Spolu třicátý pátý šťastný rok, ale dnes! 17. výročí svatby

Otevírají se dveře. Mám tvář zabořenou v polštáři. Šeptám:

- Ještě pět minut.

- Spi, spi…

Ještě chvilinečku. Otevírám oči. Jé, dnes se těším! Totiž máme v plánu krásný den! Když si to přeješ, přání se plní. Vyvedl se.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-04-rano

Kočeny už panáčkují u misek. Sobě koktejl. Petrouškovi ukrajuji krajíc chleba ke svačině z obrovského bochníku chlebíčka. Stal se zázrak. Záměr – bagetky. Protože měním recepty, mouky, vyměňuji součásti, koření, nikdy neuvařím, neupeču nic stejně. Netrefím se. Včera jsem si udělala litrový hrnek rozkvasu. Základ je 50 g mletého obilí. Trošku vody. Kostka kvasnic. 37°C míchat asi 3 minuty. Přilít vodu, přidat mouku. Nedala jsem kvasnice. Vody méně. Netušila jsem, že mi to hodně zředí těsto. Jako kočička jsem přisýpala mouku, a pořád řídké a stále. Až jsem byla spokojená. Pěkňoučké, vláčňoučké. Z tohohohle ale bagety nevymodeluji. Šup na ošatku. Vyletěl obrovský chlebík. Petrouškovi dnes ke svačince moc chutnal. 

- Pe´tuš! Pojď na svačinku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-04-ve-skladku

Už má pohrabané listí tam, kde budeme šmajdat. Zabydlíme dnes skládek, sklípek, dílničku… Nejdříve regál se sklenicemi. Pěkně si je třídím na od medu, velké, menší, s hliníkovými víčky… Prohlížím pár starých ještě po babičce a dědovi. Lil do nich med. Kilo. Dnes sedmičky. Dřív se prodával opravdu litr nebo kilo. Už nevím. Ale sklenice měly větší objem. Dívám se na jednu, ta má ze dna vylisováno elegantní 2 l. Přebírám hřebíčky, šroubky, třídím. Mám přidělenu krabici. Do ní odkládám silen bloky z dávné automatky. Nefungující zásuvky. Z pergoly přinášíme staré dřevěné krabice po tatínkovi s kleštěmi, kladivy… Něco necháváme na zítra. Staré dřevěné krabice, staré vysoké zásuvky z nějaké skříně, všechno využiju. Čas ukrajuje ze slunečného dne.

- Peťuš, tys´   mi zašantročil krabičku se závažíčky.

- Ne. Tak jsou u decimálky.

Je odrovnáno. Ale dřevěný zásobník s krásnými závažíčky až po nejmenší s uzavíracím zobáčkem – je v háprdepu. Tiše zuřím.

- Péťo, tys´    mi to někde vyvezl, viď?

- Ne. Já ani nevím o čem mluvíš.

- Ty na sobě nenecháš ani sazičku, viď?

Syndrom druhého neočekávaného dítěte? První tu už bylo. Tenhle se vyškrábal za chvíli k údivu lékařů i rodičů.

Leta letoucí byla krabička hned u vchodu do chaty. Nemám. Ještě jedna, ale ta nebyla plná. Kuchyňská váha bez závažíček je na nic. No, nemám, no.

- To najdeme.

Stěhujeme mu jako ponk stařičký stůl z mamčiny army. V zásuvkách staré módní časopisy. Krásné obleky, nádherné ženy. To jsem tu ještě nebyla. V domečku u mamky se ztratila ze zápraží lavička, kterou vyráběl taťka. Nářadí, konve, hadice. Vůbec nevím, kteří z těch lapků mě okradli. Byla jsem naivní, důvěřivá, lehkovážná. Nevěřila jsem na zloděje. No, bydleli, užívali, odnesli si. Dokoupila jsem hadice, konve. A nářadí? Ne. Ať si každý pořídí svůj rýč, svou lopatu, hrábě, kbelík, koš. Ještě tam mám lehké štafle z maminčiny éry. 

Jsem trošku rozladěná z té ztráty drahocennosti.

- A kde je ta druhá decimálka? Měli jsme dvě. Velkou a malou. Říkala jsem ti, abys na ni byl opatrný. Abys ji nestrhl.

To je Péťa. Malá je někde. Ale nevíme kde. Asi taky v háprdepu.

- A nač ji budeš potřebovat?

Ty vorle! To je otázka.

- Třeba se zvážím.

- A na co ti jsou ty tvé přesné přístroje?

Jdu ještě rychle připravit další svačinku v době oběda. Stěhujeme bedny s jablky. Vybíráme shniláky. Docela málo jich shnilo. 

