Sobota. Jenže celý den už neděle :-)

Sobota. Už se to tu začíná rýsovat. Před týdnem a dnem jsem dovymalovala poslední prostory... Týden myju, blýskám, vyhazuji, třídím, gruntuji, přerovnávám. Zestárla jsem. Mezi prací odpočívám. 

Hledím do statistiky. Oj, byl víkend, to vás tu ale bylo! Děkuji za přízeň. To by mě zajímalo, co si tak říkáte, čtete-li mé hlouposti, plky, názory. Pod psaním si vracím a vracím 

https://www.youtube.com/watch?v=c4-IBPGsWyU

Až k večeru jsem se dozvěděla, že je neděle. Hm. Každý den něco popletu. Zajímavé, že jsem o den déle. Celý život, pokud jsem se o den zmýlila, jsem byla o den vpředu.

Dnes: umýt, nablýskat digestoř, ozdobit stojan s květinami, umýt lustr. Umýt - pokud to stihnu ostrůvek, police nad linkou... Upéct koláče. Ireno, máš velké oči. Budeš ráda, když to zvládneš bez koláčů. Po posvícení. Trapné. Ale mně to nevadí. Blíží se svátek patrona Země české. 

Ráno. Jsem tu sama. Mourek čeká. Petroušek v práci. Neženu se. Zajímavé, že dnes není Tobogan. On byl totiž včera. Ještě stále žiju v sobotu. Až do odpoledne.

Sedám k počítači. Hledám runu dažbog. Píšu:

Dobré ránko všem! Sluníčko už jede ve svém kočáře. Hledám runu dažbog. Dostávám se na runovou stránku. Prý mohu položit otázku. Dávám si otázku - kdy nastane mír, kdy se spojíme jako lidstvo, kdy bude patrné vítězství. Odpověď mě neuspokojila. Přečetla jsem si ji znovu. No jo, je to odpověď na to, na co jsme se zeptala.

Pokud si vyberete tuto runu, znamená to, že jednota, spojení nebo partnerství je na dosah.

Raduji se. Spojujme se a mějme oči dokořán. Využijme svou intuici. Jdeme v současnosti po minovém poli...

Všechno dobře skončí.

https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Da%C5%BEbog

Včera skončily volby. Nesleduji, kdo zvítězil. Vůbec mě to nezajímá. Ani trošku. Svět se bude točit dál. Ti, co usilují o přivedení naší země zugrunt, se budou snažit, seč mohou. Pevně věřím, že se jim to nepovede. Vím konečně, že se změna nezačíná odshora, ale tady, od nás, zdola, nenápadně. Tvořením držav.

Ireno, dělej, máš toho hodně před sebou. Za chvilenku je tu Peťulka. Dnes budeme jíst venku. Už je tady.

- Páne jo, tys´ tady s tím hnula. Máš pochvalu. ´

Jak to může vidět? Je to neviditelná práce. Přece nevidí, že jsem všechno otřela, přerovnala, upravila, chytla jsem velkého dlouhonoháče. Nechci tady mít ani jednoho. Miluji přírodu, ale pavouky ne. Pomalu, systematicky jedu. Ale konferenční a odkládací stolek stále čeká na ordnung. Zítra ho protřídím a odvezu na své místo. Maňana. Písnička z mé puberty na Rádiu Luxemburgh. Měla jsem tu stanici naladěnou na našem starém rádiu. Usínala jsem. Maminko, nevypínej mi to ještě... Mami, ještě hrají Maňanu... - Maminka nevypla, počkala, až usnu. Mami, chybíš mi. Dnes už se všechno naprogramuje. Kdy chceš zapnout, vypnout. Mami, ale já bych si přála hodinku s tebou. Třeba tehdy. Nemuselo by to být dnes. Kdyby dnes, sedly bychom si vedle sebe na naši novou květovanou sedačku. Mami, vždycky jsi říkala: Dokud ti to nepochválí maminka, nemáš z toho radost. - Pravda. Loni v únoru jsem se chystala na běžky. Zavolali, že už jsou skoro tady. Přivezli... Stále jsem doufala, že si tě ještě jednou na vozíku přivezeme sem, k nám. Že ti ukážu, jako hospodaříme na tvé zahradě, jakou máme nádhernou sedačku... A ty bys řekla: 

- No, ta je teda nádherná. 

Tak kdyby mi dovolili být na hodinku s tebou tady a teď, sedly bychom si vedle sebe. Cítila bych teplo tvého těla. Dala bych ti pod hlavu podhlavník. Víš, ona se může dávat kam ho chceš. Držely bychom se za ruce. Rychle bych ti řekla, co se za ten rok a půl odehrálo. A ty bys mi prozradila, jaké to je tam na druhé straně. Jak jsi šťastná, jak tě nic nebolí, jak se sem chodíš na nás dívat. Jak se mi snažíš vnuknout do hlavy, abych si nedělala starosti, nebyla smutná, abych si žila tady a teď ve štěstí, hojnosti, lásce, radosti v našem novém domě. 

Petroušek miluje montérky. Ty vorle, to nepochopím. Jeho vášeň. I když měl svou firmu, mezi řízením se začleňoval do práce. A vystudovaný průmyslovák se vyučil ve své firmě voda, plyn, topení. Vodu a topen nám zaváděl on. 

