Slunovratový odchod do důchodu
Půl jedné. Noc. Poslouchám třetí díl o existenci mimozemských civilizací. Asi před pětatřiceti lety jsme s Martou, kamarádkou ze školy, vytloukaly pražská divadla. Vybírala všechno, a všechna představení se mi líbila. Brávala jsem holčičky s sebou. Marta pro ně na den připravila program. Jednou její malý syn potřeboval čůrat. Běžely jsme na orloj. Už už měli panáčci - jak je nazvala Linda - začít putovat okýnky. Rychle kluka zdvihla nad kanál. Doběhli jsme to. Stihlíí. Večer jsme spolu jely do divadla. Divadlo v Kobylisích, nevýrazné prostory. Hráli tam bezva kusy. Představení Vejce a já od Betty MacDonaldové. Nepřekonatelné. Hra jedné herečky. Neznala jsem ji. Během první půle představení zadělala na bábovku. Po přestávce dopečenou nabízela. Jindy do Semaforu na Taneční hodiny pro starší a pokročilé. S Josefem Dvořákem. ABC - komedie s Lipským. Název - v mlhách. Činoherní klub. Hejtman z Kopníku. Kolik představení... Kolik smíchu. A bezstarostnosti mládí. Na oplátku jsem Martu zvala do divadla u nás. Mívali jsme schopnou ředitelkou MKS. Zvala kvalitní pražská divadla. Divadlo Liberec, Hradec, Pice... Máme víc příležitostí vidět pražské společnosti než Pražáci v Pze. Jednou mě přivezla z divadla před dům. Než jsme se rozloučily, chvíli jsme si povídaly. Zeptala se:
- Myslíš, že ve vesmíru něco je?
- Asi ano. Přece tu nemůžeme být sami.
Netušila jsem, jakou pravdu jsem pronesla.
Poslouchám už třetí povídání se starostkou Andreou Svobodovou Skřešovou o mimozemských civilizacích a jejich smlouvách s vládami. Zaprodaly lidstvo. O okupování pod zemí. Skělá zpráva. Tunely vyčištěny, děti zachráněny... Bitva vybojována. To jejich podzemské metro. Brr. Zlikvidováno. Bažina zmizela. Marto, vidíš, nejen že něco existuje. 150 ras je tu! Andrea dnes probírá okupantské rasy - šedých - mají velké hlavy a oči. Do gu, Eben, Eban - všichni ze Zeta Reticuli. Velcí -z Cikárské říše. Ciakharr. Královšti draci. Už brzy se začnou ukazovat na obloze lety plavidel. Jen tak. Aby si oko zvyklo. Klaus Schwab a jeho suita v Antarktidě. Zdálo by se zaledněný kousek světa. A on portál do jiných slunečních soustav.
První díl
https://odysee.com/@MassiveDva:d/Zp%C3%A1vy_z-Galxie_FB:4
Druh díl
https://odysee.com/@MassiveDva:d/Existence-mimozemsk%C3%BDch-civilizac%C3%AD---2.d%C3%ADl_1:a
Nebo tady:
Ten dnešní tam ještě není.
Jedna hodina. Zahrada zhasla. Oheň plá. Purpura voní. Mléko svařeno. Uvařila jsem vaječný koňak s mákem. Porozlívala do malých lahviček. Pro mě jednoznačně pochoutka. Ale děsně kalorická. Vím, komu daruji. Raduji se.
Padá mi hlava. Krátce. Dnes krátce.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-21_Kocky_a_ptaci_-
Včera jsem si nevšimla kocoura. Maličko jsem na něj šlápla. Maličko. Ale lekl se a zabrečel. Dnes kdykoli se rozběhnu okolo něj, hned zdvihá kotvy a klidí se. Teď si hoví na terase. Otevřela jsem mu dveře. Hoví si. Svítil mu tam ibišek. Nasával vánoční atmosféru.
Dopoledne klientka. Po dvou dávkách. Před třemi týdny nemohla chodit. Hrozně nastydlá.
