Sobotní nudle, kočky, zahrada, relax

23.04.2022

Včera večer mi nešel a nešel vložit článek. Když jsem ho tam vtlačila, nemohla jsem opravit název. Včera nefungovalo víc věcí... Vnímáte? Poruchy FB, netu... Nebo je to náhoda?

Dnes zpráva dne: Ani jedna TV stanice prý neinformovala o válce. Co to? Něco se porouchalo?

Všechno obtěžující život házím do velké krabice. No, velké. Je to krabice od bot. Není velká. Má nekonečný objem. Taková bezedná slánka z pohádky. Všechno to tam vždycky vyrovnám, nasadím víko. Někdy i převážu hezkou pentlí. Krabice má své místo na popelnici u vrátek. Neviditelný výtah zdvihá krabici do vzduchu. Vesmírná inteligence, odevzdávám ti všechno, co pro mě není potřebné a chtěné. Frr! Fííí! To mi nepatří. Co mi náleží, nechť se mi vrátí. Je to lehké. Takhle odhazuji čas od času veškeré harampádí z hlavy, zklamání, smutky, bolesti, trápení, obavy, strachy - pápá! S úctou je propouštím.

Ráno. Beru si mobil do postele. Něco si pouštím k poslechu. Usínám. Znovu otevírám oči. Ťuk, ťuk, ťuk. Petroušek klepe na okno ze zahrady. Hezké probrání. Před měsícem rozhrnul a okopal stromy. Maminka vždycky velmi pečlivě vybírala všechny provázky pýru. Ne tak Petroušek. Tedy znovu prochází stromy, vykopává pučící plevel.

Shazuji nohy, beru župan a klušu do dne. Zvonek. Kdo to? Nájem se nese. Volám do zahrady:

- Peťuš!  Prosím tě, nejsem namalovaná! Běž k brance!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-23_Ranko%2C_dopoledne_-/

Jdu na kopřivy. Pasu se na bršlici kozí noze. Mladé lístečky mají příjemnou chuť. To bude práce - všechnu vytrhat. Loni v květnu jsem tu seděla, plela. V myšlenkách u maminky. Už byla po smrtelném úrazu, ale já ještě myslela. Doufala, že se vrátí... Blahá nevědomost. 

Mixuji dobrotu. Točím na Tik Tok. Včerejší video ze snídaně má dvacet tisíc lajků. Nevím, co na něm bylo tak obdivuhodného. Dnes dávám další.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-23_Nudle_spaldove_radoby_vlasove/

Mezitím ze sebe udělám člověka. Nudle. Naposledy jsem vyráběla nudličky na kraji ledna. To se zrovna Blance z FB neudělalo na cestě za betlémy do Svitav dobře. Kočko ji ohrozilo na životě. Ale protože, je pozitivní, šikovná, navíc zdravotní sestra, která zachrání všechny, zachránila i sebe. Tehdy jsem si koupila dvě slámová. Jedno jsem rozdělala na její uzdravení. Hezká oběť. Příjemná. Myslela jsem to vážně. Pořád, jsem ji měla v hlavě. Holka asi za dva tři dny pokračovala dál na výstavu betlémů.

Točím o nudlích. Taky velký úspěch na Tik Toku. Ony děti v pubertě vůbec asi netuší, že se nudle dají nakrájet doma. Dělám osvětu. Za to mám lajky. :-) 

Vařím, smažím, peču, čaruji. Péťa čaruje taky. V zahradě. Vlezl mi do jahod. To nejsem ráda. Je to jako - kam vkročí bota vojáka...

- Peťuš, za kompostem je potřeba vykopat ostružinu. Pak pod smrkem. Když tam jdu v létě bosa, popíchám se.

- To mi musíš ukázat.

Vymýšlím si pro něj práci. Hlavně ať i neničí, syn zahradníka, jahody. Jenže on to zahradnictví viděl jen z výšky. Z viaduktu, který vede nad ním. Co! Z viaduktu! On tu jejich zahradu viděl z rychlíku. 

To byl vtip. My jsme oba kozlíci zahradníci. Maminka nás tu vyučila. 

- Peťuš, prosím tě, už se v jahodách nerealizuj. Ty si vypleju sama. Udržuji mamčinu sortu a nerada bych o ni přišla.

Tu sortu jsem rozmnožila i Lukášovi u mamčina domečku. Mám pro něj keřík černého rybízu. Jeden den se tam vypravím, zasadím. Nesmím si vzpomenout na tu... nájemnici, co nám vyplenila keře... Zlikvidovala řadu mohutných dobře rodících keřů rybízu. A maliny! Mami, za tebe to byl kvetoucí a plodící ráj.

Obědváme venku. To já rada.

- Peťuš, chtěla jsem jet do Kuksu na přednášky o bylinkách. Ale budu se věnovat zahradě.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-23_Krasny_den_v_zahrade/

Jak jsem řekla, tak jsem udělala. Celé odpoledne klečím v jahodách, snažím se každou rostlinku zbavit provázků neodbytného pýru a jiného plevele. Spotřebovávám pytel koňského hnoje. Kočky se radují jak malé holky, že mě mají venku. Občas vylezu ze záhonu, jdu si s nim pohrát.

- Ony za tebou lezou jak lepidla.

- Protože je krmím a jsem s nimi celý den doma. Ale Zrzka má raději tebe.

Mezitím se sluníčko sklonilo za rostoucí stodolokůču ve vedlejší zahradě. Tu nám tu byl čert dlužen. No, když se něco tlačí na sílu, mám zkušenost - už tak nečiním - nebývá to šťastné. Mají víc pozemků, ale museli se vhečmat vedle nás do úzké nudle. Budou mít, co chtějí. A ještě si terasu otevřeli na nás. Proč ne k druhým sousedům!

Večer. Celý den nabírám bosýma nohama zemskou pránu ještě na chvilenku si sedám na koberec pod bazén. Vyhřívám se. Nabírám sluneční pránu. Beru si vzor od zvířat. Bezstarostnost, radost, hravost, pocit štěstí. Jen ta všeobjímající bezpodmínečná láska - do prčic! Ta mi nejde. Fakt bych ráda někomu udělila lekci mezi oči.

Dnes ani jedna stanice nehlásila nic o válce? Čím to?

Večer dostávám video. Obyvatelé Mariopolu vyprávějí, jak jejich - Ukrajinští - po nich stříleli. Měsíc nejedli. Trefovali se do dětí. Kdo chtěl utéci, vystavoval se nebezpečí rozstřílení auta. I takové video kolovalo. Brečím. Žehnají ruské armádě. Přinesli jim jídlo, léky, vybavené stany s pomocí... Jedna stará paní pláče, žila tu celý život, ale nic jí nezbylo. Dali jí najíst. Děkuje za život. Otírá si oči kapesníkem. Odkaz bych sem dala. Aby si mohl pobrečet i ten s nejpřipitomělejšími informacemi. Ale je to tak smutné, nedám.

Les našich státních vlajek se rozrostl na FB. Cimprcampr - vrchní manipulátor - ještě se tak hloupě nazve - naštval asi půl národa. Kdo si vyvěsí vlajku, je kolaborant. Nechápu. Na 1., 5. 9. května si připravím naši. Nikdy v životě jsme neměli na oknech žádné obrázky. Nikdy! U nás doma se o komunistech hovořilo slušně řečeno s despektem.  A já v šestašedesáti budu vzdávat hold své vlasti, své domovině, naší Československé republice.

Sláva rodu!

Dobrou noc!