Sněženka byla dnes se mnou, Luční, Výrovka, Richterky, wellness :-)
Sen mi ruší řev pil. Vrchol - rozezněl se zvonek ze zvonice kapličky. No tak to je konec. To už musím otevřít oko. I druhé. Lezu.
- Dobré ráno.
Dnes bude krásný den. Sice prý má sprchnout. Ale to horalům nevadí. Rychle Herbalife výživa. Než se zlidštím, uplyne hodina. A do hodiny už mohu kombinovat zdravou výživu s klasikou.
Dávám si kousek sýra, jogurt se semínky, sušeným ovocem, zeleninu, skleničku prosecca. Pytlíček Microbiotic MAX, pytlíček SKIN booster, pytlíček Immune boosteru... Mají tu sypané čaje. Miluji. Sypu do kleštiček a přisypávám náš thermojetics. Potřebuji zahřát a dodat energii. Dnes nás čeká dlouhá cesta.
- Mami, dej mi hodinu náskok.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-28_Budicek%2C_snidane_a_na_Snezku/
Linda běží na Sněžku. Letos Obřím dolem. Hlásí se z kovárny, od polské celnice, z řetězů. Uklidňuji ji, že čekám frontu k lanovce. Vypadalo to na půl hodinky, nakonec z toho byla hodina. Ale uplynula jako lusknutím prstu.
Rozčarování. Při vstupu do prostor lanovky se z lidí, kteří až dosud stáli nacpáni bez rozestupů, stali ROBOTI. Nevěřím. U snídaně jedině bratři z Říše přišli do jídelny a ke stolu s náhubkem. Pro jídlo s náhubkem. U stolu se odmaskovali. Jakmile vstali, nasadili roušku. Přišli ke stolu a u konzumace - zaplaťbůh!! - roušku sundali. Myslím, že by mohli roušku jen nadzdvihnout a raději jíst s nasazenou, přece ne? Jen tak mimochodem - rouška chrání jako pletivo před mouchou.
Vstupuji do haly lanovky. Všichni jak na povel zakuklení. Včetně dětí!!! Jediná bez ochranné pomůcky, která nechrání. Paní u pokladny mi vybírá nejlevnější variantu nahoru na Sněžku. Těšila jsem se, že poprvé pojedu na stařeckou slevu. Tak nic. Karta hotelového hosta mi dává nejlepší cenu.
Jedu v kabince s holčičkou do třetí třídy a dvěma slečnami. Všechny tři s nasazenou ucpávkou přívodu kyslíku. Fotím panoramata. Miluji své Krkonošky. Ještěr z DD by mě opravil:
- To nejsou vaše hory.
Byl to nenasytný prezent. Fuj nelida.
Holčička rozumbrada ukazuje na jedovatý "prstovec".
- To je náprstník. I když je jedovatý, vyrábějí se z něj léky na srdce.
Holka se diví. Dávám další příklady jedovatých bylin, které jsou využívány v lékařství. Dělám vlastně reklamu farmafirmám.
Vystupueme. Linda už je tu. Procházíme poštovnou. Kupujeme pohledy. Dáváme razítko ze Sněžky.
- Mami, podívej, tenhle si zasloužím; pokořila jsem Sněžku. Certifikát o výstupu na Sněžku dne 28.7.2021 1603 m
Loni šla přes Růžovku, letos Obřím dolem. Ta cesta se jí líbila víc. Mně se nelíbí ani jedna. Stačily mi Portášky. Nejsem pokořitel hor nohama. Už jsem ochozená. Kořím je lanovkami. :-) Šlapání na Růžovou horu byl přídavek. A tečka.
Vymyslela jinou cestu dolů, než jak jsme zvyklé. Dnes nepůjdeme po řetězech, ale po kamenné cestě. Mám obavy, aby mě nezatáhla někam do Karpače. Oběhneme si vrcholek a nasměrujeme se na sestup. Někteří lidé nedbají zavedené jednosměrky. Před polskou celnicí vidíme nastupující na řetězovou cestu a pár lidí, kteří šli v protisměru. Víc se mi líbila loni cesta právě po řetězech. Dnes mám nové Adidas, ale začínají mě hezky probolívat klenby. Nespouštíme se do Obřího, ale šlapeme na Luční. Krásná cesta. Nenáročná. Jdeme - nazvala bych to - alpou. Rovnou krajinou lemovanou na obzoru Sněžkou, Černou horou. Pamatuji-li si ze zeměpisu dobře, alpy jsou rovinná pastviska vysoko v horách. Nastupujeme na nádherné hatě. Bílé klády svítí ve sluníčku. Občas spadne pár kapek. Suchou nohou docilujeme majestátní mohutné útulny s charakteristickým jménem Luční bouda.
