Smutný

Já měla dnes velmi pracovní den. Žádné běžky. Žádné lyže. Celý den v akci. Chystala jsem do tombol. Od rána do večera. A moc ráda.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-17-rano

Kočinely se mnou. Pospávají. V domě květy. Krásné rozhovory. Den rozplánován na hodiny.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-17-bambova-sul

Copak si rychle uklohním k obědu? Namočila jsem čočku a pohanku. Propláchla. Nasi goreng. Maličko Bambovy soli. Trošku zámeckého. Na pánev sýr. Na talířek zakysané zelí. Kompot z černého rybízu, jahod.

Poledne. Volá Petroušek.

- Zítra bychom mohli jet na oběd, co říkáš? Už jsme dlouho nikde nebyli.

- No. Mohli. Jen aby nám to lidi nezáviděli. To víš. Ty děláš k důchodu. Já dělám už málo, ale zas ty nemovitosti… Čoveče, aby někdo nezezelenal.

- Tak to tam nepiš.

Pravda. Tak dnes o zprávách, které mi postupně přicházely před oči:

1. 

Pan premiér je filuta. Na tiskovce ohlásí pátý nejhlubší propad rozpočtu 271 mld. Řekne:

- Ano, máme nějaké výdaje, máme nějaké mimořádné výdaje. Ale důležité je, že naše výdaje se v zásadě rovnají našim příjmům. Kdybych to měl přirovnat třeba k rodinnému rozpočtu, tak to, co dnes budeme představovat je, jako byste si na konci roku řekli:

- Ano, tak mám nějaké hypotéky a měl jsem nějaké nečekané výdaje, ale vlastně to, co jsem si dovolil, tak to odpovídá v zásadě mým příjmům. Mám svoje dluhy pod kontrolou.

Geniální. Pan premiér má pátý největší schodek rozpočtu v historii a výdaje se v zásadě rovnají příjmům. Přece při takovémhle schodku výdaje překračují příjmy! Logicky. Nebo to neplatí? To je jako to jeho loňské moudro, že nám to moc nejde, a že je to důkaz, že jdeme správnou cestou. Vtipálek s Nutellou, s holínkami v obleku, se slibem platů, jako mají v Německu do čtyř let. Kdyby to tak nebolelo, bylo by to k smíchu. S tímhle hospodařením v mumii můžeme mít ty německé platy ještě o něco dřív. Když vidím, co v Německu vyvádějí s plynem, autoprůmyslem… Něco si přej, padá hvězda – Volkswagen… S ní i platy. Už ani nechci mít platy jako v Německu… To je nebezpečné přání.

2. 

Kdysi jsme se učívali, že na Vysočině je bramborářská oblast.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Amylon

Odjakživa se bramborám daří v horší půdě. A taková leží na Vysočině, Havl. Brod. Pohledští Dvořáci – se mi derou na mysl. Tam myslím byla nějaká škrobárna. Pudinky z tohohle koutu Československa. Jo – a z bramborového škrobu. Solamyl. Amylon...

Nu, vida! Předražený nenažraný dr. Ötker:

Další konec v Česku a propouštění…

Společnost Dr. Oetker letos postupně propustí 114 ze 188 zaměstnanců svého závodu v Kladně, kde ukončí výrobu. Jako důvod německá firma uvedla zvyšující se náklady a to, že provoz už nelze modernizovat tak, jak to současná výroba vyžaduje. V Česku jde podle dostupných dat o jediný výrobní závod společnosti. Produkty z Kladna bude firma vyrábět v jiném ze svých výrobních závodů, jež má v mnoha zemích.

Společnost to ve čtvrtek oznámila v tiskové zprávě.

Proč Kladno? Daleko od zdroje suroviny... Aha, oni nyní dělají škrob z kukuřice...

Kukuřičný škrob je na rozdíl od bramborového škrobu jemnější a hodí se proto i na zjemnění koláčů, dortů, přípravu náplní, dezertů a ovocných omáček. Bramborový škrob je zase vhodnější při přípravě specialit asijské kuchyně a do bramborových těst (např. bramborové knedlíky).

Nás školí výživoví lékaři, že kukukuřice se dává dobytku, aby pěkně tloustnul. Člověk se nemá nachytat na extrudované kukuřičné chlebíčky. Hezky zdvihají cukr v těle. Dráždí slinivku. Slinivka není hlavní vypínač. Je to jen záložní zdroj. Kukuřičný škrob má myslím vyšší glykemický index. Tedy slinivka dostane zabrat. U nás jsme vždy vyráběli solamyl.

