Adventní sobota v Babiččině údolí a s rodinami synů doma :-) Se vydařila. Báječně.

Šest. Adventní sobota. Kitty seskočí ze židličky. Je připravena vždy k jídlu. Spořádaně a trpělivě sedí u misek. Nehne se. Máme před sebou krásný den. Musím ještě hodně připravit. Dnes ráno v půl páté se kdysi narodila moje mladší dcera. To byly fofry. V půl jedné se přihlásila, v půl páté zakřičela do světa: 

- Jsem tady!

Je raňátko. Já jsem po půlnoční. Starší je odpolední. 

Zalézám znovu do tepla. Vzala jsem si tablet. Poslouchala jsem o politické mafii, vlastně o gangech politiků. Chovancův, Babišův. Druhý díl. 

https://www.svobodny-vysilac.cz/2018-11-26-michal-2-dil-o-prorustani-podsveti-a-mafie-do-nejvyssich-pater-ceske-politiky-babis-chovanec-kalousek-vydirani-podnikatelu-na-gfr-albanska-mafie-cisteni-penez-ze-statni-spravy-f/<br>

Usínám. Devět. Rychle - zadělat na vánočku. Chtěla jsem na dvě. Časově náročně; umýt vlasy... Nestíhám. Jedeme do Babiččina údolí. Měly jet obě vnučinky. Starší se nechtělo. Uvidíme ji odpoledne. Tím pádem, řečeno slovy manžela, nás vyveze na fréze manželův mladší syn. V jedenáct pro nás přijedou. Dopékám vánočku. Čtvrt na dvanáct. Jsou tu. Miluji nedochvilné návštěvníky. Je mi to vhod. Vše stíhám :-) Nechápu, jak někdo může všude chodit včas. Se snaškou si v autě dozvukujeme, že někdy je i lepší přijít pozdě...  

Česká Skalice. Babiččino údolí. Míjíme parkoviště u zámku. Parkujeme u hereckého muzea Viktorka. Kdysi u mě na škole učil pan učitel Magnusek. Vtipný, rozšafný, mladý, přátelský, vynikal prostorově :-) Tenhle člověk se zapřičinil o zrození muzea a restaurace. Muzeum pro dnešek vynecháváme. Taky bělidlo a zámek. Čas běží. Vše se nedá stihnout.

V kuželníku vyprávějí o zvycích, zpívají koledy, prodávají adventní zboží, medovinu... Program v Babiččině údolí, ve mlýně tvoří dobrovolníci. Selky, sedláci, drobotina. Harmonikář si vzal na čtvrtek pátek dovolenou, zaměstnavatel ho odvolal... Pan učitel - kytara - musí chodit učit. Autorkou programu, rekvizit, scénářů, režie je paní Ř. Stará paní. Loni se účastnila se zánětem měchýře. S horečkami. Duchem adventního programu byla Helenka S. Helenka letos v květnu s rodinou přišla uctít na hřbitov sté narozeniny maminky. Klopýtla. Rozbila si hlavu o pomník. To nestačilo. Spadl jí na záda pomník. Ani vrtulník Helence život nezachránil. Helenka mi tam dnes chyběla. Všichni jsme cítili její energii. Veselá, přátelská. Vždy mě vítala. Zpívala se svým mužem manželovi na padesátinách. Tehdy jsem mu s nimi zazpívala Já si létám, já se vznáším... Helenka se tehdy bála, aby to nebylo fiasko. Nebylo. Zpívala jsem kdysi s dvěma kapelami. :-)

Mlýn. Hrají od třinácti. Mají zpoždění. Manžel si se mnou v davu vyměňuje místečko. Jde kouřit. Ohnula jsem se k V.  Zadkem jsem vrazila do prostorově rozložité paní; neuvědomila jsem si. Uslyšela jsem:

- Pořád tady do mě vrážejí.

Otočila jsem se. Chytila paní s úsměvem okolo ramen.

- Paní, víc to nešlo. Fakt.

Usmála se. Omluvila jsem se. I za Péťu. Ten prý do ní vrážel nenápadně, a stále; já pořádně :-) Rozmlouváme.  Jsou z Phy. Jak sem našli cestu? Náhodně. Kolegyně našla na netu. Zájezd od školní jídelny. Z hlavního nádraží sedm autobusů do Drážďan, jeden do Babiččina údolí. Povídáme si. Otevírají. Dav se vlévá do mlýnice. Ejhle, sedíme vedle sebe s pražskou paní. Má s sebou maminku. Program - luxusní. Víc než krásný. Pan mlynář, babička, drobotina, dvě hádavé selky, učitelský... Barbora přichází... Hezké, vtipné, poučné, texty... Bavím se. V adventu se netančilo, přesto si skočí do tance - asi spolek Barunka ze Skalice. 

- To by nás pan falář hnal.

Děti hrají hru o narození... Jen co je Barborka obdaruje po oříšku, vtipně hru useknou:

- A tak dále...

Pan učitel hraje na dudy, na varhánky... Zpívají rorátní písně. Jsem okouzlena. Všechno jednou končí. Dole pod mlýnem se s námi loučí Pražandy přáním...

