Sobotěnka voňavá naplněná programem po okraj :-)

Světýlka. Vůně. Okýnko kamen září. Kamna hřejí. Petrouškova hodina. Zítra jde do Kolbenky. Odešel spát. Ještě krátký hovor s parťačkou, než Petroušek usne, ať ho neruším:

- A co ty máš s Habřinou? To je vesnice, kam chodila maminka do školy.

Vysvětluje. Dozvídám se, co už jsem slyšela i z jiné strany. Nevyjadřuji se. Jsem jedno velké ucho. Prý tam mají burany. Ó! To ne! Ale jo. Je tam prý nějaký doktor nebo právník. A ten chtěl zrenovovat tamní kostelíček sv. Václava. A venkovanům se to nelíbí. A prý pořád do něčeho vrtají.

- Jo, tam jsem byla několikrát s maminkou na hřbitově. Pamatuji, že tam bydleli Hlavovi - hrobníci. Neznášovští si pak zřídili hřbitůvek za vesnicí pod Chloumkem. To byla maminka mladá. A Habřinští si zřídili taky nový hřbitov na Chloumku, ale mimo kostelík. Loni jsem tam byla na koncertě na záchranu kostelíka. Měla jsem tu čest hovořit s architektem, který navrhl rondel pod úrovní kostelíka. To by bylo hezké. Výstavní prostory... 

Taky jsem tam několikrát byla s Vladimírkem. Dej mu pánbu věčnou slávu! Děkanem UHK. Uměl hezky vyprávět. Ukazoval průhledy mezi stromy nerovnosti terénu. Archeolog vidí krajinu jinak. O pánech, kteří nechali kostel postavit všechno věděl. Renesanční stavba podléhá zubu času. Vlhkost. Loni na koncertě na sv. Václava tam nebylo moc vlídno. Akce s podporou vlivných. Tam jsem viděla na velkých plakátech vizi. Prezentaci budoucího vzhledu.  Jak tak poslouchám, marné snažení... Vize pohřbena.

- No, a ti vesničané dali peticí najevo, že nechtějí... Jak říkám, burani.

- Aha. Ten pan doktor myslím vysázel alej někde u školy. Pak jsem si všimla, že jedna nová alej je od Chloumku dolů k cestě... Pak myslím nějakou asfaltku... On je mecenáš. No jo, tak to jo. To se kostelíček musí nechat zchátrat ještě víc... Dobrou noc!

- Dobrou noc!

Hezky jsem si naorganizovala den. Minulý týden jsem si naopak den s kadeřníkem naplánovala chaoticky. Dopo kadeřník, odpo masáž, kosmetika. Vlasy by vzaly za své. Kosmetiku i masáž jsem zrušila. Včera mi volala kosmetička. Nabídla termín na dnes na třináct. Ne. Měla jsem své plány. Jenže logistika je o tom, jak si přecvrnkáš figurky. Původní plán před polednem na výlet, odpo doma změněn. Ne, ne. Školení budu poslouchat v klidu a s pozorností. A na výlet až odpoledne. Petroušek mi nabídl, že si dojde na oběd. Nabídka přijata. 

Dnes mě vzbudila výjimečně návštěva. Kitty. Tichoučce mňaucala. Ach jo. Na devátou budík. Vzala jsem si ntb., Kittyně dala dobrotu a zalezla do postele. Kitty asi brečela. Stýskalo se jí po paničce.

- Kitty, vydrž! Budeš bydlet v krásném novém na kopci. Budeš mít obrovský pozemek. To se s tou pražskou pidizahrádkou nedá srovnat.

Dělám jí pomyšlení. Ale je to jako u lidí. Kolik strachu, tolik agrese. Kolik agrese, tolik strachu. Poučka z grafologie. V písmu je to krásně čitelné. Kitty na nás huhlá, ohání se pacenkou, seká ocáskem. Ale umí se přihlásit, když má hlad, když chce na kočkolit. Beru ji jako hosta. Aby se tu měl. Aby si nestěžoval. Aby mu tu bylo hezky, milo. Odezva sice milá není, ale mám státnice z psychologií. :-) 

V devět se připojuji. Nejde mi to. Aha. Přenos začíná v deset. Teď se kolegové v Brně registrují.

Deset. Lezu. Krmím. Připojuji se. Poslouchám.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-26_Dopoledne/

Rychle zadělávám na chlebíček. Vařím si těstoviny a la carbonare. Nějak se mi ztrácí časová synchronicita.  Chleba se bude péci ještě 24 minut. Ale na lehátku mám ležet za deset minut. Co s tím?

- Peťuš, prosím tě...

