Splněno
Hotovo. Před týdnem jsem psala – mám to za sebou. A je to tu zas. Že ona ta konspirace o zrychlení času, o šestnáctihodinovém dni, o zkráceném roce na sobě něco má?
Dnes mě čeká Náchod. Kontrola před dvěma lety vyřízlého znaménka. Měla jsem jít na UZ. Jedu bez UZ. Konspirace – UZ škodlivý. Netrpěliví rodiče se třesou nedočkavostí, aby se dozvěděli pohlaví svého dítěte. Jenže každé přejetí snímačem po matčině břiše je jak prásknutí biče na plod. Ultrazvukem se vyšetřují prsy, uzliny, vnitřní orgány. Co tam hledají, a není tam, se častým používáním téhle metody utvoří.
Vstávám na osmou. Docela divoká doba na mě. Ale hezky se vstává do světla. Není problém. Nic není problém. Problémy neexistují. Jsou jen výzvy. V tom slově je slyšet řešení. Jak se k něčemu postavíš.
Chci vyjet v devět. Vyjíždím v půl. No ne v půl deváté. V půl desáté! Jedu v klidu. Na cestě stavba obchvatu nebo dálnice. Čekala jsem jen krátce. Prohlížím si pole, kudy cesta povede. Naše polabská úrodná pole. Nestačí zničená zem. Nutno vytvořit spálenou zemi. Bez orné půdy. Závislou na cizích dovozech. Tůdle!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-19_To_krasne_mesto_Kostelec_-_Nachod_-_Skvorecky/
Asi před dvěma lety jsem si zaparkovala na nemocničním parkovišti. Když jsem se vrátila k autu, nemohla jsem vyjet. Vedlejší auto bylo nalepeno na mém zrcátku. Na vjezdu do parkoviště mě pozoroval nějaký dědula. A ten mi pomohl. Toho bezohledného kreténa, kreténku, toho neumětela, bych ještě dnes s láskou a velmi silně nakopala do zadku. Parkuji v sídlišti pod nemocnicí. Budou mi měřit tlak. Vybíhám kopec. První schody, druhé schody. Už jsem v nebi? Ne. Ještě třetí schody. Bez zastavení. Ireno, ukaž kondičku! Ani nemám jazyk na vestě. Kudy se jde k tomu oddělení s tím nehezkým názvem? Tady někde vlevo. Kufruji. Jo. Jsem tu. Žluté židle.
Jatečná váha? Výška. Tlak. Rosný bod. Splavnost Labe u Ústí nad Labem. Čekám na svou paní doktorku. Mám mladou. Milou. Hodnou. Žádného nafoukaného froce s titulovým opentlením okolo jména. Těším se na ni. Sestřičkám daruji levandulovou paličku. Jí kytičku levandule. :-) Nebyla jsem na UZ. Žádám ji o prohlídku jizvy. Nevím, na které ruce to bylo. Uzlinky. OK.
- Ale nevidím na játra.
- Tak já za rok, může to být za rok? – Za rok půjdu na ten UZ.
Povídáme si. Souzníme. Mladá žena s otevřenou myslí. Empatická. Vnímavá.
- Objednejte paní na za rok. A napište tam, že slíbila, že na ten UZ půjde.
Pokyvuji. Slibuji.
- Mohu použít tuhle žádanku?
- Mohu. Jen přepsat na 2024.
Náchodská nemocnice byla kdysi ubohoučká. Stařičká. Za třicet let tu vybudovali pavilony, nové stavby. Sbíhám po schodech. Támhle sedí mladý pán. Požádám ho o podpis na Deklaraci pro lid Československa. Balí si cigaretu. Ročník 1992. Vysvětluji unitární stát při založení, federace, bez referenda podle Dubčekova zákona nezákonné rozdělení. Pán podepisuje. Vyhřívá se na sluníčku. Tři hodiny prý stál na urologii. Tak mladý? Prostydl? Ať se opatruje! A je zdravý.
O schody níž taky mladý pán. A taky balí cigaretu. Scénka se opakuje. Jen ročník 1994. Přichází jeho paní. Podepisuje.
Sbíhám další schody. Venku jak v prádelně. Jedu za hranici do Kudowy. Jahody hned u první směnárny za 55 korun. Že bych jela domů? Ale ne; chci ještě nové brambory, nový česnek… V mém stánku letos přísný prodavač. Ptám se nahlas sama sebe:
- Proč nemáme u nás nové brambory? Proč tam jsou pořád ty omyté zrentgenované proti klíčivosti? A proč nemáme novou cibuli? Proč pořád ta stará z Nizozemí?
