Sněžný. Ne. Zasněžený. Taky ne. Aprílový

Krátce. Raduji se. Důležité sdělení. Ať je člověk sám nebo ve dvou nebo v houfu, vždycky je důležité, aby se radoval. Protože i když je sám nebo ve dvou, někam patří. K někomu.

Ještě ke včerejšímu Hody, hody, do provody. Většinou se píše doprovody. Z neznalosti. Intuice mě vedla k psaní substantiva s předložkou. Ve stáří se intuicí řídím. Automaticky. Jakmile zapojím rozum, jsem vedle jak ta jedle.

https://archiv.protisedi.cz/article/hody-hody-do-provody-co-byla-provoda

Slovo provoda je starý název pro tzv bílou neděli (první neděle po velikonocích). Říkalo se jí i provodní neděle. Ovšem původ tohoto slova je ještě starší - označovalo starý pohanský svátek, velice bujarý. Jednalo se o jakési jarní dušičky, tedy oslavu zemřelých. Předkům se tehdy úcta vzdávala spíše veselými mejdany než tichým usebráním se.
Další informac eo původu slova a jeho variantách najdete v časopise Naše řeč.
A Zdeněk Smetánka v knize Legenda o Ostojovi uvádí: "V pozdějším (křesťanském) pojetí se pojmenování Provoda přesunulo z individuálních pohanských oslav na část křesťanské oslavy Velikonoc. Konkrétně na první neděli po Velikonocích, zvanou též Provodní (nebo také Bílá neděle Provodní). Některé zdroje uvádí, že původní znění říkadla bylo "Pomni hody do Provody". Pokud je to pravdou, můžeme již mnohem více poodhalit význam této říkanky. V překladu do současného jazyka bychom totiž řekli Nehoduj do první velikonoční neděle."

Více na:

https://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=7649

Dopoledne uteče švihnutím proutku. Telefon z DD. Dnes jsem se nelekla. Nejde proud. Setkáme se po obědě.

Pracuji. Před dvěma měsíci se mi povedl kousek. Zapomněla jsem na všechny platby. Měla jsem je odeslané virtuálně. V hlavě. Další měsíc mi volali, jestli jsem už odeslala... Ještě asi dva dny jsem lehkovážně otálela. Když mi volali další, jestli jsem nezapomněla, zpozorněla jsem. Neodeslala. Já neodeslala jeden měsíc ani jednu platbu. V minulém měsíci vše dvojmo. Vše OK. Poučena, dnes poplaceno.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-06_Snezi/

Venku zima jako v psírně. Sněží a sněží a sněží. Kouzelné. Ale v dubnu nežádoucí. Proč ten mrazák nepustili v prosinci? Už vím, mejdany se nekonaly a nikdo se nezpil tak, aby výrobník sněhu nechal spuštěný přes míru. :-)

Dvě. V půl šesté školení pro klienty na téma pohyb. Tak - jak? Mamka, nákup, školení, porada, půlnoc.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-06_Maminka/

- Mami, včera jsem ti poslala po Lindě beránka a kytičku fialek.. .

Prý jí to někdo snědl. :-) O to bych ani tak starost neměla, jako o to, že nemám přehled o jejím oblečení. Mengelce by to vyhovovalo. Tak ne. Malá bílá gestapácká mrcha. Neměla bych přehled o ničem. To by se jí líbilo. Izolovat mě. Však se na ni taky vaří voda. Chci vědět, kde a jestli vůbec má maminka ještě svůj fialinkový svetr. Mám obavu o jednu věc, ale nechci konkretizovat, nevím, jestli škodička a ničitelka ještě provozuje svou činnost v našem ústavu.

Ukazuj mamince okna s velikonoční výzdobou. A sněží. :-) Jarek Nohavica by měl téma na další písničku s názvem Ladovská zima 2.