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/lucni-bouda
https://irenkah.rajce.idnes.cz/20201-07-28_Na_Lucni/
Myslela jsem, že ji za 1. republiky založil KČT jako útulnu; dočítám se, že bouda je tak tři sta let stará. Každý den tu i za starých mých dob pekli rohlíky. Výborné. Skvělé. Bouda je obrovský hotel s prvotřídním i turistickým ubytováním. Vede sem prý nová cesta, po níž jsme přišli. Neumím si vybavit naši cestu na běžkách nebo na lyžích ze Sněžky traverzem po Studniční. Já tu Studniční horu dnes neviděla. (Podle průvodce byla tam v sedle u památníku obětem hor.) Nevím ,kudy jsme sem přijížděli před čtyřiceti lety. Nevím taky, jak jsme vyklusali ke staré Výrovce.
Jsme tu.
- Asi mají zavřeno, povídal pán.
Beru za mohutnou kliku. Otevírám dveře. Ano. To je ten kamenný veliký nádherný prostor. Mohly to být třeba stáje pro krávy... Stoupáme do patra. Krásná restarurace.
- Mami, ty máš v mobilu ten QR kod. Půjč mi telefon.
Vybraly jsme si jídlo.
- Jé, mami, tady je platební brána. Tam nejdu.
Zmizela od stolu.
Beru si telefon zpět. Mailová adresa, pořád se to nelíbí. Zkopírovala jsem ji. Cvakám znovu. Už se to líbí. Dokončuji objednávku. Jo, takhle posílám účtenky taky. Asi za tři čtyři minuty máme jídlo na stole.
- To je jako co? Tak rychle?
Mladý muž se usmívá a přeje dobrou chuť.
Velice milá, vtipná, rychlá obsluha. Skvělé jídlo. Doporučuji zdejší rohlíky. Pečou je podle předpovědi počasí - hodně nebo málo. :-) Na nás dnes ještě zbyly. Ale očekávali sloupce deště. Tak prý jen čtyřicet.... Dávám příspěvky na FB. Číšník jde kolem:
- Chutná vám to?
- S plnou pusou mohutně přikyvuji. Palec nahoru.
- Budete to mít studené!
Za chvilenku se u nás zastavila postarší hezká servírka. Dovolila vyfotit ji. Máte ji na rajčeti. Sympatická. Prý u mluvení s lidmi jí rouška překáží. Je umluvená. Chlubím se, že my jsme objedanly přes QR kód. To prý moc lidí nedělá. A to je dobře. Pěstují z nás roboty. Bez kontaktní. Už běží dál po své práci. Majitelka je právníčka. Tak to nemám obavu z lockdownu. Mám obavu z vystrašených lidí, kteří sem nepřijedou, když bude ten lockdown, že jo? Otroci poslušní nezákonného příkazu svého pána.
Nezákonná opatření, nekvalitní vláda, nezákonný stát! Máme vzory ve vládě! Nedodržovat jejich hru.
To byl zážitek! Objednávka pomocí telefonu s urgentním dodáním. Jdu se mrknout do pošty:
Luční bouda <recepce@lucni-labska.cz>
st 28. 7. 13:58 (před 10 hodinami)
komu: mně
Dobrý den,
v příloze si Vám dovolujeme zaslat Vaši účtenku č. 2747219 ze dne 28. 07. 2021.
Děkujeme Vám za využití služeb naší restaurace.
S přáním hezkého dne
Luční bouda
Pec pod Sněžkou 203
541 21 Pec pod Sněžkou
tel. +420 733740888
email: info@lucnibouda.cz
Sluníčko. Šlapeme dál. Linda má v nohách výstup na Sněžku. Já jen kiláček k lanovce. Na Luční asi pět. Tak teď k památníku obětem hor.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-28_Na_Vyrovku_a_dolu_do_Pece/
Linda vzpomíná:
- Mami, pamatuji si, jak Lojza nesl lyže a jak jsme měli ty řetězy tak nizoučko.
