Sobotěnka. Kouhoutov. Zalila se zahrada i Brutal

Ráno. Půl osmé. Ne, ne. Vždyť jsem si šla prve lehnout. Spím dál. Deset. Vycházím do zahrady. Ostraváci balí stan.

- Dobré ráno? To jako byste odjeli...

- Ne, my si balíme. Strávíme den na BA. A v noci po koncertě pojedeme domů.

- To vám dá tak tři hodiny. To není dobré.

- No, ale já mám dobrého závozníka...

Ukazuje na syna.

- A ten do mě bude hučet.

- Já jsem včera byla na back stage!

- Já jsem vás viděl u vchodu!

- Proč jste se nehlásil?

- Měla jste tam společnost.

- A jak se jmenovala kapela, která hrála od 22.05 hod. hodinu deset?

- SUFFOCATION.

- Jo, to je ona. Tak tu jsem viděla chystat se, fotila jsem se s nimi a koukala chvíli do davu z pódia. Tak šťastnou cestu!

Jdu se nasnídat. Péťa je tu.

- Kdy pojedeme na ten Kohoutov? Abychom tam nejeli odpoledne.

Aha, má nějaké spády.

- Jdu ve čtyři na fotbal.

Podřídím se.

- Co kdybychom jeli v jedenáct?

- A ty budeš mít hned hlad.

- Nebudu. Dáš mi obědovou tyčinku. Jedu na kotelnu. Namaluj se. Pojedeme.

Plním rozkaz. Vyprávím o našich včerejších zážitcích. O setkání s paní, která mě přišla pochválit za koment na FB.

- Peťuš, prý mě XY pomlouvá.

- To je pinda, ta ať si srovná svou vnučku. Já jsem to jejímu Z. povídal na kurtech. Že tak nevychovanýho spratka jsem ještě neviděl.

- Cože? Tys´ mu to řekl?

- Jo, dva dny se mnou nemluvil.

- Já jsem jí říkala, že před třiceti lety to byl veselý hodný člověk. Ale dnes je z něj zapšklý vzteklý dědek.

-  XY zapříčinila, že mladí mají střídavou péči. Vrtá se jim do života. 

- Střídavá péče je konec. To je zkáza dítěte. Nemá svou postel, nemá bezpečnou půdu pod nohama. Pendluje s batůžkem. Má narušenou psychiku. To já bych vnučku chránila. Patří matce. Ona by jim ji ráda půjčovala, kdykoli by chtěli. Teď je zrovna s nimi u moře. Ale prý XY nezapomněla podotknout, co to stojí. Míca. Tak ať nikam nejezdí. Nebo ať to zaplatí a je zticha.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-13_Rano_rozlouceni_se_Shindym/

Nesu něco Shindymu.

- Mami, tak se tam stavíme teď, než pojedeme.

No. To nebyl dobrý nápad. Musím do areálu doběhnout. Ne, nemá teď půl hodiny čas. Je ve Čtvercáku.

- Ve Čtvercákách. To jsou Čtvercáky. :-)  Čtvercová kasárna. Tak já jedu tam.

Běžím zpátky k autu. Fotím stěhující se lidi. Nesou si karimatky, spacáky, stany,bágly k autům. Mnoho zaprášených stanů na promenádě zůstalo. V nich ještě tuhle noc budou lidé nocovat. 

Dobíhám k autu. Jedeme ke Čtvercákům. Linda už neví, kde to bylo. Vystupuji. Jdu bránou.

- Slečno, kam jdete?

Ty vorle! Sundávám dírkaté brýle. Řehotám se. Ještě čtyři roky a mám sedm křížků.

- Jdu za Shindym.

Suverénně vbíhám na nádvoří. To bych se nedočkala. Jdu do zázemí.

- Byl tu před pěti minutami. Někam odběhl.

- Seženete ho?

- Bude tu do deseti minut.

Až odpoledne čtu jeho zprávu: Prerovnal se mi harmonogram, muzu někam přijet? Jsem na kole, takže během 5 min muzu byt kdekoliv okolo areálu

Hovořím na pána u ntb.

- Jé, vy jste ten, co tu nic nedělá!

