehrajeme. Naučím se. Je veliká. Takové auto jsem ještě nikdy neměla. Zítra pojedu na nákup. Za světla. Opatrně. První výjezd.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-21-dodelavky

Večer jsem poprvé upekla pusinky. Linda mi poradila. A dobře. Když jsme u ní byli s Luckou a Míšou, nadiktovala mi přesný postup. Volá:

 Mami, jak se ti to povedlo?

- Výborně.

- A jak jsi to sušila?

- Dala jsem sušení. Obávala jsem se, aby trouba náhodou nedávala páru. Ne. Nedávala. Na osmdesát, pak jsem na poslední půlhodinu přidala osmdesát pět a bezva.

Ještě jsem naplnila černé trubičky. Mohla jsem dát víc másla. Myslím, že se za nimi zakouří v každém případě. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-21-chytre

Jen pro zajímavost jsem si rozdělala balíček, který v sobě držel vodu z ledu po implantaci. Nevěřili byste, jak chytře to v nemocnici vyrobili. Balíček s ledem byl obalen teplým ubrousekm podloženým nepromokavou vrstvou. Určitě lepší, než si na tvář dávat pytlík se zmraženou zeleninou

S Petrouškem jsme si dali grog, a on měl dnes odchodnou na lože dřív. O hodinku. A já jdu spát po půlnoci – tedy taky dřív. Psala bych o zvycích, tradicích, svátcích, oslavách dál. Ale až jindy. :-) 

Cituji Věru Ovečkovou:

Oslava odcházejícího a nově se rodícího Slunce úplně vymizela. Ale náš Ježíšek přijal sice křesťanskou lež o zrození Ježíše v tyto dny, ale v malém čerstvě narozeném miminku se nám uchovala vzpomínka na zrození Slunce.

Obdarování ovocem, ořechy a pamlsky se sice posunulo do dárků hmotných, ale mnoho lidí cítí jejich zbytečnost. Ježíš byl čistý člověk, který přinesl světlo. Světlo, které naši moudří Předkové schovali do malého Ježíška, abychom si jeho zrození mohli i dále připomínat. Jsme lidem Moudrým a Vědomým.

Ctěme si své Předky, kteří pro nás uchovali, co se dalo. Chovejme se způsobem, aby v jejich díle bylo pokračováno a lid Český, Moravský, Slovenský i Slovienský splnil předpovězené.

Dobrou noc!

P. S. Z FB - Psychologie chaosu

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-21-slunovrat

Psychologie chaosu - kvantové vědomí

Slunce vstoupí do znamení Kozoroha 21. prosince 2024. Zimní slunovrat nastane v 10:19 hodinNoc před zimním slunovratem nese název Modranicht, znamená "matka noc". Noc matek nebo matčina noc nám připomíná pozornost ke snům, které se nám této noci budou zdát, mohou nést důležitá poselství, která se v následujícím roce mohou naplnit. Této noci zapalujeme sedm svící a žehnáme ozdobám na vánoční strom a dárkům pro své blízké.Země pluje vesmírem v zóně Slunce, která umožňuje, aby sluneční záření podporovalo život. Jiné pocity a stavy mysli máme v přírodě, jiné ve městě, jinak se cítíme ve dne, jinak v noci. Ve sváteční čas, vlivem morfických rezonancí, se propojujeme s energií zimního slunovratu, s dávnými pohanskými rituály vypovídajícími o souznění člověka a přírody. Nechodíme pouze ven, jdeme-li na procházku, ze všeho, co je příroda, si vědomě bereme sílu. Příroda je nejčistším posvátným chrámem, září a dává nám energii. Zrovna tak naše těla září a na oplátku i my sytíme svou jemnou esencí okolní krajinu, posvátná místa a naše domovy tím, co kolem sebe vyzařujeme.Gotické katedrály působí vznešeně, vysoké stropy, nosné pilíře, tajemství lomených oblouků, gotické prvky nesoucí komplex utajených informací, prosvětlení prostoru, ticho prohloubené ozvěnami času, lehký pocit odhmotnění a vertikální pohled vzhůru, to vše nutí k hlubokému nádechu.Vzdušnost katedrál je odlišná od přízemnosti barokních kostelů, kde se nemusíme cítit dobře. Pocit přízemnosti a zároveň pocit ztracení v nebeských sférách způsobují sochy svatých v životní velikosti, barevné obrazy plné pohybu a zlacené sošky připomínající andělské diskusní fórum. Energie, která vyzařuje od malovaných stropů, zdí kostela a přezdobených oltářů nás mohou po pár minutách nutit sklonit hlavu a stáhnout se do sebe. Zde může být obtížné unést tíhu výmluvné výzdoby, můžeme vnímat přísné pohledy všude se vznášejících postav a tíseň energií spojených s náboženským vztahem ke světu.Klidným dojmem působí kapličky podél prašných polních cest a skromné dřevěné kostelíky vysoko v horách. Jiné energie působí kolem starodávných staveb v podobě pyramid nebo megalitických kamenných památek, podněcují pocit přítomnosti naprosto odlišné reality.Všechny tyto stavby vyzařují stejnou ideu – shromažďovat poznání, být zdrojem zkušeností a nést informace do budoucnosti, každá z nich má jinou auru a může být nasycena jinou energií. Některé jsou silně nasyceny psychofyzickou energií člověka. Vnímání energií těchto míst souvisí také s úmyslem, s tím, zda je navštěvujeme pravidelně jako poutník hledající vnitřní sílu, jako turista obdivující architekturu posvátných chrámů, nebo jako příležitostný návštěvník v období svátků s adventním programem.Během zimního slunovratu je severní polokoule nejvíce odvrácena od Slunce, sluneční paprsky kolmo dopadají na obratník Kozoroha, přichází nejkratší den a nejdelší noc. Slunečního svitu přibývá jen poskromnu, dlouhé noci jsou námětem k vnitřní regeneraci, zapalujeme oheň v krbu, soustředíme se na plamínky svící, uvědomujeme si zrození nového slunce a hledáme světlo uvnitř sebe.Éterem proplouvají zvláštní energie a člověk má možnost potkat se sám se sebou, má možnost "spálit vše škodlivé a nepotřebné", navázat kontakt s vnitřním průvodcem. Přenastavit nahrané stereotypy a odklonit se od všeho, co není inspirací pro duši. Naladit se na vyšší Já, vnímat lehkost astrálního těla, vstoupit do širší perspektivy vnímání překonáním hutných hmotných energií, propojením s korunní čakrou. Vyšší já má schopnost vidět, čím jsou vnější jevy samy o sobě, podporuje nás na cestě k poznání, pro vědomí je každý krok směrem k poznání velký posun – nezávisle na (slabé) lidské vůli se samo o sobě nikdy nevrací zpět.Průvodcem člověka kráčejícího hmotným světem jsou živly, příroda, přírodní chrámy a posvátné stavby, odnepaměti kopírující duchovní cestu člověka. Podle pohanských tradic a severských mýtů je zimní slunovrat svátkem dubového krále, strážce odvahy a ohně, a Bohyně temnot. Bohyně temnot nosila lidem dárky dávno před tím, než vznikly Vánoce. Vládnoucí planetou toho času je Saturn. https://www.psychologiechaosu.cz/

