Snový. Ne - o snech
Červenec. Dětem už kalendář ukusuje dny z prázdnin. No! Paradoxně po roce a půl nucených prázdnin by možná rády některé šly do školy i teď. Vždycky jsem mívala ráda týden před vysvědčením. Uzavíraly se známky, písemky dopsány, odevzdávaly se učebnice, maturanti už opustili školu, suplovalo se porůznu, když třídy odjely na výlet... Vonělo to senem, prázdninami, volností svobodou, bezstarostností, odpočinkem. Neměla jsem ani tuchy, že už v době před svou maturitou, bylo patentováno něco, jako ovládaní mysli... Dnes bych měla být dvojnásobně svobodná, důchodkyně, navíc prázdniny. Ale ne, stále jsem ve střehu. Proč tolik lidí před dvěma dny omezili na sdílení na FB? Co si chtěli ověřit? Proč to udělali? Mnoha lidem za sdílení ztraceného pejska prodloužili ban (to slovo se mi nelíbí) ještě třeba o den. Neserióznost.
Dnes jsem si šla lehnout za svítání. Musím se dospat. Sice lezu brzo, ale dnes si určitě vlezu zpět do vyležatého sarkofágu. Jen okouknu kočky, beru ntb. Jdu se uložit. Mám předsevzetí, že si něco přečtu, abych mohla zavřít aspoň jedno z jednapadesáti otevřených oken. Jenže je jenže. Spím. Rychle se propadám do snění.
Sen. Bloudila jsem chodbami DD. Vypadal jako škola. Ale byl to DD. Měli tam na vysokých starodávných dveřích s mosaznými klikami obrázky, na chodbách ukazatele, nápisy k orientaci, ale ve třech jazycích. Divné. A pod každým ze tří nápisů dokumentační obrázek - myslím, česky, polsky a ten třetí nevím. Nápis - slovo, třeba koupelna a pod tím vana. Třikrát stejný namalovaný rozkošný obrázek. Jenže čeština nebyla na prvním místě. V bludišti chodeb jsem hledala maminku. A ne a ne ji najít. To je jasné. Symbolika - už ji nikdy nenajdu. Ač se vždy divila:
- Jaks´mě tady našla?
- Mami, vždycky tě najdu všude.
Kolikrát jsem si už od jejího odchodu řekla, jak jsem byla naivní. Už nikdy ji nebudu hledat a taky nenajdu - na chodbě, v pokoji, v jídelně, v kapli, venku. To bylo moc jednoduché. Mami... Už nikdy!
Až jsem v tom snu došla k bufetu. Bufet v mamčině DD neměli.
(Pokud tuhle větu čte reptilián, kterému svěřili po rozkradení zdravotnického hoĺdingu trafiku ve formě ředitelské sesle v DD, ano, ten nelida, kterému na lidech vůbec, ani maličko, ani trošičku nezáleží, vím, že si pomyslí: Zase říká mamčin DD. To není její. To je můj DD! Jo, byl to slzký uhlazený zloun. Když jsem řekla mamčin pokoj - opravil mě, že to není mamčin pokoj.) Jen tak mimochodem - maminčinu smrt vyšetřuje kriminální policie. A věříte, že ani nezavolal, aby projevil účast? Nebyl schopen napsat kondolenci. Ta se mi do ruky dostala tři dny po maminčině pohřbu. Ale jeho podpis na ní nebyl. Tomu se říká neúcta. Neurvalost. Bezohlednost. Nebo - mamka by použila slovo ohlozek. Lidský ohlozek. Jo - v ruské litratuře bychom našli také označení. Zbytečný člověk - lišnij čelavěk, лишний человек. Puškin, Lermontov, Turgeněv.
Mám ráda krátké věty. Nepoužívám ráda souvětí. Minulý odstavec - nepřehledná hrůza. Pardon!
Vzpomínáte na hodiny ruské literatury? Typickou postavou tohoto typu je Oblomov ze stejnojmenného románu Ivana Alexandroviče Gončarova, nepojmenovaná hlavní postava Dostojevského Zápisků z podzemí, Pečorin v Lermontovově románu Hrdina naší doby, Rudin ze stejnojmenného románu Ivana Sergejeviče Turgeněva a zejména Puškinův Evžen Oněgin.
A já se s ním setkala osobně.
Zaslechla jsem ve snu asi Lindu nebo nevím koho.
- Vidíš, Irenka uvařila čaj.
Iva mi řekla:
- Mamka už nemá postel. Ale na tuhle noc ji tam ještě nechali přespat. Noční stolek už byl prázdný. Už tam neměla nic.
Třeba se to týkalo té poslední noci. Maminka už neměla nic. Jen andílka. S krásným vzorečkem. Nechali ji ve FN ještě jednu noc přespat. Zavolali nás, abychom se rozloučili. A maminka tu noc ani nespotřebovala. Odletěla ve čtyři hodiny deset. Možná to bylo myšleno v mém ranním snu.
Vzbudila jsem se. Kam jsem se to vypravila ve snu? Nebyl to noční sen. Platí? Pár symbolů chápu. Někdo mi říkal, že tu mamka po smrti bude - jsem zapomněla. Kolik? Čtyřicet dva dnů? Dopočítávám dny od 21.5. do dnes. 45 dnů. Nevím. Možná už se vzdálila její duše. Stejně s ní hovořím.