Usmívá se. Vysvětluje mi, že hlídá celý areál, když se někde vyskytne chyba. Taky nám posílal dolů k akreditaci vstupenky. Ukazuje tmavě růžově fosforeskující pásky pro fotografy. Povídáme si. Slečna u vchodu má koženkové kalhoty.

- Není vám vedro?

- Je mi tu zima.

- Aha, sedíte v průvanu.

Dodávka před vchodem vyplivla skupinku mužů.

- To jsou asi hráči z kapely?

- Ano, to je kapela.

- A jak se jmenuje?

- To se dozvím, až mi to řeknou.

Vše má ten pán, "co nic nedělá",  pro ně nachystáno. Všichni tu vědí, co je náplň jejich práce. A činí se! Tisíc dvě stě lidí. K tomu securites. Pozoruji cvrkot. Nějaký v obličeji ocvočkovaný Čech srdečně objímá členy kapely, cvrliká anglicky. Aha. Shindy se tu zjevil. Hovoří s nějakým mužem. Tady na dvoře jsou všichni ze zázemí. A já. Oslovuje mě můj bývalý učeň.

- Dobrý den! Jdete makat?

- Ale kdepak! Čekám na Shindyho. A co tu děláš?

- Já mám na starosti celou stavbu.

- Jako to, co ukazují ve videích, jak to tu roste?

- No. To už je natočeno.

- Ale neviděla jsem to.

- No, ale to mám na starosti já.

Vyřizuji se Shindym, co potřebuji. Srdečně se loučíme. Teď už doopravdy. Možná na podzim se tu ukáže s rodinou. Zas se vracím k včerejšímu zážitku.

- Zas už vám svítí oči!

Směju se. Asi jsem jak malé dítě. Oči navrch hlavy.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-13_A_sup_na_trhy_na_Kohoutov,_i_tady_sanity/

Kohoutov. Vesnice pár kilometrů za městem. Trhy. Miluji. Tolik stánků. Tolik zboží. Tolik umění českých rukou! Radost! Nádhera! Krása! Nedá se slovy vyjádřit. Zaplať bůh, že mohou stánkaři prodávat. Letos nám u vstupného natáhli modrý gumový náramek. Vkusné. Už ne ty odporné lepicí hnusy. Zpočátku jdeme všichni tři společně. Linda se pak s Péťou ode mě vzdálili. Hezky si to užívám. Jen bych potřebovala mít nad sebou dohled a radu.

Prolézám všechny cestičky do luk se stánky. U jednoho, kde malují dětem na obličej se mě žena ptá:

- Dobrý den, neučila jsem náhodou...

- Jé, ahoj!

Kolegyně z učiliště. Taky už v důchodu. V únoru skončila. Má ortézu na zápěstí. Od počítače. Počítá lidem daně. Hezké setkání. Má tu tři vnučky. Krásné. 

Jdu až na konec vesnice. Letos jsem nenašla mačáky z pod Řípu. Cestou zpátky vidím našeho loutkáře. Jak skvělou práci dělá pro národ a jeho potomky. Hraje dětem loutkové divadlo. Rozvíjí jejich fantazii. Učí děti mluvit. Taky pak doma vyprávějí, o čem slyšely v pohádce. Zdravím ho. Vstal.

- Pocem. Jde tvoje dcera s Péťou?

- Ano.

- Já jsem teď vstal, šel jsem k ní. Dal jsem jí políbení a řekl jsem: Víš za co? - Ona si musí myslet, že jsem magor.

Řehtám se na celé kolo.

- Ty totiž vypadáš pořád skvěle! Jako moje Libuška. Ona teď trošku nabrala.

Baví mě.

Znovu mu skládám hold. Jsme takoví dva vyděděnci. My totiž říkáme věci na plnou pusu. A to se nenosí. Navíc - umím vznést stížnost, ale hodně chválím. Hodně chválím, aby lidi věděli, že jejich práce je hodnotná, taky aby měli radost. A když mě někdo... Hned se to dozví. Aby věděl, na čem je. A jedeme dál.

Jdeme kousek spolu. Linda mě čeká.

