Slunovratový s rušivými energiemi

První adventní neděle je tu. Začíná běžet čas nejmilovanějšího období roku. Ne zamerikanizovaného. Českého. Hezkého. Poetického. Advent jsem si převrátila do slunovratu. Čekání na návrat žhavé koule. Zdobím si adventní věnce. Mám je navázané od pátku. Na stůl, na dveře, mamince. 

Vracím si rozhovor s vnučinkou ze včera. Chlubila se mi, jak byli s tatínkem na druhém dílu Ledového království. Naježila jsem se. Zas ty dvě důry s velkýma očima. Děsně dojemný příběh s prý veselým sněhulákem s podsunutými myšlenkami do podvědomí malého diváka. Jak se na děti dostat? Lehce. Přes rodiče. Honzík ji vyzvedával:

- A to se spustila vichřice. Že všechny děti dnes na to jedou do Hradce a že ona to neuvidí a...

Tak jsme jeli do Cinema na Ledové království.

Spokojenost dítěte, rodiče - vyhověl přeci přání své princezny, navíc trávili čas spolu, ale také spokojenost vládců světa. Masírka funguje.

Hned jsem na její chlubení zareagovala. Mluvila jsem jako k dospělému člověku.

- Já ti něco povím, ano? Jsem vlastenec. Víc a víc. To znamená, že si vážím našich autorů, našich českých výrobků, našich myšlenek. Naši lidé umějí to, co jiní na světě nedovedou. Máme tu doktora s příznačným jménem Bohdan Pomahač. A on nasadí člověku, který je třeba opálený a zraněný z požáru, nemá tvář, má odhalené zuby, nemá rty a on mu nasadí obličej z jiného člověka... Máme tu pohádkáře, malíře, národní písničky, české národní zvyky... Máme své krásné pohádkové dědictví. Promlouvá k našim dětem, ale víc k nám dospělým. Jsou tam skryté pravdy, dávné moudrosti našich předků. Moderní něžné pohádky Hajný Robátko, jelen Větrník, Rumcajs, Manka, Křemílek... Filmové pohádky Zapomenutý čert, Dalskabáty hříšná ves, Pyšná princezna... Nepotřebujeme cizí vlivy k ohlupování našich dětí...

- Jo, to nám čte paní učitelka ve školce. 

Mají asi moudrou učitelku. Ptám se té malé, jestli mi rozumí. Jo, pochopila. Vnímá, že ty dvě velkoookaté kjavy nesnáším. A to jsem tu rozkošnou pohádku neviděla. Plytký příběh. Když nyní čistili filmy Walta Disneyho, zjistili, že tam jsou vložená okénka s pornofotkami!! Byl prý pedofil. Tedy mnoho ovlivněných a pochroumaných a předpřipravených generací v genech na dnešní genderové šílenství... Dobrá práce.

Během odpoledne jsem jí vyprávěla o malé šištičce uprostřed hlavy, tak malé jako borová minišišinka - o šišince mozkové. O její kalcifikaci. O její funkci. Hlavně o její ochraně, aby stále mohla pracovat a nezkameněla. 

- Babi, a jak si ji mám chránit. To teda nevím.

- No tak, že se budeš vyhýbat mobilům tabletům, počítači... Ve vašem domě do tebe buší několikrát za minutu všechny wifiny vašich sousedů.

Ukazuji ji blikání v tabletu. V. není hloupá. Chápe a vnímá víc, než si myslím. My jsme byli takoví malí hlupáčci. Vše jsme se naučili až ve škole. Ve školce jsme si hráli. Neuměla jsem v první třídě číst, počítat... Tyhle děti milénia jsou jinde. Proto na ně narafičili ničítka - v podobě netu.

- Maminka mi dává do pokojíčku mobil.

- Aha, tak to nedělá dobře. A co kdyby ti Ježíšek donesl budík?

Snacha zaslechla náš rozhovor:

- Já ti ho tam nesu jen když nereaguješ na budík. Nejsi ke vzbuzení.

Vnučka ztišila hlas - jak dospělá:

- Babičko, já budík má, promiň - s Elzou...

Přátelsky pokyvuji. Vím o Anně a Elze. Vidím je na veškerém dětském zboží. Jenže já znám totiž jediné Zimní království - skvělé o Kájovi a Gerdě od Yvonne Přenosilové:

https://www.google.com/search?q=zimn+kr%C3%A1lovstv%C3%AD&oq=zimn+kr%C3%A1lovstv%C3%AD&aqs=chrome..69i57j0l7.2113j0j7&sourceid=chrome&ie=UTF-8https://www.google.com/search?q=zimn+kr%C3%A1lovstv%C3%AD&oq=zimn+kr%C3%A1lovstv%C3%AD&aqs=chrome..69i57j0l7.2113j0j7&sourceid=chrome&ie=UTF-8

Skyp. Linda. Ode dneška platí zákon o sdíleném pacientském záznamu. Chtěla si to vyzkoušet.