- Protože u nás jsou kreténi.
Pán možná v mém věku mi dal odpověď. Jj. Moje krev. Z České Skalice.
- Prosím, dejte mi podpis…
Donakoupí. Jdeme k jeho autu. Hovoří o vodě…
- Ano, dostávám od toho pána maily. My máme štěstí, protože máme novou čističku asi třicet let a voda patří městu.
- Mně podepsalo ve chvíli šedesát lidí petici… Dnes máme zastupitelstvo. Mně se tam ani nechce.
- Běžte. Bojujte.
- Víte, ono je to všechno zbytečné. Ale…
- Ano, ano. Zbytečné, ale popoháníme stroj událostí. Ono se to uděje.
- Posloucháte Andreu…
- Svobodovu Křešovou?
- Zprávy z galaxie.
- Poslouchám od prvopočátku.
- A včera jste poslouchala?
- Včera až konec. To si poslechnu ze záznamu.
- Schumannovka…
S pánem ať ťukneme sem nebo tam, vždy jeden začne, druhý dopoví. Dává mi podpis. Nevím, jak přišla řeč na systém v DD, na smrtelný úraz maminky, na mou obhajobu pečovatelky, které v den maminčiny smrti prasklo srdce…
Objal mě. Jé, to bylo srdečné!! Zašeptal:
- Všechno dobře skončí!!
Spěchal. V autě seděla nějaká paní. Asi manželka. Od stánku už křičí zelinář, abych odjela. Utíkám k autu. Naskakuji, jedu. Doufám, že jim ve Skalici dnes zastupitelstvo dobře skončilo. Ohledně vody – to je moc důležité!
Cestou domů zajíždím směrem ke krematoriu. Když jsem ráno jela, čmoudilo někde v těch místech černo z komína. Otáčela jsem se. Není to snad z krematoria! Docela mě to znejistělo. Asociace s pecemi v Druhém světovém vyvražďování. Zastavuji u pole máků. Okraj pole zdobí jasně červené květy vlčích máků. Na pohled – Boží ráj!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-19_Mise_splnena/
Doma. Mourek čeká. Vykládám nádherné jahody. Kytici obrovského česneku. Nové brambory. Už si jdu dvě oškrábnout. Polévku od včera. Mňam. Brambůrky dobré. Obědvám v zahradě. Usínám v křesle na sluníčku. Posilující spánek. Kéž by si takhle v klidu mohli schrupnout všichni unavení!
Probouzím se. Večer mám hovořit o žízni, pitném režimu, dehydrataci, produktu HYDRATE – o podpoře hydratace doplněním elektrolytů. Koukám, jak to je u kojenců, dětí, nejhůř jsou na tom otylí a senioři.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-19_Vecer_v_zahrade/
Jdu zalévat. Potichoučku pracuji v zahradě. Okolo mě létají mladé sýkorky. Jen to šustí vzduchem. Slyším jejich drápky na kmeni stromu. Na ořešáku tluče strakapoud. Jdu si pro sedátko. Usedám pod švestičku. Hodují z koulí. Já vím. Teď už nemám nabízet. Jenže hmyz chybí. Tak jim přilepšuji. Jé, jak se tu míhají, honí, radují, přeletují na jabloňku, na višeň… Při psaní slova višeň se mi celoživotně vybavuje, jak jsem někdy tak v páté třídě to slovo napsala s y. Odůvodnila jsem si to vysokým stromem. Celý život si tuhle chybu právě u tohohle slova uvědomuji. Možná mi to způsobuje nějaké trauma – z dětství. :-) Odblokovat.:-)
U zalévání poslouchám Janu Peterkovou – rozebírá pohádku. Nádherně. Archetypy. No jo, jenže tomu lidi neporozumí. IQ se někam odkutálelo.
Půl osmé. Webinář. Mám to hotové. V osm další v jiné skupině. V půl deváté konference. Nezapínám kameru. Pracuji u toho. Sázím do trouby sklenice, víčka. Zapínám páru. Rychle odstopkovávám jahody. Dolní ohřev. 180°C. 40 minut. Po vypnutí ještě asi 20 minut dojít v horku trouby.
- Odpočiň si.
- Petroušku, neměj o mě starost. Odpočívám, když potřebuji.
- Já jen, že pořád děláš.