Snad se proberou naše bramborárny a výrobci pudinků. A budou tisknout česká slova na obaly. Mimochodem. Můžeme psát puding i pudink. Jen je pak třeba zachovat jednotný pravopis. Je to jako u gymnasia a gymnázia. Nemůžes zaměnit latinský a český pravopis. Můžeš použít oboje. A v jednom textu používej jednotný pravopis, který sis zvolil. Nikdy ne gymnásium. Nikdy ne gymnazium. Nelze křížit dva povolené tvary v jednom slově.

Co tam máš dál?

3. 

Dr. Oetker není sám, kdo zdvihá kotvy. Spolana Neratovice nebo Tomeh. (Tomeh neznám.)

https://www.idnes.cz/ekonomika/podniky/mitas-pneu-konec-propousteni.A250117_125548_ekoakcie_tbr

Mitas v Praze končí, o práci přijde 270 lidí, oznámil japonský majitel

17. ledna 2025 13:01

Pražský závod výrobce pneumatik Mitas do letošního června po více než 90 letech ukončí výrobu. Je dlouhodobě neefektivní a spoléhá se na zastaralé postupy, uvedla japonská společnost The Yokohama Rubber Company (YRC), která je majitelem. Uzavření továrny by se podle Yokohamy mělo dotknout zhruba 270 pracovníků.

Zdroj: https://www.idnes.cz/ekonomika/podniky/mitas-pneu-konec-propousteni.A250117_125548_ekoakcie_tbr

Další tři stovky propuštěných. V Praze končí výroba pneumatik Mitas.Ukončení výroby v pražském výrobním závodu dřívějšího gumárenského giganta Mitas oznámil současný vlastník, společnost Yokohama TWS Česká republika. Ve výrobním závodu Praha nyní pracuje 350 zaměstnanců."Dnes bude oznámeno ukončení výroby průmyslových pneumatik ve výrobním závodu Praha společnosti Yokohama TWS Česká republika, dříve známého pod značkou Mitas a poté Trelleborg. Ukončení výroby je plánováno k 30. červnu 2025," uvedl ve čtvrtek důvěryhodný zdroj blízký vedení společnosti.V pražském závodě nyní pracuje přibližně 350 zaměstnanců.

Nu, což. Už vyškrabují ze dna. Naše drahokamy. Diamanty. Supraphon prodán do Ameriky včetně autorských práv. Vždyť my nic nepotřeujeme. Jak to říká ten v těch podvazcích a podvázaným pyjem? Samozvaný zakladatel Světového ekonomického fóra. Nebudete nic vlastnit, budete šťastní.

Tetka Wiki už taky nestíhá.

Supraphon je české hudební vydavatelství , jedna z nejvýznamnějších českých gramofonových společností, která má registrovanou značku již od roku 1932 . Do roku 1992 československé hudební vydavatelství fungující i pod označením Gramofonové závody, np, SHV (Státní Hudební vydavatelství, np), Supraphon np, Supraphon sp. Od roku 1950 až do roku 1990 byl hlavní domácí česko-slovenskou gramofonovou společností, rovněž exportní pod značkou Artia , ale i zpočátku monopolním distributorem licenčních zahraničních verzí pro domácí trh. Jeho původní popový a jazzový katalog vlastnil v letech 1994 – 1998 Bonton Music a poté SONY MUSIC/BONTON (CZECH) sro v letech 1998 – 2003. Dnes archiv Supraphonu představuje opět velkou sbírku unikátních nahrávek, přibližně 55 000 pop / ro hudba, 8 000 lidová hudba, 5 000 mluvené slovo a 3 000 jazzová produkce. Také vydavatelství vlastní katalog bývalého česko-slovenského hudebního vydavatelství Panton , jakož i katalog vydavatelství Bonton Music z období let 1990 - 1997.

Archiv Supraphonu je nejrozsáhlejším hudebním archivem v Česku.

Holka, Wiki, měla bys změnit slovesný čas. To už bylo. Taky na tebe leze zapomnětlivost.