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/zdravotnictvi-leky-lekovy-zaznam-predpis-adam-vojtech-sukl_1912010702_nkr

Checkopoint - chtěla by zrušit nahlížení do svého pacientského záznamu... Stejně tam nic nemá. Úředník v poštovním svetru a oblečení s nápisem Výpomoc:

- Takovou agendu tady nemáme. Nikdo nám o tom nic neřekl. Tak si zavolejte na infolinku.

- A proč bych si volala. Zavolejte si vy.

- Ale tam nikdo v sobotu a v neděli není.

- Tak něco udělejte. Vy jste placen z mých daní.

- No nejsem.

- Vy nejste státní podnik?

- No jsme, ale nám stát nic nedává.

Pan "Výpomoc" :-) neuměl. Pokud se ztratí z pošty sedm tisíc takových neumětelů, nevšimneme si toho. Tak to je náš stát. Náš chaotický systém. 

Hodiny letí tryskem jak splašený kůň. K mamince. Irenka ji má na starosti. Hezky ji vykoupala, vyfénovala vlasy. To maminka ještě stála. Ale když potřebovala na záchod, kácela se. Uložila ji do postele, aby se zahřála po koupeli.

- Mami, ahoj. Jsem tady, jak jsem slíbila. Koukni, co jsem ti donesla.

- Adventní věnec. Ten je krásný.

- Mami, ten s těmi hudebními nástroji jsem ti vozila každý rok. Jednou, snad naposledy jsem tě nabádala, abys ho neoklepala; vstoupily jsme k tobě do kuchyně a tobě vypadl z ruky. Myslela jsem, že tě zahlavím. Pamatuješ?

Maminka se směje. To dá práci - rozesmát ji. Smích a zpěv léčí.

- Potřebuješ na záchod? Vstávej. Pomohu ti. Jedeme.

Irenka - zlatá, zlatá. (Stále se opakuji - všechny pečovatelky zaslouží dík. VELKÝ DÍK. Za svou nedoceněnou práci.) Už nemá z čeho vařit čaj. Vytahuji višňový z košíku. Nosím ho už asi dva tři měsíce kdyby náhodou. A to "náhodou" se stalo dnes skutečností. Pomáhá mi maminku ustrojit. Nemohla najít noční košile. Jana je zachramolila k halenkám. Irenka tu nechce hrabat.

- Jen hrabej, štrachej! Najdeš! Koupila jsem nové!

- Ty máš na lidi velký vliv. Maminka zcela ožila. Jsi nabitá energií.

- Já vím. Dělá mi to radost. Když zpívám, tleskám, protahuji, rozprávím s indiány, za hodinu všichni začnou slyšet, vidět, mluvit. Jen já jsem odevzdala energii. Ale umím si ji stáhnout. Nevadí mi to.

Maminka už se na mě dívá. Předevčírem se dívala skrz mě. Ještě ji drží na pokoji. Aby nekašlala na ostatní. Nekašle. Vidím ji zdravou. Její měchy dýchají a znějí - celý život. - Povídáme si. Donesla jsem měkkou vánočku. Prý je tvrdá.

- Mamko, je měkoulinká. Ale všimla jsem si, že pokud ti něco nejede, řekneš, že je to tvrdé.

To mamku pobavilo. Směje se mému odhalení. Fotím, fotím. Čokoládku milenu - jo, ta není tvrdá. Kafíčko - mňam. Volám Petrouškovi. Šel dnes poprvé do nové práce po dvaceti pěti letech. Nedává to najevo, ale jak je nejistý, je protivný. A hraje klidného. Chjo, zrovna první adventní neděle. A zrovna oběd zpožděný. 

- Ahoj babčo, pošli mi manželku. Jsem už doma. A jsem tu sám.

- Pošlu ti ji, ale až za chvíli.

Lakonická chytrá vtipná mamčina odpověď.

- Budu se na tebe muset taky přijet podívat, jak se ti daří.

- Petře, přijeď, budu se na tebe těšit.

Ještě natahuji chvíle s mamkou. Jedu domů až v půl třetí. Potřebuji ji zenergizovat, naladit. Ukazuji jí vánoční hvězdu. Pojmenovává ji. Tak super. Tuhle ji ne a ne poznat. Loučení. Irenka je tu. Důvěřuji, nenechá maminku samotnou.