Připravila jsem solnou vodu, mřížku, rukavice. Odjela. V klidu. Mám spoleh. Masáž. Potřebovala jsem. Kosmetika. Pečlivá, klasická. Neodflinknutá. Dozvídám se, že mám něžnou pleť. Krásnou. Prý. Prý jsem musela být v mládí modelka.

To nevím, měla jsem dlouhé blond vlasy. Asi jsem ošklivá nebyla. Ale pleť, vlasy, oční pozadí - všichni mi to chválí. Přičítám to VÝŽIVĚ! Vyživuji tělo Herbalife. A ono je to holt vidět. Lidé si dnes ohřívají v mikrovlnce. Jídlo naprosto zabijí. Mohu vysvětlovat. Ne. Je to prý rychle. Ale v mých kastrůlcích, hrnečcích, pánvičkách, v troubě, ve vorwerku na páře je to taky rychlé. Zdravější. Výživa, úprava jídla, složení stravy. Nic na tom není. Ale když chtějí mikrovlny, proti gustu žádný dyšputát. Jak chtěj vaši, našim to je jedno. 

Frčím domů. Zlidštit se. Jeden vlak už nestihnu. Ale ten v 15,03, ten dám. Péťa už čeká před domem.

- Peťuš? Kolik je vlastně hodin? Jede mi to v patnáct nula tři.

- No, tak to máš co dělat.

Přidal.

- Závory jsou nahoře. To bys mohla dát.

- Peťuš, pusu ti nedávám, vyskakuji za jízdy. Děkuji! Ahoj!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-26_Do_Hradecka_a_zase_zpatky/

U pokladny kupuji stařeckou zpáteční. Za hubičku. Vlak už mi stojí na kolejích. Sbíhám do podchodu. Hlas z tlampače mě upozorňuje, že vlak je připraven k odjezdu. Ale to snad ne! Snad mě vezmou s sebou! Vybíhám na peron. Jak se ty dveře... Zmáčkla jsem zelenou. Rozevřely se. Naskakuji. Usedám. Jedeme. Hm, to bylo o fous. Zastavujeme na každé mezi. Nevadí mi to. Pozoruji nízké sluníčko. Cestu u trati. Vzadu dálnici. A tady vede kousek souběžně s tratí cyklostezka. Hradeček. Kráčím salonem republiky. Fotím z mostu stánky u Muzea Východních Čech. Prodírám se okolo stánků. Kupuji si svařáček. Známá! Prodíráme se davy. Užívám si atmosféru, vůně, lidí. Trhovce po většinou znám. Ale někteří na naši stranu nejezdí. Spíš Veselý Kopec a dál.

Malíř! 

- Dobrý den, tak jsem tady! Před týdnem v Kuksu jste mi dělal chutě svařáčkem. 

- Odkud jste?

Chvilku mluvíme. Obdivuji jeho obrazy. Přenádherné. Krásné, Radostné. Technika špachtle. Barvy pro oko i duši. Cena jednoho velkého 16 000Kč. Proč ne? Když za plyn chtějí majlant. 

 Nakupuji. Ó, vykuřovadla!

- Minulý týden jsem Vás sháněla. Chtěla jsem Dračí krev. Jo, ty uhlíky opravdu nechytají.

- Nemají v sobě zápalnou látku.

- Mně to nevadí. Rozpálila jsem plotnu, uhlík chytil odspodu.

Pán mi dává dva balíčky dračí krve. Paní mě chválí za vynalézavost. Zapřádáme hovor. Shodujeme se. Nutno zaměřovat se na hezké denní nedůležitosti. Neb jsou pro zdravou mysl důležité. Opadající listí. Povedený chléb. Zpívající ptáci. Vyzobaná krmítka.

Košíkář.

- Vy jezdíte do Kuksu?

Přitaká.

- Ale tam jezdí kluk a holka. Letos v březnu tam byla psí zima. To byly bylinkářské dny. Nebo v dubnu? Hoch vždycky předvádí práci. Koupila jsem si u něj krásný nízký košík. Ale mám jich už moc. Před týdnem mě zaujal velký; s plátnem; na dřevo; aby nepadalo smetí u kamen. Ale skoro šestnáct set...

Pán se potutelně ptá, jestli jsem byla s mladými spokojena...

- Jasně, byla. Byli milí.

- To jsem byl já.

- To ne. To byl kluk a holka.

- Dcera.

- Aha. Špatně si všímám.

Postupujeme dál. Pomalu se smráká. Tolik keramiky. Každý má své tvary a vzory. Líbí se mi. Ale kam to ukládat. U jedné keramiky se zastavuji. Moc se mi líbí.

- Kam já to dám? Jsem ráda, když někdy něco upadne.

Mladé ženy u stánku horlivě přitakají. Že se jim uvolní místo.

