Sobotní léto přicmrndnuté aktivitou KHS - ne, co to kvete? Jo blbost! Tak hlavně ať se nevysemení

Sobota. Za maminkou jede dnes sestra - jsem si myslela. To určitě. Netuším, že jakýsi kretének na úřadě si zahraje na důležitého. Jenže to přinese až pěna dní. Povaluji se v posteli. Donesla jsem si do ní ntb. Nic nemusím. Petroušek je tady. Vrátil se ze svých objížděk. :-)

- Dáš mi svačinu?

Mrkám na hodiny. Deset. Vhodný čas. Nemám služku. Budu muset vylézt. Obstaral drobné obchůzky. Musím vylézt!

Chystám mu svačinku. Omeletku ze včera, kousek chlebíčka... Bude hledat mašo. Zbytečně. Ono vyhládne. Já snídám v devět. On o pěkných pár hodin dřív. Míjíme se ve výsledku o půl dne. :-) 

- Mami, proč mu nedáš maso?

Včera v noci přinesla výslužku - pečené prasátko. 

- Protože jsem si nevzpomněla. 

Přihazuji Petrouškovi dva kousky masa. Zbytek se mu bude hodit odpoledne. Vyrábím citronovou vodu s mátou. Dnes se budeme povalovat u bazénu. Slyším z koupelny zvuk přehrabující se ruky v nářadí.

- Ty sis otevřel bednu s hračkami?

- Jakou bednu?

- No, slyším, že si hraješ?

- Mám nervy. Mám z tebe nervy!

Řehotám se z kuchyně. Mám ráda Péťovy řeči.

- Micko, pojď vodsuď. Nebo ta moje šupinka něco ulomí a zas to svede na tebe.

Jdu si do ložnice pro zapomenutý ntb. Rychle si tuhle repliku zapsat. Bude jich za den milion, tak aspoň jednu... Petroušek se po mně shání:

- Lindo, kdepak máš tu svou maminku? Kdepak zas co rozbíjí?

Slyším jeho provokační láskyplné otázky.

- Už bys měla pomalu chystat ty knedlíky.

Nenápadně si zaručuje, že oběd bude včas. Vynáším vál, válek ven. Těsto jsem si už uhnětla. Jen tvarohové. Dala jsem do něj špaldu, lžíci žita, asi dvě lžíce sojové... Takový hnědý mišmaš.

Rácháme se ve vodě. Dnes potřetí v tomhle létu nelétu. Divné léto.

- No, na to, že je šest neděl, je čistá voda.

Myslím, že jen měsíc, nesejde na tom. Pochvaluje si ohřívadlo z Baumaxu. Bazén loni po sezoně koupil asi za čtrnáct stovek. Minulý nenápadně ucházel. Micka si asi brousila drápky... Ohřívadlo z Baumaxu asi devět stovek. Co chce člověk víc? Móře to néni, pravda, pravda. Ale k osvěžení ta lžíce vody stačí. Petroušek mi dává sáhnout, kde se voda přisává. Lekla jsem se. Fakt mě to přicuclo ruku. Ale pak zkouším, jak do bazénu přitéká teplá voda. Luxusní. Bez toho bychom se letos ani nekoupali, neb jsme milovníci kafe. Tropy minulých let nás zhýčkaly. Žádných šestadvacet. Třicet stupňů požadovaná norma!

Polévka z krůcaního krku. Vím, krocaního. Ale jedna z mých holek jim říkala krůcani. Tak z krůcaního. Počítač donekonečna opravuje - krocan... Dávám knedle na páru. Dnes se zprasíme. Šlehám šlehačku.

Duní. Na obloze nejsou vidět. Ale zatahují. Do kuchyně jukne Honzíkova hlava. Přišel s vnučinkou. Koupou se. My do toho obědváme. Vystřihuji Škopkův betlém. Včera jsem našla na maminčině půdě. Maminko, kdybych věděla, že jsem ti včera lhala - Mami, pusu a zas zítra... Blesk z čistého nebe. Šmejdi!

- Peťuš, už se nemohu pana Škopka zeptat, jak to bude.

- Ukaž? Tady to je nákres. Vidíš, siluetky. Takhle to bude patřit.

Konec července. Mám na zahradě betlém. Já už se tak těším. A to se nemá. Nějaký kretén nám třeba vyhlásí povinnost chodit ve skafandru... Nebo nosit špunty v uších. Nebo si převázat oči. Jako dnes - odpoledne. Přečetla jsem si nečekanou zprávu z dopoledna.

Dobrý den, je nám velmi líto, ale od dnešního dne je v DD Černožice na základě rozhodnutí KHS nařízena karanténa (domov je zcela uzavřen) z důvodu možného ohrožení koronavirem. Nemoc není nyní prokázána u žádného z klientů. Situaci řešíme s KHS HK. O vývoji situace Vás budeme informovat na našich stránkách a facebooku. S případnými dotazy se obracejte na pí Špetlovou... Děkujeme za pochopení.

Super. Dokonáno. Maminka kvůli pitomečkům, co si hrají celosvětovou hru na krákorán - klesla. Těžko tvoří věty. Spíš jen přitaká. Nedá se srovnat s únorem. To ještě byla jakž takž ve formě. Skyp tři čtyři dny v týdnu na třicet minut s kecy, že klienta musí pracovník hlídat. Ne, to je lež. Maminka byla v jídelně sama. Deset minut trvalo, než jsem někoho nahnala, že potřebuje čůrat. Z třiceti minut bylo najednou patnáct. Supeééér!! Nemám slov. Maminka vždy říkala, že blbých je, jako by je z nebe shazoval. Jo, a hlavně podpindostníků, rektálních alpinistů, zákeřníků, lhářů, podvraťáků. - Co to píšu? Dnes jsem dopoledne vyslovila zase větičku - dávnému známému z mládí:

- Víš, lidé jsou hodní!