P. S. 2 Slunovrat - z FB

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-21

Štefan Hrza Ďurovič

 Krásne, požehnané Sviatky Nám všetkým prajem - slovanské, prí/Rodné - Duchovné, vianočné - (viac nocí zázračných) - ranokresťanské (zo slova kresadlo) hlavne nech Nás nerozdeluju, ale spájajú a robia Ľudí - Človekov a Svet lepším/i! Nech sa rodí v Nás Kristovo kolektívne aj individuálne Vedomie! V mnohých veciach sa vráťme S5 ku Koreňom (rebríček hodnôt, vzťahy, skromnosť, pokora, ale aj Hrdosť a odvaha)... Slávme Predkov našich, odpúšťajme inym a buďme Našim Najlepším Ja pre najvyššie Dobro všetkých Bytostí a Všetkého Stvorenia! Pokoj Nám a Mier Svetu! Veľa Lásky - Ľúbosti, Radosi, Šťastia, Súcitu, Láskavosti a Vďačnosti! Dnes 21.12.24 sa začali sviatky zimného Slnovratu preto Vám vinšujem: pekné sviatky Slovanské,nech ožijú dávne zvyky Pohanské.Les a Stromy nech sú pre Vás kostolom,nech všetci spolu stretneme sa za stolom.Volám Starcov z dávnych vekov hlbokých,nech nám dajú silu v časoch divokých.Zdravie pevné ako hradby z kameňa,srdcia čisté ako voda z prameňa,Pozdravujem kraje Slovenské, České aj Moravské,pozdravujem hrdé Srdcia Slovanské!Nech Bohovia ochraňujú každý Rod či Kmeň Aby ste mali zdravia lásky plný každý deň Prijemné prežitie Kračúna a Zdravie,Odvážnych v boji nech Perún stráži. Lebo vtedy zlo nikdy nezvíťazí. Pokojne a pokorné prežitie sviatkov Zimného Slnovratu, Pohodu a hojnosť v živote Vám všetkým želám! Sláva Rodu Bohom a Predkom Našim! 

P. S. 3 Slunovrat 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-21-symbol

Patricie Opavská

· ZIMNÍ SLUNOVRAT - 21.12.2024 v 10:20 Nastává zimní slunovrat - svátek Slunce, jeho opětovné zrození z lůna Země. Po 12 nocí oslavujeme konec tmavého času. Toto období začalo na Matčinu noc, v předvečer zimního slunovratu.Slunce dnes dosáhne svého nejnižšího, nejtmavšího a nejchladnějšího bodu a po dvanácté noci začne pozvolna a lehce stoupat k delším a teplejším dnům spojeným s příchodem jara.Tématem svátku zimního slunovratu je ztišení, meditace, pokora, ale zároveň i oslava a radost. Starý rok se uzavírá, všechno špatné je zapomenuto a před námi jsou nové možnosti, nový život.Všechny tradice napříč časem držely rituály a oslavy vážící se k nejdelší noci roku.Zimní slunovrat je vzácný svátek, kdy se lidé napříč všemi kulturami setkávají při společné oslavě, vzhlížejíc k právě narozenému Slunci.Byť se tradice v různých oblastech liší, sdílené myšlenky jsou stejné:- čas oslav s návratem rostoucího slunečního světla, které je příslibem bohatého roku- čas, kdy se věnujeme naší duši, kdy plánujeme, rekapitulujeme a vytváříme novou budoucnost- čas, kdy obdarováváme své blízké a přátele a projevujeme tak vděčnost i uznáníJsou také poselstvím, abyste zůstali pozitivní a optimističtí ohledně vaší budoucnosti i osudu a odevzdali Vesmíru všechny obavy a starosti. Pozitivní postoj a zaměření se na úspěšnou a naplňující budoucnost Vám přinese všechna vaše přání a touhy do vašeho života.Zatímco budete procházet obdobím posvátných dnů, zaměřte svou mysl na cíle, naděje a sny.Udržte si své myšlenky pozitivní.Teď je ideální čas na to, zeptat se karet, run, kostí nebo čehokoli jiného.Opona mezi světy je stále tenká a naši předkové jsou připraveni pomoci nám samotným.Napojte se na měnící se energie a vyjděte vstříc pomyslnému Slunci