Ukazuji vločky. Jen vystrčím nos, už přibíhá odněkud kocourek. Zdraví mě. Tulí se. Žaluje. Zrzečka doma. On mrzne venku. Hladím ho. Tak rád by se vetřel dovnitř. Herdek, že bychom ho tu nechali? Ne, to není dobrý nápad. Jednak by někomu chyběl, dvojak až by přijela příště Kitty, kleplo by ji.

Chvíli luštíme. Prokládám informacemi o zlodějnách ještěra slizkého. U mamky máme asi tři nebo čtyři knížky křížovek. Na nic. Zašpérovaných. Šmejd. 

Vysvětluji mamince, že kdyby šla ven, vrazili by ji na samotku mimo své prostředí. A ještě špejle. A NAVÍC PROTIZÁKONNĚ. PROTOŽE TU JSOU PARAGRAFY! NOUZOVÝ STAV - PROTIZÁKONNÝ! Roušky a zakrývání dýchacích cest - poškozuje zdraví. Tolik lidí nablblých. Tolik lidí vygumovaných. Tolik ovčanů. Kdy se z té kaše vybabráme!?

Vyprávím, jak mladí staří muži zešedli a jak Péťa tvrdil, že on ne. Maminka se srdečně směje. K smíchu jsem ji přivedla i u čištění okýnka od kamen.

- Mami, víš čím čistím sklo? Namočím papír v popelu, vypískuji saze. Sklo nacákám octovou vodou. Mami, Nella mi říkala, že lije ocet i do myčky. Místo leštidla. Mamko, jednou jsem si ocet nalila do drahé napařovací žehličky. Ona se mi rozpustila. Crčela z ní voda.

Mamku chytil smíchový amok. Tak už se moc dlouho nesmála. Kolik let? Nic nepotěší člověka tak, jako neštěstí druhého. :-)

Vzpomínám, jak to bylo v dětství. Zpívám mamince Dřív než hřeb do dřeva vlez... Tu Werichovu písničku s vtipným textem jsem učívala děti ve škole. A jak krásně se velmi těžký text naučily. Vábím z maminky písničku. Vybíráme dětskou Pec nám spadla. Péťa je tu z rachoty. Slunce mého žití! Přichází s písničkou na rtech.

- Mami, jak se jmenoval tvůj manžel?

- Jaroslav.

- Ne, ne, to byl tvůj bratr.

- Herdek, tak jak nejmenoval? Karel?

- To byl tvůj strejda, to byl bratr tvé maminky. A co takhle Oleg?

- Jo, jo, to jo, to je vono!

Raduje se, že jsme na to jméno jejího manžela přišly.

Mami, my jsme po dědečkovi pojmenovali jednoho potomka. Víš kterého?

Připomínám synovce. Ale neříkáme Oleg. Oslovujeme ho Olik.

Vyzvídám předměty ve škole. Mluvnici, počty... Nemůže si vzpomenout na psaní.

Mami, už jsem tě osobně neviděla čtyři měsíce. Ten fašistický stát jak si to zařídí. Buď zasahuje do integrity člověka proti mezinárodní smlouvě o biomedicíně, nebo zakáže. Tečka. Stesk nestesk. Smrt nesmrt.

Říkáme si dětskou říkanku. Snažím se, aby maminka zpívala, mluvila. Dnes jsme měly hodně času.

 Děkuji. Bere mi to čas z podnikání. Nelituji. 

Uháním ještě provozovat oniománii. beru si na krk roušku. Vymetám TESCO - mouky. Drahé. Výběr. Chci obchůdky, Chybí mi to. Ještě vyjíždím na kopec. Kaufland. beru kytky ve slevě. měla bych je ještě nasadit. Dnes už nenasadím - jako Kemr. Už minutu běží školení s dr. Bajerem. O pohybu. Hned kurz výživy. Porada... 

Nákup uklízím z části. Zbytek - zítra. Taky den. Půl třetí

Dobrou noc!