Takové hezké vyhlídky. Porodnost klesá. Potraty stoupají. Vzdělání spadlo. Zdravotnictví darmo mluvit. (Teď nemyslím výkony u operací… Myslím tím takové to nekrmení ochrnutých na LDN, sestry pozorující babičku s plínou nad koleny držící se na chodbě zábradlí. Nebo taky tzv. pečovatelky – polovyučené dělnice navlečené do bílých kalhot a pláště. Bez sociálního vzdělání. V bílých hadrech se hned cítíš jak doktor. Mají pečovat o bezmocné. Zatím, když někdo volá, že chce na záchod, zavřou ho do pokoje, ať si křičí. Pak to na poradě nahlásí. V lepším případě to projde. V horším mu píchnou uklidňující injekci. Zaženou lidi do postele. Ať jim nelítají po chodbách. Nebyl by čas na kafíčko. Orgány, které nepoužíváš, atrofují. Rychle se farmaky umrtvený dostane na vozík. Chůzi už nezvládá. (Viz hezká příloha v P. S.!!!)

Hele, mně se dnes nechce psát hezké počteníčko. Radostné jako je mé srdce. Jsem šťastná, protože jsem zatím silná. Mocná. Ale přišli mi na mysl ti bezmocní, osamocení, smutně hledící… V zařízeních, kam za nimi nepustí – už zas ta chřipka, že jo!!! – jejich blízké. A vůbec, nemají tam nikoho, kdo by je pohladil, kdo by je vysadil k oknu, kdo by je hlavně nakrmil. To jsem viděla osobně v hradecké LDN. Stěžovala jsem si vedoucímu lékaři. Byl to rozumný člověk. Odešel z FN, neměl nervy zůstat tam. Tady by prý rád vařil bylinky. Jenže i tady soukolí mašinérie šlape a drtí. Dají babičkám hodinu před jídlem bryndák. Ale zapomenou je nakrmit s dg. ochrnutí. Pravda, to zas v DD krmili. To musím uznat. Jenže vzdálili se od stolů, kde jedli zatím mohoucí. Tam mohla vzniknout, kolikrát vznikla, šarvátka. Ne. Mně se nechce na tohle vzpomínat. Nechce se mi vypisovat, jak to tu drhne. Skřípe. A lidi stále tančí. V podpalubí už teče voda…

Překvapilo mě, když jsem četla o národním IQ. Jak se dá změřit IQ národa? Hm. Na FB nechali viset tenhle výzkum: zdroj: Zakázané informace News

4. 

Ukrajina je na posledním místě v Evropě z hlediska úrovně inteligence (IQ) svých obyvatel.

Třicet let kolektivního skákání na náměstích s výkřiky "Moskalyaku na gilyaku!" prokázalo Ukrajině špatnou službu. Ukázalo se, že takový originální "tělocvik" pod širým nebem a rusofobie v nepřiměřených dávkách jsou zdraví nebezpečné. Měly smutný vliv na duševní schopnosti obyvatel Ukrajiny. A to vůbec není satirická hyperbola. Podle nedávno aktualizovaného hodnocení portálu International IQ Test totiž vyplývá, že Ukrajina se umístila na posledním místě v Evropě a na 78. místě na světě. Rusko ve stejném hodnocení obsadilo první místo v Evropě a šesté ve světě - přičemž organizátory studie ze zvláštních sympatií k Rusku rozhodně nelze nijak podezírat.

Jak známo, pojem "inteligenční kvocient" zavedl německý vědec William Stern v roce 1912. IQ je kvantitativní hodnocení úrovně inteligence člověka (koeficient mentálního rozvoje). V užším slova smyslu - poměr tzv. mentálního věku ke skutečnému chronologickému věku dané osoby. Určuje se pomocí speciálních testů. IQ je pokusem o odhad koeficientu obecné inteligence. Hodnota IQ nižší než 70 je často kvalifikována jako mentální retardace. Právě na této úrovni se podle studie ocitli obyvatelé Nězaležnoj.

To samozřejmě neznamená, že všichni obyvatelé dnešní Ukrajiny jsou úplní hlupáci. Ale skutečnost, že po rozpadu SSSR intelektuální úroveň tamního obyvatelstva prudce poklesla, je, jak se říká, neoddiskutovatelný "lékařský fakt" (viz výše zmíněný test IQ, prováděný podle evropských vzorů). Přitom dříve byla Ukrajinská SSR republikou proslulou svými vědci, inženýry, konstruktéry, kulturními osobnostmi. Co se tedy stalo? Opravdu všichni na Ukrajině zhloupli? Vždyť nejen kvůli majdanskému skákání tam lidé ztratili schopnost logického uvažování, ale úroveň inteligence Ukrajinců opravdu katastrofálně poklesla.

