Smrky, ptáci, sadba, kočky, déšť, smích u Wilsonky, klid, pohoda

Celé odpoledne jsem sázela, přehrabovala se v hlíně. Začalo pršet. Dala jsem si kapucu. Konečně byla jednou fční. Nemám ráda šaty s kapucí, mám jich několik. Dnes se hodila. Linda už se přemisťovala taxíkem z Paříže na letiště. Letí ze služební cesty.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-22-dnesni-pariz-a-pha-ruzyne

Stihla vždycky ráno před prací oběhnout Eifelku, Vítězný oblouk, ten vyhořelý barák, jak on se jmenuje? Jo, Notre dame, dnes Sacre Coeur… Všechny tyhle památky jsem si taky ošlapala. 

- Lindi, jsem na zahradě.

- Mami, jak já ti závidím.

V půl šesté už čekala na zpožděné letadlo. Dávala mně i Lucce zprávy. Třeba o tom, že si sám odesíláš kufr. Lucka reaguje – ano, i ve Španělsku si odesíláš bagáž sama.

- Tohle do dnesniho dne nepochopim - v Praze si ntb muzu nechat v batohu, nechali me projit s lahvi s vodou, tady - vodu vylit, zas vytah out ntb z batohu, tohle me tak s…

Jsem moc ráda, že jsem si Paříž prošla několikrát s průvodcem v bezpečných dobách. Už mě vůbec, ale vůbec neláká cizina. Maximálně na dojezd Slovensko, Maďarsko, naše spřátelené země.

Mám ve zvyku sázet okolo stromů. Dnes jsem vynesla mamčin ibišek ze skleníku. Je na dešti. Sám. Jeho větší kamarád ještě nocuje v suchu ve skleníku. Myslím na něj, jestli není v šoku. Ale je teplo. Prší. Myslím,že bude dobře spát. Některá rajčata jsem umístila pod stromy. Bohužel, západní sluníčko nám ukradli sousedé. Fujsedé. Ne, to nejsou moji sousedé. Jsou to vetřelci. Vhečmali se do zahrady u vedlejšího maličkého prvorepublikového krásného činžáčku. Zničili zeleň, prostor. Vzali klid, soukromí. A slunce!

Na začátku dne pomalý rozjezd Žofka ví, že nesmí ani nahlédnout do ložnice. Jak se začnu chrout, vyšle Mourka. Dobrosrdečný matlák. Vstrčí hlavu do ložnice. Jemným hláskem vyloudí:

- Mňa!

- Moure!

Pročítám si zprávy od Lucky na tg. Poslouchám zprávy, jak je Dominiček zaskočen důsledností, přísností, zavedením nových povinností. Řehtám se já, Lucka  i Linda. Nahrávám zprávy.

Za chvíli Mourek znovu. Zase tak tichoučce.

- Mra!

- Mourku!

Vnímá intonaci mého na oko zlobení se. Protahuje se na přední packy u postele. Drzoun. Ví, že sem nesmí ani nahédnout, natož vkročit. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-22-ranni-obchuzka-na-smrkove-vyhonky-k-snidani

Než si umixuji koktejl s výhonky a pampeliškou, musím si na ně dojít do zahrady. Ach, to je krása! Smrky. Zeleň. Ptáci. Vůně. Vnímám to až na stará kolena. Až teď mám čas to vnímat. Dřív jsem na zahradu přišla, když už bylo odkveteno. Jaro jsem nestíhala. Touhle dobou jsem chystala studenty ke zkouškám, k maturitě. Opravovala písemné práce. Dočkala jsem se. Mám čas. Ve smrcích to žije. Docela by mě zajímalo, kolik ptáčat tu přišlo na svět. A taky, jestli v malované boudičce letos opět vyvedou sýkorky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-22-poledni-pauza-odpoledni-klid

Žofinka můj nohsled. Ať se hnu, kam se hnu, mám ji po zahradě v patách. Sluníčko je sporadické. Spíš oblačná obloha. Vyměňuji z pítka na jabloni rudou vodu. Kdepak se tam asi ty jedy vzaly. Asi písek ze Sahary. Jen trochu rudý.

Sedám si s obědem ke stolu. Na ubruse moře vody. Otřít. Soudruzi z Číny ještě nevynalezli ubrus proti dešti.

Sázím. Je třeba si vyprázdnit skleník. Nevím, jestli se mi podaří zachránit sadbu salátků a kedlubniček z pytlíčku. Za týden se jim neudělalo dobře. Oslovuji je, omlouvám se. Poprosím, aby vzešly. Jsem zvědavá na sílu svého slova. Jestli mě taky vnímaly.

Vybírám místečka, kam vtlačit pórky. Tak třeba na okraj jahod. Vysazuji pár rajčat do kbelíků na kačírek pod střechu. A dvě sazenice okurek zkusím. nechat je mimo skleník. Kvítka už mají nasazeno na plůdky. Stihla jsem jednu sazeničku rajčete pod strom. Pod jabloňkou nechávám vedle rajčat a salátků vegetovat vzešlé rostlinky máků. Třeba se budou hodit na podzimní dekorace. Začíná pršet. Tím jsem začínala. Kapuce. Sázím v dešti. Ještě pak ve skleníku. Ireno, dřív bys sem napáchla. Nevstrčila ruce do hlíny. A dnes se tu plácáš v dešti. Kam se poděla ta mladá Irenka?! Následuji maminku…

https://www.ceskatelevize.cz/porady/16190510911-taje-prazske-tramwaye/224382580460002/

Déšť houstne. Domů. Kočky se nahřívají na dlažbě.

- Peťuš, tady je zima.

- Tak si vezmi něco na nohy. Je tu dvacet tři stupňů.

Sonduji, co by řekl, kdybych zatopila. Jak když mi čte myšlenky.

- Nepamatuji, kdy bychom na konci května topili.

- Já taky ne.

Nakonec si lehám na gauč. Pod deku. Ntb na sebe. Nechává se uspat hezkou reportáží o pražských zastávkách tramvají.

Jdu udělat koktejl. Zas do zahrady na výhonky smrků. Stále lije. Děkuji, že vzadu v zahradě mi smrk stále uichovává takové ty maličkaté mladé konečky větviček. Protože na slunci na ostatních smrcích už jsou deseti centimetrové mladé větévky.

Nemám chleba ani bagetu. Co Petrouškovi na ráno? Míchám tvaroh s citronovou kůrou, vanilkou, višňovou marmeládou a namočenými rozinkami. Do termosky liju horký čaj. Přidávám lžičku našeho thermojeticsu. Čistí cévy, rozpouští v nich tuky... 

Jemu mixuji k večeři letošní polské jahody, protein drink mix, odměrku proteinu a dvě odměrky jahodové formule. Výhonky a pampeliška se v téhle dobrotě ztratí.

Sobě totéž, jen já místo PDM mléko od krav.

Nikdy se nevyvaluji ve vaně. Rychle se osprchuji. Nejsem přívrženec nakládání těla do horké vody. Dnes výjimka. Sypu si epsomskou sůl s květy heřmánku. Poslouchám z telefonu televizi Šalingrad. Užívám si teplo koupelny. Petroušek mi natírá záda mým kopřivovým balzámem. Natahuji hezkou maminčinu košili. Jakpak já z ní dostanu tu zelenou barvu kopřiv! No, a dnes už jdu spát. Prožila jsem klidný, tichý, harmonický den. Poslechla jsem si Wilsonku. Zas jsem se nahlas řehtala na celé kolo. Pěkně mi promasírovali bránici.

Dobrou noc!