- Dáš si třetí?
- Když si nedám, přijdu o svobodu. Nebudu moct nikam chodit.
- A kam chceš chodit, když je válka! Do Turecka Vás testovali, museli jste si nechat propíchnout špejlí mozek. Až tvůj manžel brečel bolestí. K čemu ti to je? A ještě lezeš po čtyřech.
- Ale už mi je dobře.
Pozorujeme spolu ptáky. Konečně se lepí na krmítka a krmné lahve. Ptačí motýle. :-)
Ptám se další - osobní otázka, odpověď mi nemá náležet. Dají si třetí? Moc se jim do toho nechce. A proč? Mají dvě, ať si dají třetí. Udrží si status nadlidí. Nehrnou se. Český kardiochirurg, emeritní přednosta Kardiocentra a Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEMu Jan Pirk - skvlé:
Prý si dal jednu na jaře; měla mu platit do roku 25. Prý by to nazval než tečkou otazníkem.
https://cnn.iprima.cz/porady/zpravy/21122021-8
Ach, Gargamele, Gargamele, dej si tasemnici a zmiz.
Mám na mysli úkol na zemi: Milovat. Umět se rozhodovat. Radovat se. Co je to těžké? Při pohledu na Gargamela Flégra milovat bezpodmínečně.
Další rozhovory s profesorem Pirkem
https://www.youtube.com/results?search_query=pirk+rozhovor
Dnes dlouhá noc! Slunovratová. Zítra jdeme ke sluníčku. Blahopřeju Petrouškovi. Ode dneška je oficiálně v důchodu. Dožili jsme se. Třiatřicátý rok spolu. Od aktivního mládí k aktivnímu stáří. :-) Jsem ti vděčná, osude. Mohu být bez starostí, v hojnosti, milována.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-21_Hraju_si/
Odpoledne neplánovaně tvořím. Hraju si. Letuju. Relaxuji. Raduji se. Linda volá. Zas zhmotňovala. Potřebovala něco. To něco se jí dostalo zase do rukou. Neuvěřitelné. Bude to častěji a častěji. Podaří se to všem lidem. Končí nadvláda tmy. No - na Ministerstvu zahraničí zmizela naše státní vlajka. Objevila se tam jen temná modrá... Pan ministr si zahrává... Každý bude po právu odměněn - eufemisticky řečeno.
- Peťuš, chci udělat radost.
- To mi vyhrožuješ, že ještě někam pojedeš?
Řehtám se. Přitakám. Jedu udělat radost. Cestou se stavuji v Zverimexu. Kupuji tři kuličky. Pískací myšku. Červenou. Přemisťuji se na druhý konec města omrknout dva obchody. Všichni zabalení. Dokud budete dělat otroky, zůstanete jimi! V obchodě se ke mně hlásí mladá maminka. Chodí ke mně na FB číst. Povídáme si. Pohybuje se ve sportu. Vypráví, co zažila s dětmi.
- Děti, co si přejete k Vánocům?
Jedna čtrnáctiletá holčička:
- Přála bych si, aby skončil covid. Aby lidi mohli dělat všechno jako dřív.
Klučina asi jedenáctiletý:
- Já bych si přál tři dárkové poukazy pro celou rodinu na cokoliv. Restaurace, kino, paintball, výlet.
Takový poukaz bych taky brala. Na lyžování, na hospodu...Temní už končí. Hlava vzhůru! Ti, co se nechali dobrovolně zabodat a přežili, budou mít šanci dostat ze sebe sajrajt, který si nechali aplikovat. Smutné - studují expiraci na zboží. Do sebe přijmou i prošlou kandidátní genovou terapii.
Nahrávám video. Viz "hraju si" Pod videem skvělá, ale vynikající nebeská zpráva.
