Sobotěnka lenošivá se svými :-)
Probrala jsem se z mrákot. Celé odpoledne chruping s nekonečným
vracením Что было до ядерной войны 1780 года. Vytěžené hory.
Nekonečné příklady "kariér". Kráterů. A opracovaných hřbetů hor. Někde
vyhlášených za národní přírodní park. Kariéra - naše slovo? Význam - stoupání po
stupních úspěchů na vrchol. Kariér - kráter. Vedle mě frčí Linda na Burianovi.
Vlastovi. Směje se.
- Mami, to je o tobě. Replika Buriana:
- Co bys chtěl?
- Husu!
- Ozve se mlasknutí polibku.
- Já chtěl husu!
- Jo husu! Já ti rozuměl pusu. Tak to se musíš spokojit s tímhle - a hodí mu oschlou kůrku.
Ráno jsem si vlezla do jahod. Bují. I plevel. Svlačec. Trošku probírám plevelné rostlinky. Mám radost. Měla jsem obavy. V březnu jsme týden kopali, ryli, vybírali sazeničky jahod do kolečka. Tehdy jsem si myslila, že se loučím. Dva dny v kolečku. Jsem nešikovná. Prý. Jak je vidět, když chci, neplním program. Záhon jsem nezahubila. Půl pod plachtou, půl na slunci.
U plotu se sousedy se pasu na kopřivách... Loni a předloni už jsem dávno, dávno měla tašky kopřiv z cyklostezky založené v sudech na jíchu. Letos jen voda. Jen? Zaplať bůh! VODA. Zahrada zpívá. Tráva vykřikuje své díky. Letos ji necháme vykvést. Logicky - to asi nebudu muset dosívat. Uvidíme. Když ji od jara do nekonečna jen povystrčí hlavu holíme, není z čeho pokračovat...
Po včerejší masáži a kosmetice mám vlasy jak černoušek. Tamara mě vždy zmastí, omyje, účes bere za své. Utíkám se schovat s mokrou hlavou do auta, abych nikoho nepotkala. Ačkoli - ani by mě nikdo nepoznal. Bez obličeje na ksichtu. Neposlušné vlasy. Mají volnost, tak koukají do všech stran. Po těchhle procedúrách jsem si dopoledne vlasy naondila. Obličej vymalovala. Před polednem volá Linda... Je tu. Prošla naše zahradnictví, obchody, květinářství, myčku... Poledne v tom okamžení. Peču jedno obrovské stehno z domácího králíka. Včera před usnutím mi blesklo myslí, že by se mi taky nelíbilo, kdyby mi někdo snědl zadek. Petroušek je od rána na bodováku. Vyvrcholení sezony. Plno ping pongových stolů, mnoho lidí z republiky, rozhodčí... Slíbila jsem oběd mezi dvanáctou a jednou. To musím dát. A dala. Hovězí polévka se špaldovými nudlemi a zeleninkou. Dnes polévka voněla libečkem. Poprvé mám bujný. Na podzim jsem si odkopla u maminky. U ní rostl vždy víc jak metrový obří keř. Letos poprvé jsem už asi vyučená zahradnice. Libeček se má k světu. Do polévky sibiřskou cibuli, divoký česnek, šnytlík a petržel. Moje polévka se trošičku blíží té maminčině. Ach, ta uměla...
Poledne. Štíhlounká klientka přijíždí pro jídlo. Taky utíká domů krmit rodinu.
Na okně včelka samotářka. Lehce se nechá vystrnadit. Za chvíli - vosák? Ne. Kamarád sršeň. Myslela jsem, že ho lehce vystrnadím. Ne, jo? Tak - podle Zuzi Ipserové - sklenička a ven. Ani nepoděkoval.