Je to jak zaklínací formule. Reakce se dostavila. Většina lidí je hodných! Pak jsou papaláši na měkkých křeslech, která už za nedlouho budou opouštět, proto ještě škodí... A to jsou ťululumbambulové. 

Neplýtvej slovy! Energií.

Volám Ivě. Dnes nejezdi. Jo, ví to. Poslali jí taky SMS.

Chybí nám tu snaška. Ale jsme tu všichni. Radujeme se, povídáme, bavíme, užíváme léto. Sluníčko zakrývá černota. Zas ještě vyleze. Konec. Nasypáno hliníkem. Mladí jdou domů. Zas zítra. Linduška sbalila saky paky, Kitty - ach, ta nechtěla. Holky odjely.

Kituška je zas doma. Ve svém revírku. Vylezla si do krmítka. Dlouze se myla. Přede. Je s paničkou. Zas příště...

- Peťuš, Honzík jak tam dnes žuchnul, viď?

- No, to on dělá, když vidí mladý holky. Kdo ví, co by dělal, kdyby tam nebyla voda!

Gejzír smíchu. Zas tu jsme sami. Usínám na lehátku. Vzbudila mě zima. Strašná. Čtvrt na devět. Letní ledový večer. Zítra svatá Anna... A komáři... Pěstujeme si je v sudech, ve vanách. Moje kopřivová jícha - už jsem ji odkryla. Kdykoli jdu zalévat, vyvalí se dým komárů. Doberu sud, ale generace komárů se tam vylíhly...

- Peťuš, mně je zima. Pojď mi pomoci sklidit. Jdu sebrat prádlo.

Petroušek sedí, kouříčkuje na přední terase. Jde mi pomoci.

- Hele, zasadil jsem ti tu kytku.

Včera jsem si vyryla díru na kampanelu. Několik let mi na přední zahrádce kvete modrýá Včera jsem k ní koupila bílou. Nevím, jestli to není ženich a nevěsta... Dnes bílou Petroušek běžel ráno vyměnit. Poškozená. Poslední bílá. Víc už neměli.

- Peťuš? Tys tu kytku zasadil?

Divím se. V životě nikdy nic nezasadil. Jen mi asistuje se slovy: 

- Já jsem vyrůstal v zahradnictví. 

Mám repliku: 

- Jo a zahradu jsi viděl z viaduktu, viď?

- Hnojíček, hrstičku zemičky a kytičku.

- A zatlačil s ji? Zadupal rostlinku do země?

- Péťa není žádný blbec.

Řehotám se. Kde to nabral? Mluví o sobě v poslední době v er formě. Je to legrační. 

Večer teče velkou rychlostí.

- Tak, Péťa jde. A nemysli, že mi tam přijdeš cvakat jako včera. Prej na půl hodinky. To bylo - blmblm, zvuky z telefonu... To byl vejmrd. (Pardon, citace.)

- Peťuš, jednou!! Když Linda přišla, to už jsem seděla v obýváku, dělala si korekci, ztratilo se mi to totiž. Spali jsme bez přístrojů.

- Jo, a hned na to ve čtyři bušila kočka.

Ještě se probírám FB. Rozbrečela mě zprávička pod mým stěžovatelským:

Mami, ztrácíš se mi... Velký, obrovský propad po 3 prodloužených víkendech. Ředitel DD neprofesionálně, zcela sobecky na 4 ČTYŘI dny zakázal základní právo z Listiny práv a svobod, kontakt s rodinou. Komunikaci Je nepřípustné, aby v našem státě setrvávali ve fcích trafikanti ze státních rozkrádaček. 

Čtu:

Marie Zittová Víš, Irenko, já dnes hledala ve starých receptech po mamince a našla jsem tam dopis od babičky (let to bude už nejmíň padesát). Babička v dopise popisuje, že se vrátila z nemocnice a co jí tam všechno dělali, jak se teď cítí...a....co dělají holky?(jako já a moje sestra), mají asi hodně učení, ale mohly by se na mně přijet podívat....dál jsem už nedočetla...😪😪😪. Hodně, ale hodně jsem si poplakala. Až teď!!!, kdy jsem sama babička, jsem pochopila, jakou touhu babička měla nás, své vnučky uvidět. Nikdy není dost času věnovaného maminkám, babičkám. Na mé narozky mi letos zemřela moje bývalá tchýně, měly jsme spolu krásný vztah(i poté, co jsem se s jejím synem rozvedla), byla jsem za ní ještě před 3 měsíci, poznala mne, pamatovala si mne. Zemřela v 94 letech v LDN. Je mi moc smutno.

I mně je smutno. Prožíváme divnou dobu. Istanbulskou úmluvu potichoučku pod vlivem výmyslů, podvodů, bublin s krákoránvirem - lidi uštvaní, vystrašení, arogantní... 

Jsem tak šťastná, že jsem svobodná, milovaná a milující, obklopená blízkými, že jsem svobodná - ve svém domě, ve své zahradě, ve své mysli. Ale i tak vnímám svět - divný. DIVNĚ. Nevýchova, zkreslování dějin, adorace fašistů, neomezená moc (ne)mocných, kteří netuší, že jim to končí. Mnoho zpráv - jdeme do nové Země - ale kdo ty změny má vydýchat.

Dobrou noc!