Než si mě Petroušek vzal, stále jsen procházela byty, hotely, pokoje, domy. Noc co noc jsem zkoumala cizí stavby. Měli jsme tehdy tři víkendy ředitelského školení. Dva v hotelu Horizont v Peci. Třetí termín byl někde za Phou v krásném penzionu. Pamatuji si, že jsem se doletěla podívat, jak to tam vypadá. Starožitný tmavý nábytek. Týden před školením jsem se vdala. Certifikát z peněz EU - tfujtajxl - zněl už na nové příjmení. Ten nábytek neodpovídal vůbec skutečnosti. Jo, a ty tři víkendy - skvělé školení! Jen ta značka EU vzdělávání na certifikátu. Občas se jdu do šanonu mrknout, co znamená, když je někdo stavitel, zedník, co se mu přihodilo... Když je někdo záchranář, hasič, pečovatel... Co se mu v prenatálu nebo v dětství stalo.
Tehdy jsem se dozvěděla, proč jsem si zvolila k namalování Popelku. Ony všechny ty nebožačky - Karkulky, Popelky, Sněhurky - byly nesmírně silné ženy, které si šly za svým. Věděly, co chtějí. Svůj obrázek tam mám v deskách schovaný. A dobře vím, co o mně vypovídá. A taky jsem se dozvěděla, proč ty sny před svatbou. Mozek v noci přestavoval. Chystal se na nové období. Z Prokopové se stala Hrobská.
- Ireno, teď vám ty sny skončí.
A opravdu. Skončily.
Než jsem šla do důchodu, měla jsem sny o cestách. Šla jsem například pěšky po cestě od Náchoda. Je neustále zacpaná auty od hranic. Ale vykračovala jsem si bezpečně. Někde jsem z cesty vystoupala na taneční pódium. Bylo hned u cesty. Svítila tam barevná hudba. Právě začalo sněžit. Tak jsem se tam schovala. Jindy jsem šla ve vesnici, kde jsem naposledy řídila školu, po cestě z travertinových kamenů. Teda aspoň myslím, že to byl travertin. Mohl to taky být vápenec nebo pískovec. Takové hezké velké hnědé lámané kameny. Po tomhle chodníčku jsem šla ulicí, která se v té vesnici v realitě vůbec nevyskytuje. Kráčela jsem do mírného kopečku. Na obzoru jsem čula moře. Hezké sny o chodnících, cestičkách, stezkách. To byla příprava na odchod do důchodu. :-)
V ranním snu jsem říkala:
- Irenka, to vím, ta mamce vaří šípkový. Ona je hodná.
Skutečná pečovatelka Irenka? Jedno velké srdce. Hodný člověk. Anděl. Sloužící. Srdečná. O mamku pečovala unikátně. Ano, vím, všechny pečovatelky byly v DD hodné. Dokola je vyjmenovávám. Vážím si jejich práce. Dana, Simonka, Květuška, Petronilka. Pilné včely. Vybraly si náročnou službu. Obdivuji mladé - Irenku, Kamilu, Ivanku... Možná se mám v myšlenkách odpojit od škodiče. Leží mi v hlavě. Co tam dělá? Proč ubližoval? Mstil se kvůli mně? Odmyslím-li škodiče, ničitele věcí, rozbíječe, tak všechna čest a sláva pečovatelkám a pečovatelům. Mám zapomenout? Přervaná světýlka stromečku, rozřezané kožené provázky u nových beránkových bačkor, dvě rozbité sklenice medu, ztracené věci... A co když škodič mamce ubližoval i fyzicky? Proč mi poslední den řekla:
- Támhle s tím člověkem jsem se prve porvala.
Nevím, co mi ranní snění mělo zvěstovat.
Dnes slaví narozeniny náš vnouček. A Drahuška ze Šumperka. Vedle Aranky, Blanky, Hely, Ivanky, Jarušky a dalších - věrná čtenářka.
Draha Hraničková - zas napsala:
Krásné počteníčko. Radostné
Tvůj vnouček, bratrancova žena, bývalý kolega, já a možná někdo na koho jsem zapomněla. My všichni slavíme 5.července na Cyrila a Metoděje
Moje kamarádka zítra na Mistra Jana Husa. Je o necelý den mladší než já
Poznamenala jsem pro jistotu:
Irena Hrobská
Pozor na ty dva - Crha a Strachota. S jakým nadšením jsem o nich vyprávěla v hodinách literatury bludy. Přišli nám rozvrátit na cimpr campr naši slovanskou vzdělanost, naše obrázkové písmo, bukvy... Čítávala jsem ze Zakon sjudnyj ljudem; vůbec mě nenapadlo, jak zle působím na studenty. V kostce: Nepodvolíte-li se křesťanství, bude vám useknuta ruka, odebrán majetek, půjdete do otroctví... Hm, zatemnělou mysl jsem měla. Proto Strachota - báli se...
Pro Drahušku:
Dnes jsem si přečetla ze svého psaní ze 4.7.2018
Včera jsem se dozvěděla, že rak je neverbální, pocitový; prožitkový, znamení o lidské duši, bohatství psychiky; znamení raka si nese něco dětského. Jsme zranitelní díky důvěřivosti, jisté formy nevinnosti, čistoty. Raci jsou z velkého světa stále vykulení. Ženská polarita má ve znamení raka jedno ze svých nejčistších nejvýznamnějších vyjádření. Rak je nejlidštější znamení. Býti člověkem a býti rakem - je tu překryv.
Ano, kardinální znamení, kde je rak, tam něco začíná. Jo, i dnes. Před dvěma hodinami. Začal nový den. Jdu se na něj přichystat. Ať jsem čilá račice, přeju pro dnešek:
Dobrou noc!