Petroušek se diví. Ani ne tomu, že jsem stihla uvařit, hlavně - na talíři našel mašo. Dostal bramboráček, americké brambory, stehýnko, hlávkový salát... Chrochtal blahem. My s Lindou vrabci na ocas výborné polévky, čmírečko jednou do pusy maso, brambory. Součástí oběda moje majolka. Dnes jsem do ní dala hořčici s celými semínky. Krásná. Klepavá. Lahodná. Moje.
Dopolední sluníčko pobídlo rostliny k růstu. Pak takové hezké divné přítmí. Předdešťové. Letos nám dopřávají. Snad na Moravě pěstitelé zachránili úrodu moravské, tedy české :-) zeleniny.
Linda dočítá můj blog. Uchechtává se u čtení.
- Jé, vy jste si sem pořídili moje čínské znamení.
- Seš kohout?
Směje se, když líčím, jak před týdnem kohout dorazil; k Péťovu údivu v krabici... V noci modře zdraví hvězdy na obloze.
- Mami, čtvrtého května to máš krátké. Já se vždycky kouknu, kolik toho je...
- No, to jsem asi odflinkla...
Deniska, Blanka, Linda - všechny dočítají s týdenním zpožděním... Holky, to nemáte deset minut času? :-) Obrázky protahují text. Ty máte přečtené hned. To už nedoženete!
Peču buchtu bez mouky - mák, kokos, jablko. Poslední z loňska. Velké ontário. Přežilo na terase celou zimu. Opatrovala jsem malou krabici v mrazech. A ještě tři nožičky štrůdle. Hup - provozovat gaučink.
Petroušek k večeru přijíždí. Ruší mě v "rozjímání" u ruského dokumentu Co bylo do jaderné války 1780. https://www.youtube.com/watch?v=m1FkAMx9frQ&list=RDQUuy_FdUXK4&fbclid=IwAR0AM4j2DkjMLYes2lS13CsAzwq8GZcyqEaJyKDM9Q76jVJ5LjqYtE6r8FQ
Semtam mi asi přejede dlaní před očima. Spím jak jezevec. Vracím video zpět. Zas klimbám. Konečně jsem se probrala, dokoukáno. Obrovské hory světa... Vytěžené. Kdy? Kým?
- Peťuš, je tam štrůdl.
- Jó? Kams´ schovala pekáč? Já jsem si dal ten šrot. A je tam šlehačka?
Divení obou. Linda i Péťa. Nechutná jim maková kokosová bez mouky. Hm. Zdravá...
- Ta tam, Péťo, je. Nechala jsem ti.
Večer. Projíždím FB. Diskusi u Hely Heclové. Myšlenky jsou
kódy. Chytáme je do hlav. Kdo postavil velká města? Kdo zasypal původní město pod
Staroměstským náměstím. Proč nás ženou do jednoho pohlaví? Co znamenají města
hvězdy - kdo, kdy a proč je stavěl? Mraky hvězdiček po celé planetě. I Josefov
sem patří... Je tu čtvrť Na Cihelnách. Ale kolik - přes čtyři miliony cihel?! https://www.google.com/maps/d/viewer?mid=1GZr_z7paiZuEtxnlLqBHBpUeZz0&fbclid=IwAR0Zw_JoaQbdlJiLnUfgKAga9F7Ea_Q-pVH7lSGOINv0g-4iwBVLb-s2iAg&ll=50.00198474997306%2C15.976190743370239&z=8
Doposlouchávám Jardu Chvátala. Objevné - kde přišli Bushové k majetku?! Jak to, že jim ho nechali - z války... Co je to za rodinu!
https://www.youtube.com/watch?v=mAFqRZGX3nA
Jde mi hlava kolem... Co se na světě děje... Co dělal Otto Skorzeny po válce. Jak to, že nebyl zavřený. Hlava mi jde kolem. Končím. Jdu číst pověsti. Jak přišla Jasenná ke svému jménu...
Dobrou noc! :-)
P. S. Děkuji, že mi sem chodí tolik čtenářů. Děkuji za přízeň. Aspoň nepíšu jen pro sebe. :-)