Sníh! Modrá! Zelená! Zlatá! Letím!

Půl deváté. Ještě na chvilku zavřu oči. Chtěla jsem být v devět pod modrou kopulí. Jak jsem si tohle mohla naplánovat?! Než nakrmím kočky, vyčistím okýnko u kamen, než se ustrojím… Ty bláho, zas je jedenáct. Jedu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-01-21-ranko

Buďte tady hodné! Nikomu neotvírjte! To platí hlavně pro tebe, Žofko!

Cestou si počítám, o kolik dřív dnes budu doma, abych obstarala Petrouškovi oběd.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-21-na-bezkach

Poledne. Zvoní Peťulka.

Peťuš, už dojíždím první kolečko. Jsem tu od půl dvanácté.

Vždyť sis plánovala na devátou.

Plány se plánují, už běžím. Ahoj!

Dnes mi to běží samo. Jedu si ve své včerejší stopě. Jsem tu já, sníh, modrá a zlatá. A čárující letadla. Ireno, utíkej. Modrá se za chvíli změní v šeď.

Než si pustím vyprávění Mojmíra Mišuna o apokalypse asi před dvěma sty lety, o takovém gryndýlku, který se tu děje pravidelně, hodím si Lenošku Iva Šmoldase. Čí hlasy slyším? Nějaká hérečka vypráví, že si ji muži chtějí vzít po měsíci. Nebo snad po týdnu? A že jediný Pomeje, dej mu pánbu věčnou slávu, ji přemluvil. Aha, Kuklová. Minulý rok tu hrála. Naši ochotníci hrají daleko daleko profesionálněji. Ano, je to Kuklová. Další hlas je mi povědomý. Ivo Šmoldas pozval svého syna Libora. Dozvídám se, že je kytarista, že pokud se vypraví hrát do Austrálie, bere s sebou rodinu; zůstávají tam déle, než je jeho hraní. Třetí hlas – zpívá píseň s hezkým textem – aha, to je Gerendáš. Vypráví, jak začínal v Karlových Varech jako stopař vody. Mikrofon na asfaltu, sluchátka v uších. Jednou měl nalézt šumění prasklé vody. Hledal v noci, aby ho nerušil zvuk aut. Druhý den nahlásil největší karlovarskou křižovatku. Poslali ho tam další noc znovu pro ubezpečení. Šel najisto. Když vykopali dvoumetrovou díru, voda nikde, všechno suché, dal výpověď. Chvíli dojížděl do Phy. Semafor. Líbilo se mu. Mládek ho stále lanařil.

Pojď ke mně. U mě si vyděláš na byt.

Ze Semaforu se mu nechtělo. Jednou odešel. Nebo z Ypsilonky? Za první koncert u Mládka měl 850 korun.

Za tohle si koupím byt, jo?

Ivan ho přesvědčoval. A fakt, asi třetí koncert už to finančně začalo být dobré.

Gernedáš vzpomíná na průpovídky hlavně, abychom si tu ostudu nepokazili. Hraješ den zde dne hůř. Dneska jsi to zahrál jako pozítří.

Mládek prý na jevišti pomlouval na jevišti své kolegy. Nějaký Kalhous měl hlavu koleno. Mládek vždycky bodoval, že kdyby se Kalhous postavil na kufr, mohl by hrát razítko. Jediné, co neunesl, když ho Mládek přirovnal ke Spejblovi. Hledám jeho jméno. Zdeněk Kalhous. Řehtám se teď. A v lukách mě to vystřelilo v dráze. Smích – obrovská energie. Druhé kolo letím jak drak. Křídlatý. Sluníčko je stále ještě v převaze. Ale včerejší modrá se pomalu mísí s bílou z letadlových čar. Pozoruji stromy, jejich ojínění. Kousek mé stopy přejel traktor. Asi tady byl u krmelců. Tam u lesa se maličko bořím. Je to bezva. Měkké. Příjemné. Na sluníčku je mi vedro. Ve stínu lesa jsem ráda, že jsem nabalená.

Poslední pole. Poslouchám, jak nám předělali dějiny, někde někoho šoupli o dvě stě let do středověku, někomu upravili příběh… už je mi jasná ta fotka s mnoha dětmi. Viděla jsem ji asi před rokem u Ivanky Marešové. Řady řady řady dětí bez rodičů. Noví osídlenci zničených území. Bez paměti rodičů. Velikáni vyhubeni. Nemohli zde žít. V Mendělejově tabulce by měl být na prvním místě éter. Ani nevím přesně, co to je. Étericiká bytost… Napadl mě ten velikán, po našem obr. Je to tak patnáct dvacet let, co ho ukazovali v TV. Měl obrovské nohy, velkou postel… Narodil se normální ženě. Jojo, lékaři to nazývají porucha DNA. Tak určitěéé. A co to fotky policejního sboru. Vpředu malí, za nimi mentoři, duchovní rádci ve velkých uniformách, s velkými zbraněmi. V té době tu žili i velcí koně, psi, kočky. T jsou věci, to jsou věci.

Dnes jsem to zvládla velice rychle. Od půl dvanácté do třinácti patnácti. Jestlipak budou ještě tak skvělé podmínky. Sportovní výživu na posílení svalů. Uložit lyže. Spouštím se dolů. Stavuji se v Kauflandu. Kupuji cibuloviny. A rychle domů vařit.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-21-vynikajici

Stíhám upéct bagety. Ráno jsem si rozkvasila kvásek. Pěkně nabublal Obědváme pozdě.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-21-na-vylet

Večer. Nádherné barvy západu. Jako když nám na gymnáziu při chemii chemikářka ukazovala plamen různých chemikálií. Modrý. Zelený, červený… Tak takový je dnes západ. Jedeme si k Lindě pro šunku. Poslala paní spolumajitelka. Dnes do horské pustiny nejedeme známou cestou.

Lindo, my jsme se ztratili.

Péťa bublá, špatně jsem mu poradila. J

Cestou domů zlobím.

Petroušku, tobě to ale svítí!

No, jen na potkávačky.

Dnes nebrbláš jako minule, jak mi nesvítila žárovka.

Tvé auto nesvítí tak dobře.

Chce to asi koupit silnější žárovičky.

Ne, máme oba stejné.

Jmenuje nějaké XY sedm deset…

Zase jsem se něco dozvěděla.

Jdu spát. Bylo to tu překrásné. V přírodě. V pohybu. Ve smíchu. Svobodně. V letu.

,