Milena Petrášková: Aby Irenka měla konečně příjemnou reakci - tak já včera v šoku v márketu u nás v okresním městě veškerý personál bez roušek a kdo přijde bez roušky jako zákazník (i když jí má v kapse) tak dostane u pokladny bonbon. Dostala jsem dva . Pokecala s holkama a jedna směna rouškuje a druhá dýchá kyslík
A takovéhle zprávy budeme poslouchat častěji. Připravte se! :-)
Doma. Zatápím. Zrzka loudí. Příchodem kocoura do našeho domu skončilo období plných misek. Házím po ní míček. Uskočila. Zkoumá. Bojí se ho. Házím druhý. Je jiný, než ten, který zná. Házím třetí. Nezájem. Házím červenou myšku. Fjtajxl, co to tu je. Takovou jsem ještě nikdy nechytila. Zrzka už neloudí. Odradily ji nové hračky.
Vše. Tečka. Ještě něco krásňoučkého:
All Inclusive
9. prosinec v 13:31 ·
Všem bdělým lidem...
Je čas se vypařit. Je čas vydechnout až do prázdnoty. Je čas se nechat vést, aniž víme kam nebo proč.
Zimní slunovrat je jako hluboká studna, které není vidět na dno. Když se tento časový horizont blíží, tak jeho energie ukrajuje člověku den za dnem jeho jistoty, jeho plány, jeho vnitřní i vnější styčné body.
Nejdelší noc je však posvátná. Je dokonalým vyvážením letní expanze života. Nejdelší noc je kontrakce. A reprezentuje poslední výdech a smrt.
V dnešní době, pro kterou je charakteristická neustálá produkce, výkony, aktivity a pohyb, je toto období velmi konfrontační. Pochopitelně.
Energie přírody se zpomaluje až k zastavení. Lidé oproti tomu začínají zrychlovat, nakupovat, péct, uklízet, navštěvovat se a celkově se jejich tempo zvyšuje.
Často to vede buď k frustraci nebo k vyčerpání, což je zákonité, protože jít proti přirozeným rytmům času je prostě "bolestivé".
Někoho předvánoční činnosti baví a naplňují ho - a to je moc dobře. Pokud je člověk šťastný, tak je v souladu se sebou a tím i s rytmem času.
Ale někteří lidé nestíhají a spěchají. A kdo spěchá, ten většinou před něčím utíká. A před čím? Nejčastěji sám před sebou nebo před Bohem. Což je v důsledku jedno a to stejné.
°
Cítíte v posledních dnech beznaděj? Chuť nic nedělat a jen odpočívat? Pocit, že nevidíte budoucnost? Máte dojem, že byste nejraději vrátili čas nebo ho urychlili? Tak to je ono. Energie zimního slunovratu vás pojídá zaživa a není kam utéct. Nejlepší je nechat se sežrat. Myslím to vážně. Je to ten nejmoudřejší tah. Necukat se, uvolnit se v tom, splynout s tím.
°
Zimní slunovrat je ve skutečnosti velmi vzácná příležitost se zastavit a setkat se s tím nekonečným a věčným teď a tady. Chcete se dotknout věčnosti? Dotkněte se přítomnosti. Chcete se dotknout přítomnosti? Okamžitě opusťte plány, očekávání, a jakékoliv nároky na budoucnost. Přítomnost musí být nekompromisní. Tak jako smrt.
Je čas umřít. A nemyslím tím fyzicky. Ale egoisticky. Je čas egu poděkovat, políbit ho na rozloučenou a něžně ho vhodit do té nekonečně hluboké studny věčnosti. To je smysl zimního slunovratu. To je to skutečné velké kouzlo Vánoc. Noc, která je jako nov.
Tato noc má sílu nás zbavit zátěží, zlozvyků, nefunkčních vztahů, dále nesmyslných projektů, urputnosti, umanutosti, pýchy, uraženosti, arogance a na sebe zaměřeného přístupu.
Tato dlouhá noc očišťuje.
21.12.2021 těsně po západu Slunce.
Je čas se vypařit.
Čas vydechnout až do prázdnoty.
Čas zůstat "jen tak", aniž víme proč.
°
All M aka Nekonečná tečka.