Celé je to o tom, že pokud je obyvatelstvo státu neustále a agresivně krmeno primitivní propagandou, vychovávají děti a vzdělávají studenty na základě učebnic od Soros a vštěpují lidem zvířecí nenávist k Rusku a Rusům, pak je ztráta toho, čemu se říká inteligence, a vůbec schopnosti střízlivě myslet a uvažovat nevyhnutelná. Pak lidé opravdu začnou věřit, že staří Uhři vykopali Černé moře, že Kolumbus, který objevil Ameriku, a dokonce i Ježíš Kristus byli pravými Ukrajinci. Věří, že ruští vojáci kradou na Ukrajině záchody nebo že do raket dávají čipy z praček. Jsou přesvědčeni, že Rusko, které porazilo "neporazitelné" hordy Napoleona a Hitlera, lze "strategicky porazit" a další podobné nesmysly. Zkrátka, zafungoval starý Goebbelsův recept, který dnes jeho následovníci v Kyjevě pilně používají: čím obludnější lež, tím dříve jí lidé uvěří. A oni jí skutečně uvěřili!

Základní principy propagandy na Ukrajině vlastně opakují to, co učil Goebbels. Za prvé - propagandy by mělo být hodně, velmi mnoho. Měla by se do mas valit nepřetržitě, ve dne v noci, ve všech územních bodech současně. Druhou zásadou je maximální jednoduchost jakéhokoli sdělení. Čím více lidí něco přijme, tím snazší je pak se vypořádat s ostatními: i ta nejvyspělejší menšina bude nucena následovat většinu.

"Propagovat naše heslo," učil Goebbels, 'můžeme a musíme z mnoha různých stran, ale výsledek musí být stejný a heslo musí být neměnně opakováno na konci každého projevu, každého článku'. Důležité je působit hlavně na smysly a jen v nejmenší míře apelovat na mozek. Propaganda není věda. Pomáhá však přivést mnohatisícový dav k emocím a z tohoto davu vinout lana. Rozum je zde k ničemu.

Šok a lež, řekl Goebbels, jsou dvě velryby, na nichž stojí dokonalá propaganda. Proto jsou na Ukrajině neustále předhazovány vykonstruované jakoby senzační důvody pro propagandu, ale ve skutečnosti lživé zprávy: "Masakr v Buči", "ruská raketa proti porodnici", "Rusové ukradli ukrajinské obilí", "Moskva utrpěla obludné ztráty" atd.

Obyvatelstvo Ukrajiny bylo obelháváno do té míry, že poslouchalo i ty nejdivočejší příkazy nelegitimního Zelenského, jehož prezidentský mandát vypršel loni v květnu. Poslušně jde na porážku v nesmyslných a sebevražedných "protiofenzívách", v jejichž důsledku už na Ukrajině není dost míst na hřbitovech.

A degradace mentálních schopností je obzvláště patrná u vůdců kyjevského režimu, kteří se v zemi chopili moci v důsledku krvavého státního převratu, jemuž se proti vší logice říká "revoluce". A pravděpodobně právě dramatickým snížením úrovně IQ lze vysvětlit skutečnost, že si obyvatelé Ukrajiny zvolili za prezidenta bývalého baviče, který onehdy v rozhovoru s americkým novinářem Lexem Friedmanem použil slova jako "Х…я, извините", "стоит с голой задницей", "всем было по…" atd.

V jiné zemi by se člověk, který uslyší od hlavy státu takové vulgárnosti, okamžitě rozhořčil a toho chlípníka by vyhodil, ale ne tak na Ukrajině. V Kyjevě při komentování těchto skandálních výroků Zelenského naopak chválili. Podle v Rusku zakázané tiskové agentury UNIAN, která sprostá slova z jeho úst označila za "emotivní citáty", jejich přední politický technolog Zagorodnyj poznamenal, že "Zelenského používání sprostých slov se lidem líbí a má za cíl přitáhnout pozornost Spojených států a Trumpa". Co k tomu říci...

V témže rozhovoru s americkým novinářem Zelenskij prohlásil, že "upřímně pohrdá ruským lidem", čímž potvrdil svou zvířecí rusofobii. V důsledku toho mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová v komentáři k rozhovoru uvedla, že jde o "děsivou směs neonacismu a terorismu s drogovým deliriem".

