Sněží. Vy jste šťastná, že? Ano, jsem :-)

Pátek. Poslouchám dr. Lebenharta. Byla jsem na dvou jeho přenáškách. Jednou v přednáškovém sále v Kuksu. Po druhé v Kodýmově domě v Opočně. Tam ráda jezdím na Léčivé divadlo Gabriely Filippi. Tam jsem se po jejím jednom z léčivých divadel přihlásila na kurz vidění naslepo s Markem Komissarovem. Díky tomu jsem odložila brýle. Dioptrie – fuč.

Vedle mě sálají kamna. Praskají polena. Odpoledne jsme je naváželi s Petrouškem do bedny. To ještě nebylo nasněženo. Stihli jsme to krásně.

Mám ráda noc. Dobře se soustředím na probírku dnem.

Na půl jedenáctou můj cvičitel a masér. Mám chvíli do jeho příchodu; rozdělávám si malování. Chystám si vánoční přání na příští rok. Cože? Blázen? Ano, ale roztomilý blázen.

Je tu. Nejprve cviky. Ukazuji, co mi jde, jak je to lehké… Vyvede mě z omylu. Ne, koleno musí tlačit do země. A ruka má být tady. A a a. Stejně dostávám pochvalu. Ukazuji mu své cviky na balónu. Sestavy, které jsem cvičila dřív a teď už asi tři roky ne… Učím se jeden cvik. Docela těžký. Starý člověk ochabuje. Je třeba stále posilovat. Zkoušet, co ještě umím. Kde se mi zkracují svaly, protahovat. Za odměnu rozdělává masérský stůl. Na otázku, jestli mě něco bolí, odpovídám záporně. Pokládám se na břicho. Mačká body na hrudníku, na zádech, najednou cítím krásnou bolest. Brnkají mi svaly a svalečky. Ví, co kde zmáčknout. Hotovo. Právě poledne. Volá světlo mého žití.

- Peťuš, pojedu na nákup. Máš velký hlad?

- Jen jeď.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-03-a-budte-tady-hodne

- Buďte tu hodné! Nikomu neotevírejte!

- Dobře.

- A neperte se!

- Dobře! 

- A na stromeček se ani nedívejte!

- Jed už!

Tak jedu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-03-slunce-i-metelice

Zrovna taková metelice. Vločky bodají do obličeje.

Ty naše korporace to s lidmi válí. Hřbitovní svíčka, která stojí jedenáct, je o korunu levnější. Mám jich doma celé plato. Tak to se teda namáhat nebudu. Beru bio špaldu Pernerku. Ty bláho! Za 24? Normálně chtějí třicet. To jo. To beru. Skládám nákup do koše v autě. Ještě si sběhnu vedle k panu Schwarzovi. Lidl a Kaufland. 

Obě značky patří pod německou společnost Schwarz Gruppe se sídlem v Neckarsulmu. Tu vlastní dvaaosmdesátiletý Dieter Schwarz, v posledních letech označovaný za nejbohatšího Němce (po smrti Karla Albrechta, majitele Aldi). Podle žebříčku časopisu Forbes za rok 2021 je Schwarz 38.21. 3. 2022

Stojí tu dva jeho domy na jednom fleku. Proč by ne, když mu to umožnili. Domů.

Dnes zacouvám sama. To se řekne, když ti to pípá a vyhrožuje ze všech stran – máš málo místa. To vím. Pod stáním je místa jak v hodinkách. Ireno, soustřeď se. Nenechej se rušit. Zatím dobré. A co by řekl pán tvorstva?

- Dobřes´ najela, ale teď nehýbej volantem.

Nehýbala. Povedlo se. Dotkla jsem se fošny, která je znamením – jsi na místě. Super. Vystupuji. Zrovna přijel Petroušek. Chválí mě, jak jsem hezky zajela. Pomáhá mi vynést nákup z auta.

- Peťuš? A nevadí ten rejd? Nemám srovnat kola? A jak se mi to stalo, když jsem nehýbala volantem?