- Peťuš, tohle jsou nonety, do Vánoc. Pro mě drahocennost. Moc dobrá.

- Uvidíme, jak se jim bude dařit u nás.

Loni nám hodně jablek pohnilo ve sklípku mamčina domečku. Lukášovi nájemníčkovi jsem koupila na jaře sirnou svíci. Letos si jablíčka necháme u sebe.

- Máme štěstí, viď?

- Jo, pánbu nás miluje, že svítí slunce. Je teplo.

Notujeme si. Žofka je šťastná, že jsme s ní venku. Celý den se okolo nás motá. Mourek? Chrápe v technické.

Chci dát tři klece vedle sebe. Ani náhodou. Dvě a třetí se tam nevejde. Remcám.

- Ty police svářeli dva inženýři. Ne, aby se do nich vešly tři bedny vedle sebe. Dva a kus.

- To Petr takhle rozhodl.

- Už mě neštvi.

- Se ho zeptej.

- Ty nemáš rozum? On řekl, jak na výšku. Ale tys´   měl rozhodnout, kde budou sváry. Zase jsem byla důvěřivá. Zaspala jsem.

Jablka na místě.

- Peťuš, a brambory dáme do té čtvercové klece, jo?

- Počítám si tím. Přivezu.

Zatím je chodím kupovat na sídliště do Coopu. Tak výborné, tak skvělé, vynikající brambory tam mají! Neomyté, hezky od hlíny. Chutné.

- Peťuš, pojď se podívat, našla jsem tady v zásuvce nalepený nějaký kolek. Až si sem dáš nářadí… Víš co? Já ho přelepím ubrouskem.

To já bych ho nezničil.

V duchu si říkám – jo, to určitě. A pak by řekl – to já ne. To kladivo.

- Peťuš, a můžeme sem dát hadice a věci z bazénu.

- Dobrý nápad.

Hadicemi by zaneřádil celou horní polici. Ne, ne. Hezky je srolujeme.

- Poslouchej, ty seš nějaká šikovná.

- No, jsem. Tobě by se sem nic nevešlo.

- Končíme. Pojď, pojedeme. 

Když už jsme skoro vypravení na pozdní výroční oběd, vzpomněla jsem si.

- Peťuš, zítra ještě nastěhujeme letošní zavařeniny.

- To můžeme udělat, až přijedeme. Vlastně ty jdeš dnes do divadla.

- Nebo teď, viď? Je času.

Je nesmírně hodný, pracovitý. Pomáhá. Co bych si bez něj počala. Největší chlap mýho života. Štěstí. Světlo mého žití. :-) 

- Peťuš, a máme to. A teď vzhůru na místa, kde jsme slavili před sedmnácti lety svatbu.

V autě si povídáme.

- Petroušku, pamatuješ, jak jsme touhle dobou v říjnu sháněli potajmu prstýnky, oblečení, kytky…

- Pamatuju, pamatuju. A jak někdo volal do Nového Města na úřad tajemnici, jestli se tam budeme brát.

- To jsou lidé. Zvědaví. Zlí. Napadlo by tě volat někam na úřad a vyzvídat kdo se bere? Povedlo se nám to. Byla to bomba. Tak on si ji vzal. A proč?

- To neřeš.

- Peťuš, mně se dnes zdálo o Kačce, jak přišla s dětmi. Hráli jsme si, pohostila jsem je. Kdyby naše vztahy byly normální, srdečné, pozvali bychom všechny naše děti. Tvoje i moje s rodinami. Jsem nesnesitelná svými řečmi. Varuji před pedofilií, jsem umlčena jak školačka. 

- Nebuď smutná. To není na tobě. Nepřemýšlej o tom. Jim je jedno, jestli tu něco takového hrozí.

- Mohl ke mně přijít, pošeptat - třeba pojď mi to říci potichu. Ale okřiknout jako psa. Ještě že jsem nedostala elektrošok. I tak jsem byla v šoku. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-04-sedmnact-let-od-svatby

Jsme na místě.

- Peťuš, já s tebou tak moc ráda obědvám.

Nemáme rezervaci, ale je mezičas. Můžeme si sednout, kam chceme. Vzadu rezervovaný velký stůl. Tam jsme seděli před sedmnácti lety. Maminka tu byla s námi. A Iva.

- Jé, já nemám brýle.

- Neva, já ti to přečtu.

- Nějakou roštěnou.

- Peťuš, a co srnčí?

Kýve, že ne.

- Nedůvěřuješ?

Kýve, že ano.

- Tak je to číslo 66. Petroušku, já si jdu natočit ten stůl.