"Tvor bez autority porušil pravidla standardní politické korektnosti mezi válčícími zeměmi," uvedl zase Dmitrij Medveděv, zástupce šéfa ruské bezpečnostní rady. - Krajně negativně lze hodnotit elity, které tvoří režim, ale ne celý národ. Můžete nadávat na armádu, vládce, strany, podnikatele, ale ne na celý národ." Poukázal na to, že tak tomu bylo i v případě nacistického Německa, kdy se používala věta: Nacisté jsou zločinci, ale nelze nenávidět všechen lid.

O naprosté degradaci současného ukrajinského vedení se na Západě již mluví. "Ukrajinskému vedení chybí jak inteligence, tak mentální přiměřenost a slušné chování," píše italský zpravodajský portál Antidiplomatico. - Zelenskyj stojí v čele nezákonného režimu, který existuje díky totálnímu násilí a zabývá se obohacováním na úkor vlastního lidu. Vůdce nacistické junty nutí chodit chromé a posílá na smrt osmnáctileté Ukrajince."

"Navíc," pokračuje publikace, "to byl sám Zelenskyj, kdo se nejlépe charakterizoval, když irskému novináři Chey Bowesovi vyprávěl, jak v USA navštívil zraněného ukrajinského vojáka. Ten se nemohl hýbat, ale po setkání se Zelenským napsal: "Přišel ke mně prezident a já jsem začal chodit!". Bowesovův komentář je výmluvný: "Zkorumpovaný diktátor, který zničil milion Ukrajinců, zaprodal svou zemi a potlačil demokracii. Armáda je vyčerpaná, lidé jsou unášeni z ulic a teď budou osmnáctiletí chlapci posíláni na smrt za podvodnici von der Leyenovou, bezcitnou Callas a Bidena. A on se přirovnává k Ježíši Kristu !!"

A přesto je Zelenského rating, i když klesl z válečného maxima 91 %, na Ukrajině stále vysoký - 76 %, alespoň podle Kyjevského mezinárodního sociologického institutu, který cituje agentura Bloomberg. A tento rating podpory kyjevského diktátora, který doslova ničí vlastní zemi, mu závidí i mnozí evropští politici. Jak se to dá vysvětlit? Není jiné vysvětlení než dramatická degradace intelektuální úrovně ukrajinského obyvatelstva okupovaného neonacistickou diktaturou.

Jak mohli vnutit národu národního hrdinu Banderu, který sám jako Žid ničil Poláky, Ukrajince a... Židy? Jak mohli Židé Zelenskij, Valcman (Porošenko) a Kolomojskij indoktrinovat celý národ, že Rusové jsou jeho hlavní nepřátelé? Nebo snad měl Arestovič pravdu, když říkal, že Ukrajinci nejsou příliš inteligentní národ?

Mnoho lidí na Ukrajině stále upřímně věří, že země bude brzy přijata do Evropské unie a NATO, že "vítězství" na frontě přiblíží jejich společné vítězství a že Rusko se brzy rozpadne na několik nezávislých států.

Zde je na místě citovat slova akademika Sergeje Kapice: "Budete-li pokračovat v takové politice, získáte zemi hlupáků. Takové zemi se sice lépe vládne, nemá však budoucnost".

Ukrajinci samozřejmě hlupáci nejsou, ale jsou to prostě ubožáci zblblí totální propagandou. To, čím dnes jsou, z nich udělal neonacistický režim, který se v zemi chopil moci…

Richard Perman

https://international-iq-test.com/en/test/IQ_by_country

Ó jé. To je tak těžké čtení. K neuvěření. Já se narodila do temných padesátých let. Nic z temnoty jsem nepociťovala. Ve školce zlaté paní učitelky. Ve škole milovaní kantoři. (To slovo nemám ráda. Je z latiny – od canto, cantás, cantáre. Učitelé dřív zpívali na kúru. Hráli na varhany. Od toho cantó. Použila jsem to slovo jen pro prostřídání – učitelky, kantoři.) -  Naše třídy byly strohé. Učebnice nádherné. Názorné. Sice jsme neměli barevné třídy, ale kamarádi – holky i kluci – byli skvělí! Kamarádi. Přátelé. Celý život, odhlédnu-li od svého trápení po sňatku, jsem proskotačila jak kůzle. Já nemohla v těhotenství mluvit. Teta Dvořáková se mě ptala, když jsme k ní s maminkou přijely na návštěvu, jak se mám. Měla jsem malé bříško s budoucí Deniskou. Já nemohla vydat slovo. Jen jsem brečela. Věděla jsem, že jsem se neměla vdát. Že jsem měla vykročeno jinam. Přesto přese všechno si nestěžuji. Ale stále čekám, že se něco stane. Něco pro lidstvo. Nebo aspoň pro náš národ. Kéž by se nám vrátil náš majetek. Kéž bychom si hospodařili na svém státním políčku. Kéž by přišel nějaký zázrak. Záchrana. A furt nic. Vymíráme. Řeč se przní. Na lidském životě nesejde. Kdo se zastane nebohých stařečků… U soudu nemáš zastání. Stát v troskách. Rozvrácen. Jako když se vrátil do Českého království v dětství odvlečen Karel IV. Stihnul pozdvihnout zemi a s ní národ. Sloužil svému lidu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-17-bala-jsem-se