- To asi na poslední chvíli, víš? To nevadí. Klidně to tak nechej.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-03-a-byly-hodne

- Holky kočičí! No vy jste hodňousci. A hele, za oknem svítí na chvíli sluníčko.

Fotím protější zahradu.

- Petroušku, nemáme v bedně polena.

- Až budeš ready, řekni.

Dávám do trouby oběd. Venku se tmí, chumelení to myslí vážně. Houstne. 

- Jsem ready!

Než Petroušek naveze kolečko, koupím si lístek na Labutí jezero. Buch, buch. Utíkám odebrat polena. Vracím se k nákupu. Buch, buch, už je zase tady. 

- Ty seš rychlej! Potřebuji si zaplatit lístek na Labutí jezero. 

Zatahuji dveře. Odjíždí pro další várku polen. Povede se mi to teď? Ne. Zas už je tady. Navážíme. Žofka načuhuje. Nemám ráda, když si podáváme polena a pod nimi sedí zvíře. Poleno mi kolikrát vyklouzne. Mourek se jde mrknout, protože se zdá, že začíná padat sníh. Odvážně běží do zahrady. Volá Linda. 

- Teď mě nechej. Skládám polena a nechce se mi odeslat platba za lístek. 

- Já jen jestli jste doma. 

Nakonec si platbu přenáším do počítače. Kontorluji, jestli se mi velký peníz nestrhl dvakrát. Vyděsili mi mailem: Tady si můžete vstupenky stáhnout. - Ty bláho, kolik jich mám? - V bankovnictví vidím jen jednu. Bohudíky. 

Linda přivezla mléko. Od horské krávy. Je kvalitní. Žofie se schovala pod gauč. Poněkud nekvalitně. Její skrýš už známe. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-03-cestou-na-chalupu-a-z-chalupy

Jdu omrknout chaloupku. Do skládku pro brambory a jablíčka. Topidla nastavena, aby se spouštěla.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-03-ven-nejdu-ale-budu-se-divat

- Pojď se podívat na Žofii.

Tak dlouho se pokoušela vylézt na okno u Petrouška, až jí odsunul malý stromeček na parapetu; ten jsem koupila pro maminku. Nějaká čuba jí přestřihla v DD kabel. Měl rozkošná maličkatá světýlka. Těšila jsem s ním lidi při čekání na večeři. Vždycky někdo vzdechl:

- Ten je krásný. 

Zpívávali jsme koledy, povídali si a cvičili. A to se NECHTĚLO! Jsou přeci unavení, ne?

Když jsempřišla na to, že stromeček někdo zničil, řekli, že kabílek s osvětelním mamka přetrhla. Nepřetrhla. Na to neměla sílu. Ani mně se to nepovedlo, když jsem chtěla už roztrhlý kabel přetrhnout. Byly tam fakt skvělé pečovatelky. Zákeřné. Ne všechny. Ale škodič tam řádil jak pirát.

Žofinka si vydobyla místečko na parapetu. Pozoruje bílou přední zahradu. Od sněhu se odrážejí světelné ozdoby na keřích a stromech. Usmívám se. Ona nechce ven. Ona to ale chce vidět. Zvíře ví, co chce. 

Poslouchám TV Šalingrad. Dnes moc hezké povídání, rozhovory s nám známými lidmi ze Šaliny. Renata Bernardi vysílání doprovází videem z její zahrádky. Ptáci, veverky tam mají hody. Dokonce ostražitá sojka přiletěla. Nasypala jim tam i lískové oříšky. Jakmile přiběhla veverka, všichni ptáci uletěli. Odběhla, vrátili se. Ty naše zrzavé zlodějky mají oříšky pozastrkané po celé zahradě. Jestlipak o nich vědí?