- Mami, támhle na nás čeká Péťa na trávě, vidíš?

- Lindi, tohle je...

- Já vím. My se známe.

Mohu se potrhat smíchy i teď u psaní. Vysvětluji ji, za co dostala tu pusu míněnou pro mě. :-)

- Totiž tvoje mamka vypadá výborně...

- No to hezky děkuji! Tedy já vypadám hůř.

Roman se v těch komplimentech patlá, napravuje a víc a víc to smrdí. :-) 

- Za devět minut hraju.

Ještě ho chválím za pohádku z Josefovských slavností. Byl vtipný.

- Peťuš, potřebuji poradit, koupila bych keramické hodiny. Ale co bych řekla těm našim, které slouží pomalu padesát let. 

- Mami, to je neekologické.

- Holky, teď vás nasměruji na Stanovice. Na Šporkův mlýn.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-13_Na_pozdni_obed_-_Sporkuv_mlyn_a_domu/

Jak řekl, tak udělal. 

- Lindi, zaparkuj u mlýna. Pán vyběhne, je to Petrouškův dávný kamarád. Péťa na něj houkne:

- Ahoj! Tak už jsme zas tady! Jak se máš pořád?

- A pán sklapne.

Fakt to tak bylo. I jsem mu to řekla. Taky se řehtal. :-) Protože Péťu přece není možno vyhodit. 

Doma. Péťa stíhá fotbal.

- Já si jdu lehnout!

- Já taky!

Asi v sedm jsme probrané.

- Jdeme na Brutal?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-13_Jeste_na_Brutalek/

Jdeme.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-13_Program_BA/

Z naší ulice vychází manželský pár středního věku. Zapřádáme hovor. Jezdí tady za roh k sousedům už několik let. Z Poličky.

- To máte bezva. To je tak hodinka cesty.

- No, jel jsem to dvakrát a už to ho mám plný zuby. On ten týden je zápřah; pět dnů!

- Za rok to bude zas až od středy!

- Tak to je fajn.

- A na co jdete?

- Na Leprous. To se vám bude líbit.

A líbilo. Moc. Hezká hudba. Připomínala mi kapelu Yes ze 70. let. Něžné zpěvy, lyrická hudba, místy divoká, občas operní, gotická, dynamická, takoví novodobí Yes.

Nejprve posloucháme před pódiem. Pak se usazujeme nahoře na V.I.P. paloučku. Začíná mrholit. Začíná kapkat. Začíná pršet. Začíná lít. Sedíme pod deštníkem. Zadky přilepené na suché lavičce. Hlavně, že mám doma tolik pláštěnek. Konec. Na další kapelu už se nám nechce dívat. Jdeme domů. Mnoho lidí taky. Ale mnoho jich přichází asi na své oblíbence. Stánky mimo areál stále fungují. Stany omyté deštěm prokoukly do své pestrosti. Dnes v noci tahle mezinárodní sešlost končí. V jiných letech tu s námi žije dvacet tři tisíc. Letos snad prý jen asi osmnáct. Zajímalo by mě, co ti lidé ze sanitek. Všechno se dá změřit. Náramky kontrolují i na odchodu. Asi se dá změřit průměrná doba za branou.

Vlaju za Lindou. Jsme doma. Kočky mě vítají. Mourek má dietu. Žádné přežírání. Dostává vařené maso. Kousek kapsičky, pár granulí. Linda odjíždí. Tři hodiny. Zvládla jsem si shrnout páteček i sobotěnku.

Před hodinkou bouchala dvířka aut před domem. Do rána bude město prořídlé. Někteří se ještě vyspí a odjedou až zítra. Stany z města, z promenád, ze šancí zmizí. Město osiří. Zase zešedne a zavře se do své zaprděnosti. Tak Brutale, Kohoutove těším se na za rok!! Ať jsou lidi šťastní, ať se mohou a umějí radovat, ať jsou snášenliví, tolerantní, hodní! Ať se všem žije dobře. Ať už jsou tady změny k lepšímu!

Dobrou noc a krásné počteníčko! Lajkněte, ať vím, že ta statistika platí. Taky si kontroluji, kdo a kolik. :-)