- Jen na sklo si jsem opatrná, jeho cena stoupá.

Přikyvují. Vybírám hrneček s ouškem na polévku.

- Druhý už nemáte?

- Jen tyhle menší.

Beru velký a dva menší. Polévka, kompot, čaj...

- Jé, nejste pan Kočka?

Ptám se muže u kamínek. Klade na plotnu topinky.

- V celé své kráse!

- A jak to, že mě nevoláte na přiložení polínka? Proč už nejezdíte do Kuksu?

Trošku změnil vzory.

- Víte, mám od vás mimo jiné struhátko na česnek. Není ani tupé, ale ani ostré. Nezraním se o něj.

Dělám mu do fronty reklamu.

- No, mohla byste přiložit?

- Mohla.

- Vyberte něco jemného. 

Přikládám tenounkým dřívkem. Chápu, má tam polínko a vyzval mě jen proto, abych si mohla nakrmit oheň.

- A kolik stojí topinky? V Kuksu před lety stávávaly deset korun.

Zdvihá prudce ruce do výše. Jako na obranu.

- Třicet korun!

- Jé?

Ptám se jeho prodavače, jestli mi dá slevu.

- To se musíte zeptat majitele.

- Dáte mi slevu?

- Slevy se u nás nemusíte bát!

- Aha, a to jako...

- To jako, že se slevy nedočkáte.

Smějeme se. Dal mi topinku a slevu padesát korun. Tři hrnečky tisíc korun. To je inflace jak v Německu před válkou. Tedy dostala jsem osmdesát korun. :-) Ráda si hraju. Měla jsem tak skvělý čas na trzích. ´měla jsem celý den nádherný.

Jeden trhovec s moc hezkou keramikou mi říká, že ji dělá od padesátého pátého roku. Tak to on pracoval už rok, když já jsem se narodila. Můj tatínek umřel 12.11.1959 a jeho tatínek zemřel v lednu 1960 při havárii. Milý starý osmdesátiletý pán. Zítra bude slavit. 

Hledím na datum odchodu tatínka. A mamka měla 21.05.2021. Mají tam oba dvojek a jedniček jak naseto. A každý jednu pětku.

Na rozloučenou si kupuji kelímek svařáčku. Nechtíc (jak je přechodníková koncovka? -e, -íc, -íce. Maskulinum, íc je pro femininum a neutrum, íce pro všechny rody v plurálu.) jsem předběhla pána. Omlouvám se. Ustupuji.

- Ne, ne. Jen si to vezměte, nás je víc.

- Víte, já budu spěchat na vlak.

- Jé, tak abyste se trefila do toho správného!

Dobrá nálada. Loučím se. Sama už kráčím osvětleným městem k nádraží. Trefila jsem se na nástupiště i kolej. Usadila se. Než jsem se rozkoukala, vlak staví. Je to naše nádraží? Za čtrnáct minut? Skvělé. Ubezpečuji se:

- Jsem v Jaři?

- Ano. Jste.

Kráčím tmou. Mohla bych zavolat pro odvoz. Ale nohy mi slouží. Počasí skvělé. Na zádech batůžek. Netíží mě těžká taška. Koukám do telefonu. Plán 6100 kroků. Ano. Všichni mají deset tisíc. Nejsem stádní. Mně stačí tohle. Těsně před domem překračuji procenta. 6668 kroků pro dnešek k brance. 5419 je průměr mé věkové kategorie, povídal Samsung. Ale každý prý ujde 4672. Ujde - někdo ušourá. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-26_Doma/

Doma. Kočky jdou taky domů.

- No jo, oni tě slyší. Kittyna se po mně ohnala.

- Peťuš, je ve stresu. Je to náš host.

- Ne, ohánět se po mně nebude.

- Petroušku, bude. Ti dva vlkodlaci jí děsí.

Dávám jí šáchor. Pic. Už ji mám. Nabízím misku s kapsičkou. OK. Huhlá. Snažím se. Několikrát pokus jít ven. Nikdy to nedopadne. Rezajda jí jde provokovat? Možná ne. Jde si skočit na klínek páníčkovi.

U kamen nachystán koš s dřevem. Ještě stále netopíme koupeným.

- Peťuš, kdes´ ty větve našel? Krásná polena!

- Tam, jak bereš. Byly naspodu.

Jdu přihodit ještě do ohně. A spát.

Zítra první neděle adventní. Čas příchodu. Sluníčko se k nám milostivě zase navrátí. Bože, dej, ať je nad českou kotlinkou mír, ať se změní poměry k lepšímu, ať mají lidé práci, obživu, ať žijí v hojnosti. Ať ŽIJÍ!!

Dobrou noc!