Volám Petrouškovi.

- Jsem už u nábytku. Ohřej polévku.

Šup, šup, zapaluji první svíci. Strkám do trouby oběd. Jdeme navézt dřevo.

- Mami, kde jste? Pojďte mi otevřít.

Linduška přijela. Neslyšela jsem ani zvonek ani telefon. Petroušek mizera v ní má podporovatelku, spojenkyni. Říkám jí, jak jsem včera Vanessce vyčinila. Sáhla jsem na ten jeho zázrak. Využívá situace. 

- A proč jsi to dělala?

To mě teda rozčertilo. Ale hodně. A nedal pokoj. Cítil se silným. Kdo jiný, než dědeček bude vést vnuky k vlastenectví! Bude jim vysvětlovat donekonečna naše české a slovanské bohatství. Jenže jak může vysvětlovat, když mu to vlastenectví chybí. Stále ho vychovávám - podporujeme naše výrobky. Na různých veselicích kupujeme nápoje od našich jaroměřských podnikatelů. Připadám si jak rytíř don Quiote. Bojuji s vzdušnými zámky. Místo abychom jako dva spojenci věnovali svou energii vlastenecké výchově, třepím si pusu a vychovávám s vnuky i dědečka. A už toho mám dost. Je rozmrzelý. Jdou psát fakturku. Potichu se strojím. Tady vybuchla pro mě nepřátelská energie. Zatlačuji slzy. Utíkám na rozsvěcení stromu. I cestou slzím. Nepochopena. Měli jsme jít spolu. Naši zemi cepují, rvou, sápou, nějaký chorobný pitomec dělá státní ostudu až v Rusku. Televize vymývá mozky dětem i dospělým. Falšují se tu dějiny! Ale tady se bude ptát - proč! | Proto! Vcházím na náměstí po dětských sborech ve chvíli, kdy nastupují tři polonahé dívky v santaklausovských kostýmech; tančí na anglicky zpívanou píseň. Tyhle scény ve filmu dřív označily celý film s hvězdičkou. A teď se tu natřásají jako vzor pro naše malé nositelky slovanské tradice. Ježím se. Nemám chuť to vidět. Nastupuje zpěvák Ruml. 

Jdu do banky vložit peníze. Ani jsem si nevšimla. Stojí za mnou floutek v černém kabátku.

- Co tu děláte? Proč nečekáte venku?

- Tady je skleněný předěl.

- Ale vy mi koukáte do ruky! Mám tu své věci. To se nedělá. 

Mám kabelku, peněženku, karty odložené na skříňce metr od bankomatu. Kdyby hrábnul, nemám šanci.

- Já tu mohu stát.

- Tak odejděte! Jste nevychovaný.

Drzoun - aniž bych měla hotovo, se hrne k bankomatu. Chce se mi vytočit policii. Rychlejší by bylo jednu mu natáhnout. To je opravdu skvělá první adventní neděle. Fakt jak vyšitá. Drzoun zmizel. Ukládám si věci. Jdu na náměstí. Kupuji si medovinu. Fotím Měsíc, světýlka na stromech, siluetu Braunova mariánského sloupu. Mně se tu vůbec nechce být. Ještě tančí světelní motýli - dívky oblečené do světýlek. Plytká zábava. Starosta děkuje všem, kteří se na přípravě podíleli. Líbí se mi dva andělé na chůdách. Ti by u mě prošli. Svými lucernami po odpočítávání rozsvěcejí (tady je právě možná dvojí koncovka plurálu - nedávno jsem o tom psala) strom. Fotím. Kráčím k domovu. Bolí mě ťapky.

- Dobrý večéééér!

- Nechci s nikým mluvit! Můžeš jít žehlit. Je toho asi tak na čtyři hodiny. Já dnes už nepracuji.

Světlo mého žití nereaguje. Linda se smířlivě chopí prkna, žehlí. Usmiřuje. Smějeme se.

- A Péťovi nežehli!

Z Petrouškovi pracovny se ozývá:

- Zlobíš Péťu!

Já vám dám, že zlobím. Vymezuji si svůj prostor. Taky mám své slovo. Tak jen abyste věděli! Slunovratová doba - sníh, vločky, koledy, andělé, pohádky - ale moudré pohádky s hádankami a úkoly, ne nové patlaniny, česká poetika - pro všechny žijící na území Čech!! Rozumíme si? Jo? Tak zas budeme přátelé! Raci si prý od letoška vymezují prostor. Právě se stalo.

Trávíme první adventní večer společně. To to trvalo.

Dobrou noc!