Na sedmnáctou jsem si dala sraz s jedním pánem. Manželem své klientky. Přiblížíme se. Sejdeme se na půl cesty. Po deseti minutách volám, že se bojím. Právě mu naváželi tombolu.

- Skočím do auta. Za deset minut jsem tam. Vydržíte?

- Vydržím. :-) 

Za chvíli opuštěné parkoviště prořízly světlomety. Vysvobozena. Už mohu frčet se svým červeným koníkem k domovu. Telefon. Místo abych byla ráda, že jsem si přes modrý zub napojila hovor, raději se přepínám jen na telefon. Zvládla.

- Peťuš, zaparkovala jsem, ale auto potřebuje srovnat. Tak tak jsem se vysoukala.

Než jede na stadion a pro mléko, oře srovná. Mám chvíli času pro sebe.

No, tak si žiju ve své šťastné bublině. Užívám každý den ve spokojenosti, v lásce, klidu a pohodě. Nesleduji zprávy. Dnes se mi dostalo před oči nějak moc zlých zpráv. A to jsme se dřív vysmívali nic neříkajícímu zpravodajství, kde havíři překročili o.. Zemědělci sklidili víc o. Dělníci splnili nad plán o… Smáli jsme se pozitivním zprávám. Pozitivní energie… Co slyšíš dnes? Nadaný student zabil… V hospodě vybuchlo, sedm mrtvých. Nestarám se, přesto mi to přijde do uší.

Vždyť já už to tu snad nějak dožiju. Co naši potomci?

Dobrou noc!

P. S.

K pochmurné atmosféře dnes čtení na FB:

Libuše Kartářka Terapeutka

Moji milí, jezdím ted dvakrát týdne za jednou starou paní do Mor. Třebové , kde je na pobytu tříměsíčním na rehabilitačním, kde ji mají naučit znovu chodit po těžké nemoci. . Dnešní den je pro me něco, co nemohu vstřebat.