Vařím. Petroušek si hledá práci. Zítra už má pršet. 

- Prostříhám jabloňku. A očešu tu vedle ní. 

Jak chystám oběd, očima házím za okno na jeho práci. Pozoruji ho. Stříhá koně. Jdu za ním.

- Peťuš, ty větve do koruny ustřihni. A koně - jak to říkala mamka! Až u samýho, až u samýho! Podívej, jak to stříháš dlouhé. Strom z toho onemocní!

- Tak si vem nůžky ty.

Panáček se snaží, rada přišla nevhod.

- Ne, teď vařím. Ale dělej to rovnou pořádně. Ne, že to po tobě budu v příštím roce odřezávat. To jabloňce škodí!

Obědváme venku. Dozvídám se, kdo ve městě zůstal, kdo se tam nedostal. Jak říkám, psi vyjí ve smečce. Žádná změna. Teď si jen zkontrolovat, aby aktivní odstraňovači sochy zaplatili výdaje ze svého. Den se překulil. Večer. Ještě si umyju tohle a pověsím motýlka...

Blíží se půlnoc. Čtu na FB:

Bob Acer:

Výsostné Právo Volby versus volební Právo !

Nechte nám prosím naše výsostné Právo Volby !

Vy všichni co se tak oháníte principy Démo-kracie, že kvůli takovým co nechodí k volbám máte takovou na hovno Diktaturu, buďte tedy Demokraté, neurážejte opravdu svobodné a nezávislé duše a nechte lidi dělat si co chtějí oni, nebuďte diktátory v tom, že jedině když my půjdeme všichni s Vámi k Vašim přiblblým volbám tak se něco změní k lepšímu.., začněte být opravdovými Demokraty a neusurpujte si naši povinnost volit předem připravené Trotly, až se na jejich zvolení s prominutím vyserete jako my, tak oni nezískají tolik kýžený mandát k ovládání Vás co se ovládat necháte.., děkuji za nás za všechny Svobodné lidi, kteří můžou hrdě říct, že oni si své Diktátory nezvolili...

Díky, díky, 3 x díky

Dávám "páčika". Hezké slovo si vymysleli bratři Slováci. Pěkné. Slovenské. Démon - kracie. Blíží se půlnoc. Chtěla jsem být už v posteli. Čtu hezké komenty u své fotky. Tolik lidí zaujala. Pochválili. Taky chválím. Lidé jsou hezcí. Všichni. Tady u mě na FB. Krásné duše. Souzníme. Paní Mari mi napsala hold. Rozproudila se konverzace. Jedna. Má krásného, přenádherného vnoučka. Hned po narození operace srdíčka. Klučík se má k světu. Rodiče ho rozvíjejí. Dosud bez kočko. Prý napojen na Vesmír. Věřím! Jak to, že lékaři nutí matku k zabodání! Trestuhodné!!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-25_Mezi_uklidem_-/

Dívám se zpátky do dne. Hezký. Pracovní. A nebyla to sobota. :-) Všechny indicie vedou k neděli. :-) Stihla jsem upéct bagety. Protože máme hodně domácích vajec, k večeři jsem dala nabídku: koktejl nebo smažená vejce? Co myslíte?

- Peťuš, kolik chce plátků bagetky?

- Asi čtyři. Jo ty máš čerstvou, tak to chci víc.

Zaslouží si. Taky celý den pracoval.

Umíchala jsem si tvaroh. Takový ten poctivý. S vanilkou, c. k. To nás učila paní učitelka na vaření, když jsme si zapisovali recepty: c. k. jako citronová kůra. A prdp jako prášek do pečiva. Zítra konečně upeču koláče. Měli jsme posvícení, ale koláče upeču na počest svatého Václava, patrona České země a taky na počest maminky, protože slavila svůj svátek jako Věnceslava na Václava. Včera bychom se u ní všichni sešli na oběd, na její řízečky, bramborový salát, její nudlovou polévku. Takový hutný vývar a tak vlasové nudličky... Už nikdy. Bože, je dobře, že nikdy nevíme, kdy to je naposledy. Já ani nevím, kdy to bylo. Pak už nikdy... Vědět to, já bych si to tak užila. Nafotila, natočila. Byla bych u maminky co nejdéle. Naposledy na obědě...

Můj ušák obsazen. Chrupká na něm kamarád Mour. Na telefonu se mi mihl titulek:

Česko přišlo o hereckou legendu. Jan Kanyza, jehož hlasem promlouval George Clooney, zarmoutil svým odchodem nejen své fanoušky

To snad ne. Hned mi blesklo hlavou, jestli šel cestou Mira Žbira, Lasici, Zagorové a dalších... Tak nízko se snížil autor? Titulek vyznívá, jako by nás herec opustil navždy. A on jen práskl dveřmi v šoubyznysu a bude si jen malovat. Až sem dospěl novinářský - novinářský??? - hyenismus. Toto je pro mě neetické.

Ještě si komunikuji a už končím, tři hodiny. Tvá Máňa.

Dobrou noc. Dnes už je delší než den. A čas spěje k adventu. Moc se těším. Moc! Ale nejdřív mám jiné těšení. Na kurz intuitivního vidění. Co se tam dozvím? Co se naučím? Co se mi otevře? Co se změní? Jak se změním já? No? Tak dobrou!