Sobotní neděle pod slunečníkem :-) Zítra nás opustí poslední
Sobota. Péťa mě budí. Zrzce penicilin. Protírám oči. Zrzi! Chtěla bych dospat. Zrzečku drží v náručí.
- Otevři! Otevři! Zrzko!
Snažím se jí vpravit stříkačkou dávku penicilinu do krku. A ještě jednou. Hotovo. Zrzečka se nebrání. Vidno, že penicilin už zabírá.
Od devíti školení. To už Péťa dávno zmizel na své obchůzky. Na hřbitov. K bratrovi.
Den otevřených dveří pro klienty. Už to znám zepředu, dozadu. Dočkala jsem se konce. Už se vzdaluji. Mým snem není mít ještě jeden dům. Stačí mi, co mám. Mám vyděláno.
Umýt vlasy. Peču buchtu. Buchtu ve smyslu koláč. Slyším z venku Petrouškův hlas.
- Voda má 24°C!
- Peťuš, tak to bylo dřív. A stačilo nám to. Jsme rozmlsaní. Zavolej Kačence, ať přijdou dřív. A že se vodníčci mohou smočit.
- Jé, dědo, tak to přijdeme!
Tak hurá. Kmitej! Našlehat zakysanku se šlehačkou a mascarpone. Na plát buchty. Nazdobit ovocem. Pro sedmikrásky. Moc jich není. Spíš jetýlek. Želatinu. Nechat ztuhnout. Petroušek odpočívá pod slunečníkem. Čeká na povel - jedeme.
- Peťuš, nejdeme na oběd.
Vykulil oči. Počítal s tím. Mám v hlavě plán. Vykopané brambory na páru. Na pánev cibulku, česnek, okořenit krůtí prsa. Šup, šup! Salátová srdíčka. Jemu nálev. Sobě skyr. Ale raději mám zakysanku.
Do zbytku šlehačky rozpouštěnou čokoládu. Puding. Navrch tvaroh s borůvkami. Čepice s čoko pěnou. Maraton v kuchyni končím sýrovou pomazánkou s česnekem. Hotovo. Stolujeme.
Snažím se u práce sledovat TV Raptor. Pochod za jakéhosi Zajíce. S tím okolo roku šedesát osm jen shoda jmen. Pavel Zítko. Na telefonu si pouštím Patrika Tušla. Mám toho provokatéra ráda. Testuje znalost zákonů u policie. Absolutně neznají. Bioroboti. Umějí zakleknout, provádět násilí na svém národu. Sloužit zlu. Mají dvě možnosti. Pokračovat ve své nemravné práci. Taky mohou sundat přilbu.
- Prosím tě, musíš mít puštěný počítači telefon?
- Peťuš, to je jedna demonstrace. Ale dvě TV. Pavel Zítko komentuje.
Milují policisté svou práci policistů? Neznají soucit s lidmi. Umějí jen ty své hmaty a chvaty. Neumějí sundat přilby. Cože? Mají hypotéky? Jo?
Mně se přihodilo před deseti lety něco podobného. Odešel starosta do důchodu. Přísný. Velký znalec práva. Zveleboval svou obec i přidružené obce. Uměl zákon vysvětlit. To není lehké. Paragraf se dá otáčet tam i tam. K jeho nástupci se nevyjádřím. Pro mě nevzdělaný, hloupý. Rozfrcal vše, co jeho předchůdce pro obec našpóroval. Tehdy Petroušek rozhodl. Moudře.
- Musíš složit fci. To nemá cenu. Vezmi k sobě máti.
- Ale máme hypotéku!
- Neboj se. Zvládneme to.
A zvládli! Jde vždycky jen o rozhodnutí!! Nebo co? ŽIVOT DRŽÍME VE SVÝCH RUKOU!
Po pochodu Phou jedou k Andrejovi na zmrzku. Podepisuje knihu.
Těžkooděnci proti vykřikujícímu davu. Trapné. Škodit a kolit (lidi na zem). chovají se jako dobytci. Ale prý stále slušněji než v Německu. Tam dnes zemřel člověk na manifestaci. Nebo jak na Slovensku. Tam se jich včera ptali:
- A mlátil byste taky, kdyby proti vám stála vaše babička? Kde máte svědomí!!?
Je jasné, že v peněžence. Na účtu. A co bych udělala já? Mám jasno. Dvakrát v životě jsem udělala rázný řez. Skončila jsme na gymnáziu. Než bych se snížila k vylepšení známky bohatému synáčkovi, jeho otec sponzoroval školu, raději jsem odešla. Dát podvodníkovi lepší známku? Jak by se na to tvářili ti poctiví? A druhý případ - složila jsem fci ředitelky školy. A tečka. Žádné dvojaké řešení. Ne. policisté mají sloužit a pomáhat svému národu. Ten je platí. Zatím to nepochopili. Přijde doba, kdy ty přilby sundají. Stačí, aby šel jeden vzorem.
V komentech čtu, že ženy mají větší páru. Odvahu. Ano, je třeba naše muže probudit. Jsou umrtvení. Bílý muž určen k odpisu. Jdou sem přece bohatě fyzicky vybavení tmaví. Ženy mají o své muže pečovat. Dodávat jim sílu. Denně Péťovi říkám, jak moc jsem ráda, že ho mám. Že se o mě stará. Že je silný! Má svou moc! Toto se jim má opakovat. Aby chytili svou mužnost. Aby poznali svou sílu. Pro majitele FB účtů:
https://www.facebook.com/RaptorTV.cz/videos/1520488968303086
jednoznačně se tu Ústava, zákony porušují.
Zvonek na zahradu. Vzápětí znovu. Než dokončím kuchyňské tvoření, mrňousci jsou v bazénu. Brr. Snacha je velmi a moc otužuje. Má zdravé děti.
Vnučka od druhé snachy měla tu čest v tomto týdnu okusit slast pohotovosti ve FN. Bez pardonu se v určitou hodinu zavřou dveře. A dost. Je fakt, mnoho lidí si pohotovost plete s ošetřujícím lékařem. Školím vnučku v čištění zoubků. Ukazuji ji irigátor, jednosvazkový kartáček, techniku čištění klasickým kartáčkem od červeného k bílému.
Gratulují mi. Mám pro ně skicáky, barevné papíry. Tužky. Pro malého omalovánky.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-07_Odpoledne_s_detmi/
Sedíme okolo stolu. Užíváme letní den. Hodujeme. Vyprávíme si. Děti od gratulující snašky jsou vyžbráchané.
Pozorujeme Moura, poslední kotě, Zrzečku. Zrzka se vrací do formy. Jdu zahradou, oběhla mě. Udělala výpad. Lekla jsem se. Zmizela.
Bouda láká chundeláčka. Několikrát vběhl dovnitř. I Zrzka se opovážila. No jo, jenže Mour si boudičku označkoval. Tedy pro Zrzku už nemyslitelné místo. Moure, nastěhuj se tam sám. Máš na zimu příbytek.
Huňáček naposledy uveleben v křesílku. Střídá to. Přeskočí na taburetku. Zas zpátky. Schoulen sní poslední sen u nás. Znepokojuje mě, že mají hodného psa. Uvidíme zítra. Huňáček by rodinu našel... Pes - to je pro mě neslučitelné. Linda mi připomněla. Uvidíme.
Dnes unavená. Bez inspirace. Tedy
Dobou noc!