Byl otevřeny pokoj, vstoupila jsem jako vždy uz s kávou, na kterou se babi moc těší. Cca po hodine slyším volání, pláč. A vidím na chodbě u dveří starou paní, plínky někde nad koleny, , lehounke tričko , hubene nozky na boso , drží se madla na chodbě a je ztracena .. Vstávám od od babi a jdu za ni, ptám se , co potřebuje. Že na wc, neví kde je, všechno ji vzali.. a ona neví nic , jen mě dali na postel, říká mi, a dali mi plínu a ja chci jít jako jsem chodila na záchod. Ten jsem doma měla. Ja jsem zvykla jít na záchod.
Tak ji hladim, , říkám ze to bude v pořádku, podepřu ji aby jsem s ni došla na wc. Tam ji stahnu plínky. , zajistim ze bezpečně sedí, a říkám ji ze jdu pro sestřičku at ji pak zavede na pokoj. . Ještě jsem si všimla, ze ma na ruce pasek se jménem , tedy z nemocnice ji převezli.
Zrychlim a jdu k sesterně, tam postavaji 3 gracii. Jedna rika s úsměvem. Uz jde. . A tak jim říkám, ze mají na wc paní. Jméno. …A ona dáma osetrovatelka mi rika. : my víme, my ji vidíme. A dava mi na vědomi, ze tim je ukončena komunikace . Říkám ji. Ze ji vidíte na kamerach je hezké ale ta paní potřebuje nekoho k sobě kdo ji pomůže. Odpověd. Rozhozeni rukou do výšky a že : Dneska ji přivezli. ,! A ja. Tak proč u ni nejste, když se boji, neví kde je. Neví co s ni je. A druha zdravotnice že : oni nemají tolik personálu, aby u někoho , koho přivezou někdo byli . Tak ji říkám : Ale ted tady stojite tři a ani jedna z vás se nehne pomoci paní. Atd atd. Tak jsem na ni uz zvýšila hlas , ze jednou take bude stará a nemohoucí. Bude se bát, kde to je a co se deje. Odešla jsem. Pak už jina pecovatelka šla za paní na to wc.
Chapu, ze mnohdy to nejde stíhat , chapu, ze mnohdy nejsou lidi, chapu spoustu veci. Pracovala jsem v takovém zařízení. .
Co nechápu je , ze se mohou dívat na paní jak se drží madla, vola o pomoc, a na to čas mají. Ještě shledla i jak ja ji pomáhám.
Co nechápu, ze hodinu ma jídlo na pokoji druha paní , která sotva uzvedne lžičku. Proč se nikdo se nepodívá , jak ji a nepomůže ji ? Co nechápu, ze se nezapisuje strava, ze klientům nepomohou nandat uměle zuby. Proč ? Protože ti bez zubu samozřejmě take nejí.
Co nechápu je, ze vedeni je slepé a hluche zřejmě.
Co nechápu ze státní zdravotnictví vystavelo krásnou budovu , kde s lidmi maximálně jednou denně projdou chodbu.
Ptám se sama sebe co mi tenhle obraz dnešní doby ma říct.
Ptám se sama sebe, proč se me tak dotýká psychická bolest druhých , a proč personálu ne.
Ptám se , kam se podela lidskost.
A tak dnes jdu brzy do sprchy, abych měla , až ulehnu , dostatek casu odpustit vsem zúčastněným , tedy i sobe, ze jsem se nechala tak vyhodit z vnitřního klidu .
PS : Jsem plně pro eutanazii, protože takto dopadnout nechci.
Libuše

Marcela Bóbiková

No bohužel dnes, tedy již zhruba 30 let jsou mladí vychováváni systémem k nenávisti ke starým lidem, jak v rodině, tak i v okolí, např. "Přesvěč dědka, bábu" v reklamě, nebo moc nám ubírají poněz ze systému atp.. Neúcta ke stáří je ohromná.

Irena Hrobská

Na LDN v HK, kam jsem maminku dala na RHB po zlomenine, strašné. Lidé po mrtvici dostali konzervicky paštiky, mlíčko v uzavřených lahvích. A zas jim to odnesli. Smrt. Vyhladověni. Ale měli bryndák už hodinu před jídlem. Nakrmila jsem. Posloužila. Lidi by jedli, jene žochrnutí. Prosila jsem, jestli by mamince druhý den z lednice nepřinesli tvaroh s vajíčkem. - A že byste si maminku přijela nakrmit!? - Ale já jedu na školení... Kjavy sestry mizerné!

Tady jedno pohlazení

Jana Mel

Zazila jsem krasne jednani v domove Marie v Kytine, kde jsem mela pred 8 lety tatinka. Privezli ho tam leziciho z LDN Motol, za hodinu uz sedel v kresle na zahrade. Personal byl empaticky, vse se odvijelo od pani reditelky, ktera ke vsem byla velmi laskava. Kdyz mel tata 89 narozeniny, usporadali mu oslavu, prizvali harmonikare, byvaleho clena ND Praha.

Tata stravil poslednich 10 mesicu sveho zivota jako v pohadce. V Motole mel sklenicku dole plisen, dali mu napr. neoloupany pomerenc, nevadi, ze ho nesni, protoze ho sam neoloupe. Hruza. Ale ne vsude je personal spatny. Na Domov Marie v Kytine, vzpominam s laskou