- No tys je měla výš. Ale co já! Já jsem šla v předklonu. Dnes už bych to určitě s dětmi NEABSOLVOVALA.
- A pamatuji, jak jsme nějak přijeli ke staré Výrovce. Sluníčko svítilo. Hráli tady na banjo. Vysoká sněhová týpí. Na nich nasedané děti.
- A dovnitř se lezlo do sněhové díry. V kuchyni tam měli chleba a sádlo se škvarky. To jsme tu jedli.
- A pak jsme sem za dva tři roky vystoupaly s Péťou.
- Jo, to jsem zvracela plíce, to bylo něco strašného. Cestou jsme trhali borůvky, abych se vydýchala.
- No, a tady nás čekala kovová novostavba.
Jo, stará bouda Výrovka se ztratila. Míjíme ji. Zahýbáme po asfaltce do Pece. Tady jsme se spouštěli na lyžích. Ve chvilce jsme byli na Richterovkách a odsud šup ke staré škole, k Horizontu... No jo, ale dnes to šlapeme na tvrdo pěšky. Moje špičky úpí. Kazí mi to dojem z panoramat. :-) Koukám, že jsme mohly jít i lesem. Docházíme pána s mladou manželkou. Je tlustý. Vykrmila ho.
- Taky vás bolí špičky?
- Ne, kolena.
- Mami, musíš našlapovat takhle.
Je mladá, klenby v pořádku. Neumím zasekávat paty do asfaltu. Tiše úpím. Noženky ukloprcané. Ženeme, abychom už už těla smočily do vířivky, abychom využily sauny, horké a studené vodní lázně...
https://www.svobodny-vysilac.cz/2021-07-22-m-misunl-domas_nova-chronologie-dejin-lidstva-5a/
Poslouchám do sluchátek novou chronologii. Pedowood, Hollywood je programování lidstva. Vetřelec ukáže rok dva dopředu v nějakém scifi filmu takhle s vámi zatočíme. Pokud lidi dostanou informaci a nereagují, pak se nemohou divit čipování, lockdownům, znemožnění přístupu ke vzdělání, umírání na srdeční, mozkové záněty po píchanci, k nucení do roušek, zabodání, k velkému resetu; jak ho hezky sepsal šváb Klaus Schwab z rodu Rockefellerů. Samozvaný organizátor ročních vizí pro politiky světa v Davosu. I náš šváb Havlíček měl bichličku s velkým resetem na deskách povysunutou při svém projevu k národu. Tak co? Zatím je ticho před úderem. Něco chystají. Ale tuší, že už končí... A ne a ne se pustit.
Popis naší dnešní trasy zde. K těm 13 km přičítá km na
lanovku a km dolů do města. Babka šlapkala jak za mlada. :-)
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-28_Relax%2C_wellness/
Konečně jsme v hotelu. Rychle mixuji Herbalife a fofrem do wellness osvěžit tělo.
A teď spát Nabrat sílu.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-28_Vecerni_Pec/
Večer se vracíme do hospody Na Peci. Načetla jsem do videika jak info o staré škole, tak info o hospodě Na Peci. Zmiňují se tam o nějakém Hoferovi. Rodina nosičů na Sněžku. Viz časopis Veselý výlet. Hoferovi potomci hospodaří na Portáškách. Znám se s jejich Helmutem. Jestlipak bych ho ještě poznala?
Mají vyjedeno. Vracíme se do Corsa. Tam kdysi dávno - dej mu pánbu věčnou slávu - číšničil náš ubytovatel pan Vaněček. Mívali vánoční výzdobu až do Velikonoc. Díváme se na jejich vilu každý den. V Corso mladá ochotná servírka. Vystudovaný obor provoz služeb. Je tu od ledna. Z Phy. Přes kamarádku. Její mladý kolega z HK. Po třech letech na PF skončil. Vede tu lyžařskou školičku. V létě pingluje. Dobře jsme se najedly. A teď - spinkat. Ráno tu zas bude tlouct zvon z kapličky.
Dobrou noc!