Obsluha skvělá. Vynikající. Trošku si pamatují naše chutě, druh vína…

Než se vrátím, mám objednáno. Nesou předkrm. Nechci. Nechávám ho Petrouškovi. Labužník. Pochutnáváme si. Z obrovské hromady kroket odsýpám do skleněné dózy. Jídlo si pochvalujeme. Celé dekády jsme tu spokojeni. Slečna obsluha dcera majitele. Chvíli si povídáme. Jsou tu prý 27 let. Ještě mi nese skleničku na zapití Phyto kompletu na břišní tuky a Activ Mindu na myšlení.

- Jdu si zakouřit. V klidu si to dopij.

- Přijď pro mě.

Je tu. Trpělivý. Dopíjím. Telefonuje Linda. Jdou na nějakou poslední léč. Vycházíme ven. Teplo. V den svatby proletovaly vločky. Takové sem tam, jako v den, kdy se narodila Deniska. Jedeme Skalicí, abychom se vyhnuli semaforům na opravě cesty u Rozkoše. Před námi se šine obrovské auto obrovnané novými vozy.

- Peťuš, on si ta auta očeše. Vem ho!

- On se tam nevejde. Co blbne Polák?

Rychle ho předjíždíme.

- Peťuš, co si počne?

- Neměl sem Polák jezdit.

- Měl jet támhle tím výjezdem. Ale chtěl si to zkrátit. Jak bude couvat?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-05-kocici-laska

Už jsme v našem městě. Doma. Zatápím. Mám necelou hodinku do divadla. Věc Makropulos. Pardubické divadlo;  je skvělé, lepší než Klicperovo.

- Jedeme, pojď!

- Na chvilku jsem zvadla. Už běžím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-04-vec-makropulos-pice

Veze mě k divadlu. Klušu po schodech, kde mě v době kovidu ohrožovali ochotníci; herci ochotní mě shodit ze schodů za to, že nemám roušku. Ovce procházely. Bože, toto se dělo ve stánku kultury.

Paní vedle mě mě prosí, abychom si prohodily místa. Nevidí přes velkého pána. Souhlasím. Sděluje mi, že hlavní hrdinka za Makropulos získala cenu Thálie.

Na začátku překonávám únavu. Hlavně neklimbat! Výkony víc než skvělé. Efektní kostýmy. Scéna – obdivuhodná. Vtipná. Velký astroláb. Má fci. Když hrdince je přes tři sta… Na konci hodně aktuální téma –recept pro Rudolfa II. - věc makropulos k udržení mládí. Bolí to. Dnes si taky jelita udržují mládí. Jenže to bolí úplně někoho jiného. Vlastně to stojí smrt dětí. S představením spokojenost. Délka představení dvě a půl hodiny. Nahradilo to minulou délku hodinu, když hráli naši skvělí ochotníci – Paní Mincmistrovou. Prý se po přestávce hraje ještě Zvíkovský rarášek. Letos zatím krásná představení.

Klušu domů nočním městem.

- Žofka byla celou dobu u mě. Jen tě uslyšela, zas pejsek klusal za tebou.

- Sedám na taťkův gauč. Ještě i povídáme. Jsem šťastná.

- Peťuš, to bylo s tebou dnes krásné.

- Udělali jsme hodně práce.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-04-vymena-strazi

Nahlížím do mailu. My Heritage mi včera psal:

4. LISTOPADU 2023

17 výročí sňatku - Petr Hrobský a Irena Konečná

Gratulujeme k Vašemu výročí!

Tak měl Petroušek pravdu. Fakt je to dnes sedmnáct let, co jsme si řekli ano po sedmnácti letech. Bylo to víc než krásné.

Dobrou noc!

P. S.

Našla jsem odpovědi u toho trapného odborného testování zelené žabky v potravinách. Té skvělé nejjedovatější žabičky světa.

@irenahrobska5590

před 1 dnem

Banány pěstovány v nezdravé půdě s jedy, to pana doc dr. ing. nenapadlo?

@anien02

před 9 hodinami

ano, jako kukuřice , kterou testovali, aby vydržela pesticidy 130000 krát vyšší

Odpovědět

@irenahrobska5590

před 1 dnem

Kdo testy platil, pane Tuno?!

15

Odpovědět

@tunaversus

před 1 dnem

My

Odpovědět

@johnhlavacka2481

před 12 hodinami

@tunaversus My, Tuna První, z Boží vůle kontrolor??

Odpovědět

@alandelon8888

před 3 hodinami

A co z toho máte?

Odpovědět

@irenahrobska5590

před 16 minutami

A kdo platí Vás? @tunaversus