Fučí. Vybíháme kopec k hereckému muzeu. Mraky lidí. Nepotkala jsem žádné naštvance. Milí. Usmívají se. Odjézd. Oběéééd. Čára přes rozpočet. Naše hospoda od půl druhé - uzavřená společnost. Co teď? Vybrali jsme jinou. Moc tam nechodíme. Nádherné prostředí. Vypiplané. Jezírko, světýlka...

U oběda se dozvídám, že v týdnu se V. ptala maminky:

- Kdy pojedeme do Babiččična dolíku?

V Jaři jsou tři základky. Josefovská, Boženy Němcové a Ostrov. Vnučka se vytasila s otázkou:

- Budu chodit Na Ostrov nebo do Blaženy?

Dobře jsme se najedli. Domů to máme blízko, doběhneme. Za půl hodiny se u nás sjedou obě rodiny manželových synů. Honem, honem, zadělávám na bagety. Zadělávám na další vánočku. Jedna by pro všechny nestačila. Povedla se. Říkám jí pilinová - z namleté špaldy, pohanky, ovsa, ovesných vloček a jasně - trošku lepkové. Kupila jsem "na kynutá těsta". Jsou tu. Koledy mám připravené. S manželem jsme dohodnutí, že otevřeme větračku. Zvenčí zazvoní... Otevírám dveře do zahrady.

- Anděl, anděla jsem viděla! Jé, co to tu je? Nechal tu něco. Nějaké balíčky. Holčinky si sedají, rozbalují s rodiči... Malý vnučínek dostává taky - nic na zub. Hezký ručníček, knížečku, hračku. Běží mu druhý rok. Čilý, krásný, zdravý, raráškovitý. Melu čokoládu s tvarohem a zakysankou. Co ještě? Obložit bagety. Obě holčičky - sestřeničky - si hezky hrají. Potřebují si prý říci něco tajného. Tak za gauč, šup. Hrajeme pan Čáp, pak hledej předmět, pak si hrají na schovku. Starší holčička D. se vyloupla v předškolačku. Něžňounká. Křehounká. Usměvavá. Od léta nějak dospělá. Jiná. Změněná.

- Pan Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku - láskyplnou!!!

Rozpřahuji ruce! Chytám obě holky do náruče. Pusinkujeme se. Objímáme. Moc milé. Moc příjemné. Krásná je láskyplná barva. Sympatická.

Cítím dokonalý pocit štěstí. Je nás tu hodně. Tátové, mámy, děti - vnuci, dědeček a babička. Kdo to má! - by řekl Paroubek.

My to máme! Nestihla jsem vytřít. Myslím, že si toho nikdo nevšiml. Ti s hošíčkem zachovávají řád. Odcházejí koupat, ukládat. Až když odešli, prohlížím si krásnou kytici z pytlíků na svačinu. Kampak si ji zavěsím :-)

Druzí tu ještě zůstali.

Povídáme si se snachou. Malá se naselila k dědečkovi a tatínkovi do pracovny. Přemisťujeme se k chlapům do pracovny. Čučí do nějakého sportu. Jsou nadšení naším příchodem. Děsně.

- Nemáte tu ještě nějakou menší místnost, kam bychom se všichni poskládali?

Jdu si pro přezkáče. Bojím se, jestli si je nazuju. Taky chci trošku navnadit V. Ježíšek jí přinese lyže, přezkáče, přílbu...

Ty vorle! Já to pod tím kopcem nedám. Zatáhnout za jazyk směrem ke koleni. Snacha mi ukazuje, jak je to jednoduché. Noha vplula do boty. Pokrčit v holeni. Palec ve špičce. Vnučka mi zapíná přezky. Znervózňujeme muže. Nevidí gól. Překřikujeme se. Řehtáme se po svařáčku. Jsme vykvitýrovány. Jdeme.

Hádanka od snašky:

- Jdou dva. Velký a malý. Velký je otec malého. Malý není syn velkého.

Mor na mě. S logikou se nekamarádím. Ne. Nevím. 

- Dcera.

Hledám na netu logické hádanky. Pro mě teda nelogické. Snacha si láme hlavu, většinou dojde ke správné odpovědi. Sport skončil. Muži přicházejí ke stolu. Zdviháme se z křesel. Úchvatný pocit soudržnosti. U stolu stolujeme, bavíme se, smějeme se.

- Dej jim tu hádanku. Tu první. Ať si dokážeme...

Jasně, nepřišli na řešení. Snacha ukazuje prakticky.

- Jdou dva. Velký - ukazuje na tátu. Velký je táta malého. Ale malý není syn velkého. Ukazuje na vnučinku.

- Jo dcera!

Je pozdě. Balí se. Loučíme se.

A já děkuji, že tu všichni byli. Mohli jsme se poradovat. Poveselit. Posbližovat. 

Těším se, o Vánocích se zas uvidíme. 

Dobrou noc!

P. S. Lindičce jsme přáli před týdnem a telefonem a WhatsAppem, přesto: Všechno nejlepší, bezpečí, splnění přání, zdraví, štěstí, hojnost, radost, harmonii a MÍR!!