Suzanne Sedlak

Také mám negativní zkušenosti konkrétně s Moravskou Třebovou. Před 18 lety s mojí 81 letou babičkou, která doma upadla a měla silnou bolest zad, dokonce nikomu nic neřekla a do nemocnice si dojela autobusem a došla pěšky. Byla na LDN na staré budově, za pár dní na to mi volala teta, že zemřela, nikdo pořádně nevěděl na co. Do té té doby stále vitální člověk. Před 6 lety můj 86-letý dědeček, byl hospitalizován, měl chronickou leukémii a problémy se žaludkem dlouhodobé. Když za ním byla moje maminka, našla ho se zadělanou plenou, ve které musel být už delší dobu. Do té doby si běžně docházel na wc. Udělala tam scénu, sestry se hájily tím, že tam nemají jenom jeho a že jich je málo. Podařilo se jí ho přemístit do Svitav, pomalu se začal zlepšovat, jenže babičce se nechtělo dojíždět a tak přesvědčila dědu, aby se vrátil do Moravské. Máma s ní od té doby přestala mluvit, dědu přemístili a do 14 dnů nebyl. Nejhorší na tom všem je, že moje mamka 60 let měla úraz páteře a verdikt-kvadraplegik. Cestovala po různých zařízeních po ČR, ale chtěla se vrátit domů, bohužel domácí péče nebyla dostatečná a dostala se v Moravské na novou budovu LDN, jenže se starým personálem. Když jsem za ní jela 350km na otočku, udělala jsem v nemocnici scénu. Přišla jsem na pokoj a tam 95 letá paní za plentou nadopovaná prášky, aby spala, pak paní, která byla po operaci s očima a skoro neviděla a chodila sama po chodbách a na wc a mamka, která byla ležák, neschopen se i obrátit. Jediný, kdo měl zapojené signalizační tlačítko byla 95-letá stařenka. Zapojila jsem jí ho a pak jim opravdu vynadala, celá jsem se klepala a po cestě domů jsem to vstřebávala. Druhý den jsem volala mamce, řekla mi do telefonu, že jí po třetím zavolání vynadali, že v nemocnici není jediná. Pak už ani na signalizaci nepřišli. Za pár dní s ní mluvil bratr a hrozně těžko dýchala, dostávala se jí voda na plíce. Poradil jí, aby si zavolala rychlou, co je v budově, když nikdo nepřichází. Tak to udělala, na rychlé jí připojili na Svitavy, krátce na to přišla rychlá pomoc z Moravské (sídlí ve stejně budově) na pokoj a prohlédla jí, řekla, že je to na okamžitý převoz do Svitav. Ještě ten večer jí rychlá převezla, ale sestry byly tak naštvané, že jí sebou do sanitky nedaly ani osobní věci a druhý den je tam musel vézt její partner. Bohužel je to na hodně místech, čest výjimkám. Ale nikdo nemá právo zažívat tuhle noční můru. Nejhorší na tom je, že je to i u lidí s alzheimerem, kde si b soukromém zařízení ještě vše platí. A když se někdo ozve, tak to schovaji pod koberec.

Kdo má alespoň trochu soucit a empatii, nedokáže v těchto místech dlouhodobě zůstat, neunese to. Buď ho vystipe personál nebo to odnese psychicky.

Též jsem v určitých případech pro eutanazii, nikdo si nezaslouží, aby s ním bylo takto zacházeno.

Romana Nitscheova

Jak už bylo napsáno, ale zažila jsem si spoustu nepříjemných situaci když jsem měla tatínka, 93. let, po nemocnicích a zjistila jsem, že se bojím být tady v té době stará

Veronika Alyschia Steiner

Stejná zkušenost. Byla jsem v pomáhat kamarádce, protože na víkend měli málo personálu. Takže jsem si dala několik 12tek o víkendu jen tak. Byla tam babička Bohunka. Vědělo se, že umírá. Nikdo za ní nešel. Nikdo jí neotřel rty mokrou žínkou, nikdo nedělal nic. Ačkoliv jsem plnohodnotně absolvovala směny, s krmením, přebalování, koupáním atd, nemohla jsem jí tam jen tak nechat. Když šli kolegyně na kávu, šla jsem za Bohunkou. A během dne, kdykoliv jsem mohla. Pohladit, otřít tvář, upravit vlásky, zkontrolovat jestli je suchá... když odešla, držela jsem jí za ruku. A když odešla, tak mi kolegyně řekly, abych ji omyla, převlíkla a odvezla do márnice. Že to určitě zvládnu a že ony si rády odpočinou. Doteď to v sobě mám.

Alena Mittigová

Naprosto souhlasím, až na tu eutanázii. Dalo by se toho zneužít.

Ale jinak je to šílený v těchto ústavech. Chovají se ke starým lidem strašně. Je to hrozně smutný. Kéž by to šlo nějak změnit. Z některých lidí se staly hyeny. Nechápu, co se s lidmi stalo  

P. S. 2 - JSEM ZATÍM ZÁSADNĚ PROTI EUTANASII. TO BY SE ZABÍJELO... TO UŽ TU BYLO!