V chatu jeden pán cituje Nesládkovu báseň Srdce. Aktuální pro žití tehdy i dnes.

https://librinostri.catholica.cz/download/SlaZvAZvonk-150dpi.pdf

Zvony a zvonky
Josef Václav Sládek

Srdce

V změnách života

Jak noc a den a mrak a jas
a krutá zima, jaro zas
se vystřídají spolu,
tak v lidském přijdou životě
den radostný, den v trampotě,
pak mír po každém bolu.Dnes všeho máme dostatek
a zítra vchází do vrátek
nám hlad a nouze krutá;
dnes jsme jak růže červená
a zítra větrem zlomená,
neb mrazem ožehnutá.Ted s rodiči jsme milými
a sestrami a bratřími
a po letech tak sami!
Po listu list, po květu květ
nás osud roznes' v širý svět
a Bůh jen zůstal s námi.Však nezoufej a bázně nech,
On v utrpeních bude všech
tě sílit dobrotivě.
On stokrát vrátí, co vzal dnes; —
jen pracuj, doufej, věř, — a nes,
co určil, trpělivě!

Píšu mu, že je to jedna ze tří sbírek pro děti. ZLATÝ MÁJ, SKŘIVÁNČÍ PÍSNĚ, ZVONY A ZVONKY. Výbor ze všech tří sbírek vyšel pod názvem Zlaté slunce, bílý den s překrásným sluníčkovým obalem. To sluníčko je holčička s culíky okolo hlavy jako paprsky.

Zvony a zvonky
Josef Václav Sládek

Probuzení

Lesní zvonky

Ó zvonky, zvonky, zvonky,
ty modré zvonečky!
ty ve dne nezazvoní
květnými srdéčky.Leč v noci, v noci, v noci,
když měsíčný je svit,
tu víl svatební průvod
vyjíždí na pažit.Na křišťálových vozech,
zlatými kolečky;
tu zvoní, zvoní, zvoní
ty lesní zvonečky.

Zvony a zvonky
Josef Václav Sládek

Věnování

Zvony a zvonky

Jak pohádkových zvonků rej
vám radost v srdci zvuč a hrej!Jak zvonky kvetou podle cest,
ať květů pln váš život jest.Jak zvonů slavný hlas, — váš duch
spěj k vysokostem, kde dlí Bůh.Jak hodin zvuk, aťs bohat, prost,
tě volej práce, povinnost!A vzhůru vždy! — když v bouřnou noc
zvon vlasti zazní: "Na pomoc!"

Verše pro děti. Jestlipak rodiče čtou?! Ne, jak říká dr. Stránský: Nechají je konzumovat návykový heroin – tablety, mobily. Viz včera.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-03-nocni-kontrola

Petroušek se už dávno vypravil počítat ovečky. Mně to nedá. Venku nachumelilo. Jdu se mrknout, jestli kamínka v chatičce spínají. Brouzdám se bosa sněhem. Moc příjemné. To mám tak ráda! Žofie vybíhá se mnou.

- Pojď domů!

- Nejdu. Ještě se proběhnu.

Usedám k počítači. Ano. Buch, buch na okno. Zvedám se. Chlupatinu už asi zebou packy. A to byla venku pět minut.

Jdu spát. Venku ještě svítí zahrada. Za pět minut se světla vypnou.

Můj mladičký cvičitel mi dopoledne řekl:

- Vy jste šťastná, že?

- Ano. Jsem.

Dobrou noc!

P. S. Při kontrole textu tu vymňakuje Žofie. 

- Co chceš?

Vím, co chce. Jít ven. Dělám, že nevím. 

V krabici si hraje hlučně s hračkou. Otáčím hlavu. Slyším zvuky pití. Ale hodně hlasité. Zdvihám se. Mourek leží za křeslem. U misky a konvičky nikdo nepije. Ale mlaskání se ozývá. 

- Jedeš! A mazej!

To chtěla. Drzka drzá si vyskočila na varnou desku. Na chladnoucím svařeném mléce se tvoří smetana. První škraloup jsem totiž odjedla. ´Žofie se sebeobsloužila. Je venku. Jsem zvědavá, jestli zabuší na okno, než pozhasínám dům. Tak ona si vyskočila do samoobsluhy! A to na varném ostrůvku mám pod miskou k rozmražení hovězí hrudíčko na kočičí snídani. To svět neviděl!