- Ne, dnes jsem si schrupla na slunci.
U práce poslouchám TV Šalingrad. Od jednadvaceti dnes vysílá na XTV Karol. Tu pouštím skoro na konci. A teď si ji dám ze záznamu. Vtipná, jazyk jak břitva, slušná, přesně se vyjadřující. Mám ji ráda. I ty jejich řeči v pořadu Za stranu a za lidi. Jak tam s Xaverem legračně kurizují. Karol vždycky tak jako pochrochtává. Někdy dá smeč. Jindy se mile usměje. Hodí vtipnou repliku. Něco jako pan Holec u Xavera. Včera jsem si doposlouchala Wilsonku 10. Bohužel, nemohu ji vypisovat, abyste se taky pobavili. Pištěla jsem do noci aspoň já.
Karol - PRistka. Hodnotí tiskovou konferenci u příležitosti 100 dnů prezidenta ve fci. Zásada – když nemáš co říci novinářům, nedělej konferenci. Všichni ji ztrhali.
Karol:
- Představte si, že se potýkáte s velmi složitou vnitropolitickou situací. Že rozpočet vypadá tak, jak vypadá. Že veřejné finance jsou v takovém stavu, v jakém jsou. Do toho tady máme vládní balíček, který, jak se později nechal slyšet Petr Pavel, možná nebude stačit. Bude očekávat, že přijde ještě druhý balíček a třetí balíček. Takže v podstatě podle toho, jak to nastínil prezident, to vypadá na takové Vánoce na pokračování. A vy svoláte tiskovou konferenci, kterou pojmete jako opožděnou oslavu Valentýna. Nebo nevím, jak to mám jinak nazvat. Kde nám Petr Pavel vysvětlil, že fce, kterou zastává jeho manželka, vlastně není žádná fce, protože to není nijak upravené, ale že ona se do této fce, která vlastně není fcí, vrhla s vervou sobě vlastní. - Znovu. Uměla bych si představit, že vzhledem k situaci, kterou teď v politice prožíváme, by měla tomu projevu dominovat daleko zásadnější témata, než je poděkování manželce. Jakkoli rozumím tomu, že na spoustu řadových běžných posluchačů, když manžel veřejně poděkuje svojí ženě, ještě při nějaké veřejné příležitosti, které ženě by s to nelíbilo! Ale z čistě politického hlediska, to prostě na politickou tiskovou konferenci, kde má Petr Pavel zhodnotit, co se mu za sto dní povedlo, co hodlá udělat ještě po zbytek mandátu, případně z čeho se hodlá poučit, kde jsou slabiny, silné stránky, atd. atd. – Tak on to v podstatě pojme jako děkovačku tu členům týmu, tu svojí manželce.
- Jak proboha může někdo prezidentovi připravit projev, ve kterém prezident odkazuje na webové stránky Hradu nebo Prezidentské kanceláře nebo čehokoli dalšího. To jsou přece technické informace, které mají být někde v informacích pro tisk, mají být uvedeny v záhlaví tiskové zprávy nebo na flešce, kde novináři dostávají tiskové materiály. Jak můžete připravit projev prezidentovi, ve kterém ho necháte říct národu a novinářům informaci, že více informací se dočtete na webových stránkách. Ještě tam měl ocitovat www. něco něco.cz. On v podstatě vynechal to nejdůležitější, kvůli čemu tam přišli novináři.
No, Karol je odbornice. Má pravdu. On přeskočil své úspěchy a neúspěchy…
- Prezidenta to ani nebavilo číst. - Přátelé, já hlava státu, tady stojím a něco vám chci říct… On to četl. Má mít jen body!! Co si lidi řeknou! Hele, on asi nebude moc chytrý… Zakončil blbou náladou
Ty vorle, končíme pozitivně, nějakou údernou zprávou! To museli novináři chrochtat. No, tak já nevím, o čem mluvil, milé holky a kluci. Co chceš od IQ 107, skrytá devadesátka. To je jako když na učiliště do oboru drůbežář chodili čtyřkaři. Pětky převlečené za čtyřky.
Bavím se. Zítra doposlechnu. Jak to dnes asi bylo na tom zastupitelstvu? V myšlenkách jsem tam na té polní cestě u makového pole. A taky na štokrlátku na zahradě. Tiše sedím, pozoruji ptáky. Slyším jejich křídla, drápky, repliky...
Bylo to hezké v hotelu Země.
Dobrou noc!